Devorah
komentáře u knih
Všichni mají pravdu
Paolo Sorrentino
Na začátku čtení této knihy to vypadalo, že se ze mne stává přední fanynka Sorrentina. Byla jsem nadšená hlavním hrdinou, Tonym Pagodou, zpěvákem, milovníkem drog, žen i slastí života. Provokuje a ironicky glosuje svět a život kolem sebe. Touží po lásce, citu a troše náklonosti.
Občas mne sice mírně vytáčel Sorrentinův styl, zacházení do zbytečných podrobností, které čtenáře unudí, než pobaví. Přední fanynkou jsem se tedy nestala, ale i tak je to hodně povedená knížka, která si pozornost zaslouží.
Smysluplná vražda
Agatha Christie
Opět další kniha ze série se slečnou Marplovou, postarší šedovlasou dámou s mrštným jazykem. Ta zde není tolik všetečná, ale spíše mile zvídavá.
Slečna Marplová navštíví svou přítelkyni z mládí a zločin, který záhy nastane tentokrát pozoruje a tolik nezasahuje do vyšetřování. Samozřejmě vraha odhalí dříve,než policie, jak už bývá zvykem, ale víc než o zločin tu jde o psychologii postav. Jsou výborně propracované a nejen hlavním, ale i těm vedlejším je zde dán prostor. Co se týče atmosféry ta by se dala pomyslně krájet.
Čtenář si tak užije zločinu a napětí na pravém anglickém sídle a ochutná i trochu toho anglického počasí a životního stylu vyšší společnosti.
Karibské tajemství
Agatha Christie
K této knize se slečnou Marplovou se ráda čas od času vracím. Je trochu jiná, než ostatní knihy, kde se Jane Marplová vyskytuje, a přesto je to stará dobrá a hlavně všetečná slečna Marplová.
Tentokrát změnila kulisy anglického venkova za Karibik. Moře, pláž, slunce, horko a vražda. A Jane Marplová má najednou plné ruce práce s rozplétáním tohoto zločinu. A my se spolu s ní snažíme zjistit, zda se opravdu zločin stal,nebo to byla jen náhoda. Atmosféra začne houstnout, další mrtvola se objeví na scéně, a nám je jasné, že se mezi hosty skrývá vrah.
Frišta
Petra Procházková
Novinářka a spisovatelka Petra Procházková vypráví v knize Frišta příběh přímo z ulic Kábulu. Život je zde vykreslen velmi věrohodně a realisticky, se smyslem pro humor. Musím říci, že kniha je napsána čtivě a přináší i témata k zamyšlení, např. střet kultur. Herra, hlavní hrdinka je pro Afgánce příliš moderní, nespoutaná, zatímco pro Američany spíše zaostalá, málo progresivní. Ten všudypřítomný střet s realitou a nepochopení jiné kultury s prvky humoru mne bavily.
Jediné, co mi přišlo uspěchané, nedodělané, je závěr knihy, jakoby na sílu. Nicméně i tak ji doporučuji všema deseti.
Loď v Bretani
Marta Davouze
Opět jsem se při čtení knihy od paní Davouze skvěle bavila. Pojednává sice o věcech všedních, nicméně díky lehkosti s jakou je celá kniha napsaná, si jí čtenář prostě užívá.
Formou vzpomínek tak dává nahlédnout do života v Bretagni, který není vždy jen krásný. Stejně tak se zde vyskytuje i spousta negativních pocitů, které ale autorka skvěle odlehčila a díky tomu má čtenář tendence se usmívat.
Jsem prostě nadšena z té milé, příjemné a uvolněné atmosféry. Prostě, bravo!
Vážka
Michel Bussi
V této knize se Bussimu podařilo vytvořit skvělé napětí od první do poslední stránky. To mne nutilo knihu číst, neodkládat a doslova hltat každé slovo plné dalších a dalších pochybností. Ano, pochybnosti jsem měla až do konce a také neúprosný pocit, že si s námi autor hraje jako kočka s myší. Nahrává tomu i retrospektivní styl vyprávění, kdy čtenář stále jen kdesi tápe.
Dle mého je dílo skvěle promyšlené, žádné zbytečné průtahy a nudné odbočky se tak nekonají.
Pařížský polibek
Maggie Ritchie
Pařížský polibek je román, jenž vypráví o bláznivé, sebezničující a návykové milostné aféře mezi významným sochařským géniem v podobě Augusta Rodina a jeho studentky Camille Claudelové.
Příběh nás zavádí do bohémské a avantgardní Paříže mezi uměleckou společnost a čtenář si tak přijde na své v podobě významných děl, osobností, klepů i milostných avantýr. Autorka se snažila, jak se sama zmiňuje, většinou držet reálií, pouze ve sporných případech použila vlastní imaginaci - pro poutavější příběh. A ten se jí rozhodně povedl.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Gaiman odvedl sakra dobrou práci, když se rozhodl převyprávět staré příběhy o severských bozích. Zavádí nás do úžasného a drsného světa obrů, oživlých mrtvol, spravedlivých, ale také lstivých a úskočných bohů. Některé povídky jsou velmi vtipné, jiné naopak místy až depresivní, ale přesto je vše skvěle vyváženo. A jako bonus navíc hodnotím nádhernou obálku, která celé dílo pěkně uzavírá.
Chtělo by to nový jména
NoViolet Bulawayo
Jedno velké oddechnutí po přečtení této knihy. Tentokrát to trvalo a trvalo, než jsem se prokousala až na konec. Vůbec mi nesedl styl, jakým je toto dílo psáno. Z mého pohledu šlo o jakousi křečovitost, která se linula celou knížkou. Vše bylo na sílu, děj neplynul přirozeně chvílemi se čtenář až ztrácí ve zmatečném vyprávění hlavní hrdinky.
Po kapitole, kdy se ona hrdinka Miláček dostává do vysněné Ameriky opět přichází rozčarování, a to jak její, tak mé. Ona je zklamaná z toho, že Amerika není jen ten velký sen o lepším životě a já z toho, že vlastně není ani o čem pořádně vyprávět.
Již nikdy více.
Schůzka se smrtí
Agatha Christie
Knihu jsem četla již po druhé a rozhodně nemohu říci, že bych se nudila. Spíše naopak. Je z ní cítit láska k archeologii díky druhému manželství Agathy Christie. V principu nejde o nic nového, stane se zločin, který předvídáme od první stránky, na scénu vstupuje Hercule Poirot, nejlepší detektiv na světě, jak o sobě skromně prohlásil a vše se díky němu vyřeší. I když to zní jako hrozná nuda, opak je pravdou. Postavy nejsou ploché, ale pořadně propracované, atmosféra se dá chvílemi krájet a občas se člověk i zasměje nad myšlenkovými pochody Hercula Poirota. A to vše v obklopení starodávných památek.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Shari Lapena je s každou další knihou lepší a lepší a já o to více spokojenější.
Nepříliš šťastná rodina mi svým námětem a také stylem psaní pripomínala knihy od Agathy Christie, avšak s modernějším jazykem.
Co autorce zazlívám je fakt, že s pokračujícím dějem jsem s každou ukončenou kapitolou měnila vraha - čili asi padesátkrát, nutno dodat, neúspěšně :-) Úplný konec knihy mne pobavil, od spisovatelky skoro cynické zakončení. A my čtenáři se můžeme jen domnívat, jak tato story opravdu skončí.
Tleskám a těším se na další, alespoň tak dobré, dílo od této autorky.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Literatura pro děti a mládež, která se dá skvěle číst i v dospělosti. A možná si jí dospělý čtenář vychutná o to lépe, protože už ví, už zná život a všem těm historkám, které se Katce - co by hlavní pubertální hrdince -dějí, se může upřímně zasmát. Anebo naopak s trochou hořkosti mírně a vědoucně pousmát.
Tato kniha je plná skvělých hlášek, člověk se každou chvíli musí smát, i kdyby nechtěl.
Je to prostě nadčasová knížka pro všechny generace. Miluju.
Nedokončený portrét
Mary Westmacott (p)
Tato kniha se dá shrnout jedním slovem, a to špatná.
Četla jsem pár knih Agathy Christie pod jejím pseudonymem, které měly rozhodně co nabídnout, až na tuto.
Spousta pasáží, leckdy i celých kapitol byla nudná a zcela zbytečná pro děj knihy. Do zhruba poloviny se de facto nic nedělo, děj se ztrácel. Zajímavější to začíná být, když se hlavní hrdinka Celia provdá, její myšlenkové pochody se zdají být pochopitelné. Ovšem konec celý příběh zase srazí zpět na startovní čáru. Celé to pak vypadá jako změť roztěkaných myšlenek s neuspořádanou dějovou linkou, z čehož si čtenář odnese jen hořkou pachuť.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Caplinová s touto knihou zahrála na romantickou notu. Zápletka je sice průhledná jak papír, ale přesto skvěle funguje.
Milostná linie není v tomto příběhu úplně to hlavní, jde tu i o přátelství, která v životě vznikají, o mezilidské vztahy, které nestojí jen na vášni. I když lásky je tam hodně, přesto to není přeslazené. Je to prostě příběh mladé lásky voňavý po odpalovaném těstě a makrónkách, který je plný skutečného života.
Kdo je bez viny
Benjamin Black (p)
Kniha o neuvěřitelném pokrytectví katolických kruhů v Irsku. Příběh je rozehrán dobře, dává tušit, jaká špína se bude drát na povrch, a pak vše nějak vyšumí a čtenář se bezděky plácá sem a tam aniž by se cokoliv dozvěděl.
Hlavní motiv je rozkryt jakoby náhodou. Ten vedlejší, v podobě tajemství hlavní postavy, což je v tomto případě vnitřně rozervaný patolog, je nám naservírován značně melodramaticky, ačkoliv se žádné drama nekoná.
Celkově je to nudná kniha s pár zajímavými kapitolami, autor nemá dar vtáhnout do děje, jeho styl je unylý, což se k tomuto tématu absolutně nehodí.
30 minut v kuchyni
Jamie Oliver
Miluju knížky Jamieho Olivera a tato, si troufám tvrdit, patří k těm vymazlenějším. Od výběru receptů, dostupnosti potravin až po nenáročnou časovou dotaci na každý recept.
Velmi potitivně také hodnotím povedené fotografie, které zachycují jak pracovní proces, tak konečný produkt. Jedním slovem mňam.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Ačkoliv mám ráda knihy s touto tématikou a i tento druh humoru, kniha mi celkově nesedla a humorné scénky mi občas přišly na sílu. Místy jsou sice zábavné, ale tak moc absurdní, že čtenáře unavují. Kdyby autor tak vehementně "netlačil na pilu", kniha by se četla o dost svižněji.
Je to prostě klasické prázdninové čtení, které po přečtení zcela vyšumí.
Vražda na faře
Agatha Christie
Agatha Christie a její stará panna Jane Marplová. Stařenka s bystrýma očima i intelektem, která se vyzná v povaze lidí a díky tomu odhalí, kdo stojí za celým zločinem. Ovšem v tomto případě jde vskutku o velice důkladně promyšlený zločin, nad kterým i ona chvíli tápe.
Knize rozhodně nechybí šmrnc a napětí, objevují se v ní i prvky suchého humoru, což jí dělá velmi čtivou. Vše je zde jak má být, nic neschází, ale ani nepřebývá. Tleskám.
SIMPLE: Snadné vaření na šest písmen
Yotam Ottolenghi
Yotam Ottolenghi, londýnský šéfkuchař narozený v Izraeli, je jedním z nejslavnějších kuchařů poslední dekády.
Kniha Simple není tak přelomová jako Jeruzalém, nicméně i tak má stále co nabídnout, v tomto případě jednodušší jídla na přípravu z pár ingrediencí. Na své si přijdou vegetariáni, ale i masožravci. Samotné jádro knihy je opět tématicky rozděleno do několika kapitol, přičemž recepty doprovází povedené fotografie. A to vše v pěkné pevné vazbě, díky níž bude kniha dlouho vypadat jako nová.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Lékař, kterému život ukázal jak psychika ovlivňuje naše zdraví, jak přemíra stresu dokáže zatočit i s fyzicky zdatným jedincem a dovést ho až na pokraj kolapsu.
Kniha je psána formou rozhovoru, což není špatné, nicméně ve čtenáři budí určitou neucelenost a roztěkanost.
Témat je zde několik, od stresu, přes hormonální systém až po mezilidské vztahy. Mottem celé knihy je chránit si své zdraví, jíst vyváženě, mít harmonický vztah, žít přítomností a radovat se ze života. Hmmm...upřímně říkám, že kniha mi průlomová ani nikterak objevná nepřišla a není to tím, že by mi celostní medicína přišla nezajímavá. Spíše jako celek nefunguje, forma rozhovoru také není příliš dobrým řešením. Myšlenky jsou občas roztěkané, opakující se a není zřejmé, co autor považuje za stěžejní.
Pro někoho, kdo si občas nepokládá hlubší existenciální otázky kniha nemá význam, ostatním může ovšem naznačit směr, kterým se vydat.
