dennie3 komentáře u knih
Vynikající hra. Ještě nikdy předtím jsem při čtení dramatu neměla tak silnou touhu vidět ho ztvárněného na jevišti.
Po Greenovi mě young adults poměrně omrzely, protože přestože mají krásné myšlenky, je v nich spousta zbytečných keců okolo, které mě nezajímají a ruší mě. To stejné se mi stalo s All the bright places.
Eleanor a Park je jiný případ. Z počátku jsem se bála, že tam taky budou desetistránkové konverzace o ničem, ale naštěstí se to nestalo. Plus se z té knihy stalo něco úžasného, od čeho jsem se po straně cca 100 nemohla odtrhnout. Rainbow krásně píše, jednoduše, ale vždycky ví, jak použít slova, aby se mě dotkla. Konec mě nejdřív hrozně naštval, ale po přečtení doslovu (který je taky krásný) jsem se s tím smířila. Eleanor a Parkovi dávám pět hvězd nejen proto, že mě jejich příběh příjemně překvapil, ale i proto, že mě nezaklamal tak jako hodně knih před tím, takže jsem zase začala mít víru v dobré knihy pro teenagery.
(A taky je to za dlouhou dobu první dobrá love story, co jsem četla.)
Sbírky Noci, po nichž nepřichází ráno a Nad jedním světem mi přijdou hodně dobré, zbytek už tak dobrý není. Krchovský je vynikající básník, ale většina jeho básní mi připadá stejná, takže po přečtení tří stovek stránek se mi to všechno slévá do jednoho hejna, které bych pojmenovala "chci se zabít x láska x sex mix". Přesto si ho ráda jednou někdy znovu přečtu.
Moc dobrá hra. Překlad od Hilského mi vyhovuje ze všech nejvíc, je sice nejvolnější, ale taky mi připadá nejpřirozenější.
Tahle kniha mi nabídla spoustu možností, jak udělat svůj život lepším. A přitom je to tak jednoduché.
Nejdřív mě na knížce štvala jedna věc - měla jsem pocit, že autoři záměrně cpou rádoby vtipné řeči na každý možný řádek. V průběhu knihy jsem si ale na ten styl psaní zvykla a konec se mi líbil. Kniha přání by se dala označit za příjemnou oddychovou vánoční četbu. Nic extra, ale nápad je super a postavy jsem měla celkem ráda.
Asi jsem se zamilovala do skutečných románů. Betty má tolik co říct a já ji z celého srdce obdivuju za to, čím si prošla. Kniha je navíc skvěle napsaná a díky ní jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí, nehledě na to, že opět upevnila mé rozhodnutí SNAŽIT SE NĚJAK POMOCT.
Snažím se přijít na to, jak knihu dále okomentovat, ale prostě nemám slov. Tenhle příběh je něco neskutečného a srdcervoucího, něco tak vypovídajícího.
Do knihy jsem se pustila teprve po zkouknutí seriálu a rozhodně mě nezklamala. Je pravda, že některé kapitoly jsou místy nudné a vy potom otáčíte stránky a počítáte, kolik vám jich zbývá do kapitoly se svou oblíbenou postavou.
Každopádně.. očekávala jsem, že bude Hra o trůny mnohem těžší na čtení, ale čte se suprově. Děj je plynulý, akorát bych ubrala tolik popisu lesklých brnění.
Rozhodně se hodlám pustit do dalších knih a za mě pět hvězd, je to geniálně vymyšlený příběh a úžasně napsaný.
Na to, kolik lidí tuhle ságu miluje, mi první díl přišel průměrný. Další typický příběh o holce, která v patnácti zjistí, že je z jiného světa a má nadpřirozenou moc. Zamiluje se do kluka, přitom ale existuje jiný, ten hodnější, který má smůlu - typický trojúhelník.
Je pravda, že nakonec mi tahle lovestory o hodně v očích stoupla díky tomu, co jsem se v knize dočetla.
Příběh je čtivý a přestože ho zatím nepovažuju za nijak moc originální, rezervovala jsem si druhý díl a uvidím, co se z toho vyklube.
Moje první kniha od Zoly. Bavila mě, ale nešlo o ten typ příběhu, u kterého bych musela trčet celý den, abych se dozvěděla, jak to bude dál. Na druhou stranu je to příběh geniálně sestavený, na konci mě dokonce i překvapil, navíc mi přijde, že konec odhalí jednu z největších myšlenek tohoto díla - že pokud pravda není logická, pak jí lidé nevěří, protože jsou moc přízemní na to, aby jim dávala smysl.
Postavy jsou reálné a na každé z nich se najde kus bestie. Hvězdu odebírám za negativum, které jsem již zmínila, ale nejvíc za až přílišně rozsáhlé popisy. Zdá se, že Zola se rozhodl vyobrazit přes několik stránek vlaky, názvy souprav atd. Tyhle části mě opravdu nebavily. Zajímá mě děj a život postav, ne že se dívají hodinu z okna na stoupající kouř z lokomotiv.
Další čtyři skvělé a čtivé povídky. Za mě je rozhodně nejlepší ta čtvrtá.. :)
Začnu u pozitiv.
Přijde mi, že čím déle a více Rowlingová píše, tím je to lepší a krásnější. Nepřestává mě udivovat, jak elegantně proplétá slova a jejich pomocí ve vaší mysli tvoří uhlazený obraz. Obraz situace, který je přesný, ale přitom není ostrý - nezasekává se do vás, spíš vámi proplouvá (nepočítám do toho popisování místností - k tomu se dostanu později).
Co se tedy týče jejího stylu psaní, nemám téměř žádné výhrady. Číst její práci je pro mě vždy úžasný zážitek.
Jo se rozhodně vyzná v lidské psychice, to se musí uznat. Strike vyslýchal tolik lidí a každý z nich byl něčím jiný, i přestože to byl podobný druh charakteru. Ve shrnutí jsou Joiny postavy REÁLNÉ. Nejsou to jen karikaturní postavičky. Věříte jim, věříte, že žijí.
Strikea i Robin mám moc ráda. Nějak moc je nezbožňuju, ale nevadí mi. Taky se mi moc líbí, jak je jejich vztah vykreslený. Nechci spoilerovat, proto se zdržím rozsáhlejšího hodnocení v téhle části. Jen dodávám,že to prostě není nějaká slaďárna nebo román - je to detektivka se skutečnými vztahy, které jsou obrovskou částí knihy, ale nejsou tam dotlačovány násilím. Co tam být nemusí, není tam. Rowlingová zbytečně každého nenutí, aby se zamiloval do toho druhého a byl to happy end.
Negativa.
Knihu jsem si koupila jen protože jsem se dozvěděla, že je od Joanne. Přísahala jsem si, že si od ní koupím každou knihu, a tak jsem dostála slibu. Začala jsem číst. Kniha se mi líbila.
Zpočátku mi trvalo dlouho, než jsem se dokázala pořádně soustředit na děj, ale potom jsem se tomu přizpůsobila a bylo to v pořádku.
Problém je v tom, že čím dále v knize jsem se dostávala, tím můj vztek stoupal. Pamatuju si na okamžiky, kdy jsem knihu naštvaně zavřela a nadávala jsem na Jo, proč mi to dělá, proč, proč, proč. Dostala jsem se k nějaké straně 300 z necelých pěti stovek a POŘÁD se nic nedělo.
Strike furt jen někoho vyslýchal, řešil osobní problémy, vyslýchal a vyslýchal, řešil osobní problémy. Furt dokola. Žádná akce, pořád jen kecání a kecání.
Kdyby VOLÁNÍ KUKAČKY nenapsala Rowlingová (a kdybych si ji nekoupila domů), vzdala bych to. Dotáhla bych to na dvoustovku a potom bych to pravděpodobně vzdala. Dál mě poháněl jen pocit povinnosti, pocit toho, že musím. Nakonec toho ale nelituji.
Další věc, kterou označuju za silné negativum, je popisování místností nebo krajiny. Vážně. Kamkoli Cormoran vešel, tam to bylo popsané do detailu. Všelikajé sloupy, omítky, malby, já nevím co ještě. Nesnáším, když se něco takhle přesně popisuje. Nepřipadá mi to důležité a nebaví mě to, musím kvůli tomu formovat fantazii do tvaru, který mě nezajímá. To se mi líbí na Harrym Potterovi. Jo nepopisovala každou část hradu. Mohla jsem si to domýšlet. Tady ne.
Takže bych řekla, že celkové negativum je asi délka knihy. Spousta částí tam být nemusela, stačilo by tři sta až čtyři sta stran a byla bych spokojená.
Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky, protože přes všechna pozitiva mě Joanne touto knihou pěkně naštvala. Před chvílí jsem ji však dočetla a musím říct, že posledních nějakých 150 stran bylo skvělých a ani jsem nevnímala otáčení stránek.
Jsem nadšená z toho, že jsem sázela na člověka, který se později skutečně stal vrahem. Přišlo mi, že něco tak inteligentního by skutečně dokázala vymyslet hlavně Rowlingová. Hledala jsem něco takového ve spoustě detektivek a nikde to nebylo - tady jsem v to trošku doufala a nezklamala jsem se.
I přestože jsem uprostřed příběhu nadávala a říkala, že si pokračování rozhodně nekoupím, myslím, že to nakonec stejně udělám. Ať už jsem se vztekala jakkoli, ke Strikeovi a Robin se ráda vrátím.
Jsem v polovině knihy a nebaví mě. Spousta věcí mi tam nesedí, psychika postav mi přijde nedokreslená, příběh typický až na to, že je doplněný o dalších pár dimenzí.
Pár momentů mě chytlo a bavilo, ale to je tak celé. Nevím, jestli ji vůbec dočtu.
Kniha je čtivá, ale ke konci už mi pár pasáží připadalo zbytečných, přišlo mi, že to Agatha mohla klidně zkrátit. Výsledek ve mně nevyvolal nějakou obrovskou salvu překvapení a upřímně jsem z toho stále ještě zmatená.
Hezky napsaný příběh pro děti, v písmenkách se vznáší kouzelné nadpřirozeno.
Přestože druhé díly jsou většinou ty nejnudnější, ZASVĚCENÁ se mi hodně líbila. Nikdy jsem se nenudila a příběh ve mně vzbudil velkou vlnu emocí, hlavně na konci. Je pravda, že Handová celkem opomenula Tuckera a Wendy, ale to nic nemění na tom, že kniha mě bavila a já se těším na třetí díl.
Skvělé zakončení skvělé série, událo se tam toho tolik, že se mi to ani nedokáže pořádně shromáždit v hlavě. Celou knihu jsem přečetla jedním dechem, stejně jako díly předtím - kromě těch začátků, ty mě nikdy moc nebavily.
Úžasná série.
Epilog byl prostě perfektní.
Jedna z nejlepších a nejčtivějších knih, co jsem kdy četla.
Patch je prostě dokonalý.
Kniha je celá o cestě, kterou pětka podstupuje. Horší než první díl, sem tam se to vleklo, většina pasáží byla podobná.. Ale pořád ještě čtivé, dobrodružné a člověk se lehce dostane do děje. Musím říct, že Rob mě začíná štvát s tou jeho dokonalostí. Ach, ale ten ten Gabriel.. :3