Disease komentáře u knih
Zatím nejlepší případ ze série.
No a ta "omáčka" kvůli které to čteme? Taky parádní: Sebastiana už nebaví partnerské souložití s psychopatkou, takže ji to dá nepříliš diplomaticky najevo. A má to následky! Mimo jiné i pár zajímavých odhalení, o kterých už sice víme, ale máme tak trochu škodolibou radost, že to konečně ví i dotyčné postavy :-)
Jinak ale Sebastian začíná místy působit jako takový vcelku roztomilý průserář.
Stylisticky místy dobré, místy to sklouzává do dikce budovatelských románů, Červené knihovny a dokonce i Foglarovek :-) Postavy totálně černobílé bez vývoje. Filozofickou rovinu těžko hodnotit, protože obhajuje přirozenou vlastnost jakéhokoliv živočišného druhu a člověk není nic jiného, než jeden z nich.
Místy nechtěně k popukání, např.:
-A víš ty co? Když ty koleje tak nutně potřebuješ, já ti zvýším cenu o 20%.
-Jinak bych to ani nechtěla.
Každopádně po přečtení knihy napadají čtenáře různé otázky. Například "K čemu je u dieselové lokomotivy topič?"
Škoda, že to cca ve 2/3 trochu ztratilo dech. Možná právě proto, že vykresleni dobové atmosféry v raných 60s mě bavilo víc, než 80s. Suma sumárum, kriminální zápletku bych si ze začátku klidně odpustil, ovšem konec má "jen" to šokující rozuzlení.
Plný počet hlavně za formu, obsahově je to "jen" klasický viktoriánský román. Ostatně mi trochu připadá, že u současných autorů se stalo tak trochu módou mít v bibliografii alespoň jeden historický román. Ohledně konce jsem zklamán nebyl, kdo už něco od Fabera četl, ví, že to takto rád dělá.
Četl jsem to sice už dávno, ale utkvělo mi to v paměti. Vynikající thriller, který na rozdíl od modernějších děl netrpí zbytečnou nabobtnalostí.
Na druhé čtení zvyšuji na plný počet. Tohle je fakt dobře napsané a výborně to vystihuje mentalitu této společenské vrstvy.
Delší povídka, která opravdu odsejpá. Vyprávění není v ich fomě, což je také plus. Rozhodně doporučuji starší albatrosácký překlad od Vítězslava Kocourka než novější od Věry Houbové, který je dost brutálně zkrácen o většinu vtipných dialogů Hobble Franka s Tlustým Jemmym.
Nějak mě to klevisovské panoptikum trochu nudí, hlavně proto, že autorka píše dost polopaticky a stylisticky neobratně, hlavně dialogy. Dám si pauzu a později zkusím něco novějšího.
Autor se vrátil k původnímu osvědčenému schématu a sérii to rozhodně prospělo,
Nejlepší povídková sbírka od Murakamiho, navzdory tomu, že působí jako fragmenty, které se mu nevešly do románu (nebo možná právě proto).
Tentokrát vlastně klasická beletrie, kriminální zápletka tu slouží jen jako doplněk. Je fajn vědět, že Nesbø umí i tohle a nejen thrillery.
Lepší než první díl, hlavně vzhledem k velmi detailnímu popisu jedné devadesátkové aféry.
Výborně popsaná korupční aféra, nicméně v rámci Goffy to není to nejlepší.
Slabší kousek, zejména pro určitou popisnost policejní akce. Finále ovšem překvapivé.
Jedna z nejlepších Kingovek. Vzhledem k absenci stále stejných bubáků jsem si mohl užít stylistickou obratnost autora.
I když na Možnost ostrova to nedosahuje, stejně je to na plný počet. Hlavně ta romantická prostřední část, kde je naprosto parádně popsaná ta zamilovanost.
Výborný reprezentativní výbor z povídek nejznámější autorky detektivek, který potěší rozčleněním podle známých i méně známých pátračů. I když jsem to v minulosti četl už minimálně 2x, takže tu není prostor pro překvapení, jako čtení po kouskách před spaním to stále funguje víc než dobře.
Vzhledem k tomu, že jsou ilustrace skenovány z originálů, je to jednoznačně revoluční počin, nejen pro Burianology.
Jako bonus výborné průvodní slovo o autorech, které až na pár výjimek neznám.
Jediná výhrada je k abecednímu řazení podle autorů, i když chápu, že nějaký systém to mít musí. Upřednostnil bych chronologické řazení, kdy by se dal lépe sledovat vývoj Burianova rukopisu. Nicméně je to opravdu miniaturní negativum.
Takhle nějak má vypadat dystopie. Stísněná atmosféra a psychické stavy vypravěče vynikající. Maličko mi vadil archaický styl. A velmi pobavil socialistický doslov (v 1. vydání).
Naštěstí se to nezvrhlo v nějaký LGBT manifest, zůstal "jen" pěkný příběh a potěšení z Guenassiova skvělého stylu.