Deya komentáře u knih

Kniha mě zaujala svým názvem (a slevou v knihkupectví). Po tom, co mě příchod šedého podzimu naladil na to sáhnout po něčem hororovém, jsem se ponořila do Ukradených jazyků.
Kniha byla velmi čtivá a autorovi se podařilo barvitě nastolit strašidelnou atmosféru, kdy jsem byla občas paranoidní z každého stínu. Oslovil mě nápad použít motiv mluvení ze spaní a náměsíčnost, se kterými mám sama z dětství děsivé historky. Taky se mi líbilo zasazení mýtična do malé chaty v hlubokých lesích v horách a inspirace kulturou původních obyvatel.
V příběhu mi vadilo několik hororových klišé, kdy si čtenář řekne, že by se člověk v takové situaci nejspíše zachoval úplně jinak a že existují jiné, často jednodušší způsoby řešení situace. Některé scény byly velmi repetivní a konec spolu s rozuzlením byl zklámáním. Nakonec mi i samotný název knihy přijde trochu z cesty.

Nicméně, kniha se mi četla dobře a příjemně jsem se u toho bála. Knihu jsem přelouskala rychle, jak mě bavila, což už se mi delší dobu při čtení nestalo. Takže všem, kdo se rádi bojí, doporučuji.

2 07.10.2024

Jednoduchá a příjemná četba, avšak s velkým potenciálem. Na začátku knihy jsem z ní měla dojem, že je to sympatické čtení, ale nijak zvlášť mě příběh nezaujal. Avšak postupně jsem v knize nacházela čím dál více hlubších myšlenek, ve kterých jsem se do jisté míry poznávala. Autor pracuje s velmi aktuálním tématem, kdy se spousta lidí necítí dobře kvůli vlastnímu či cizímu očekávání ohledně prožití života plného možností. Ano, žijeme ve světě plném možností, kde "každý může být tím, kým chce", což je skvělá věc, ale může být pro mnoho lidí také stresující. Během čtení této knihy jsem si uvědomila, že si sama s sebou pořád nesu jakési výčitky ohledně životů, které jsem nežila a teoreticky jsem mohla. Četba byla tedy taková forma relaxace až meditace, připomenutí, jak v tom velkém světě neztratit hlavu.

16 06.11.2023

Nepředvídatelný příběh a neobvyklý svět, v jehož zákonitostech jsem byla ztracená. Takový žánr mám ráda, takže jsem si četbu velmi užila. Knížka měla příjemný formát, velmi svižně se četla, střídání vyprávění hlavní linie příběhu s úryvky pracovních zpráv udržovaly mou pozornost a text mi nepřipadal zdlouhavý nebo nudný. Křehký distopický systém, kde předměty udržují svou formu skrze mluvený jazyk, byl velmi zajímavý. Líbil se mi motiv řeči, která má moc vytvářet realitu, ale je zároveň nástrojem k omezování myšlení lidí. Zvláštní závěr knihy mi nevadil, myslím si, že to sedělo do celého rozpoložení příběhu. Ráda si od autorky přečtu více.

5 06.11.2023

(SPOILER) Ryby byl víceméně takový příběh, jaký jsem od obálky knihy a od Junji Ity čekala. Byl to bizár. Příběh byl čtivý a měl spád, ale ke konci knihy jakoby to autor s nějakým rozluštěním vzdal a naťuknutou zápletku nedokončil.

Dva krátké bonusové příběhy na konci knihy byly příjemným překvapením. První byl zkrátka vtipný a druhý příběh jsem si přála přečíst už nějakých deset let, od té doby, kdy mi o něm vyprávěla kamarádka, ještě dávno před popularizací Junji Ita.

2 06.11.2023

Knížku jsem si koupila v jakémsi zápalu následovaném po mém uvědomění z vlastního nedostatku vědeckých znalostí. Zaujalo mě, že autor vydal knížku s myšlenkou popularizovat geologii, což se mu určitě povedlo. Geostorky byly čtivé a velmi zajímavé. Každý příběh byl svou délkou ideální jako četba místo pohádky na dobrou noc. O většině popisovaných událostí jsem v životě neslyšela, přestože měly obrovský dopad na komunitu a krajinu, ve kterých proběhly. Kniha obsahuje i mapu světa, která pomáhá se čtenáři lépe orientovat, kde se jaká geostorka odehrála. Autor demonstruje sílu přírody, ale také sílu člověka původní krajinu ovlivňovat, ať už v negativním či pozitivním smyslu. Je nutné také vyzdvihnout vizuální podobu knihy, která celý čtenářský zážitek ještě více zpříjemňovala a dělala zajímavějším.

5 06.11.2023

(SPOILER) Cyklistku jsem poslouchala jako audioknihu. Byl to velmi silný a inspirativní, ale taktéž nesmírně smutný příběh. Autorka si nádherně hrála s detaily a tím zpomalila čas, čtenáři tak darovala možnost dané chvíle prožít naplno. Procházela jsem se s Blankou lesy, jedla s ní čerstvé ovoce a chleba, dýchala vedle ní horský vzduch. A taky prožívala její bolest. Příběh byl pro mě často až náročný na zpracování, musela jsem si od knihy dávat pauzy. Míra nespravedlnosti vůči hlavní hrdince byla obrovská, byla jsem ale ráda, že příběh skončil pozitivně naladěný. Když jsem si pak na Google mapách našla fotky zbytků popisovaného zámku, bylo mi do pláče.

7 16.10.2023

TJ Klune je můj objev letošního roku, který mi vyrazil dech. Dříve jsem asi snad ani nevěřila, že mohou něčí napsaná slova tak pohladit po duši. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu čtenou Sašou Rašilovem a stejně jako autorovo předchozí dílo Dům v blankytně modrém moři mi přinesla hluboký, kouzelný prožitek. Příběh je skoro jako pohádka, ale vlastně není. Vypráví o skutečných, velmi vážných situacích, se kterými se lidé vyrovnávají - smrt blízkých, blížící se smrt člověka samotného, nemoci, deprese, či nedostatek lásky. Všechno je však podáno v tak milé, hřejivé podobě, aniž by to zároveň zveličovalo tyto negativní elementy, že se člověk cítí jako po příjemném rozhovoru s moudrým člověkem, který toho už mnohého zažil, ale zůstává mu pozitivní pohled na svět. Upřímně, lidé by měli něco takového číst/poslouchat častěji. Darujte tuto knížku člověku, kterého máte rádi.

4 16.10.2023

K rozečtené knize a celkově k Ziburovi jsem se vrátila po nějakých 3 letech a dočtení knihy jsem si opravdu užila. Zasmála jsem se, něco i naučila o popisovaných zemích, knihu jsem zavírala s lehkým srdcem. Jako vždy, Zibura vtipně a velmi trefně vykreslil procestovaná místa a lidi, které v nich potkal, a předal dál onu euforii z cestování. Byla to skvělá volba na uzavření letní cestovatelské sezóny. Už se těším na autorovu novou knihu vycházející v říjnu.

7 17.09.2023

Tohle bylo od autora první dílo, které se mi dostalo do ruky, a od vítěze Magnesii Litery jsem očekávala teda víc. Líbí se mi motiv sbírky, do toho je kniha nádherně vizuálně zpracovaná, ale v samotných textech jsem si nenašla nic, co by mě oslovilo. Někdy ale sáhnu i po jiné Hruskově tvorbě.

2 08.09.2023

Autorka měla pravdu, že na západě přetrvává obraz, že obyvatelé KLDR jsou jakýsi bezdušší roboti, kteří jednoduše dělají, co se jim řekne, a v jejich životech se neodehrává o moc víc. Skrze rozhovory s lidmi pocházejících z různých sociálních skupin a z různých věkových kategorií, se autorce podařilo rozplynout tuhle stereotypní představu a velmi lidsky ukázat nejen otřesnou realitu tamní společnosti, spolu s racionálními úvahami obyvatel, avšak i jejich vlastní vášně a pozitivní prožitky. Velmi zajímavé čtení, obohacené autorčinými poznámkami pod čarou, které zasazovaly věci do kontextu. Kniha mi toho dala opravdu hodně, hodně jsem se toho naučila. K tomu je kniha esteticky velmi dobře zpracovaná. Klobouk dolů všem, kteří se na knize podíleli.

17 08.09.2023

Jak je pro mě 400 stránek dost často větší sousto, tak tohle se četlo samo. Skvěle napsaná kniha s barvitými popisky, při kterých jsem se cítila, jako bych se spolu s hlavními postavami procházela potemnělými irskými uličkami. Autorka (a překladatel) využili vtipný, ale zároveň velmi emocionální jazyk, který docílil toho, že jsem se jak skvěle bavila, tak prožívala emocionální vypětí postav. Pěkná myšlenka na závěr. Kniha ve mě zanechala nějaký nostalgický, hořko-sladký pocit. Už se těším na další díl série.

6 03.09.2023