dennie3
komentáře u knih
1984
George Orwell (p)
Hledám slova k vyjádření, ale nemohu je nalézt. 1984 je kniha čtivá, nudila jsem se jen u pasáží z Goldsteinovy knihy, zbytek super.
Vyobrazení totalitního režimu je realistické, kruté a smutné, mrazivé. Dokážu říct, že mi z knihy bylo v určitých částech špatně, ale v dobrém slova smyslu (nebylo to kvůli autorovým spisovatelským schopnostem, ale právě díky jejich vysoké kvalitě, jestli chápete). Autor totiž skvěle popsal veškeré zvrácenosti.
Bylo mi špatně z těch hloupých ovcí, které dokázaly v minutě zapomenout, s kým vlastně válčí, bylo mi špatně z toho režimu. Z knihy si odnáším spoustu pocitů a ještě úplně nevím, jak se s nimi poprat a roztřídit si je.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
406 stran úžasné četby. Kniha je čtivá, strhující, smutná a nádherná. Hlavní hrdinku mám hrozně ráda, z části pro její výstřední vkus v módě. Trošku mě vyvedly z míry kapitoly psané z pohledu někoho jiného, na druhou stranu to bylo příjemné obohacení. Stejně jsem ale měla nejradši kapitoly vyprávěné z pohledu Lou.
Ani na chvíli mě kniha nenudila, pořád mě udržovala v chuti obracet stránky, donutila mě smát se stejně jako brečet. Rozhodně si hodlám přečíst další knihu od Moyesové. Skvělá spisovatelka.
Volání netvora
Patrick Ness
Úžasné dílo, které mě celou dobu drželo v napětí a v touze obracet stránky. Volání netvora jsem přečetla na jeden zátah, nemohla jsem se od toho odtrhnout, celou dobu mě kniha nutila přemýšlet a hádat.
Je to velice moudrá a smutná knížka, která mě dokázala rozbrečet. Vizuální stránka je překrásná a originální. Nic jiného než pět zasloužených hvězdiček. Ness je super spisovatel a já se těším na jeho další díla.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Skvělá kniha. Spousta přirovnání, skvělé stupňování celé situace. Z poslední věty mě zamrazilo. Kniha je smutná, krásná a pravdivá. Nevím co říct, protože Orwell geniálně popsal, jak hloupé ovce jsme.
Válka hluku
Patrick Ness
Dokonalý a strhující závěr dokonalé a strhující série.
Musím říct, že první polovina knihy mi zase zabrala spoustu času, protože jsem měla rozečtených spoustu dalších knih a tahle nebyla dostatečně zajímavá, aby je předčila. Nedokážu se rozhodnout, jestli byl začátek trojky horší než začátek dvojky. V čem se ale oba díly rozhodně shodují je úžasná a napínavá druhá polovina.
Je pravda, že prvnímu dílu se zbývající dva prostě nevyrovnají, to ale neznamená, že nejsou fantastické.
Všechno se vlastně pořád točí dokola. Útoky, zranění, bomby, útoky, válka, válka, rozhovory, válka, válka. I přestože se mi to v konečném závěru všechno slévá do jednoho obrazu (nedokážu si moc vybavit jednotlivé části, vnímám to jako upevněný celek), vždycky mě to bavilo. Ne tolik jako napínavější knihy - to je důvodem, proč mi čtení trvalo tak dlouho - ale bavilo.
Líbí se mi Nessův systém kapitol a měnění pohledu vypravěče. V každém díle se jeden přidá a příběhu to dodá na zajímavosti. Na druhou stranu mě kapitoly s Návratem moc nebavily a vždycky jsem se těšila na Violu s Toddem.
Včera večer jsem si po stránce 240 řekla: "A dost. Jdu se do toho opřít, jdu se do toho ponořit." Udělala jsem to. Dnes ráno mám pocit, že mě bude tenhle příběh pronásledovat dalších pár dní. Nessovi dávám snad milion hvězdiček za konec. Často se stává, že mě konce tolik nezaujmou, nezamrazí mě z nich, nesedí mi poslední věta. Ale tenhle konec..je skvělý.
Patricku Nessi, jste skvělý spisovatel!
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Začnu u pozitiv.
Přijde mi, že čím déle a více Rowlingová píše, tím je to lepší a krásnější. Nepřestává mě udivovat, jak elegantně proplétá slova a jejich pomocí ve vaší mysli tvoří uhlazený obraz. Obraz situace, který je přesný, ale přitom není ostrý - nezasekává se do vás, spíš vámi proplouvá (nepočítám do toho popisování místností - k tomu se dostanu později).
Co se tedy týče jejího stylu psaní, nemám téměř žádné výhrady. Číst její práci je pro mě vždy úžasný zážitek.
Jo se rozhodně vyzná v lidské psychice, to se musí uznat. Strike vyslýchal tolik lidí a každý z nich byl něčím jiný, i přestože to byl podobný druh charakteru. Ve shrnutí jsou Joiny postavy REÁLNÉ. Nejsou to jen karikaturní postavičky. Věříte jim, věříte, že žijí.
Strikea i Robin mám moc ráda. Nějak moc je nezbožňuju, ale nevadí mi. Taky se mi moc líbí, jak je jejich vztah vykreslený. Nechci spoilerovat, proto se zdržím rozsáhlejšího hodnocení v téhle části. Jen dodávám,že to prostě není nějaká slaďárna nebo román - je to detektivka se skutečnými vztahy, které jsou obrovskou částí knihy, ale nejsou tam dotlačovány násilím. Co tam být nemusí, není tam. Rowlingová zbytečně každého nenutí, aby se zamiloval do toho druhého a byl to happy end.
Negativa.
Knihu jsem si koupila jen protože jsem se dozvěděla, že je od Joanne. Přísahala jsem si, že si od ní koupím každou knihu, a tak jsem dostála slibu. Začala jsem číst. Kniha se mi líbila.
Zpočátku mi trvalo dlouho, než jsem se dokázala pořádně soustředit na děj, ale potom jsem se tomu přizpůsobila a bylo to v pořádku.
Problém je v tom, že čím dále v knize jsem se dostávala, tím můj vztek stoupal. Pamatuju si na okamžiky, kdy jsem knihu naštvaně zavřela a nadávala jsem na Jo, proč mi to dělá, proč, proč, proč. Dostala jsem se k nějaké straně 300 z necelých pěti stovek a POŘÁD se nic nedělo.
Strike furt jen někoho vyslýchal, řešil osobní problémy, vyslýchal a vyslýchal, řešil osobní problémy. Furt dokola. Žádná akce, pořád jen kecání a kecání.
Kdyby VOLÁNÍ KUKAČKY nenapsala Rowlingová (a kdybych si ji nekoupila domů), vzdala bych to. Dotáhla bych to na dvoustovku a potom bych to pravděpodobně vzdala. Dál mě poháněl jen pocit povinnosti, pocit toho, že musím. Nakonec toho ale nelituji.
Další věc, kterou označuju za silné negativum, je popisování místností nebo krajiny. Vážně. Kamkoli Cormoran vešel, tam to bylo popsané do detailu. Všelikajé sloupy, omítky, malby, já nevím co ještě. Nesnáším, když se něco takhle přesně popisuje. Nepřipadá mi to důležité a nebaví mě to, musím kvůli tomu formovat fantazii do tvaru, který mě nezajímá. To se mi líbí na Harrym Potterovi. Jo nepopisovala každou část hradu. Mohla jsem si to domýšlet. Tady ne.
Takže bych řekla, že celkové negativum je asi délka knihy. Spousta částí tam být nemusela, stačilo by tři sta až čtyři sta stran a byla bych spokojená.
Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, protože přes všechna pozitiva mě Joanne touto knihou pěkně naštvala. Před chvílí jsem ji však dočetla a musím říct, že posledních nějakých 150 stran bylo skvělých a ani jsem nevnímala otáčení stránek.
Jsem nadšená z toho, že jsem sázela na člověka, který se později skutečně stal vrahem. Přišlo mi, že něco tak inteligentního by skutečně dokázala vymyslet hlavně Rowlingová. Hledala jsem něco takového ve spoustě detektivek a nikde to nebylo - tady jsem v to trošku doufala a nezklamala jsem se.
I přestože jsem uprostřed příběhu nadávala a říkala, že si pokračování rozhodně nekoupím, myslím, že to nakonec stejně udělám. Ať už jsem se vztekala jakkoli, ke Strikeovi a Robin se ráda vrátím.
Divergence
Veronica Roth
Když jsem Divergenci začala číst, připadala mi divná. Rozdělení do frakcí se mi zdálo být trochu přitažené za vlasy, dětské, trapné.
Po nějaké osmdesáté straně jsem se do knihy ponořila a do konce jsem už číst nepřestala. Jak jsem se příběhem dostávala dál, frakce na mě přestaly působit dětinsky a začala jsem o nich vážně přemýšlet (do jaké by mě asi doporučili? a do jaké bych šla?).
Utopila jsem se v písmencích a stránkách, vytratila jsem se z reality. Už trochu déle jsem se takhle nezačetla do knihy. Asi před hodinou jsem skončila a Trisin svět mi jako ozvěna pořád rezonuje v hlavě. A já vím, že se do něj chci vrátit, toužím po dalším díle.
Spisovatelka dobře popisuje prožitky - u scény s lanem a svištěním jsem měla pocit, jako bych tam spolu s hrdinkou skutečně byla. A hrozně jsem si přála to zažít taky.
Nedávám pět hvězd, protože je tu stále něco, co knihu nedělá jednou z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Přestože je hodně dobrá, třeba na Hunger games pro mě opravdu nemá.
Je to skvělá dystopie a stojí za to si ji přečíst.
Temný ráj
Patrick Ness
Na začátku mě kniha bavila mnohem méně, než předešlá. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostala k dalším kapitolám (z velké části proto, že jsem měla rozečteno hodně jiných knih) a děj mi pořád připadal stejný, jen se to opakovalo a opakovalo, stejné prostředí, stejné kecy.
Potom jsem se dostala za nějakou tu stranu 180. Příběh se konečně začal blížit ke krizi a napětí se trochu stupňovalo, stejně jako momenty šoku a údivu.
A po straně 200.. jsem knihu četla jedním dechem. Ness zase ukázal, že je mistrem ve stupňování napětí, ve volbě těch správných slov, ukázal, že je skvělým spisovatelem.
Jeho styl psaní je hodně charakteristický a líbí se mi, jaký pocit ve čtenáři vyvolávají často používané pomlčky a zvětšená písmena a podobně. Díky těmto prostředkům příběhu dramatičnost rozhodně nechybí.
TEMNÝ RÁJ (mimochodem mě zase zklamal český překlad, vážně, jak někdo může přeložit THE ASK AND THE ANSWER na TEMNÝ RÁJ?) je o něco slabší než HLAS NOŽE, ale pořád je to skvěle napsaný příběh, u kterého se Vám tají dech. Sérii CHAOS doporučuji.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Co dodat, King je báječný spisovatel. Trishe jsem po celou knihu fandila a hodně jsem si ji oblíbila. Stephen se nebojí ničeho, všechno popisuje do detailu, všechno skvěle vystihuje. Dokáže napsat knihu o nějakých dvě stě stránkách jen o holčičce, která se ztratila v lese. Pro mě je to literární génius a Holčička, která měla ráda Toma Gordona je hodně dobrá kniha.
Příběh draků
Rachel Hartman
Kniha je dobře psaná a hned v prvních stranách mě zaujala. Dávám tři hvězdičky, protože mi trvalo dlouho jí přečíst a tak moc mě zase neuchvátila.
Nápad skvělý a originální, zpracování dobré, jen na mé stupnici existují jiné knihy s vyšším hodnocením, které si ho zaslouží více.
Jak a o čem přemýšlejí filozofové
Nicholas Fearn
Díky této knize jsem získala spoustu informací a znalostí. Spisovatel i ty nejsložitější teorie vysvětluje pochopitelně.
Jestli zůstanu
Gayle Forman
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Formanová má skvělý a čtivý styl psaní. Avšak co se týče reakcí na některé situace a vyjadřování emocí, dle mého názoru by toho mohla dát víc. To se výrazně vztahuje spíše k začátku, se zbytkem knihy už to bylo mnohem lepší. Přesto dávám pět hvězd.
Nebylo to tak, že bych kvůli příběhu brečela, ale párkrát se mi oči zalily slzami a celou knihu jsem měla husí kůži. Ještě teď mi běhá mráz po zádech.
Pokračování si rozhodně přečtu. Tahle kniha je krátká, smysluplná a čtivá. Odpoledne stráveného nad ní rozhodně nelituju.
Hlas nože
Patrick Ness
Já tu knihu NENÁVIDÍM, přísahám, že ji nenávidím. Ness je tak sakramentsky dobrý spisovatel a já jsem tak sakramentsky naštvaná a zároveň ho tak sakramentsky obdivuju a tak sakramentsky tu knihu miluju a sakra, sakra, sakra.
Dokáže situaci dostat do tak obrovského napětí, že nejde přestat číst. Všude je akce, nikde není nuda. A hlavně zvládá mistrovsky myšlenkové pochody. Obdivuju ho za to, jak naplánoval osudy určitých bytostí. Zároveň ho za to nenávidím.
A díky té nenávisti, díky tomu vzteku.. vím, že tahle knížka je hodně dobrá. Hodně. Dobrá. Nic jiného než pět hvězd.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Kingův částečný životopis mě bavil. Sledovala jsem, jak dělal Velký spisovatel své první malé krůčky a neobešlo se to bez mrazení po celém těle. Část O PSANÍ mi hodně pomohla se zorientovat ve svém rozbordelařeném systému a najít v něm nějaký řád.
Pět hvězd, King opět nezklamal.
Hledání Aljašky
John Green
Spousta lidí tu píše, že je Hledání Aljašky zklamalo. Byla to moje první kniha od Johna Greena a po jejím přečtení, které netrvalo déle než jeden den (tak moc mě kniha bavila), jsem si ho okamžitě přidala do oblíbených a nemohla se dočkat Hvězdy nám nepřály.
Část Potom mi nepřišla nezajímavá - právě naopak, bavila mě a vyvolávala ve mně emoce.
Hodně citátů a úryvků z knihy se do mě zarylo, hlavně posledních pár stránek. Rozhodně si chci knihu přečíst znova a jsem ochotna ji číst pořád dokola, protože pro mě nabrala velký význam i přesto, že tam není žádná extra akce.
Příběh možná nemá pětihvězdičkový děj, ale význam a hloubka té knihy ano.
Hodiny
Agatha Christie
Celý děj byl založený na tak brilantně skryté zápletce, že mě celou knihu ani nenapadlo, že by to takhle vůbec mohlo být. Po dočtení si člověk začne zpětně uvědomovat souvislosti, ale během četby jsem neměla ani tušení, kam to všechno povede.
Agatha rozhodně zaujala mou pozornost a udržela si ji po celou knihu. Čtyři hvězdičky.
Carrie
Stephen King
Na to, že je Carrie Kingova prvotina, připadala mi skvělá. Zbožňuju, jak Stephen popisuje situace, reakce, myšlenkové pochody. Každého v knize si dokážu reálně vyobrazit.
U scén s matkou jsem jen valila oči a četla a četla, totálně zažraná do děje. King už svou první knihou prokázal, že má obrovský talent na psaní.
