Dep8 komentáře u knih

"Nebo snad věděli, že do lásky se chodí
tak jako na vojnu a nic nám nezaručí,
jestli se vrátíme. A když, tak jestli celí."

3 29.01.2018

Ač o strašných věcech, mnohdy paradoxně prováděných lidmi na sobě bez ohledu na tom, jestli je nebo není válka, jde o brilantně napsanou knihu a je úplně jedno, jestli je autobiografická nebo ne. Zajímavé je, že nacisti jsou zde viděni spíš jako válečná mašinérie ve srovnání s (nejspíš polskými) venkovany jako pověrami zblblými zvrhlíky páchající krutá zvěrstva i na vlastních dětech. Místy jsem měla pocit, že čtu o středověku... Nevím, jestli se podaří V. Marhoulovi knihu zfilmovat skousnutelně i pro otrlého diváka. Mínusem pro mě osobně je, že u popisu všech těch kruťáren jsem se neubránila pocitu, že se na nich autor až zbytečně popásá, aniž by to vedlo k umocnění účinku na čtenáře a jeho uvědomění si té hrůzy. Je to tak trochu jako s horory - Psycho je určitě lepší než béčkové krváky s vyhřezlými střevy a hektolitry krve.

3 29.01.2018

Teď jsem zčerstva knihu dočetla a dávám 4 * za zajímavé téma a za jeho ještě zajímavější zpracování. Z hlavních postav mi nebyl sympatický nikdo (zpočátku snad jen Nick, ale závěrem bych z něj zvracela, sakra, proč to nedotáhl do konce - moc bych mu fandila). Mé sympatie měla snad jen sestra Go a policistka Boneyová. Dějové zvraty byly leckdy nečekané, chvíli jsem si i myslela, že Amy zavraždili vlastní rodiče (jak se začala rozepisovat finanční situace...). Nemám ráda příliš propagované knihy, tuto čtu s dostatečným odstupem od mediální masáže a za sebe říkám, že tomu něco málo chybělo. Četla jsem již lepší bestsellery a ani to "neměly napsané" na obale. Myslím, že s tím kultem a fenoménem to propagátoři trochu přehnali...

3 16.04.2017

Počtvrté a zase do černého... Trochu jsem se bála té délky, aby už to nesklouzlo někam k tlachání, nudě nebo vykrádání předchozích dílů, ale nic takového se nestalo. Místy jsem si sice říkala, jestli tam to či ono nebylo jen jako vata, ale závěr ukázal, že i Ohnivý pohár je dokonale promyšlený a do sebe zapadající celek, kterému zase není co vytknout. Ano, pořád je to jednodušší sloh, ale ten k tomu prostě patří a hlavně oceňuji, jak Rowlingová svůj svět čar a kouzel díl od dílu rozšiřuje, přičemž ho má pořád pevně v rukou. Posledních 100 stránek Ohnivého poháru je navíc parádním vyvrcholením nejen čtvrtého dílu, ale všeho dosavadního dění a láká ke čtení dál víc než kterákoliv předchozí část (Rowlingová si zde už ve větší míře, než v předchozích dílech, připravuje živnou půdu pro zápletky dalších tří dílů, v závěru je například naznačena Snapeova úloha v dalším dění a také se zde odehraje zárodek Popletalova ultra-idiotismu, naplno projeveném ve Fénixově řádu). I přes nevyhnutelně podobné koncepty byl zatím každý díl žánrově malinko jiný, a o to víc mě těší vidina pátého dílu.

3 25.01.2017

Ze začátku mi nevyhovoval styl jakým je příběh napsaný, ale nakonec bylo zajímavé, jak se děj spojil v jediný bod z pohledu tří žen. Vraha jsem dlouho netušila, ale dá se myslím trochu poznat tak v poslední třetině, a i když už byl pachatel jasný, autorka udržovala napětí, jak to bude dál. A nakonec i alkoholismus hlavní vypravěčky byl důležitý, protože díky němu jsem střídala podezřelé asi tak, jako ona sama. Přesto mám z celé knihy pocit, že si za svůj osud všechny postavy můžou samy, nikdo z nich nebyl neviňátko, takže mi nikoho vlastně není líto. Slabší 4 *.

2 17.01.2017

Útlá knížečka do kapsy s minimem slov, ve kterých je ale hodně pravdy a mají velkou hloubku. Do toho nejkrásnější ilustrace Malého prince z rukou samotného autora. Zasloužených pět hvězdiček.

3 24.12.2016

Soubor povídek jednoho z velikánů romantismu, v příbězích z carského Ruska se dočkáme všech typických artiklů hrdosti, odvahy a lásky. Za sebe říkám že mě nejvíc oslovila povídka Výstřel a Kapitánská dcerka. Četlo se lehce a pro fanoušky ruských klasiků je to příjemná povinnost. Můžu jen doporučit...

22.09.2016

Tahle kniha se asi většině mladým líbit nemůže. Ale je hezká, nesložitá, příběh dvou mladých lidí, nijak zvlášť niterně popsané postavy. Puškin navíc zřejmě dost věrohodně popisuje historickou linku té doby (hlavní postavu si vymyslí, ale inspiruje se kronikou jedné rodiny). Po Pugačovovi navíc sám fyzicky pátral. Na to, že je kniha z 19. století se i v dnešní době čte poměrně hezky (jsou i mnohem horší). Na dnešní vkus protkaný mnohdy fantazijními knihami, niternými a perfektními popisy vnitřního životu postav, však může (a zřejmě bude) příliš úsporná.

1 22.09.2016

Puškinovo umění vystavět povídku jakoby z ničeho, z pouhého kuriózního a v podstatě anekdotického námětu je pro mě záhadou. Přesnost a stručnost jsou hlavní přednosti jeho prózy, vyžaduje myšlenky a opět myšlenky - bez nich není sebebrilantnější vyjádření k ničemu.

15.09.2016

Pohádka pro dospělé. Ale bohužel to pohádka nemá být, a tak nemohu jít s hodnocením výše. Jak já ty typizované, černobílé (ať už kladné nebo záporné), ale hlavně nereálné (!!) postavy nemám ráda. V Kříži u potoka mi navíc chybělo napětí, není vůbec těžké dovtípit se, jak se příběh bude dále vyvíjet, neřku-li jak skončí. Dočetla jsem opravdu jen z úcty k českému folklóru, ale takovýto vesnický román bych tam neskromně nezařadila. Vedle Raise, za Máchou... ...?

2 13.07.2016

Pohádky z jiného soudku - jinak řečeno. Bajky Barda Beedleho mě absolutně nadchly, obdivuji J. K. Rowling, její fantazie nezná mezí a co se bajek týče, vynikající práce. Je to skvělé doplnění série o Harrym Potterovi a pro fanouška téměř povinnost.

27.06.2016

Rowlingová válí. Pokud byl pro mě Kámen mudrců příjemným překvapením, kterému v rámci žánru skoro nebylo co vytknout, tak Tajemná komnata mě i přes delší rozjezd vyloženě nadchla. Druhý příběh Harryho Pottera je ještě hravější, propracovanější, a co se mi líbilo nejvíc - temnější a odvážnější. Nepředvídatelná detektivní zápletka mi sedla a její rozuzlení je prostě perfektní. A také už je tady patrný jasný potenciál pro další díly, na které se nejde netěšit.

2 24.06.2016

Skvělá, leč trochu opomíjená kniha. Proč ustoupila do pozadí a předčily ji jiné? Těžko říct. Na mě ale udělala obrovský dojem - byl to jediný příběh o upírech, který mě bavil od začátku až do konce. Žádný soucit nebo znovu objevené city, žádné srdcervoucí scény, kdy se oběti dožadují svého starého života a nechávají své bližní žít z lásky k nim. Jen krutá, logická realita, kdy lovec je lovcem a kořist kořistí, kde rodinné vazby nehrají žádnou roli a kde platí starý dobrý špičatý argument. Po všech těch nehorázných hloupostech, které z upírů udělaly mírumilovné, milující tvory, kteří se dennodenně vzpírají svému krutému osudu, chodí na světlo a chovají doma pudly, jsem se strašně ráda uchýlila k temnému, atmosférou nasáklému hororu. Ani hlavní postavy Vás nezklamou - každá má svůj vlastní vzorec chování a každá ho dokáže v závislosti na situaci měnit tak, jak to dělal každý.

10 26.05.2016

Co musím pochválit v první řadě, je grafika. Ilustrace v knize jsou pastva pro oči.
Co se týče obsahové stránky, příběh kluka, který začínal od nuly a stal se známým a oblíbeným, mě zaujal. V určitých pasážích mi ho bylo až líto (omlouvání se odběratelům za to, že spolupracuje s některou společností, obhajování se, proč to dělá,..). Je vidět, že je upřímný. Možná až moc? - Těm, co závidí a nepřejí, je stejně zbytečné cokoli vysvětlovat. Jindy jsem obdivovala jeho trpělivost, nadšení, nevzdávání se..

Kniha je fajn nejen pro jeho fanoušky, ale také pro lidi, kteří jsou úplně mimo dění. Vlastně by si ji mohl přečíst každý, aby viděl, jak nejistá a trnitá je cesta za tím, co doopravdy chceme. Čím blíže jsme pomyslnému cíli, tím více práce naše cesta vyžaduje... A pořád přicházejí nové a nové překážky, dokud nepřijde konec, nikoliv cíl. Vždycky je co zdokonalovat a zlepšovat, stát se ještě lepším nebo se na vrcholu vůbec udržet. A tohle se zdaleka netýká jen internetové slávy.

2 21.05.2016

Co se mi líbilo: Celá kniha psaná formou deníků, a to hned několika lidí. Použití starých lidových pověstí o upírech a jejich zničení. Na tehdejší dobu pokrokové myšlení Miny Harkerové (hlavně v první půlce románu).
Co se mi nelíbilo: Idealistické vykreslení puritánské Anglie (jak všichni muži bezmezně milují čistou a odvážnou Minu, položili by za ni život, Mina se svým manželem se v knize maximálně chytnou za ruce), v druhé půlce knihy opravdu hodně křesťanství (Van Helsing se ze začátku zdál jako chytrý a bystrý chlapík, jakýsi prototyp moderního vědce své doby, ale postupně vyplývá na povrch, jak moc je věřící, a jak moc se tím nechává ovlivňovat, Mina už v druhé půlce nemá žádnou vůli, všechno svěřuje do rukou božích). Tyhle věci se mi v knize nelíbily, ale na druhou stranu je chápu, když přihlédnu k době, ve které byla kniha napsána a k povaze pana Stokera. Co mi ale vadilo víc bylo, že přes půlku knihy se chystají na zabití upíra a cestují přes půl světa a my jako čtenáři známe každý detail jejich plánu, a pak Draculu zabijí za stránku a půl. Takový konec bych opravdu nečekala, nehledě na to, že předchozí pasáže o jejich velkých plánech byly už někdy zdlouhavé až nudné. Přesto je to ale hororová klasika a jsem ráda, že jsem si ji přečetla, jen už je Dracula poněkud vzdálen dnešnímu čtenáři.

2 29.04.2016

Styl, jakým to je napsané; nebeské a něžné, můj Chrám smrti a nejvznešenejší jízdní řád smrti a pořád dokola a dokola, 100 stránek plkání typu "jsem abstinent a nekouřím", Kopfrkinglovy monology v dialozích, všechno příliš dokonalé na to, aby to byla pravda. Protože nebyla. Závěr knihy bych rozhodně nečekala takový, jaký je, nicméně odnesu si z toho minimálně fakt, že smrt je doopravdy vysvobozením, protože je. A tahle životní filozofie je mi zvláštním způsobem blízká. No, moc mi to nesedlo, podruhé to číst nemusím, ale až se mi to trochu uleží, nebudu váhat a podívám se na film.

5 24.04.2016

Začátek byl výborný. Příběh Janis mě zajímal, hned jsem se začetla. Postupem času to začalo ztrácet na kvalitě. Děj se neustále opakoval, rozhovory s vědci mě nudily. Možná to bylo tím, že se nezajímám o tato témata. Na existenci posmrtného života jsem nevěřila a ani Ruka na zrcadle mě k tomu nepřiměla.

1 15.04.2016

Je znát, že se jedná o Čapkovu prvotinu. Čte se to dobře, hra je vtipná, svižná. Je to jakási krásná oslava mládí. Samozřejmě se tu najde hlubší myšlenka, jako ve všem od Čapka.
Nevím, jestli tahle hra má vyloženě nějaké chyby či nedostatky, prostě mě asi jen nezaujala tak, jako jeho ostatní díla. Každopádně rozhodně není na škodu si to přečíst, má to co do sebe a má to čtenářovi rozhodně co předat, postavám se dá smát, dá se jich litovat, dá se do nich vcítit, dají se posílat někam. Stojí to za přečtení.

1 20.03.2016

Wolker se může zdát místy přecitlivělý, pobožný apod., ale vytvořil sbírku, na kterou je nutno se dívat s respektem, protože si to zaslouží. Wolker je jiný, ale je nutné ho brát takového, jaký je.

1 27.02.2016

Je to klenot naší literatury. Jazyk má Mácha opravdu vytříbený, ale děj mě spíše nudil. Po té jazykové stránce je to dílo hodné obdivu, ale jinak by šlo vše důležité vtěstnat na 3 stránky textu a bylo by.

21.02.2016