Dervish komentáře u knih

Nebylo to špatné, docela fuška se některým nástrahám vyhnout. Postupem času, ale hodně repetitivní.

1 20.04.2020

Ač jde v podstatě o dětskou knihu, své si v příběhu mohou nalézt i dospělí. Nejde o nijak novátorský příběh, láska těžce zkoušená příchodem třetí, zlé sobecké, osoby už tady byla tolikrát, že tady o nevšednost opravdu nejde. Prim tady hraje ten jablečný koláč, a vlastně ani on ne, pod ním si můžete představit klidně něco jiného. Něco co má přinutit člověka zapomenout na stesky a strasti života a připomenout mu ty dobré věci díky nimž je život krásný.

Trochu mě mrzí ten uspěchaný závěr. Na posledních stranách to autorka žene dopředu jak kdyby jela Pendolinem a když se dva zamilovaní, po urputném hledaní konečně setkají, konec, šlus, finito, tečka. To mě zamrzelo, tam to tu romanci chtělo dojet až k obláčkům na obloze. Nestalo se, nevadí, třeba to vyjde příště.

1 15.10.2018

Moje chyba u této knihy asi je, že jsem po ní sáhl když jsem dočetl geniální Den Trifidů. Ačkoliv téma vypadá na první pohled slibně, nějak jsem tomu tentokrát nevěřil, a k ději mě to taky nepřikovalo. Nemělo to šmrnc, táhlo se to jak žvýkačka na podrážce a já stále čekal na nějaký ... ostrý zlom, po kterém řeknu vau ... ale dočetl jsem a nic. Závěr knihy je pro mě zklamáním, možná už Wyndham nebyl ve formě, protože to byla poslední jeho kniha před smrtí. Těžko tedy soudit v jaké byl psychické či fyzické pohodě, ale dílo mně přijde jako nedotažené, jakoby rychlou jehlou spíchnuté. Přitom se z toho asi dalo vytěžit v té době mnohem více.

1 20.09.2018

Pro mě určitě lépe napsané příběhy než ten samostatný v Hladové smečce. Především novela "Hlavně se neohlížej" snese ty nejpřísnější měřítka kvalitní fantasy. Byla to pecka, která o moc nezaostává ani za jedničkou v tomhle žánru, který pro mě představuje Sapkowskiho Zaklínač. Druhá novela je už trochu slabší a trpí stejným neduhem jako kniha Hladová smečka a to přeplácaností nadpřirozena, která brání lepšímu prožitku. Přesto je to kniha vcelku zajímavá a rozhodně doporučuju si jí přečíst, už jen kvůli Haraldovi, který si to zaslouží.

1 20.06.2018

Budu psát raději průběžně, abych byl ještě plný dojmů...

SLEPÝ HON - Jiří Pavlovský ***
Zajímavé téma - ta naléhavá hrozba na čtenáře doslova vyskakuje ze stránek. Hlavní hrdina jako správný macho. Slepci jako záporáci? Inu, proč ne. Je to zábavné, hravé a čtivé. Ale ten závěr... Jako již mnohokrát mě trochu zkazil dobrý pocit ze čtení (vymyslet opravdu zajímavý závěr je prostě pro českého autora alfa a omega úspěchu). Tady to rovněž nebylo příliš dopracované a odbytí Hordy to byla finální kaňka jak prase, ta novelu zabila.

POSLEDNÍ LIBUŠINA VĚŠTBA - Pavel Renčín *****
Tohle byla naprostá paráda. Renčín píše skvěle o tématu, který všichni známe. On ho ale dokáže podat zajímavěji, akčněji, napínavěji a se špetkou sexu navrch. Trefil se přesně do mého vkusu a je jasné, že si získal mou pozornost. Budu se muset Renčínovi podívat podrobněji na kobylku. Že by se zrodil další oblíbený autor?

TARANTROF - Adam Andres ***
Začalo to velmi slibně, na lodi, která míří k "domovskému" přístavu a ví, že se něco zvrtlo. Poté ale následuje putování, spíš neustálý útěk, který nakonec skončí tak nějak nejasně. Problém prostě je, že tohle není samostatná novela, ale jen úvod k něčemu rozsáhlejšímu (něčemu co zatím není sepsáno, takže to nemá uspokojivý závěr). Navíc jsem měl problém i s hlavním hrdinou (kentaurem), ke kterému jsem tak nějak nedokázal za těch pár stránek nalézt cestu. Což by se ale mohlo změnit v případě rozsáhlého románu (i když těžko soudit).

JARNÍ PANNA - Petra Neomillnerová - Jarní panna *
Příběh vulgární, zmotaný, neučesaný, chaotický a "blbý". Postupně jak slova plynou víc a víc, tak je čtenář víc a víc ztracen... spousta postav jedná nelogicky. V novele navíc není jediná sympatická postava. Všude jen špína a hnus. O ději snad ani nemá cenu mluvit. Tohle se úplně nepovedlo.

VOUSY, ČEST A INŽYNÝŘI - Martin D. Antonín ****
Antonín je magor a tahle novela je guláš, který těžko najde srovnání s něčím jiným. Je to směs lidí, střetů, myšlenek, zvratů a chaosu, že to snad není možné pro nikoho pochopit. Ale je to tak krásně zábavné, že mu musíte nakonec odpustit a tuhle "geniální" novelu si královsky užijete. Ještě lépe pokud si k tomu dáte sklenku nebo dvě.

Celkově sbírku hodnotím 3*, protože rozdíly v kvalitě jednotlivých novel jsou obrovské. Renčín a Antonín dle mého uspěli, Pavlovský nezklamal, ale Andres a Neomillnerová rozhodně nezaujali, kdyby místo nich byl někdo jiný, dílo by bylo o level výše.

1 04.05.2018

Ani vlastně nevím co o té knize napsat. Hlavní hrdina se motá v krizi, a to nejen spisovatelské, ale především životní. Do života mu vpluje letní láska a ačkoliv je už ženatý a má dítě, začne se najednou chovat jak "magor". Ano zamilovanost dokáže rozhodit kdekoho, přesto je nutné zůstat nohama na zemi. Vilémovi se to nepovedlo. Stává se tak osobou se kterou čtenář nemůže sympatizovat, obzvlášť když celý závěr je postavený na odsouzení manželky za nevěru (sebereflexe rovná se nula nula!?) Vilém je protivný, náladový, lítostivý, ublížený a do sebe zahleděný. Ostatně to jsou skoro všechny postavy v knize, těžké hledat jednu kladnou postavu. I proto kniha není žádným velkým čtenářským zážitkem. Je to flirt po kterém ráno nezbyde nic víc než bolest hlavy. V tom lepším případě.

1 06.04.2018

Je to vlastně spíš cestopis než fotbalový zápisník. O fotbal až tolik nejde, většinou se Jára zmíní jen o výsledku a lehce o průběhu hry. Víc ani ťuk. Za to je krásně popsáno francouzské prostředí z pozice moderátora, který je pořád ve spěchu. Byl jsem ve Francii několikrát a znám jí trochu jinak, tak jsem se rád podíval i do těch dvouhvězdičkových lokací. Člověku se až nechce věřit, že pan Bosák zažil tolik komických situací během pár týdnů (zřejmě lehké autorské přibarvení, ale není to na škodu, plynulosti četby to pomůže). Nejedná se o žádné extra dílko, ale čte se to docela dobře. Ono pan Bosák je hlavně skvělý hláškař a glosátor, nikoliv spisovatel. Je to vidět hlavně v závěru, kdy kniha skončí z ničeho nic. Čekáte nějaké šírší zhodnocení šampionátu, nějakou "spešl" historku na závěr, revoluční myšlenku, pohled do budoucna apod. No nedočkáte se. Hold počkejte si na další MS. Jára každopádně zůstane mým nejoblíbenějším sportovním komentátorem a klidně si s ním půjdu i zaběhat. Vzhledem k popisu jeho běžeckých úspěchů bych mu snad měl stačit.

1 12.02.2018

Poněkud netradičně píšu i když zatím díl nemám dočtený, protože nemůžu jinak. Mám za sebou 400 stránek a říkám si, co se sakra děje? Jsem doslova šokován jak je tahle kniha zatím slabá, užvaněná, děj jde jen velmi pomalu kupředu, vše se točí na místě v kruhu, akce zatím nebyla skoro vůbec žádná! Na 400 stránkách!!! Skoro jakoby knihu napsal někdo jiný. Doufám, že panu Eriksonovi nedošla v osmém díle šťáva, že je to jen "chvilka" pauzy před tím než to opět rozjede. Občas se sice autorům sérií stane, že je dílo v určitou chvíli přeroste a že prostě neví jak ho zdárně ukončit, já však pevně věřím, že to není případ Eriksona - to by byla obrovská škoda. Pokud by totiž tohle byl první díl série, tak rozhodně v dalších knihách nepokračuji a asi nejsem sám. Takhle jdu číst dál a věřím, že to Karsa a paliči mostů dokážou znovu nakopnout. Jen velmi nerad bych totiž nějaké knize malazské série dával dvě hvězdy.

Tak dočteno. Posledních sto stránek už je starej dobrej Erikson. Pěkně pospojovat cesty všech postav a udělat z toho pořádně krvavej masakr. Jo tohle je FAJN, tohle je pravej malaz. Bohužel těch zhruba 750 "užvaněnejch" stránek dílo stejně nevytáhlo výš než na 3 hvězdy. Zároveň je to pro mě zatím nejslabší díl ze série. A to že smrt jedné z hlavních postav ve mě nevyvolala takovou emoční vlnu jako když umíral Whiskeyjack nebo Dujek, hovoří samo za sebe. Touhle cestou ne, pane Eriksone, pro mistra kápě, touhle cestou ne. Doufám, že najdete opět drajv ze třetího a pátého dílu, modlím se za to.

PS: Taky se někomu pořád pletli Spinnok Durav a Endest Silann? Mě pořád, furt jsem si musel ujasňovat kdo je kdo. Nějakej blok v hlavě asi...

1 07.11.2017

Tak sedmá skládačka do puzzle úspěšně zasazena a musím říct, že to na začátku vypadalo na nejlepší knihu ze série, bohužel v závěru přišlo několik okamžiků, kdy jsem si řekl: "pro mistra kápě, proč?" Především změna chování Rudomaska, kdy byl nejdříve skvěle a chladnokrevně uvažující mašina na zabíjení, později už jen ne příliš schopný a zmatkující velitel, který vede své vojsko jak telata na porážku - odkud se vzala ta proměna? Nebyli tam oulané vlastně tak trochu navíc? Pak přišel příchod barghastů do války, what the fuck? Proč? Vůbec nebyli potřeba, ani nikdo nevysvětlil jak se tam dostali. Pro Toca, ale jděte. Icarium zase tak nějak vyšuměl, jako již obvykle, ten hajzlík mě neskutečně vytáčí :)

Ještě, že tam jsou paliči - s těma je sranda vždycky. O Masan Gilani už se mi snad i zdá. A Tehol jako císař, to je největší bomba - i když trochu očekávaná. Kam nás pan Eriksson vezme teď? Chromý Bůh přišel o svého nesmrtelného favorita, ale určitě se nevzdá tak lehce, je tu ještě pár dalších hajzlíků, kteří se rádi nachytají na nějaké to pozlátko. Takže je pořád čas na to, hodit do davu pár práskavek a svítivek. Ohňostroj ještě zdaleka neskončil.

1 04.10.2017

Dle mého prozatím nejslabší díl Malazské knihy padlých. Přičítám to třem faktorům:

Za prvé po třetím díle jsem si dal pauzu a přečetl tři jiné knihy, oddechovky plné rychlé akce a reakce, s jedním hlavním hrdinou a jedním padouchem. Tedy naprostý opak Malazské kroniky. Ten návrat do komplikovaného světa Malazu je potom jako dělat zkoušku na Matfyz po prokalené noci. Ale s tím se poperu.

Za druhé, čtvrtý díl má začátek úplně jiný než v předešlých knihách. Prvních 200 stran je vlastně samostatná kniha, s jedním "novým" hrdinou a jeho světem. Jako samostatná kniha by to byl skvělý příběh, ale když netrpělivě čekáte co se stalo s vašimi oblíbenými postavami, je to zdlouhavé a znepokojující. Což je problém, protože těch postav je prostě moc a na některé se prostě stránek nedostává. A co je horší postavy, které je nutné si zapamatovat, stále přibývají!

A konečně za třetí. Je zde nejméně válečné vřavy ze všech dílů. Žádná bitva o Dřevnov, nekonečné šarvátky Psího řetězu ani "kulervoucí" řezničina alá bitva o Capustan (dle mého prozatím vrchol Malazské Knihy padlých). Závěrečný střet Felisín a Tavore je obrovským zklamáním (a tak trošku plivnutím do tváře čtenářům, kteří na tenhle boj čekali od začátku druhého dílu). Nakonec i ten Karsa Orlong jakoby v závěru spadl z úplně jiné knihy a jen se tak rozmachoval mečem sem tam, nevěda co tam vlastně dělá. Až mně ho bylo trochu líto.

Čtvrtý díl je rozhodně nejvíce ukecaný ze všech, nějaké věci se vyjasní, další hádanky se vyrojí. Přijdou i nějaká moudra a odstavce nad kterými je dobré se pořádně zamyslet. I přes mou kritiku si myslím, že jde o výbornou knihu, která za přečtení stojí. Přestože tři předchozí díly nastavily laťku tak vysoko, že jí Dóm řetězů nedokázal přelézt. Uvidíme co na to "Půlnoční vlny", snad dokáží vrátit sérii zpět na vrchol.

1 01.06.2017

Geniální. Esslemont to dokázal. Ano, touto knihou se vyrovnal Eriksonovi ve všech směrech. Malazský svět v celé své kráse (i hnusu). Smekám pane. Jsem rád, že jsem znova v tomhle krvavém světě.

PS: Poor Laseen. Stálo ti to za to? I slza ukápla...

17.10.2019

Jedním slovem parádní jízda...

26.09.2019

Kniha je skvělá co se týče obsahu, dat, popisů. Ovšem obrovským záporem je absence map, obrazových příloh, či grafických přehledů. Proč nejsou v knize mapy, které by lépe čtenáři přiblížily text od autora na čtenáře chrlený? Proč chybí grafické znázornění klíčových událostí? Bohužel takto se v textu dřív nebo později ztratí drtivá většina čtenářů.

07.06.2018

Tohle byla ale jízda. Erikson se baví až se za břicho popadá, a já většinu času s ním. O děj až zase tak nejde, to je taková slátanina ze všech možných i nemožných scifi, tady jde spíš o hlavní postavu a její existenci a hláškování. A to bylo kulervoucí.

22.05.2018

Taková malá červí jednohubka, která vám zabere dvě hodiny vašeho času. Neurazí, nenadchne. Od Martina prostě všichni očekáváme úplně jiné věci.

27.03.2018

Do kvalit MKP má tato povídková sbírka daleko. Je to příliš chaotické i na Eriksona. Změť jmen, činů, míst, démonů a událostí za hranou uvěřitelnosti. Špičák je většinou mimo (ve skrytu) dění, Bauchelain není tak zábavný jako v MKP a Emancipor (věčně zhulený) to už nezachrání. Přijde mi, že je to zbytek ze psaní MKP, kam se to úplně nehodilo a tak se Erikson rozhodl to vydat samostatně (za jakým účelem těžko říct). Každopádně povídky Potoky krve a Klidné vody Přejdesmíchu mě vůbec nenadchly; trochu to zachránila až závěrečná Zdraví mrtví.

27.03.2018

Tohle se nepovedlo, pane Payne. Skoro si až říkám jestli to skutečně napsal autor knihy Mládí v hajzlu? Hlavní hrdina nezajímavý a nudný, příběh bez větších zvratů, překvapení či komických situací (ani jednou jsem se od plic nezasmál, což u knih Payna považuji téměř za jistotu - ale tady jsem čekal fakt marně).

Na dvě hvězdy to vytáhla Verity, která si příběh ukradla pro sebe a pro ní jen škoda, že nebyla v jiné knize, protože tohle si nezasloužila. Její potenciál je úplně někde jinde. Bohužel úplně nejhorší byl závěr a setkání Wildera s Dott. Celou knihu o ní hlavní hrdina básní s něhou a láskou neskutečnou, ale po setkání, když mu řekne: "hele sorry kámo nemáš žádnou budoucnost, neklapalo by to", tak jí odpovídá něco ve smyslu: "ok, chápu, tak čau". Co to jako mělo být? Tady měla ta komická část knihy začít, to byla příležitost jak prase a Payne ... jí nechá protéct v ruce s heslem "jedu domů, copak asi vaří maminka."

V podstatě mně to přijde, že kniha je ušitá horkou jehlou. Jakoby hořila termínovka a něco prostě do tisku muselo. Jinak si totiž pokles úrovně v Paynových knihách nedokážu vysvětlit.

20.03.2018

Krásně ilustrovaná, příběhy jsou kratší a trochu slabší, ale pro zabavení nejmenších posluchačů je kniha dobrou volbou.

07.09.2017

Bohužel, nedokázal jsem přelézt ani přes první kapitolu, tak těžkopádný popis jsem už dlouho nečetl...