Devorah komentáře u knih

Opět jsem se při čtení knihy od paní Davouze skvěle bavila. Pojednává sice o věcech všedních, nicméně díky lehkosti s jakou je celá kniha napsaná, si jí čtenář prostě užívá.
Formou vzpomínek tak dává nahlédnout do života v Bretagni, který není vždy jen krásný. Stejně tak se zde vyskytuje i spousta negativních pocitů, které ale autorka skvěle odlehčila a díky tomu má čtenář tendence se usmívat.
Jsem prostě nadšena z té milé, příjemné a uvolněné atmosféry. Prostě, bravo!

6 26.01.2023

Agatha Christie a její stará panna Jane Marplová. Stařenka s bystrýma očima i intelektem, která se vyzná v povaze lidí a díky tomu odhalí, kdo stojí za celým zločinem. Ovšem v tomto případě jde vskutku o velice důkladně promyšlený zločin, nad kterým i ona chvíli tápe.
Knize rozhodně nechybí šmrnc a napětí, objevují se v ní i prvky suchého humoru, což jí dělá velmi čtivou. Vše je zde jak má být, nic neschází, ale ani nepřebývá. Tleskám.

6 11.07.2022

Sexuální zneužívání mladistvých, neuspořádané rodinné vztahy a pocit osamocení z pohledu jedenáctileté dívky - to jsou hlavní témata této knihy, které  nám autorka dávkuje s citem a po troškách. Otázkou zůstává, jak se tohoto nelehkého úkolu zhostila. Nutno podotknout, že píše bez zbytečného sentimentu a patosu. Přímá řeč je psána formou dialogů a celá kniha je brána z úhlu pohledu jedenáctileté Františky,čemuž odpovídají vyjadřovací schopnosti i pohled na svět. A právě poněkud těžkopádný styl autorky mi ztěžoval čtenářský komfort, který ještě dorazil uspěchaný a v podstatě naznačený konec, což je, vzhledem k tématu, škoda.

6 12.02.2022

Dva lidé, kteří se náhodně  potkají a toto osudové setkání oběma hlavním postavám změní život. Zatím to zní jako otřepané klišé z brakové literatury, ale to v tomto případě není pravda.
Stephanie a Jamie, novodobá Julie a Romeo v moderní podobě. Ona ve vztahu, on ženatý, čtenář tuší nevěru, ale tak přízemní to v této knize není. 10 let sledujeme jejich životy, to kam směřují, jak se mění, vyvíjí,každý zvlášť a vlastně spolu. Jeden bez druhého a přesto spojeni imaginárním poutem.
Kniha ze života, o životě jaký je a umí být, o tom, co nám nabízí a my to nevidíme, protože stojíme zrovna na jiné koleji. Je to sladkobolný příběh, který je zároveň lidský a uvěřitelný. A ano, plakala jsem, možná pro ty dva,možná pro to, co zůstalo skryto, možná jen proto, že už je konec. Ať je to jakkoliv, bylo mi smutno, že zavírám knihu, která mi byla tak úžasnou společnicí po několik večerů a tolik jsem si z její blízkosti odnesla.

6 03.02.2022

Malá zasněžená vesnička Sittaford, tajemná atmosféra, spiritistická seance a samozřejmě mrtvola. Spousta podezřelých, kdy se jako vrah jeví každý. A ačkoliv v tomto příběhu nevystupuje žádný z velkých detektivů – Hercule Poirot, nebo slečna Marplová, vůbec to příběhu neškodí. Naopak, má to spád, je to čtivé, občas i velmi vtipné. Absenci známých detektivů tu skvěle nahrazuje mladá snoubenka podezřelého a trochu nečekaný – možná neotřelý – konec.

6 23.01.2021

Pokud bylo dílo 1793 zvoleno nejlepší švédskou knihou roku 2017, pak ten rok musel být ale hodně chudý na dobré knihy.
Niklas Natt och Dag by možná udělal lépe, kdyby se místo psaní věnoval tomu, čemu dává přednost ve svém volném čase, a to hraní na mandolínu, housle nebo japonskou flétnu. Snad mu to jde lépe, než tento detektivní příběh, který se mu bortí a nedrží pohromadě.
Jako historická freska to nejspíš funguje, jako detektivka nikoliv. Kniha měla obrovský potenciál, který autor nevyužil a spíše promarnil. Tolik nezajímavých popisů stockholmského okolí, tolik zbytečných rozhovorů o ničem, to vše čtenáře spíše nudí a dráždí, než aby navnadilo k dalšímu čtení.
Bezbřehá nuda protknutá skandinávskou řezničinou zabalenou v historickém hávu. Děkuji, příště snad raději alkohol, než knihu od Niklase.

6 03.01.2021

Thomas se i v tomto díle brodí v bahně, mrzne při čekání na bitvu, zabíjí, aby ho nezabili jiní, zažívá každodenní brutalitu tehdejších bitev, jejich surovou atmosféru, která je opravdu na hony vzdálená zromantizovaným představám o rytířství. A aby to nebylo stále jen o bitvách, autor si pro nás připravil grál, který konečně v tomto díle začíná nabývat realističtějších rozměrů. Cestu za jeho hledáním Thomasovi zkříží prohnaný inkvizitor, přičemž budeme svědky jeho uvěznění a následného mučení.
Právě od této chvíle začíná být kniha záživnější a víc propracovanější, co se děje týče. A já se těším na další díl, který mne již nedočkavě vyhlíží.

6 29.09.2020

Kniha je velmi čtivě napsaná, v podstatě se jedná o klasickou detektivku, která není plná násilí a krev na nás nekape z každé strany. Příběh příjemně plyne, hlavní hrdinka, v tomto případě bývalá jeptiška, vyšetřuje starou vraždu a zároveň objevuje, co je to vlastně život, co obnáší a co těžkého nám občas přináší.
Autorka má nenucený styl a příběh tak příjemně plyne, nicméně s uvěřitelností celé story je to daleko horší. Máme uvěřit tomu, že žena, která neví nic o životě a doteď žila v klášteře, se změní shodou náhod v jednoho z nejlepších vyšetřovatelů a sama vyšetří, kdo je vrahem brutální vraždy spáchané v 50. letech. Ale i přes tuto výtku jde o dobře napsanou knihu, a to je hlavní.

6 14.09.2020

Ach Emily…….teď tu jen sedím a doslova si užívám každičký kousek melancholie, který na mne po přečtení této útlé sbírky padl. Její vnitřní život, myšlenky na smrt, ale i nesmrtelnost, intenzivní city, to vše ke čtenáři promlouvá skrze její básně, stejně jako její duše, jejíž nitro dokázala zakomponovat do svých básní. A to tak skvěle, že má čtenář občas pocit jakoby tam našel i část sebe samého.
Pokud jde o překlad, občas spíš uškodí, proto hvězda dolů, ale i tak je to stále dobře odvedená práce, a kdo jsem já, abych soudila.

6 01.09.2020

Pokání je označováno jako vrchol McEwanovy tvorby, román byl nominován snad na všechny významné literární ceny, a proto čtenář očekává asi víc, než co může dostat.
Polovina knihy se dost vleče, autor opravdu sugestivně popisuje ono dusné letní odpoledne 30. let, kdy před námi defiluje jedna postava za druhou, aniž bychom těmto postavám věnovali více času. Čemu opravdu svůj čas věnujeme je autorův cit pro hru s jazykem, ale i to nás pak zadusí stejně jako již ono zmiňované dusné odpoledne. Což je možná na škodu, protože v nás zůstává pocit podrážděnosti, že něco mělo přijít, něco se mělo stát a místo toho je tu stále ona nálada ospalého nicnedělání. Do této atmosféry vstoupí zločin v podobě znásilnění, z čehož dospívající dívka Briony obviní nevinného. Ovšem tato fikce, za kterou může pouze Brionina fantazie má pro další děj mnohem větší význam. Ovlivní život své rodiny, své sestry, neprávem obviněného Robbieho a vlastně i ten svůj, protože svou vinu se snaží odčinit prací ošetřovatelky u válečně raněných, nebo změnou výpovědi ve prospěch křivě obviněného Robbieho.
Pokání nám nenabízí rozhřešení, nedojde ani ke katarzi hlavních hrdinů, odpovědi na své otázky také nedostaneme. Dostaneme jen průměrný román, který měl ambice na to stát se něčím víc.

6 24.08.2020

Jedná se o zajímavý literární počin. Čechová ukazuje odvrácenou stranu pozlátka, pod kterým se skrývá tolik milovaný a nenáviděný balet a zároveň nás nechá nahlédnout do svého deníčku, ve kterém se čím dál častěji objevuje deziluze ze studia na pražské taneční konzervatoři.
Jedná se o dvanáctiletou slečnu, která toho tolik očekává a nic za to nedostává, kromě tvrdé dřiny v podobě lámání kostí, později se přidává trvalé sebepoškozování, anorexie a ztráta sebevědomí. „Sotva se narveš do špiček, jak máš nateklý zarudlý prsty, a v achilovkách ti začíná vrzat jako ve starým dřevěným kafemlejnku. Strkáš nohy do ledový vody a modlíš se, aby ještě aspoň tejden vydržely.“ Čechová si také nebere servítky a Prahu s jejími kluby, internáty a všemožnými lákadly pro nezkušenou mladou žábu nám ukazuje zcela neatraktivně a brutálně upřímně.
Po formální stránce nám autorka nabízí zcela jasně vyhraněný styl, krátké, de facto holé věty, kterými se obrací přímo ke čtenáři, prokládané občasnými zápisky z deníčku. Jako jednohubka to není špatné, neurazí, ale čtenáře neuchvátí natolik, aby mu v hlavě ještě chvíli rezonovala.

6 25.05.2020

Tak tato kniha byla trefou do černého. Neočekávala jsem nic a jako odměnu po přečtení jsem dostala neuvěřitelné množství témat k zamyšlení, na které neznám odpovědi.
Děj plynul tak nějak lehce, pozvolna, až čtenář nabyde dojmu, že se vlastně nic neděje. Ovšem to je jen dojem. Ono se toho děje tolik, ale dobře ukryté pod pokličkou. Yalom to vymyslel opravdu dobře. Vše začíná vpádem krásné a nevyzpytatelné ženy na scénu, která se tu a tam mihne celým příběhem, ovšem již jen formou vzpomínání jedné z hlavních postav, kterou je Nietzsche. Ten postupem času vede s Breuerem čím dál tím osobnější rozhovory týkající se základních existenciálních témat. Jejich pocity nás mohou vědomě, či nevědomě, dovést k sebepoznání, nebo alespoň k tomu, abychom o svých pocitech začali více uvažovat a více je vnímat.

6 05.11.2019

Jak je u Jodi Picoult zvykem, vybrala si silné téma, které zvládla skvěle. Před námi se tak odvíjí v nenásilném tempu příběh hlavního hrdiny, který má Aspergerův syndrom, žije si ve svém vlastním světě, do kterého občas nechá ostatní nahlédnout. Pak je ovšem obviněn z vraždy a rázem se jemu a jeho rodině mění život z minuty na minutu. Jeho nejbližší s ním tak prožívají obavy, strach a hrůzu z neznámého. Hrůzu z toho, zda nakonec pravda není horší, než lež.
Ostřílené Jodi Picoult se opět podařilo čtenáře vtáhnout do děje od prvních řádků, její výborný vypravěcí styl pak zážitek ještě více umocňuje. Nicméně (následuje velmi sprosté slovo), co ten konec?! Že by autorce došla inspirace? Po celou dobu, kdy nás napíná, pak přijde toto „vyuzlení“, které vlastně ani vyuzlením v pravém slova smyslu není. Happy endy ano, ale ne v tomto žánru a ne tímto stylem.

6 27.09.2019

Ach, stará dobrá Anglie na počátku 19. století, dámy v honosných šatech, pánové v žaketech a lázeňské a velmi snobské město Bath, které celé knize z větší části dominuje.
Autorčin styl je poplatný době, místy je kniha napsána naprosto svižně, z větší části nás ovšem autorka ubíjí jak svými naprosto úmornými popisy budov, míst, tak spoustou vedlejších zápletek, které se ve finále ukáží jako bezpředmětné. Jde i například o fantazii hlavní hrdinky, která jí podléhá více, než je zdrávo, vydedukuje si hrůzostrašné věci, které se ale nestaly. A čtenář si pak připadá jak zhrzená milenka, těšil se, přišla vlna očekávání, která je ihned poté vystřídána obrovskou vlnou zklamání.
Stručně řečeno jde v podstatě o uvedení mladé slečny s bujnou fantazií do snobské společnosti, aneb jak „Majdalenka ke štěstí přišla“. V případě Austenové je 200 stran na toto téma naprosto trýznící, postačující by byla krátká a svižná povídka, ale to už bych chtěla moc.

6 16.01.2019

Kniha skvěle popisuje prostředí pražských zašlých uliček, dává nám nahlédnout pod pokličku honosných podniků, ale i těch nejšpinavějších hampejzů, které bychom v Praze našli. Je tematicky rozdělena po pražských částech a doplněna o obrazovou část, takže se skvěle hodí jako průvodce po současné Praze.
Úvodní studie se zabývá tématem prostituce ve více aspektech. Zmiňuje např. i její biblickou úlohu, dále se zabývá úlohou morální, nezapomíná popisovat tehdejší politickou situaci a taktéž zmiňuje nejznámější tehdejší salóny, prostitutky, ale i slavné klienty. Jako pomyslný bonbonek lze hodnotit zmínku o literátech, kteří nejen navštěvovali zmíněné salony, ale čerpali zde inspiraci pro svá – mnohdy nezapomenutelná – díla.
Teď již zbývá jen vzít knihu do ruky a můžete tak vyrazit bloumat po skrytých zákoutích Prahy zmizelé.

6 08.01.2019

Líbí se mi, jak je kniha rozdělena na dvě časové linie, na minulost a ještě hlubší minulost, jak jedno ovlivňuje druhé.
Je to příběh dvou žen, jejichž životy se spojily událostí, která se stala v pohnutém roce 1939 – nebyl odeslán dopis životní lásce. A od této události se odvíjí další a další……až společně s hrdinkou (Chrissie) klesáme na samotné dno, od kterého máme možnost se odrazit s další hrdinkou, a to Tinou v roce 1973. Ta poznává také, že život by mohl být lepší, kdyby se jinak rozhodla a kdyby našla odvahu se rozhodnout. A tu právě nalézá s dopisem, který našla a který jí i Chrissie změní život.
Autorka použila jednoduchý styl, který ovšem není na škodu. Příběh byl díky tomu lehce uvěřitelný a vtáhl rychle do děje. Je to zkrátka román o hledání ztraceného štěstí, kterého v životě není nikdy dost.

6 17.12.2018

Opět jsem se k této knize vrátila, opět skvělá. Christie měla prostě dar…. dar na psaní, na zachycení charakterů, na poutavé vyprávění a dokonce i sem tam na špetku břitkého anglického humoru, který do této knihy několikrát vpašovala. Zápletka je skvělá, ovšem Hercule Poirot je excelentní. Už jen kvůli němu si stojí za to tuto knihu přečíst!

6 24.09.2018

(SPOILER) Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Christie. Je v ní skvěle vykreslená atmosféra, která dává tušit, že přichází smrt. Bravurně popsané charaktery hlavních postav, sympatizujete vlastně i s vrahem/vrahy, aniž byste tušili. Skvělé, skvělé, skvělé. A k tomu kulisy, ach!

6 23.10.2017

Kniha je pojata jako humoristický román, který se točí kolem ústřední dvojice skotských teriérů. Jenže, bohužel, autorka má neustálou potřebu - jako ostatně ve většině svých knih - se ke všemu vyjadřovat, politika, situace ve světě, která Malinkatého kreténa zase sráží zpět. Jazykový styl je je spíše průměrný, neustálé opakování určitých schémat v ději, bez sebemenší obměny čtenáře spíše ruší, než baví a vtipnosti rozhodně nepřidává.

6 21.09.2017

Ach a toto je jedna z nejvíc komentovaných, doporučovaných a čtených knih? Objektivně: přečetla jsem ji ve vlaku za dva dny, četla se dobře, měla švih a spád. Subjektivně: nelíbila se mi nelogičnost děje, absurdní situace, do kterých se hlavní postavy dostávají ani dějová linka celého příběhu. Suma sumárum: jak je vidět, každé zboží si svého kupce najde.

6 13.02.2017