Disease komentáře u knih
Plný počet hlavně za ediční počin. Ne všechny povídky se mi líbily, ale jako přehled vývoje horrorového žánru je to super.
Kult! Předchůdce Boříkových lapálií i Mikulášových patálií.
Hakl má zajímavý jazyk, až takový minimalistický, kniha se dobře čte, jejím úkolem je zřejmě jen pobavit, což se povedlo.
Devadesátky a Ikarie, a mimo jiné i Pecinovského zlaté období. Titulní povídka ve své době byla jako zjevení a i po letech je velice dobrá. Dalších pár kousků jsem si také matně pamatoval z Ikarie. Pecinovský má dobré nápady a dovede je zpracovat v intencích české psychologičtější školy, takže nevadí ani to, že 2x si něco "vypůjčil" od Roberta Sheckleyho.
Frederik Pohl má zvláštní smysl pro humor, který se hodně podobá humoru starší české scifi a občas je sarkastický jako Mark Twain. Kromě toho je ve výboru zastoupeno i pár opravdu čistokrevných scifíček. Celkový dojem je příznivý, i když v rámci "best of" bych měl být asi přísnější.
Douglas Adams si vytvořil svůj poněkud ujetý svět, který mu funguje. Kniha je napsaná dobře, je zábavná, nicméně s odstupem času už mi vtipná nepřijde. Hodnocení částečně z úcty ke klasice.
Povídky sice nedosahují úrovně některých Wyndhamových románů, ale pár jich je fakt silně nadprůměrných. V těch humornějších mi dokonce připomíná Marka Twaina. To, že některé povídky jsou poněkud "dobové", ovšem nekazí celkový příznivý dojem.
Opět hodně výživná sbírka. Dickův svět mutantů a postapo dává celkem smysl napříč povídkami.
Dickovitější a i lepší než první půlka. Pár povídek mě sice úplně nechytlo, ale slabá tu není ani jedna.
Není to sice tak k popukání jako Rudo, ale ten příběh je fakt parádní.
O něco méně dickovatější než předchozí Wub, ale literárně pořád kvalita. Hodně povídek působí bradburyovským dojmem.
Jeden den v životě příslušníka střední třídy rozpitvaný do úplně detailní studie.
Když se člověk smíří s tím, že to není horror, ale lehce akční špionážní thriller s fantasy prvky, je to celkem OK. Jako uvedení do série fajn, jako samostaná kniha průměr. Hlavně Dragosaniho linie mě dost často nudila. Uvidíme, zda mě druhý díl přiměje pokračovat.
O něco slabší než Lístek na Tranai, ale plný počet si to zaslouží. Sheckleyho světy jsou opravdu hodně zvlášní. Dalším plusem je odhalení jiných poloh jeho povídek. A jako bonus CENA ZA RIZIKO, která musela být pravzorem Kingova Running Mana.
Tohle bylo zatím nejslabší, co jsem ze série četl. Mignola má sice Conana rád, ale nepovedlo se mu vybočit se svého stereotypu "bitka s bubákem".
O něco lepší než Muži co nemají ženy, ale Murakami jakožto povídkář je pro mě slabší.
Pro mě zatím nejlepší z Jodoversa. Ani ta pseudofilozofická rovina tu nepůsobí legračně.
Podobně jako u Clive Barkera, i tady mi ten "fantastický svět" přišel poněkud rušivý, i když rozhodně ne samoúčelný. Příběh tradiční King, jak ho máme rádi.
Oddělení Q je zpátky v plné síle a zdá se, že i Jussi Adler-Olsen chytil druhý dech. Jen se trochu obávám, že když je odhalen Asadův příběh, nebude už příště moc čím zaujmout. Nicméně to zkusím, když jsem to zkusil i po nablblých Selfies.