dennie3 komentáře u knih
Tato kniha se nedá slovy popsat, musí se přečíst. A každý by si ji přečíst měl. Jelikož nesmíme zapomenout. Nesmíme zapomenout, čeho jsme schopni, a musíme se vždy snažit, aby se to už nikdy neopakovalo. Co se týče formální stránky, kniha je velmi čtivá, vtáhne do děje a líčí opravdové hrůzy. Autorka je opravdu hrdinka.
Doporucuju necist popis knihy zde na databazi knih nebo na obalce, jelikoz ten prozrazuje poslednich cca 80 stran. Co se tyce knihy samotne, dej je dramaticky, provazany zajimavymi uvahovymi pasazemi, a charaktery jsou zive vykresleny. Ma prvni kniha od tohoto autora a urcite ne posledni.
Důležité téma, které je třeba šířit. Každopádně postavy nejsou příliš uvěřitelné, fungují spíše jako figurky, jejichž cílem je předat čtenáři poselství - ostatně stejně jako v Sofiině světě. Kniha je spíše pro starší děti, ale mám strach, aby pro ně výkladové části nebyly příliš únavné a zdlouhavé.
Také mi kniha částmi přijde příliš agresivní, co se týče klimatických změn. Ale nápad s automaty je velmi zajímavý.
Úžasná polemika současnosti s minulostí, kniha je zaměřena na palčivá témata dnešního světa a naší republiky a skvěle je analyzuje. Zároveň je Opuštěná společnost psána srozumitelně, publicisticky, takže mnoho poznatků přinese i běžnému čtenáři.
Je velmi poučné a dnes obzvláště důležité přečíst si takovou knihu.
Tato kniha je proste uzasna. Jakkoli mam rada Pychu a predsudek, Northanger ji predci. Ohromne vtipne, inteligentni, podano lehce a s duvtipem, ctive a zajimave. Tesim se na dalsi Austenovou.
Oproti Klubu rváčů mi tato kniha přišla slabší, koncept je každopádně velmi zajímavý a Palahniukův styl psaní mě náramně baví.
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá, jelikož 1) jsem skeptická k bestsellerům a 2) humoristická literatura není zrovna můj šálek čaje. Každopádně mě kniha velmi příjemně překvapila. Čtení jsem si užívala, děj mě vtáhl a nepustil, Alana jsem si zamilovala a humor mi velmi seděl. Rozhodně je to zatím nejlepší humoristická literatura, co jsem kdy četla. Těším se na Analfabetku.
Milé pokračování Než jsem tě poznala, bohužel velmi slabý syžet, zbytečné natahování děje, moc jsem příběhu nevěřila... Každopádně jsem knihu četla ráda, jelikož Moyesová psát umí a je to dobré odreagování.
Můj první román od Čapka, určitě ne poslední. Kniha má spád, je dobře napsaná, jazyk je srozumitelný, přestože je téměř století starý, myšlenka je zajímavá a čím dál tím více důležitá. Krakatit nezklamal, a navíc předčil očekávání.
Někdy je v jednoduchosti krása - a to platí o této knize. Jazyk je nenáročný, kapitoly krátké, děj není extra silný, ale myšlenka je nádherná. Buďme všichni hodnější, než je nutné, a svět se opravdu stane mírumilovným místem.
Mé první seznámení se Zeměplochou a rozhodně ne poslední. Vtipné, chytré, plné fantazie, dobře napsané. Těším se na další díly! (štěstí, že jich je ještě tolik)
Zatím jsem četla vyloženě jen Pastýřku, nicméně mě báseň tak moc uchvátila, že ani pořádně nevím, jak ji okomentovat. Po dlouhé době úžasný poetický zážitek, nádherné obrazy, nádherné vylíčení atmosféry a hlavně nádherně tíživá myšlenka celé básně.
Kdybych mohla, dám klidně i dvakrát tolik hvězd.
Má první kniha od Pilátové a určitě ne poslední. Velice zajímavě psaná s velice zajímavým příběhem.
Kniha je velice ctiva. S mou zivotni filozofii se vubec neshoduje, ale je to fajn oddechove cteni.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho a opravdu nezklamala. Frankl vyobrazuje sílu lidské vůle a víry, ukazuje nám, že člověk může být vnitřně stále svobodný, ať už se ocitá v jakýchkoli podmínkách - stačí jen najít smysl, který nás k životu drží.
Opravdu silná kniha. Číst si niterné myšlenky a pocity mladé dívky, prožívat s ní její trápení a radosti a to všechno s vědomím, že brzy zemře... Jen proto, že je Židovka. Brečela jsem jako želva. Deník Anny Frankové na mě hluboce zapůsobil a stále nám připomíná, že Holocaust byl reálný, že miliony lidí zemřely zbytečně a že si každý zaslouží právo na život.
Když se Holocaust probírá ve škole, může působit trochu abstraktně - učíme se, kolik lidí zemřelo, ale neznáme jejich příběhy, povahu, jejich nálady. Anne Franková celý pohled na věc uvádí do naprosto jiné perspektivy.
Knihu jsem tento rok četla podruhé a všechny motivy postav jsem pochopila. Možná k tomu člověk potřebuje jen dospět nebo si pro příště lépe přečíst předmluvu.
Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takhle pohltila. Nemohla jsem dělat nic jiného než číst a číst, dokud jsem knihu za jediný den celou nepřečetla.
Miluju ty vzácné momenty, kdy najdu v české literatuře nějaký ten klenot - minimálně pro mě, jelikož české literatuře nějak nemůžu přijít na chuť, ať se snažím sebevíc.
Objevit potom takové dílo jako Žítkovské Bohyně je prostě skvělé. Rozhodně si přečtu další knihy od Tučkové.
Kniha je zajímavě psaná a má zajímavý námět, bohužel je pro mě syžet příliš slabý. Autor mě nevtáhl do děje, knihu asi nechám rozečtenou.
Každopádně tři hvězdičky za zajímavé filozofické rozjímání a propletenost pokojů.