DennisMoore komentáře u knih

On ten příběh není nijak přelomový, překvapivý nebo přímo šokující. Kdepak. Ale přesto je skvělý, protože... Ano, zase protože Jeff Lemire a jeho vypravěčské schopnosti a talent od pánaboha. Shrňte někomu děj Matky do pár vět a řekne si: "No a?" Dejte mu Matku přečíst, nechte ho, ať ji prožije... A pak ať se omluví.

10 10.12.2022

Spíše než Kafku jsem v tom četl Havla. Absurdní svět - nesvět, ve kterém se bezejmenný hrdina pokouší vyznat, obstát, přežít... Kniha je o učiteli, který utekl na venkov. Věřili byste ale, že existují lidé, kteří si o ní myslí, že je JEN o učiteli, který utekl na venkov, a nic víc?

10 24.09.2022

Textařů bylo, je a snad i bude mnoho, jenže je málo těch, jejichž texty mohou vyjít knižně a snést srovnání s poezií. Pavel Šrut mezi ně patří.

"Znáš tisíc způsobů jak zabít lásku dřív
než tě z ní bolí hlava
touha je negativ
a dálka, dálka ji vyvolává."

10 25.03.2022

Jako bych minule ani nepřestal číst, tak hladce navazuje čtvrtý díl na třetí a laťka kvality se ani nezachvěje. Conan se do Kitaje hodí asi jako řezník do cukrárny a ten kontrast je skvělý. K tomu zajímavá zápletka, která dokončí (?) příběh Cípu temné hvězdy, opět skvělá kresba a v bonusových materiálech namísto skicáře fajn krátké povídky.

Fajn vyvrcholení fajn trilogie, která si po celou dobu udržela víc než fajn úroveň. Stále platí, že se hlavní hrdinka na můj vkus až moc zajímá o uhrančivého záporáka, ale samozřejmě vzhledem k žánru, vzhledem k tomu, že jde o dospívající dívku a že děj vypráví ona a je tedy plný jejích pocitů, je to v pořádku. Druhá polovina Zkázy a naděje se mi četla prakticky sama, Leigh Bardugo mě navíc dokázala několikrát překvapit a musím před ní smeknout za to výborně ukočírované finále i za to, že znala správnou míru a nepotřebovala za každou cenu napsat tlustší knihu než byla ta minulá.

10 23.03.2022

Nakonec není tak úplně pravda, že Dvojník předchází novému filmu, ač se to psalo. Tedy nejspíš to není pravda, protože jistý si budu až film uvidím podruhé. Ale ono je to vlastně jedno. Důležité je, že stejně jako film má Dvojník naprosto skvělou atmosféru (ta kresba!!!!), v níž se odehrává opravdu zajímavý a místy vcelku odvážně pojatý příběh. Trochu mi vadil pootevřený, respektive neuzavřený konec, který působí dojmem, že nás čeká ještě jedna kniha, jenže ona nečeká. Jako pokračování bychom tedy mohli vzít film, ovšem to zase narážím na těch několik událostí, kvůli kterým si myslím, že The Batman na Dvojníka spíš nenavazuje (ač se to psalo). I tak jsem ale s dalším kouskem Black Label superspokojený,.

10 11.03.2022

Už se samozřejmě stalo, že mě některý příběh z vesmíru Mika Mignoly dojal, ale aby byl tak moc smutný, to tu ještě nebylo. Ze závěru 1948 mi bylo opravdu úzko, a to jak z vyvrcholení hlavního příběhu, tak z epilogu s nářadím, a asi to těžko popíšu někomu, kdo knihu nečetl. Je to všechno názorný příklad umu, jakým Mignola a jeho pečlivě vybíraní kumpáni tak vládnou - vezmou brakovou zápletku, tentokrát zcela v duchu varovných protijaderných, nejen béčkových bijáků z padesátých let, a udělají z ní něco víc. Něco mnohem víc. A jak jsem už napsal - i když to dobře dopadne, je to fakt smutné.

10 22.02.2022

Než jsem se dostal k pokračování (fantastických) Šesti vran, přišel seriál od Netflixu, který se mi také moc líbil, a já rázem věděl, že na pokračování knihy hned tak nedojde - chci si to totiž přečíst všechno hezky od začátku. Světlo a stíny jsou ten začátek, oproti Šesti vranám na první pohled opravdu tak trochu obyčejná young adult fantasy s rozervanou romantickou hrdinkou a vším, co k tomu a k ní patří (například neustálé uhrančivé pohledy Temnyjových "granitových očí"). Nicméně ta fantasy se odehrává v naprosto skvělém světě, dokonce v jednom z nejpřitažlivějších fantasy světů, s nimiž jsem se kdy setkal, a to je první trumf Leigh Bardugo. Těmi dalšími jsou čtivost, parádní spád a fakt, že příběh je očividně promyšlený a do budoucna slibuje moc hezké (respektive "hezké") věci. Takže jakkoliv kniha nedosahuje kvalt Šesti vran, jež bych opravdu s klidem doporučil každému, kdo umí číst, za přečtení určitě stojí.

Od první knihy, která byla nakonec velmi fajn, jsem vlastně nic moc nečekal, a už vůbec ne to, že bude mít pokračování. Navíc tak dobré pokračování. Když napíšu, že Richardu Chizmarovi padnou Kingovy boty jako ulité a umí si v nich frajersky vykračovat, asi tím přirovnáním nikoho neohromím, ale ono to přesně tak je. Druhý Gwendyin příběh jsem četl s velkou radostí, užil jsem si ho a nesmírně mě potěšil koncem a celkovým vyzněním. Nedokážu si představit, o čem by mohl být další díl, ale kdyby byl, určitě si ho přečtu taky.

10 30.12.2021

Kdepak, já té společné tvorbě Šimek+Krampol nikdy na chuť nepřijdu. "Tak proč jsi to hergot četl?" ptáte se. No kvůli Miloslavu Šimkovi, abych si zase o trochu víc ucelil obrázek o tomto jeho tvůrčím období, kdy se po rozpadu skvělé trojice s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným, a před seznámením se Zuzanou Bubílkovou, pokusil navázat na tvorbu s Jiřím Grossmannem... A u pokusu zůstalo, protože zkrátka není Jiří jako Jiří a na povídkách je to vidět. Chybí jim pointy, jsou napsané jakoby narychlo, nepromyšlené, často jde o sled různých více či méně vtipných nápadů, tu lacině satirických, tu ještě laciněji lechtivých... Úplně stydět se pánové nemusí snad jen za Jak jsem prodával kapry a Můj otec zahrádkář, které jsou myslím nejpovedenější. Miloš Schmiedberger je přítel Jiřího Krampola a je jasné, že na jeho a Šimkovu tvorbu pohlíží úplně jinak než já. Nemůžu mu to mít za zlé, bavili se i návštěvníci jejich představení, ale pro mě je tohle zkrátka humor, který svoji dobu nepřežil. O nadčasovosti v názvu knihy nemůže být bohužel řeč._____P.S. Kniha je ale moc hezky udělaná, líbily se mi tak trochu šlitrovské ilustrace Lucie Loosové, kvalitní papír, minimum chyb a obsáhlá fotogalerie na závěr (které ovšem žalostně chybí popisky).

10 23.11.2021

Dvě jasně nejlepší povídky knihu otevírají a uzavírají - Staré silo od Jeffa Lemira a Zlá noc, kterou napsal Brian Azzarello a nakreslili Fábio Moon a Gabriel Bá. Osvědčení autoři zkrátka nezklamali (Zlá noc mě navíc překvapila doslova skvělou pointou) a i kdyby stály ostatní povídky za houby, hodnocení bych nesnížil. Jenže ony ty ostatní povídky jsou naštěstí dobré taky. Sice to nejsou takové vybroušené klenoty (a jedna psaná povídka spíš narušuje rytmus knihy než aby ji zpestřila), ale většině z nich bych dal nadprůměrnou známku a spokojeně se usmíval.

10 17.11.2021

Nevím, jestli to tak Tony Sandoval zamýšlel, ale spíše než příběhem jsem se nechal unášet tou krásně zasněnou, melancholickou atmosférou (podpořenou tím, že jsem četl před spaním, ve tmě, v tichu...). A vůbec mi to nevadilo. Příběhu se pořádně podívám na zoubek při dalším čtení, které mě rozhodně nemine.

10 26.09.2021

Napsal bych, že knižní DOOM je velmi přímočará zábava, ale to bych nevystihl. Aby totiž něco vůbec mohlo být přímočaré, předpokládá se, že máme dva body, mezi nimiž ta přímá čára vede. Samozřejmě, Po kolena v mrtvých vlastně má začátek i konec, ale nejde o dva, nýbrž o jeden a ten samý bod: O masakrování démonů, tak jak ho známe z monitorů. Tohle je prostě DOOM. Doomguy, tedy hlavní hrdina, má sice jméno i pár parťáků, ale je to ten drsnodrsný mariňák, který střílí, seká, mlátí a kuchá vše, co mu k vlastní smůle vleze do cesty, kapitolami postupuje jako levely, postupně sbírá zbraně, lékárničky, karty, monstra vrší na větší a větší hromady a nějaký ten boss ho nemůže rozházet. Žádná hluboká filozofie. Prásk - mrtvola, prásk, prásk - další mrtvoly. Fandům her vstup povolen, vy ostatní buďte obezřetní, protože jinak by se vám mohlo zdát, že je to brak a že se v něm děje vlastně pořád totéž, dokud neskončí... A měli byste pravdu.

10 06.07.2021

Tak bych řekl, že tahle kniha je jeden z vůbec nejlepších příspěvků do Mignolova univerza. Já vím, že jsem to nejspíš už psal u jiných a možná nejsem úplně objektivní, ale zkrátka vojáci, kteří prošli peklem druhé světové války a teď se pod vedením profesora Bruttenholma pouští do pekla úplně jiného, toho mají hodně do sebe. A zatímco se budoucí Ú.P.V.O. rodí v evropských kulisách stoprocentně hororové upířiny, někde na základně v Novém Mexiku pobíhá absolutně roztomilý maličký Hellboy, otravuje a chce si hrát. Kdybyste si ovšem mysleli, že je Hellboy v příběhu jen jako vábnička pro fanoušky, nemohli byste se plést víc. To by totiž nebyl Mike Mignola, aby to do sebe nakonec všechno zase nezapadlo. A úžasná kresba Gabriela Bá a Fábia Moona? Jsou to nadšení fandové s haldou vlastních nápadů, takže to jinak než pastvou pro oči skončit nemohlo.

10 23.04.2021

Moje třetí setkání s Gerdou... Kdo z obyvatel Pohádkova může něco takového říct? Málokdo, protože pro ně to všechno většinou končí po prvním, respektive při prvním setkání. Jak popsat, co se v téhle knize děje? Kdo čeká další nášup roztomilé brutality a cukrkandlový krvák, přijde si opět na své. Nicméně! Skottie Young se tentokrát rozhodl zelenovlasého démónka postavit zatím zdaleka největší výzvě - polepšení. Že to tak úplně nedopadne, asi všichni tušíte, jenže jak (a jak moc) to nedopadne, to se prostě musí vidět. Na konci knihy budete chtít hned číst další a snad si i pro vlastní dobro zapíšete do deníčků ponaučení na zbytek života: Bacha na samurajské houby a na lízátka!

10 07.04.2021

Pokud můžu soudit, Leigh Bardugo je výborná spisovatelka, která young adult literaturu nebere jen jako nenáročné příběhy, ale dává do nich všechno, co v nich má být, i něco navíc. Na její Wonder Woman jsem byl proto zvědavý, nicméně nakonec se mi do rukou dříve než kniha dostala komiksová adaptace... A nelitoval jsem ani stránky. Kvalitní předloha je znát na dialozích, propracovaných postavách i na zajímavě se vyvíjejícím příběhu, lehoučká kresba tomu všemu velmi sluší, čte se to raz dva a nemáte pocit, že jde jen o nějakou jednohubku. Válkonoška naopak (podobně jako třeba nedávná Ms. Marvel z konkurenční komiksové stáje) dokáže předat i řadu ušlechtilých poselství, jež by si k srdci měli vzít nejen young adult čtenáři, ale všichni.

10 23.03.2021

Zmatek, zmatek, zmateeek, říkal jsem si na začátku a pak ještě dobrou třetinu knihy než mi to asi začalo být fuk. Že byla Jane Thor, jsem samozřejmě věděl, pár těch příběhů se k nám dostalo. Ale proč už není? Proč je Thorem zase Thor? A proč nemá ruku? A proč nemá kladivo? A proč má Jane rakovinu? A kdo jsou ksakru ten pes s kozlem, kteří bydlí na lodi? Samé otázky, tak podivné, že jsem na ně vlastně ani nečekal odpovědi a jenom jsem doufal, že se brzy chytím nějakého stébla, zvyknu si na omalovánkovou kresbu a děj se rozjede. No, díky bohu či spíš bohům se to povedlo a ačkoliv mi třeba série Dr. Strange sedla mnohem více, nakonec jsem si Thora užil. Hlavní zásluhu na tom měla příběhová linka z budoucnosti, všechny ty její metafory... A hlavně druhá hlavní postava, která se tam objevila a která je skvělá prostě vždy a všude.

10 11.03.2021

Je zvláštní, že kdykoliv se chystám číst nový příběh s Vaderem, mám trochu obavy. Platilo to pro trilogii, která už u nás vyšla, a pro tuhle novou knihu to platí také. Vždycky si totiž říkám: Doufám, že se Vadera nebudou snažit nějak zlidštit, že bude tím temným lordem, před kterým se třese celá předaleká galaxie, a ne Anakinem Skywalkerem, tragickým antihrdinou. No a tyhle obavy byly zatím pokaždé úplně zbytečné. I tentokrát. Příběh sice bezprostředně navazuje na Epizodu III, takže Anakin se koná, ale spíš jako připomínka lepších časů. Vader se totiž především stává Vaderem, podstupuje zkoušky, získává postavení po boku Palpatina a při tom dost ubližuje druhým, zabíjí a je cynický. Ne že bych se vyžíval v tom, když to někdo dělá (snad s výjimkou cynismu), ale k Vaderovi to prostě patří a je to tedy poctivý příběh se vším všudy. Dějově nepřeplácaný, krásně nakreslený, vyloženě filmový (ale k tomu těžko někdy dojde).

10 09.02.2021

Klobouk dolů před autory. Herní svět Cyberpunku 2077 je propracovaný a uvěřitelný, no a tahle kniha to všechno dotahuje k maximální dokonalosti, když vám ukáže, jak velkou práci si tvůrci dali s jeho stavbou. Prostřednictvím fiktivních reportáží, článků, encyklopedie i rozhovoru, pomocí falešných reklam a úchvatných ilustrací (nevím, jestli to jsou concept arty ke hře, nebo vznikly speciálně pro knihu, a je mi to jedno) vás důkladně seznámí s historií zhruba od roku 2020 do roku 2077, vysvětlí vám, co se to s naším světem stalo, jaké korporace se dostaly k moci a jak, proč se válčilo a k čemu to vedlo... Propracovanou mytologii mají i značky dopravních prostředků nebo zbraní, gangy obývající Night City, psychovize je popsána tak, že byste se nedivili, kdyby vám ji začal zítra někdo nabízet... Je toho hodně a je to super. S klidným svědomím bych mohl napsat, že díky téhle knize nemusíte Cyberpunk 2077 snad ani hrát, abyste si ten svět užili... Ale byla by to škoda.

10 26.12.2020

Komiksové "předkračování" Labyrintu se nese přesně v duchu filmu, kterému dal tvář Jim Henson, duši Terry Jones a punc nezapomenutelnosti sám David Bůh Bowie. A když píšu přesně, tu přesnost to pořád nevystihuje. Příběh se odvíjí zároveň s filmem a zároveň pár desítek let před ním, je stejně dobrodružný a stejně vtipný, hlavní hrdince nelze nedržet palce a její přátele si nelze nezamilovat. Řada postav je nových, takže není nouze ani o překvapení... A to všechno v krásné kresbě a s Labyrintem, který tentokrát napodobuje Benátky, což byl asi nejlepší možný nápad. Zkrátka všechno je tu v naprostém pořádku, žádné dojení pověstné krávy se nekoná a už vůbec to není příběh, který by si nezasloužil vyprávět. Naopak.

10 09.12.2020