Devorah komentáře u knih
Říká se, že druhý díl bývá obvykle o něco horší, než díl první, ovšem v případě Faji to rozhodně neplatí. Autorka si i s touto knihou drží stále skvěle nastavenou úroveň.
Faja neztrácí čas a pokračuje tam, kde skončil Naslouchač. Znovu se setkáváme s Ilan, která už na svět kolem sebe nekouká jen dětskýma očima, pomalu a jistě se z ní totiž stává dospívající dívka. A ta tvoří společně s pětadvacítkou opět dokonalý celek. Co se týče pětadvacítky, ta zde dostává mnohem více prostoru, než v knize první, což se ukáže jako dobrý tah. Jejich charaktery jsou skvěle propracovány, z anonymních jmen se stávají muži z masa a kostí, lidé s minulostí, kteří mají své útrapy a bolesti.
Hypermoderní svět nabývá na síle, Nížiny a jeho obyvatelé dostávají více prostoru, podíváme se pod pokličku historie sklenařů, nepřátelé již nejsou jen abstraktními pojmy. Ovšem, kdo je vlastně tím nepřítelem stále s určitostí říct nemůžeme.
A mě nezbývá nic jiného, než se poslušně zařadit do fronty čtenářů čekající na (snad) poslední díl.
Slavný román odehrávající se v tajuplném prostředí vřesovišť nám pomalu odhaluje osudy nevlídných a mnohdy drsných lidí, kteří žijí v této krajině.
Tato kniha rozhodně není nabitá akcí a napětím, o to více si tak autorka pohrála s popisy nálad a charakterů hlavních hrdinů. Poznáváme tak od dětských let osudy Kateřiny, sirotka Heathcliffa a Hindleyho. Autorka před námi rozprostírá jejich problémy, bolesti, trápení, ba přímo utrpení, šťastné i bolestné chvíle. Ačkoliv je to dílo sice romantické, tak např. Heathcliff působí mírně démonickým dojmem, rozhodně zde není idealizován. Naopak jeho ženské protějšky jsou tu zobrazeny jako dominantnější a morálně konzistentnější.
Prostě silný příběh o lásce a přátelství, které trvalo navěky.
Anotace této knihy zní skvěle, skutečnost už tak skvělá není. Tempo je vesměs pomalé, osoby i děj v knize lehce předvídatelné, plytké. Hlavní hrdinka je arogantní, nepříjemná dáma, která nevzbuzuje ve čtenářích ani špetku zájmu, natož třeba soucitu.
Námět sám o sobě je zajímavý, nicméně zpracování již pokulhává a konečný závěr knihu srazil o několik příček níž.
Urbanův Hastrman se nám představuje v jiném světle, než jsme doposud zvyklí, např. z dětství v podobě pohádek.
Kniha je rozdělena do dvou částí, v té první, která je zasazena do 19. století silně převládá lidový aspekt, část druhá se pak odehrává v současnosti a dominuje v ní ekologické téma.
Skvěle vylíčena je zde proměna hlavní postavy, a to Hastrmana. Na jednu stranu velmi a silně miluje svou osudovou ženu, v jádru je však stále týmž "temným" Hastrmanem, kterým býval.
Jako lahůdku hodnotím první polovinu knihy, jedná se o zajímavý rozbor lidových obyčejů, plus k tomu nádherné a skoro dojímavé popisy krajiny 19.století.
Opět klasická Agatha Christie, opět 5 hvězdiček. Ocitáme se na anglickém venkově,
kde obyvatelé jednoho poklidného městečka začínají dostávat jeden anonymní dopis za druhým. Otázkou tak zůstává, kdo tyto anonymy odesílá? A jak nám může být jasné, u dopisů to nezůstane a objevuje se i mrtvola. A postupně jsou tak před nás kladeny falešné stopy, které ale čtenáře na závěr díky slečně Marplové dovedou až k pachateli.
Jak již bývá autorčiným zvykem, slečna Marplová je tu opět ve výtečné kondici a další hlavní postavy jí skvěle sekundují.
Vánoce sice bývají svátky klidu, míru a pohody, nikoliv však pro hlavní hrdiny
této knihy. A jak už to u Agathy Christie bývá zvykem, stane se zločin
a na scénu vstupuje belgický detektiv Hercule Poirot, který vše vyřeší s nadhledem a diskrétností.
Dostává se nám tedy opět všeho, zločinu, vášní, které bobtnají pod povrchem a skvěle propracovaných charakterů hlavních hrdinů.
Tato fantasy (sci-fi) četba pocházející z pera české autorky nás zavádí do fantastického světa, ve kterém sledujeme osudy mladé Ilan, která má sice vzácný dar, ale zákony ji nutí skrývat, kým opravdu je a jakou mocí disponuje.
Na straně jedné se před námi otevírá úchvatně super moderní svět, na straně druhé pak civilizace z temných dob středověku, kdy i vlastnění obyčejné svíčky byl neskutečný majetek. Kontrast těchto dvou civilizací je fascinující.
Autorka píše lehce, výpravně, díky tomu dějová linka neuvěřitelně rychle ubíhá, a to hladce, bez zbytečných oklik. Bravo!
S touto knihou to vypadalo na výborně strávený čas. Nabízela nejen detektivní zápletku, ale jako bonus navíc i umělecké prostředí v nádherném francouzském Giverny. Ovšem místo slibovaného popisu se mi dostalo naprosto nezáživného vyprávění - vyprávění bez ladu a skladu, kde se hlavní hrdinové potkávají, míjejí, jejich život plyne nudně, stejně jako celý děj této knihy. Po týdnu čtení, kdy jsem nebyla schopna se začíst, kdy nuda dosáhla vrcholu, jsem knihu prolistovala, abych zjistila, oč v ní jde. Opravdu ne, nelze doporučit. Snad jen pouze v případě, že hledáte knihu, u které vás přemůže spánek, to vám tato kniha stoprocentně zaručí.
Napsat pokračování Jirotkova románu Saturnin vyžadovalo velkou dávku odvahy a i určité drzosti, jak prohlásil Miroslav Macek, který na poli literárním není rozhodně žádným nováčkem.
Zatímco jeho překlad Poeova Havrana se dá považovat za opravdový skvost a lahůdku, tak Saturnin se vrací nám svým obsahem připomíná navrch luxusní dort, jehož těžká tuková náplň nám ovšem bude ještě hodně dlouho ležet v žaludku.
Macek se sice prokáže jako zdatný imitátor Jirotkova archaizujícího jazyka a stylu, nicméně se velmi rychle prokáže, že vypravěčská (ne)obratnost by lépe sedla povídce, nikoliv románu, kterému zcela chybí ústřední téma i příběh, jelikož autorovi nejspíše schází fantazie, což je pro tento příběh tragické.
Macek sice dokázal navázat na svého předchůdce, ale již nic nového nevymyslel, zůstal tak u pouhého vršení rádoby humorných scének, a to většinou stokrát omletých, obehraných, recyklovaných.
Není to žádné veledílo, nejspíše se z něj nestane stejná legenda jako z díla původního, nicméně i tak v ní lze najít pár vtipných momentů, které osloví nejednoho čtenáře.
Co musím vyzdvihnout je styl, jakým je kniha napsána, lehce a svižně. Láká nás na široké spektrum psychických chorob, spousty litrů vína a také medikamentů. Hlavní postavou je psychicky labilní Anna, která se musí vypořádat se svým životem, závislostí na víně a lécích, než se rozhodne pustit do pátrání na vlastní pěst a dopátrat se pravdy. Tu nám ovšem autor dávkuje po malých kapkách, čím si stále udržuje naši pozornost a my se tak brodíme v neustálé nejistotě, co je pravda a co lež.
Nejedná se o žádné veledílo, román nepřichází s ničím objevným ani neotřelým, konec je mírně uspěchaný, ale i tak stojí za to této knize věnovat svůj čas a strávit s ní pár příjemných chvil.
Na první pohled se může zdát, že je to naprosto obyčejný příběh. Objevují se v něm věci krásné i ošklivé, stejně jako spravedlivé i nespravedlivé - přesně tak, jak to v životě chodí. Jde o příběh z pohledu malé holčičky Čipery, které skvěle sekunduje její bratr Jem. Pak na scénu nastupuje postava jejich otce Atika, kterého jako advokáta čeká předem marný boj s předsudky, strachem i nenávistí, když obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bílé dívky. Postava Atika Finche tak dává příběhu jinou dimenzi a zároveň s sebou nese neskutečné morální poselství.
Rozhodně to není kniha o rasismu a nespravedlivém soudním procesu, je to román plný silných myšlenek. Je to zkrátka neuvěřitelně lidský a čtivý příběh o dětství, o dospívání, o různých formách osobní statečnosti, o pokrytectví, morálce a osobní zodpovědnosti.
Lemmy Kilmister byl naprosto charizmatický rebel s duší rockera, který žil a prožil velmi pestrý život, jenž v knize popisuje.
Nebojí se žádných témat, nejprve popisuje své začátky, bohaté zkušenosti s drogami, nevynechává ani sexuální experimenty, ale vše nezapomene okořenit svým typickým smyslem pro humor. A styl, jakým to dělá je fantastický - je uvolněný, je nad věcí, neuvěřitelně vtipný, místy sarkastický, ale sakra svůj a přímočarý.
Kniha je osobní zpovědí jedné z nejznámějších gejš té doby. Autor se tohoto nelehkého úkolu zhostil nadmíru dobře, jako básník si mnohdy pohrává s přirovnáními a popisy určitých situací. Stáváme se tak díky němu svědky dlouhé, trpké a místy až útrapné cesty malé holčičky směřující k životu profesionální gejši. Od její cesty na výsluní až ke slávě, která je dlážděna nenávistí, zlobou, zahořklostí a již zmiňovanou trpkostí.
Naprosto mistrně je zde podán popis japonské kultury, jejich zvyklostí, ale také znalostí, které musí malá gejša ovládat, aby se mohla stát tím, pro co je zrozena.
Gejša sice nepřekypuje třeskutým napětím, přesto jí propadnete už od prvních řádků a její příběh vám zůstane v mysli ještě dlouho po přečtení.
Od této knihy jsem nic nečekala a přitom toho tolik dostala. Je čtivě a poutavě napsaná, autorka nás po kapkách a formou retrospektivy táhne do děje a líčí události z let minulých, které ovlivňují události současné. A tak se před námi otevírá příběh neskutečně silné ženy, která nechtěla od života tolik, jen lásku a pocit bezpečí od milovaného muže. Její špatný výběr a ego na sebe vršilo další a další události, které spěly k tak smutnému a tragickému konci, který ovlivnil osudy a životy všech v jejím okolí.
I přestože je tento román spíše hořkosladký, i když míra hořkosti vítězí, přesto je plný skutečného života, lásky, zrady a ke konci také touhy po životě.
Kniha o tom, že stačí jeden den a změní se vám život, že jeden den a to správné načasování a okamžik a vaše cesty se ubírají zcela jiným směrem.......možná i s někým jiným, než jste původně plánovali. Také o tom, že v jeden jediný den můžete poznat lásku, přátelství, ztrátu, zklamání, prohru, zoufalství, beznaděj a možná i zcela nový začátek. O tom všem tato hořkosladká kniha je.
Tato kniha překypuje křehkými emociemi a je jen na vás, zda se tomu poddáte. Je to příběh o osudu dvou osamělých lidí, kteří dokáží najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Také je to ale i o beznaději, umírání, touze po životě a opravdové lásce. Ačkoli to zní jako klišé, kapesník při posledních stránkách se opravdu hodil.
I když to ze začátku vypadalo na romanci sladkou jako med, od poloviny knihy ten med Sparks dávkuje již v mírnějším ředění. Není to na první pohled sladkobolný příběh, jak by se mohlo zdát. Jde v něm totiž o víc. Ano, prim hraje opravdu láska, ovšem láska namíchaná pocitem viny a sebeobětováním. Nečekejte happy end, tady najdete opravdový příběh s opravdovým koncem.
Tomu říkám tah na branku, mladá poetka svou prvotinou dobyla svět, nebo alespoň jeho většinu. Nejprve se její kniha objevila snad na všech knihomolských instagramových účtech v cizině, poté se rychlostí laviny šířila i do našich končin. Skvělý marketing. Když se mi dostala do ruky ( v originále) ocenila jsem minimalistický obal a celkově vyznívající obsah knihy, ale ruku na srdce, o to až tak nejde, že?
V básních využívá minimum slov, někdy i dobře zvolených, to jí nemohu upřít, ovšem některé z nich - pro mě spíš motivační moudra - jako by byla vytržena odněkud z nástěnek na pinterestu a dalších sociálních sítích.
Shrnuto podtrženo, je to hodně individuální kniha o ženských tématech, silných prožitcích a pohledu do ženského nitra....záleží na každém jak moc velkou jí dá šanci.
Kniha z prostředí archeologického výzkumu....a k tomu ještě mord, už to je samo o sobě dost lákající. A navíc proutník Exner jako třešinka na dortu, jenže i téhle třešince něco chybí. Dialogy jsou sice výborné, obzvláště mezi Dr. Soudkem a kapitánem Exnerem, ale to je dost málo na záchranu mírně (alespoň ze začátku) pokulhávajícího děje. Postav jako na Orloji, milion dialogů, špatná orientace v postavách......ale TEN Exner, ten byl famózní. Mám k němu jen jedno, a to......ach!
O lala, další naprosto výborná detektivka z pera Agathy Christie. K této knize se ráda vracím, četla jsem ji již po několikáté a stále mě baví. Hned na začátku příběhu na nás padne napjatá nálada, která by se dala skoro krájet a vše doplňují mírně pokřivené charaktery hlavních hrdinů, které se v průběhu knihy zcela mění. V této knize opravdu platí, že není vše tak, jak se zdá být.