Devorah komentáře u knih
Knihu jsem přečetla v rychlosti, napsaná je asi dobře, jen to slůvko asi....Autorka má dobrý styl, dokáže vtáhnout do děje, hlavní osoby popisuje tak, že s nimi nemáte zcela žádné sympatie - pokud to byl záměr, tak klobouk dolů. Rachel je jedna z nejotřesnějších hlavních hrdinek za poslední dobu, se kterou jsem se setkala. Anna a Megan jí skvěle sekundují - nevíte, kterou z nich nesnášíte víc. Scott a Tom mě také nezaujali, knihou jen tak proplouvají. Vyústění jsem tušila někde od poloviny knihy, ale to bych autorce až tak nevytýkala.
Čekala jsem něco víc po obrovském humbuku - plakáty v metru, film v kině, reklamy a co jsem to vlastně dostala? Knihu, na kterou si zítra po probuzení už nevzpomenu. A to je dost málo.
Oooooo jak já byla bláhová. Uvěřila jsem a naprosto podlehla tady uveřejněným a vesměs pochvalným recenzím. Těšila jsem se jak malé dítě na kornout zmrzliny. Místo toho jsem dostala rozbředlý polárkový dort nudné chuti, kterým jsem se musela prokousávat a který se táhnul místy jako turecký med. Škoda, protože po této zkušenosti, kdy jsem opravdu přeskakovala o několik stránek této autorce už nedám žádnou šanci. A jednu hvězdičku dávám alespoň za námět, i když i to je moc.
Zrovna tato knížka se mi vryla do srdce. Není to tak dávno, co jsem jí četla a byla jsem nadšená. Autorka dokáže skvěle vystihnout charakter dané postavy, popsat situaci, stačí jen číst a skoro slyšíte řinčení mečů a hudbu na středověkém hradě :-) Každopádně První muž království je jedna z mých nej od Vaňkové, doporučuji na dlouhé zimní večery.
Musím napsat, že ze začátku byla tato kniha s názvem Trýzeň slávy spíše mou trýzní. Strašně jsem se trápila stylem, jakým to bylo napsáno, dlouhé předlouhé popisné pasáže, spousta jmen, která si člověk ani nemusel pamatovat (postavy jen prošly a už nebyly zmíněny), spousta výrazů, které se dnes již nepoužívají, např. poceloval jí ruku. I přes toto všechno jsem knihu dočetla a jsem ráda. Autor dovedl vystihnout "boje" mezi dvěma královnami, kdy se člověk přiklání na stranu jedné, pak druhé, zlořečí králi. Nemyslím, že si jí kdy ještě přečtu, ale určitě stojí za to věnovat jí svůj čas.
Druhý díl je opravdu o dost slabší, než díl první. V podstatě jde jen o jakési vyčpělé scénky, které tu už byly, viz. lakota pana hraběte, posedlost hraběnky lady Dianou, pití ořechovice ve větším než malém množství kuchařkou a takhle mohu pokračovat. Nejde vysloveně o špatnou knihu, ale nenabídla mi nic nového a humoru bylo také poskrovnu.
Sáhla jsem po knize na základě velmi kladných hodnocení zde. Zasmála jsem se, byly momenty, kdy jsem se smála často, ke konci knížky těchto momentů ubývalo. Celá knížka mi svým humorem a stylem silně připomínala Analfabetku, nebo Staříka, což není zrovna můj šálek. Shrnuto, podtrženo: na léto k vodě naprosto ideální, ale moc od ní nečekejte.
Jsem tak rozčarovaná jako už dlouho ne. Připadám si jako zhrzená milenka. Mého milence v tomto případě představovala kniha Analfabetka, které jsem se ze začátku dotýkala s obrovským očekáváním, nadšená z toho, že jí konečně držím v ruce. Mé nadšení po několika desítkách stran vystřídalo mírné zklamání z toho, jak se příběh vyvíjí, ze stylu autora, z absurdity celého příběhu. Nicméně jako správná milenka jsem vytrvala a toužila dál. Jenže po čem? Tolik pochvalných recenzí, tolik doporučení od lidí a......mě se dostalo opravdu jen rozčarování. Dočetla jsem to, chtěla jsem vědět, znát konec. Teď to vím a jsem ráda, že už se k této knize nikdy nevrátím. Je mi to strašně líto, má očekávání byla asi větší, než, co mi mohl autor nabídnout.
Musím říct, že knihu jsem si půjčila na základě velmi kladných komentářů zde a neprouhloupila jsem. Je tak......tak všechno. Rozporuplná, zlomyslná, sadistická, milující, sentimentální - a tak smutná. Pohltila mě a myslím, že v hlavě zůstane ještě dlouho po přečtení.
Jedna - pro mě - z Urbanových nejlepších knížek. Velice se mi líbil námět, byla jsem naprosto nadšená z té neznámé houby okolo které se to všechno odvíjí. Škoda, že v lese takové nerostou. Mé nadšení neznalo mezí, tak jsem asi pod vlivem Urbanových stránek napsala mail přímo autorovi :-) Bohužel, od té doby autor nic tak dobrého nenapsal, škoda.
Jedna z nejlepších detektivek od autorky, co jsem četla. Nevyskytuje se v ní ani Hercule Poirot, ani stará známá slečna Marplová, ani Tommy se svou Pentličkou. Začíná úžasným citátem od W. Blakea: "Někdo se rodí pro lásky sladkou moc, jiný se zrodí pro nekonečnou noc..." A vlastně v tomto duchu se nese samotná kniha, která je v podstatě psychologicky laděnou detektivkou. Zpetně si pak totiž můžete uvědomit, že vrah mohl ovlivnit svůj osud, ale vydal se na špatnou cestu dobrovolně.
Kniha přečtená, ještě dlouho mi "ležela" v hlavě. Je pravda, že zápletka výborná, nicméně na autorčin styl jsem si celou knihu nemohla zvyknout. Vleče se to, vleče. Ale člověk je tvor zvědavý, tak jen to mě nutilo číst dál. A pokud jde o tu zápletku, nevím, kdo z těch dvou byl větší šílenec, zda ona, nebo on, protože s ní zůstal?
Pro mě první kniha, co jsem od autorky četla a bezesporu její nejlepší. Díky téhle knížce jsem se i kdysi více začala zajímat o tarot. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje, úžasně se tu prolíná současnost a minulost a vy netušíte, oč jde :-)
Knihu jsem četla na základě toho, co se okolo ní kdysi strhlo. Musím říci, že to byla první a poslední knížka, co jsem od ní četla. Nedokázala jsem si zvyknout na ten příšerný styl, to vyjadřování, vlastně jen o pocitech, o tom, co říct, jak se zachovat - ano, je to zamilovaná žena, ale taky žena v určitém věku, po určitých zkušenostech, v životě jí už něco potkalo....takhle se taková žena nevyjadřuje. Styl puberťačky, co prožívá, jestli a pokud vůbec jí dotyčný zavolá. Ne, nedočetla jsem a musím říct, že jen zvědavost mě nutila knihu halabala pročítat, abych se dostala na konec. Pro mě už nikdy více.
Připomíná mi Agathu Christie. Vražda na zámku Nelahozeves. Krásné prostředí, humorné vylíčení hlavních charakterových vad hrdinů. Kniha se čte jedním dechem. Kdo rád detektivky z českého prostředí, z prostředí uměleckých luhů a hájů (zámek, malíři, kunshistorici) tato kniha je pro něj jako stvořená.
Piková dáma mi přišla výborná. Obecně miluju ruské romantiky a nejvíc asi Puškina a musím říci, že s tímto dílem nešlápnete vedle. Nasajete dobovou atmosféru z vyšších kruhů ruské šlechty, trochu znuděnosti, trochu více sentimentality a i trochu mystiky. Navíc je to novela s jednoduchým dějem a velmi rychlým spádem, neprohloupíte.
Pro mě bezkonkurečně to nejlepší, co kdy "teta" Agatha napsala. Není tam Hercule Poirot, dokonce ani slečna Marplová, tak jsem si kdysi, když jsem před x lety tuto knihu v salátovém vydání četla, říkala, to bude otrava a kdepak! Chytne a nepustí. Je sice fakt, že pointa toho, kdo je vrah je možná trochu přitažená za vlasy, ale nijak to knize neubírá. A nejlepší je pro mě fakt, kdy někdy před koncem čtete, jak si dva hlavní hrdinové pohlédnou do očí tomu druhému a zjišťují - vzhledem k tomu, že bych prozradila děj, nemůžu říct co, ale tahle pasáž mě vždycky dostane a oni dva neví.
Výborné. Četla jsem jako dítě, nerozumněla jsem. Četla jsem v pubertě, začínala jsem chápat, ale teprve v dospělosti nalézám. Je to opravdu výborná knížka, ke které se můžete kdykoliv vracet a stále v ní budete nacházet. Mohu doporučit, kdo vládne francouzštinou, čtěte v originále. Ještě lepší, než v češtině, ale to už je na preferencích každého z nás.
U mě je to přesně naopak, první polovina knihy mě bavila víc, než druhá :-) Pak už mi to přišlo o ničem a takové rozbředlé. 100x omleté téma Claire a Jamie, je pravda, že i když jim je již "tolik", stále mezi nimi funguje vášeň, ale číst to několikrát, v každé knížce, kdy problémy řeší tak, že mezi nimi dojde na "vášnivý sex", hmmmmmmmm......ale jo, pořád se mi to líbí, asi jako každé ženské, jen s výhradami. A rozhodně míň, že Bubny podzimu. Asi záleží na člověku.
Řekla bych, že Cizinka a Mořeplavec jsou nejlepšími knížkami z celé série, mohu tedy hodnotit jen ty, které u nás vyšly česky. V angličtině je to na mne příliš velké sousto - autorka je velmi narativní, takže já pouze česky. Nicméně Cizinku vřele doporučuji všem, které rády romantiku, napětí. Občas je děj možná až příliš do historických podrobností, ale kdo rád historii, rozhodně to na ději nijak neubírá. CO se týče českého překladu, nikdy nezapomenu na červenou tužku, kterou jsem měla poblíž :-) Nejhorší asi byly gramatické chyby, které byly snad na každé stránce a kdy zaměnili pana Butlera s Hitlerem na večerním soaré, to byla opravdová bomba.
Jedna z nejlepších Japrisotových knížek. Jak už tu padlo, Dáma v autě.....pro mě byla jedna velká nuda, kterou jsem sice dočetla, ale nebavila se. Tady se bavím u každé stránky. Tím, kdo je vrah, kdo je oběť, jak si s námi autor hraje jako kočka s myší. Uznávám, že styl asi není pro každého. Čtu již po druhé a vřele doporučuju.