dennie3 komentáře u knih
Moc nevím, co si o knize myslet. Autor používá nádherné slovní obraty a píše s něhou, na druhou stranu by některé momenty připadaly moc přeslazené a přímá řeč mi často kazila zdání reality - nedokážu si představit, že by lidé tolikrát používali "miláčku, blázínku..". Na druhou stranu je to doba století stará a každý je jiný..
Kniha má spoustu krásných a děsivých myšlenek, konec je úžasný.
Krásná a upřímná kniha. Jediné mínus je, že na mě často působila ospalým dojmem, takže mi trvalo poměrně dlouho ji přečíst.
Úžasná kniha. Celý děj je neskutečně reálný a pokřivenost postav je skvěle vyobrazená. Děj mě celou dobu bavil. Sice Emilyina Větrná hůrka stále nemá na Charlottinu Janu Eyrovou, ale pořád je to moc dobré dílo.
Nebyla jsem si jistá, jestli mě tahle kniha bude bavit, ale po pár stránkách jsem se do příběhu zažrala a pokaždé jsem se ke knize ráda vrátila. Přestože mě normálně moc nebaví příběhy, ve kterých se hlavní hrdinové vždy ze všeho vysvobodí, u Čachtické paní jsem ráda udělala výjimku. Měla jsem ráda všechny postavy a přestože jich je v knize dost, nepletly se mi.
Nikdy asi nezapomenu na Ficka a jeho "He-he-he!" Fascinuje mě fakt, že je příběh z části psaný podle pravdy.. Čachtická paní je totiž opravdu něco.
Tento díl mě bavil víc než ten první, možná to je kvůli tomu, že u prvního dílu jsem nejprve viděla film. Nemůžu ale říct, že by mě Nástroje smrti nějak ohromily. Je to další typická fantasy sága pro teenagery a ničím novým se nevyznačuje. Dobře, jsou tam lovci stínů, ale i přesto mi to nepřijde jako nějaký převratný objev.. navíc se Clareová rozhodla, že tam kromě lovců stínů a démonů dá taky upíry, víly a vlkodlaky, což můj pohled na knihu rapidně snižuje.
Neříkám, že příběh není čtivý. Je. Akorát mi celková práce Clareové nepřijde tak dobrá. Prostě.. průměr. Když to porovnám např. s divergencí, tak je to rozhodně níž. Divergence má oproti Nástrojům smrti nový nápad a navíc mě chytla o mnoho víc.
Přesto si ale klidně přečtu třetí díl. Nedá se říct, že by mě kniha nebavila nebo že bych si příběh neužívala. Akorát mě to neohromilo a nehltala jsem to.
Btw. Clary je další hlavní postavou, která mě irituje, a Simon se v tomhle díle chová dost jako stalker.
Dokonalý a strhující závěr dokonalé a strhující série.
Musím říct, že první polovina knihy mi zase zabrala spoustu času, protože jsem měla rozečtených spoustu dalších knih a tahle nebyla dostatečně zajímavá, aby je předčila. Nedokážu se rozhodnout, jestli byl začátek trojky horší než začátek dvojky. V čem se ale oba díly rozhodně shodují je úžasná a napínavá druhá polovina.
Je pravda, že prvnímu dílu se zbývající dva prostě nevyrovnají, to ale neznamená, že nejsou fantastické.
Všechno se vlastně pořád točí dokola. Útoky, zranění, bomby, útoky, válka, válka, rozhovory, válka, válka. I přestože se mi to v konečném závěru všechno slévá do jednoho obrazu (nedokážu si moc vybavit jednotlivé části, vnímám to jako upevněný celek), vždycky mě to bavilo. Ne tolik jako napínavější knihy - to je důvodem, proč mi čtení trvalo tak dlouho - ale bavilo.
Líbí se mi Nessův systém kapitol a měnění pohledu vypravěče. V každém díle se jeden přidá a příběhu to dodá na zajímavosti. Na druhou stranu mě kapitoly s Návratem moc nebavily a vždycky jsem se těšila na Violu s Toddem.
Včera večer jsem si po stránce 240 řekla: "A dost. Jdu se do toho opřít, jdu se do toho ponořit." Udělala jsem to. Dnes ráno mám pocit, že mě bude tenhle příběh pronásledovat dalších pár dní. Nessovi dávám snad milion hvězdiček za konec. Často se stává, že mě konce tolik nezaujmou, nezamrazí mě z nich, nesedí mi poslední věta. Ale tenhle konec..je skvělý.
Patricku Nessi, jste skvělý spisovatel!
Když jsem Divergenci začala číst, připadala mi divná. Rozdělení do frakcí se mi zdálo být trochu přitažené za vlasy, dětské, trapné.
Po nějaké osmdesáté straně jsem se do knihy ponořila a do konce jsem už číst nepřestala. Jak jsem se příběhem dostávala dál, frakce na mě přestaly působit dětinsky a začala jsem o nich vážně přemýšlet (do jaké by mě asi doporučili? a do jaké bych šla?).
Utopila jsem se v písmencích a stránkách, vytratila jsem se z reality. Už trochu déle jsem se takhle nezačetla do knihy. Asi před hodinou jsem skončila a Trisin svět mi jako ozvěna pořád rezonuje v hlavě. A já vím, že se do něj chci vrátit, toužím po dalším díle.
Spisovatelka dobře popisuje prožitky - u scény s lanem a svištěním jsem měla pocit, jako bych tam spolu s hrdinkou skutečně byla. A hrozně jsem si přála to zažít taky.
Nedávám pět hvězd, protože je tu stále něco, co knihu nedělá jednou z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Přestože je hodně dobrá, třeba na Hunger games pro mě opravdu nemá.
Je to skvělá dystopie a stojí za to si ji přečíst.
Malého prince jsem si přečetla teprve teď, ve svých patnácti, a musím říct, že ta kniha je.. dokonalá.
Skrývá toho v sobě tolik, vyvolala ve mně tolik emocí a donutila mě přemýšlet nad tím, jestli beránek spásl, nebo nespásl růži. Tak krátký příběh a tak smysluplný obsah..
Knížku jsem přečetla ani ne za dvacet čtyři hodin. Prostě jsem nedokázala přestat číst, John Green píše čtivě a dokáže vás rozesmát stejně jako rozbrečet - v mém případě se mu obojí povedlo nesčetněkrát.
Kniha obsahuje spoustu citátů a významů, kterými se po dočtení nedokážete přestat zabývat - a přesně tenhle typ knih zbožňuju.
Nemůžu se dočkat, až si přečtu Hvězdy nám nepřály. Přečetla jsem si od Greena jednu knihu a mám pocit, že jsem se už teď stala jedním z jeho fanoušků. Příběh mě prostě dostal a zaslouží si všech pět hvězdiček. John je skvělý spisovatel a já doufám, že v budoucnu vydá ještě spoustu knih.
Jedna z nejlepších knih, co jsem od Kinga četla. Typický Bachman. Moc to neprodlužuje a nezaplétává, děj hezky plyne, je zajímavý, akční, drastický a sarkastický, všechno se vznáší v tajemném a ponurém šeru, špatný brutální konec.
Kniha mi přinesla všechno, co jsem od ní očekávala, a mám z ní vážně radost. Nemusela jsem se jí prokousávat a bavila mě.
Něco podobného jako Dlouhý pochod, ale řekla bych, že lepší.
Hamlet je krásně psané dílo. Sic je to tragédie, ten konec mě trochu vyděsil..:D
Ve spoustě komentářů jsem před začátkem čtení četla, jak je kniha na začátku zdlouhavá a že trvá, než se děj rozjede. To mě sice trochu odradilo, ale stejně jsem po knize sáhla. Už proto, že je to pěkná bichle, a já si ve tlustých knihách libuji.
Líbila se mi už od začátku. Na celou záležitost přicházíte postupně, a to, co se jeví na začátku tak, je na konci onak. Jelikož má kniha 661 stran a vyvíjí se postupně, po měsících, hlavní hrdina Ralf mi celkem přirostl k srdci. A ten konec, ta dohoda s Klothem a Lachesem? (nebo jak se jmenoval, to jméno je pro mne moc náročné:D) Páni. Vůbec jsem to nečekala. Kingův styl se mi dobře čte, a i když mě děj nepohltil tolik, jako u jiných klid, kniha se mi líbila. Je pravda, že jsem byla ráda, když jsem se jí prokousala, a sama nevím, jestli jí vůbec ještě někdy budu číst. I přesto jsem spokojená. Určitě stojí za přečtení.
Doporucuju necist popis knihy zde na databazi knih nebo na obalce, jelikoz ten prozrazuje poslednich cca 80 stran. Co se tyce knihy samotne, dej je dramaticky, provazany zajimavymi uvahovymi pasazemi, a charaktery jsou zive vykresleny. Ma prvni kniha od tohoto autora a urcite ne posledni.
Někdy je v jednoduchosti krása - a to platí o této knize. Jazyk je nenáročný, kapitoly krátké, děj není extra silný, ale myšlenka je nádherná. Buďme všichni hodnější, než je nutné, a svět se opravdu stane mírumilovným místem.
Zatím jsem četla vyloženě jen Pastýřku, nicméně mě báseň tak moc uchvátila, že ani pořádně nevím, jak ji okomentovat. Po dlouhé době úžasný poetický zážitek, nádherné obrazy, nádherné vylíčení atmosféry a hlavně nádherně tíživá myšlenka celé básně.
Kdybych mohla, dám klidně i dvakrát tolik hvězd.
Další krásná kniha od Moyesové. Z těch tří, které jsem četla, mi sice přišla nejslabší, ale pořád byla skvělá a bavila mě. Krásný příběh.
Zbožňuju styl, jakým je kniha psaná. Líbí se mi, jak jsem se v tom tak trochu ztrácela, ale příběh mě pořád držel, navíc jsem zvrat na konci vůbec nečekala. Až zpětně jsem se potom dívala, proč mi to všechno nedošlo dřív. Palahniuk píše zajímavě a přesně tak, aby na mě jeho slova měla nějaký dopad.
Po dlouhé době kniha, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Děj je svižný, nepřestával mě bavit. Mínusem je bohužel to, že už takových sto stránek před koncem mi bylo jasné, kdo je viníkem, takže ten zbytek knihy byl vlastně jen o tom, jak se k tomu dopracovávají. Přišlo mi to možná až moc jednoduché. Jinak super.
Samotná hra na papíře mě nějak moc neuchvátila. Ten samý večer jsem si ale pustila vynikající film, který mě přesvědčil o tom, že hra je výborná. Bohužel mě ale zmátnul ještě víc než drama samotné. Rozumím hlavním příčinám chování postav, ale nedokážu si všechno pořádně poskládat dohromady tak, aby mi jejich jednotlivá jednání a myšlení dávala smysl. Navíc tak úplně nechápu Juliino poslední rozhodnutí. Jsem prostě zmatená a nevím, jak z toho ven. Strindberg mi dal spoustu ukázek toho,jak můžou být lidé zbláznění, ale možná se místo toho, že je Julie bestie, měl zaměřit na to, proč zblázněná vůbec je. Moc jsem to tam totiž nenašla. Kdyby někdo věděl, prosím, poraďte mi..