Devorah
komentáře u knih
Oznamuje se vražda
Agatha Christie
Obyvatelé malého ospalého anglického městečka si mohou v místním plátku přečíst inzerát, který oznamuje, že bude spáchána vražda. Zvědavci se dostaví na místo a čekají, co se bude v ohlášený čas dít. Místo hry na vraždu ale opravdu dochází ke zločinu a ke slovu a vyšetřování se dostává slečna Marplová.
Stařenka zde fušuje do řemesla policejnímu inspektorovi, sem tam se dozvídá díky klepům nové a nové informace, které nakonec vedou k pachateli.
Finále je v této knize opravdu velkolepé, včetně vylíčení celého pozadí tohoto zločinu. A já se mohu těšit na další setkání s touto starosvětskou pannou.
Pouta
Delphine de Vigan
Knihy Delphine de Vigan pro mne vždy znamenají sázku na jistotu a ani tato není výjimkou.
Její styl o jednoduchých větách nejspíš nesedne každému, nicméně právě tím dotváří bezútěšnou a depresivní atmosféru - zkrátka nepoužije slova navíc.
Jak u autorky bývá zvykem je i toto provokativní a konfliktní příběh, který je zároveň i velmi citlivý a veskrze dojemný.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Shari Lapena je s každou další knihou lepší a lepší a já o to více spokojenější.
Nepříliš šťastná rodina mi svým námětem a také stylem psaní pripomínala knihy od Agathy Christie, avšak s modernějším jazykem.
Co autorce zazlívám je fakt, že s pokračujícím dějem jsem s každou ukončenou kapitolou měnila vraha - čili asi padesátkrát, nutno dodat, neúspěšně :-) Úplný konec knihy mne pobavil, od spisovatelky skoro cynické zakončení. A my čtenáři se můžeme jen domnívat, jak tato story opravdu skončí.
Tleskám a těším se na další, alespoň tak dobré, dílo od této autorky.
Strašidlo cantervillské
Oscar Wilde
Oscar Wilde a jeho duchařský příběh o strašidlu je spíše krásnou pohádkou s jednoduchým dějem a úžasnou atmosférou. Dílo vyniká jemnou ironií a suchým humorem, který je tolik typický pro Wildeova díla.
Nosnou kostrou příběhu je chudák anglické strašidlo, které se snaží vypořádat s rodinou amerických neotesanců. Rozdíly mezi Angličany a Američany jsou zde popsány se špetkou humoru a ještě větší dávkou jízlivosti. Celkově je tento příběh vtipně a svižně napsán a čtenář si tak může plně vychutnat Wildeův osobitý a neotřelý styl.
Pověz mi, jak žijete
Agatha Christie Mallowan (p)
Ačkoliv toto dílo napsala jedna z neznámějších spisovatelek detektivních příběhů, rozhodně se o detektivku nejedná, natož aby se zde vyskytovala kriminální zápletka.
Barvitě a svým osobitým humorem zde vylíčila svůj pobyt s manželem na vykopávkách v Sýrii, kde on působil jako archeolog a ona jako doprovod, který vše s nadsázkou zaznamenává. Občas se zde humorné prvky střídají s mírně tragickými ke konci spíše nostalgickými, a to, když slavná spisovatelka již z Anglie vzpomíná na pobyt v horké Sýrii, poetickým jazykem popisuje tamnější pestře oděné ženy, zmiňuje se o lidech, které si během pobytu na vykopávkách oblíbila a s mírným smutkem se doznává ze svého stesku po této zemi.
Předčítač
Bernhard Schlink
(SPOILER) Jak málo stačí, aby se mezi mužem, v tomto případě spíše chlapcem a ženou vyvinul milostný vztah se dozvídáme hned na začátku této úžasné knihy. Michael a Hanna, on ještě chlapec, ona o dvacet let starší, nesourodý pár a přesto spolu prožijí naprosto ojedinělý milostný vztah prodchnutý erotikou a také, netradičně, předčítáním. Tento vztah ovšem skončí jednoho dne, kdy ona beze slova zmizí z jeho života. Potkávají se o několik let později, neplánovaně, a to při soudním procesu s bývalými dozorkyněmi koncentračního tábora. Mezi obviněnými je také Hanna. A právě tady Michael odkrývá její velké potupné tajemství, které jejímu dřívějšímu chování dává najednou zcela jiný rozměr.
Závěrečná část románu je takřka nevyhnutelná, láska, vina, špatná životní rozhodnutí, smrt, to vše je v tomto případě naprosto logickým vyústěním. Ovšem spoustu toho zůstalo ještě nevyřčeno, skryto mezi řádky, ale to je již na nás, co si z toho odneseme.
Nevítaný host
Shari Lapena
Tak tohle bylo nečekané, a o to milejší překvapení. Poslední kniha, kterou jsem od autorky četla mne nenadchla, ani stylem, ani nápadem, zato Nevítaný host mne do své sítě polapil od první kapitoly. Motiv je uvěřitelný, rozhodně není zbytečně překombinovaný, atmosféra postupně houstne jako puding s každou další stránkou. Je temná a ponurá, cizí lidé, hotel odříznutý od kontaktu s vnějším světem, sněhová bouře, mrtvola a vrah někde mezi ostatními….Co se týče paralely s Deseti malými černoušky od Christie, dle mého, je to spíše na škodu tyto dvě knihy srovnávat, jediné, co mají společné je skupina lidí, v čele s vrahem, odříznutá od světa. Christie má více propracovanou psychologii postav, zápletka a závěr je téměř vždy brilantní. Tady byl závěr spíše uspěchaný a působí tak jaksi nedotaženě, nicméně i tak si kniha naši pozornost rozhodně zaslouží.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Dva osudy, dva diametrálně odlišné světy, dvě hlavní hrdinky, které spojuje věčné filozofování o smyslu života.
Námět to není špatný, nicméně autorčin styl a podání rozhodně nesedne každému, nešetří odkazy na různé myslitele novodobých dějin filozofie a stále víc a víc tak čtenáře vtahuje do rozsáhlých a místy nudných výkladů ústředních myšlenek.
Hlavní postavy jsou sice prokreslené, ale pokud jde o jejich úvahy a tok myšlenek, autorka nás rozhodně nešetří a proto není občas jednoduché se v příběhu orientovat. Těch myšlenkových proudů je již dost, je to toporné a čtenáře to spíše unavuje, než obohacuje.
Tato kniha by tak mohla skvěle fungovat jako úvod do studia filozofie, jako román nikoliv.
Veselí
Radka Třeštíková
Po delší době jsem dala šanci Třeštíkové a opět to nebyl ne úplně příjemně strávený čas. Jejím postavám jsem prostě nevěřila……tu jejich naivitu, pohled na svět, stále stejné vzorce chování. Marně jsem v knize hledala nějaký hlubší smysl, nějakou pointu, která přijde a která opětovně nepřišla.
A samotný konec? To byl skoro výsměch čtenáři a přitom stačilo tak málo.
Dočetla jsem a nijak výrazně pohnutá nejsem. Dokonce bych řekla, že po přečtení jsem okamžitě zapomněla na celý umně vykonstruovaný příběh, postavy, charaktery – nebylo zde nic, co by mi na chvíli utkvělo v paměti a to je na rádoby český bestseller dost málo.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Slavný román odehrávající se v tajuplném prostředí vřesovišť nám pomalu odhaluje osudy nevlídných a mnohdy drsných lidí, kteří žijí v této krajině.
Tato kniha rozhodně není nabitá akcí a napětím, o to více si tak autorka pohrála s popisy nálad a charakterů hlavních hrdinů. Poznáváme tak od dětských let osudy Kateřiny, sirotka Heathcliffa a Hindleyho. Autorka před námi rozprostírá jejich problémy, bolesti, trápení, ba přímo utrpení, šťastné i bolestné chvíle. Ačkoliv je to dílo sice romantické, tak např. Heathcliff působí mírně démonickým dojmem, rozhodně zde není idealizován. Naopak jeho ženské protějšky jsou tu zobrazeny jako dominantnější a morálně konzistentnější.
Prostě silný příběh o lásce a přátelství, které trvalo navěky.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Tato fantasy (sci-fi) četba pocházející z pera české autorky nás zavádí do fantastického světa, ve kterém sledujeme osudy mladé Ilan, která má sice vzácný dar, ale zákony ji nutí skrývat, kým opravdu je a jakou mocí disponuje.
Na straně jedné se před námi otevírá úchvatně super moderní svět, na straně druhé pak civilizace z temných dob středověku, kdy i vlastnění obyčejné svíčky byl neskutečný majetek. Kontrast těchto dvou civilizací je fascinující.
Autorka píše lehce, výpravně, díky tomu dějová linka neuvěřitelně rychle ubíhá, a to hladce, bez zbytečných oklik. Bravo!
Inferno - Peklo
Dan Brown
Knihy Dana Browna dle mého mínění mají sestupnou tendenci. A toto je právě jedna z nich. Co se námětu týče, ten je výborný a dá se na něm skvěle stavět. Nicméně toho Brown nevyužil, opakoval stokrát opakované a omleté, vykrádal sám sebe, recykloval a kniha se v polovině změnila v cosi rozbředlého. Ne a ne a ne, uměl to lépe.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Pro mě bezkonkurečně to nejlepší, co kdy "teta" Agatha napsala. Není tam Hercule Poirot, dokonce ani slečna Marplová, tak jsem si kdysi, když jsem před x lety tuto knihu v salátovém vydání četla, říkala, to bude otrava a kdepak! Chytne a nepustí. Je sice fakt, že pointa toho, kdo je vrah je možná trochu přitažená za vlasy, ale nijak to knize neubírá. A nejlepší je pro mě fakt, kdy někdy před koncem čtete, jak si dva hlavní hrdinové pohlédnou do očí tomu druhému a zjišťují - vzhledem k tomu, že bych prozradila děj, nemůžu říct co, ale tahle pasáž mě vždycky dostane a oni dva neví.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Výborné. Četla jsem jako dítě, nerozumněla jsem. Četla jsem v pubertě, začínala jsem chápat, ale teprve v dospělosti nalézám. Je to opravdu výborná knížka, ke které se můžete kdykoliv vracet a stále v ní budete nacházet. Mohu doporučit, kdo vládne francouzštinou, čtěte v originále. Ještě lepší, než v češtině, ale to už je na preferencích každého z nás.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Jde o velmi dobře propracovaný melancholický příběh s prvky fantasy, který vyvažuje romantická linka táhnoucí se celou knihou.
Hlavní hrdinka Adeline uzavře dohodu jedné noci s temným stínem, aby si mohla žít svůj život po svém. A také žije, i když ne tak, jak si představovala. Stává se nesmrtelnou, prochází světem, staletími až do roku 2014, kdy potkává Henryho v New Yorku a celé její dosavadní bytí se tím změní.
Zápletka je hodně lákavá, navíc jí výborně doplňuje vypravěčský styl autorky a i přes svou značnou délku se čte velice lehce.
Co mne trošku mrzelo, že pozornost byla věnována zbytečně moc pocitům Addie, jejím nadějím, strádáním, obavám, pochybnostem na úkor toho, jak se celý svět během těch staletí změnil.
Ale i tak jde o krásný osobní příběh, který v nás rezonuje dlouho po přečtení a možná i díky tomu nejednoznačnému a otevřenému konci.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Caplinová s touto knihou zahrála na romantickou notu. Zápletka je sice průhledná jak papír, ale přesto skvěle funguje.
Milostná linie není v tomto příběhu úplně to hlavní, jde tu i o přátelství, která v životě vznikají, o mezilidské vztahy, které nestojí jen na vášni. I když lásky je tam hodně, přesto to není přeslazené. Je to prostě příběh mladé lásky voňavý po odpalovaném těstě a makrónkách, který je plný skutečného života.
Jeden z nás
Shari Lapena
Rozjezd má tato kniha více než slušný. Čtenáře naláká od prvních stránek tak, jak to aurorka umí. Hlavní roli zde opět hrají mezilidské vztahy, které mezi sebou postavy mají, ale také vzájemná důvěra, nebo spíše nedůvěra, faleš a lži.
Nemohu mít autorce za zlé, že vraha jsem odhalila v polovině knihy, motiv pro mne byl ale překvapením. Nicméně dobře se kniha četla, děj parádně ubíhal možná i díky krátkým kapitolám. Opět velmi dobře odvedená práce, možná jen ten nedotažený konec s otevřeným dějem u mne sráží celkové hodnocení, což je jinak škoda.
Nasterea
Petra Stehlíková
Na vydání této knihy čekalo tolik čtenářů neskutečně dlouhou dobu. Očekávaný den D konečně nastal.
Kniha začíná tam, kde končí druhý díl Faja. A ten končil dramaticky. S Ilan se loučíme ve vyhroceném okamžiku, který nám moc na výběr nedává. A právě v tomto pokračování nám Stehlíková představuje opět něco nového a zcela netušeného, kdy odkryjeme to, co bylo dávno zamlčeno a možná i zapomenuto.
Ilan ušla od prvního dílu kus cesty, změnila se, dospěla, což není na škodu. Pětadvacítka zde již není vykreslena jen v růžových barvách, ale střípky z jejich života dávají tušit, že pravda bude asi zcela jiná, než se zdá být.
Je to opět skvěle uchopené téma, vytříbený styl Stehlíkové tomu dodává na atraktivitě, nicméně stále více mám pocit, že autorka ze skvěle našlápnuté fantasy sklouzává s dospívající Ilan víc a víc k young adult literatuře, což je opravdu škoda.
Karty na stole
Agatha Christie
Tato kniha se rozhodně řadí k těm nejlepším, které kdy Agatha Christie napsala. A opět se zde objevuje malý komický mužíček s vejčitou hlavou a navoskovanými kníry, slavný Hercule Poirot.
Vykreslení jednotlivých postav je zde opět perfektní, příběh je skvěle rozehrán od první stránky a čtenář je do děje ihned ponořen.
Ačkoliv se nám zdá, že vrah je všem znám, čím více pokračuje pátrání, tím také zjišťujeme, že žádná z postav není bez viny a že vrahem může být každý. To pravé rozuzlení si nechává Christie opravdu až na konec, předtím nás ovšem ještě několikrát potrápí a zahraje si s námi hru na kočku a myš, aby vraha odhalila opravdu až na poslední stránce. Jak by řekl Poirot, magnifique!
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
(SPOILER) Ruth a Christmas. Mladá Židovka a mladý Ital. Milenci souzeni si od prvního setkání, kdy na sebe pohlédli a on se utopil v jejích hlubokých smaragdových očích. Jejich příběh se začíná psát, když Ruth brutálně zmlátí, znásilní a zmrzačí. Tím, kdo jí pomůže je Christmas a právě od tohoto okamžiku se zpečetí jeho i její osud.
On pochází z té nejchudší vrstvy přistěhovalců, jeho matka se živí prostitucí, ona se naproti tomu řadí k tzv. „high society“ a přesto, že jsou z tak rozdílných vrstev se jejich osud spojí, jen si na to hodně dlouho počkáme.
Di Fulviovi nelze upřít skvělý vypravěčský talent, ocitáme se tak v prostředí chudinských čtvrtí v Americe, gangsterských doupat, bordelů a právě kvetoucího pornoprůmyslu. Vše je tak reálné, drsné a zároveň syrové. Nicméně brutální scény jsou zde vyváženy těmi romantickými a kupodivu to tentokrát není na škodu. Těžko uvěřit, že uvnitř té špíny, zvrácenosti a násilí může hrát osudovost hlavní roli. A přesto je pak člověku líto, že s poslední stránkou končí příběh židovské Julie a italského Romea.