Devorah komentáře u knih
U této autorky s každou knihou platí, stejný žánr, stejná předvídatelnost i dávka romantiky, ale i tak se dá vždy očekávat pohodový zamilovaný příběh, který v tomto pošmourném počasí pohladí po duši a občas i rozesměje.
V hlavní roli Izzy, mladá žena, která zdědila starý hrad ve Skotsku a chystá se ho, společně se svou matkou, renovovat a udělat z něj luxusní hotel. Bohužel, na rozsáhlou rekonstrukci nemá peníze. Její matka Xanthe přijme štědrou finanční zálohu od prvních hostů a renovace tak může začít. Mezi prvními hosty se tak na hradě ubytuje Ross, tajemný akademik, který tu chtěl mít klid na práci na napsání své knihy. Izzin život tak nabírá spád a ubírá se jiným směrem, než si původně myslela.
Musím vyzdvihnout skvěle podanou atmosféru a prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Velké plus také za kouzelnou vánoční náladu, která příběhu hrála krásně do karet.
Vydala jsem se do Skotska, poznala tamní gastronomii a prošla se starobylým hradem a zažila i jednu love story, co víc si přát?
Sexuální příběh o naprosté moci, poslušnosti, ale také lásce.
Hlavní hrdinka Greer potkává v pubertálním věku muže, do kterého se zamiluje. Píše mu dopisy, na které on nikdy neodpoví. Po 5 letech ho potkává znovu, ale z toho setkání má ona zlomené srdce. Jiný muž, který jí učaruje (shodou okolností nejlepší přítel muže, který Greer zlomil srdce) a připraví ji o panenství se jí ale také už neozve. A shodou náhod se všichni tři po letech znovu setkají a příběh může začít, nebo pokračovat tam, kde kdysi přestal.
Výborně, čtivě napsáno, ale pár výtek by se našlo. Spousta náhod, aby to autorce zapadlo do příběhu. Při drsnějších sexuálních scénách používání slušných výrazů budí spíše úsměvy na tváři, ale čtenář zamhouří oko a čte dál.
Shrnuto podtrženo, čistá, erotická záležitost, která v sobě ukrývá příběh protknutý provokativními scénami.
Soubor detektivních povídek, které spojuje dohromady osoba poručíka Borůvky – coby melancholického vyšetřovatele mordů.
Každá povídka se odehrává v jiném prostředí, jednou je to například hráč na saxofon, jindy se vražda odehraje na skále. Co povídka, to samostatný příběh. Škvoreckého styl není ani v dnešní době zastaralý, příjemně se čte. Bohužel však Borůvkovo odhalení vraha a motivu je mnohdy zarážející. Na základě žádných indicií odhalí, jak se vše odehrálo a povídka tím jaksi vyšumí do ztracena. S každou další povídkou jsem tak zažívala víc a víc zklamání a deziluze z celého příběhu. K této knize se z tohoto důvodu už nevrátím, ale věřím, že spoustu čtenářů si v dnešní uspěchané době plné skandinávských brutalit najde.
Tímto posledním dílem se nám celá skotská trilogie krásně uzavřela. I když slovo krásně zde asi není na místě, protože i tady dominovaly pocity smutku, ztráty a beznaděje.
Hlavní hrdina Fin MacLeod se v této knize snaží obnovit svůj vztah se svou dávnou láskou, najít si cestu ke svému synovi, o kterém celá léta nevěděl, potkává svého dávného přítele, se kterým objeví náhodou potopené letadlo a v něm mrtvolu. Tímto nálezem se dá do pohybu řetězec událostí, které našeho hlavního hrdinu donutí vrátit se zpět do jistých období minulosti, na kterou by raději zapomněl.
Opět tu platí to, co v předešlých dílech, a to je realita a plastičnost postav, znalost místních reálií a historie, působivé popisy krajiny, vhledy do mysli postav a retrospektivní pasáže, které nás udržují v napětí. Šachové figurky uzavírají trilogii důstojnou formou a s tím i Finovu cestu k vyrovnání se se svou traumatickou minulostí.
Tak i já jsem se zařadila mezi čtenáře, kteří podlehli mediální masáži, která se okolo této knihy strhla.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to romantické dílo, má ale trochu hlubší poselství, a to téma domácího násilí. Hlavní postava Lily se s ním setkává hned dvakrát, v dětství a teď v dospělosti. Téma rezonuje celým příběhem a Colleen Hoover nám tu vytvořila psychologicky zajímavou situaci a skvěle dokázala vykreslit vztah mezi hlavními postavami. Tu jejich lásku smíchanou s nenávistí. Strach s neskutečnou touhou. Přání zůstat s potřebou odejít navždy.
Sečteno podtrženo - ohromující veledílo se tu nekoná, naši pozornost si ale zaslouží.
Ano, ano, ano. Bylo to milé, zábavné a zatraceně romantické čtení.
Ačkoliv nejsem čtenář, který by tomuto stylu holdoval, této autorce jsem propadla.
Je to prostě svěží a hravá romantika ve všech směrech. Ona, mladá doktorandka, on, uznávaný profesor, který má příšernou reputaci. Je jasné, kam to spěje, ale je až neuvěřitelné, jak to čtenář hltá a vše prožívá. Ty první nesmělé krůčky, propadnutí lásce až po tu jiskřivou přitažlivost mezi hlavními hrdinami, která sálá na míle daleko.
Vtipná, chytrá a naprosto přitažlivá. Taková je Hypotéza lásky.
Ačkoliv nejsem fanynka Britney Spears, její éra mne neminula.
Proto budu upřímná, když řeknu, že knihu jsem si koupila z čiré zvědavosti, nikoliv jako skalní fanoušek.
Sice je tu dost často v hodnoceních vytýkán jednoduchý styl, ale myslím, že se k tomu přesně hodí. Žádné filozofické úvahy, ale jen přímá zpověď. Otázkou je, nakolik je pravdivá. Je zcela přirozené, že je kniha velmi subjektivní, upřít jí ale nelze, že je napsaná skoro až dojemně a mezi čtenářem tak nastoluje přátelské pouto.
Je v ní hodně bulvárních informací, ať už jde o opatrovnictví,nebo o nevěry její velké lásky Justina, o potrat, nebo o manipulace ze strany svého otce a celé rodiny.
Přesto odpovědi na řadu otázek v autobiografii prostě nejsou, ač se nabízí. Závěr ať si každý udělá sám.
Sice to není klasický Adler - Olsen a jeho případy oddělení Q, ale i tak jsem se bavila a byla velmi příjemně překvapená.
První povídka je přímo prošpikována ironickými narážkami, v konečném výsledku ale baví. Ačkoliv je hlavní hrdina nájemný vrah - kterým se stal poté, co vedl naprosto nudný život - žadné dlouhé popisy mučení se zde nekonají. Není to nemilosrdný vrah, ale všední chlápek, který se vraždit na objednávku teprve učí. Konečné rozuzlení je nečekané a bláznivě vtipné.
Druhá povídka mne dostala do kolen svou syrovostí. Odehrává se za 2. světové války a donutí čtenáře uvažovat o lidské krutosti z jiného úhlu, než bychom čekali.
Tak to jsem nečekala. Po pravdě a bez uzardění musím říct, že se mi knížka četla vážně dobře - svižně.
Očekávala jsem bulvární čtení nejhrubšího zrna - a ono ne. Jde spíše o pocitově upřímnou zpověď o tom, jaké to je být členem této rodiny, o pádech, které Harry zažil, o lásce k matce a zároveň o její ztrátě, se kterou se nikdy nevyrovnal. Bylo to smutné čtení o muži, který neví, co se svým životem. Který je neustále pod drobnohledem všech.
Svému otci vytýká chladnost, bratrovi pak povýšenost. Zbytek knihy věnuje stížnostem na bulvár, který mu zničil život, přiznává psychické problémy - stejně jako žena Meghan.
Ano, je to subjektivní, emotivní čtení. Po chvíli ovšem příliš monotónní, bohužel.
Škoda, že ostatní členové královské rodiny odmítají Harryho memoáry komentovat a poskytnout tak svůj pohled na věc. Ať je to jak chce, zajímavé čtení to bezesporu je.
Tyto povídky napsala královna detektivek Agatha Christie a nakladatelství Euromedia se je rozhodlo vydat jako soubor - z mého pohledu ne moc úspěšný.
Setkáváme se zde s našimi starými známými tvářemi - Herculem Poirotem, Jane Marplovou, nebo třeba Parkerem Pynem, to jsou ti, jež pomáhají odkrýt tajemství zločinu. Bohužel, většina povídek je nudná, nezajímavá. Pár dobrých se v knize najde, ale vše doslova přetluče neúprosný pocit, že nakladatelství splácalo dohromady povídky od Christie s vidinou zisku. V reálu se konala - oproti názvu knihy - jedna letní záhada a o napětí pod žhavým sluncem jsem si mohla nechat zdát. Škoda.
Až doteď jsem si myslela, že o Toyen vím snad vše, i přes její sklony k utajení všeho soukromého. To jsem se ovšem velmi mýlila. Sedláčková odvedla tak výtečnou práci, že ono pomyslné "smekám" je v tomto případě nedostačující.
Naprosto mne její Toyenka pohltila od první stránky až do té poslední. Prožívala jsem všechna odhalení, pátrání i dohady o tom, kde se asi nachází pravda.
Nevím, zda jsem objevila dle Sedláčkové skutečnou Toyen, ale tu, kterou mi představila, s tou jsem se ráda seznámila.
V této knize je spousta konspirační teorie a žalostně málo Hercula Poirota. Spousta vedlejších postav, které s dějem nemají tolik společného a čtenáře spíše matou. Naopak Hercule Poirot, který opět vše vyřeší a na kterého se čtenáři těší, je zde upozaděn a vyskytuje se v podstatě na pár stránkách - jedním slovem, skandál :-)
Pro mne jedno z nejnudnějších děl s Herculem Poirotem. Nebavil mne motiv, postavy, odhalení vraha - prostě příšerně překombinované i na Christie.
Tuto knížku skvěle vystihuje jedno slovo, a to poetičnost.
Kožíkovi, který Bretaň miloval, se povedlo vystihnout onoho ducha té úžasné a na pohled drsně vyhlížející země. Přímořská letoviska, rušné pláže, klidné zátoky, rybářské vesnice, lodě kolébající se v přístavech. Když slunce zmizí hluboko v Atlantiku, vynoří se barevná světla majáků blikající do tmy a náš sluch vnímá jen šumění vody a nárazy příbojových vln. Ano, i to je Bretaň. Člověk má prostě chuť dát si skleničku Cideru - nebo rovnou dvě, k tomu pojídat galettes - bretaňské palačinky a vlasy si nechat čechrat větrem od Atlantiku.
Kniha dočtena a já cítím mírné zklamání. Připadám si jako podvedená manželka.
Začátek příběhu je slušný a rozjíždí se dobře. Ačkoliv hlavní hrdinka, hollywoodská herečka Evelyn není příjemnou postavou, její životní příběh je podán tak čtivě, že čtenář na tento fakt na chvíli zapomene.
Chronologicky spolu s ní a mladou novinářkou prožijeme všechna její manželství, životní prohry, bolest a špínu, která k filmovému průmyslu prostě patří.
Až sem to bylo dobré. Samotné odhalení, respektive důvod, proč Evelyn toužila vyprávět svůj příběh neznámé mladé novinářce mne zklamal a nijak nepřesvedčil. Možná špatné načasování, možná chyběl opravdový wow efekt,nebo to byla z mé strany již únava z množství sňatků ze stále toho stejného důvodu - a to zakrýt před světem pravou lásku.
Shrnuto a podtrženo, po fakt slibném rozjezdu to zhruba od poloviny knihy začíná drhnout a ke konci autorce dochází dech - ostatně mne také. Bohužel však zklamáním a vyčerpáním.
Ačkoliv jsem velkým fanouškem Agathy Christie, musím přiznat, že tato sbírka povídek mi přinesla jedno velké rozčarování.
Není to vyloženě špatná kniha, příběhy s Herculem Poirotem a slečnou Marplovou zvedají laťku vysoko, aby byl poté čtenář sražen z výšin zpět na zem, a to povídkami, ve kterých jde vlastně jen o mezilidské vztahy a nedorozumění. Jsou podány celkem dobře, ale jaksi nemastně, neslaně. Zůstane po nich jen neurčitá pachuť, které se nedokážu zbavit. Bohužel, musím to napsat, ale od královny zločinu očekávám více.
Děj této knihy se odehrává ve staré dobré Anglii krátce po druhé světové válce.
Celý příběh je zasazen do malebné vesničky na jihu Anglie. Zde se dává dohromady skupinka zcela odlišných postav, které spojuje jediné, a to záliba v díle legendární Jane Austenové.
Založí klub přátel této spisovatelky v touze pomoci zachovat její dům, ve kterém žila a tvořila a je plný předmětů související s jejím soukromým i uměleckým životem.
Nápad je to neotřelý, nicméně jako celek to drží pohromadě již hůř. Spousta odboček v ději odvádí zbytečně pozornost a těch pár skvělých momentů to vážně nevytrhne.
Dočteno - ovšem s vypětím všech sil.
Asi nejspíš půjdu proti proudu, ale ačkoliv jsem fanoušek Harryho Pottera, tak až tak tuto knížku nežeru.
Ačkoliv je dobře napsaná, stále mám pocit, že v ní něco chybí a něco přebývá. Kapitoly jsou rozděleny na život před Potterem, na dobu natáčení a v podstatě na život po Potterovi. Dozvíme se, že Tom nebyl jen hodný kluk, že tu jistá paralela s filmovým Dracem Malfoyem přece jen existuje. Jak moc ho ovlivnilo přátelství s filmovou Hermionou, nebo jak ho zformovaly takové hvězdy jako třeba Alan Rickman.
Co asi překvapí je otevřenost ohledně léčby závislosti a psychických obtíží, ke kterým má vrozené predispozice.
Ano, je to hezká zpověď někdejší dětské hvězdy, nicméně stále příliš mladé na to, aby nás něčím obohatila a něco předala. Třeba až Tom napíše pokračování za 20 let, změním názor.
Wilde nám v tomto díle pokládá otázku, zda zvítězí intriky a špinavost nad morálkou a čestnými postoji jedince? I přes vážnější téma je to vtipné, ironické, velmi britské a zároveň i nadčasové. A jako bonus inteligentní humor a brilantní dialogy - prostě Wilde ve své vrcholné formě.
A na závěr shrnutí pro dámy: žádný manžel není ideální.
Úžasná studie lidské malosti a zhýralosti na ruský způsob.
Hra z prostředí falešných karetních hráčů, kteří se jednoho dne náhodně potkají - téma nadčasové a aktuální i dnes. Občas se oběťmi podvodů a manipulací stanou i ti, kteří byli na začátku strůjci.
Bohužel nesedl mi Gogolův vypravěčský styl a začátek celé hry mi přišel nezáživný a nudný. Druhá polovina už dávala tušit, že přijde velké finále.
A právě v tom finále tkví síla této knihy.
Ajajaj, napadlo mne po přečtení této knihy. To už fakt žádný další Poirot nebude? Podtitul říká, že jde o poslední případ Hercula Poirota, ve kterém zúročí své dosavadní zkušenosti. No a pak už jen padá opona, zhasínají světla, něco končí a něco začíná.
Kniha se odehrává na zámku Styles, stejně jako kdysi první kniha. I zde je kapitán Hastings a Poirot, nicméně z Hastingse je čerstvý vdovec a slovutný Poirot je upoután na kolečkové křeslo, protože mu zdraví neslouží tak jako dříve.
Snaží se za pomoci Hastingse vyřešit, kdo má být příští oběť tajemného X, který má na svědomí sérii vražd. Poirot však totožnost vraha zná. Podaří se mu předejít vraždě? Konec je jedno obrovské překvapení, ať už jde o vraha, ale hlavně pokud jde o postavu Hercula Poirota. Tleskám a smutním.