Disease komentáře u knih
Parádně napsaný jeden takový "příběh obyčejného života", ale Život po francouzsku mě bavil o něco víc.
Romanticko-dobrodružná krimi z dostihového prostředí ve stylu Edgara Wallace. Tentokrát tu ale bylo té naivity příliš.
Knihu jsem přečetl díky dříve čtenému komixu od Rabaté. Je to vcelku fajn, místy celkem šílené, ale na takového Bulgakova to nemá ani náhodou.
Tentokrát opravdu slabota. Léčba šokem je tradiční romanťárna ve stylu Caina, která díky své skromné délce nestihne nudit. Zato druhý kousek je dost úmorný. Ve snaze za každou cenu překvapovat mi ve finále bylo docela fuk, jak to skončí.
Chápu, že se někdo potřebuje vypsat z takovýchhle zážitků, ale literárně mě to nijak neuchvátilo.
Kniha je nabitá informacemi, jen by se nemusely opakovat slovo od slova v další kapitole, případně v dalším odstavci. Právě tohle a odfláknutá redakční práce (některé věty měly opravdu velmi pozoruhodnou stavbu) mi nedovoluje dát víc než průměr.
Některé momenty hodně vtipné, i když bych nechtěl letět s Magorem v jednom letadle, z některých mrazilo. Poněkud svérázné rozmístění bublin, ale to už tak nějak ke svérázům z undergroundu patří.
Vcelku fajn jednohubka, která nejspíš vyšla původně v pulpovém magazínu, kam také patří.
Pro milovníky Šumavy a vodáctví téměř povinnost. Jinak fajn počtení, ale nic až tak zásadního.
Jakožto Evropan a ortodoxní chodec nedokážu docenit duchovní rozměr knihy. Jako taková roztomilá úchylárnička o cestě za americkým snem to funguje celkem v pohodě.
Příběh pro starší děti, kde není ani steklačovský nadhled ani foglarovská naivita. Řekl bych, že Ivo Pechar se tu projevuje jako takový Stanislav Rudolf pro kluky.
Dobrodružná kniha, která zaujme i ve vyšším věku. Etnografické informace jsou podávány v malých dávkách, takže neruší spád příběhu.
Trochu rozpačitý závěr, kde do sebe sice všechno tak nějak zapadne, ale nějak mě to úplně nenadchlo, třeba přístě...
Fajn pokračování, a i když mě "nazitown" příliš neuchvátil, schyluje se k finále a lecos je poodhaleno.
Hodně povedená alegorie. Jen ta paralela s našimi dějinami, včetně normalizace, je tu trochu moc polopatická. Ale jinak výborně napsaný mix Lema, Čapka a třeba i Douglase Adamse.
Látka na povídku roztažená do románu. Určitě je zajímavé proložení různými "dokumenty", ale celkově špatný dojem. I od Kingova alter ega jsem četl podstatně lepší kousky.
Nebýt Hugo Story 1, tak o Avramu Davidsonovi nevím, což by byla škoda. Ve sbírce je sice povídka Moře plná ústřic opravdu výjimečně dobrá, ale zbytek určitě také stojí za to. I když se jedná o anekdotickou moralitku jako Dagon, umí to podat.
Zakončení se povedlo, dokonce se občas odkáže na něco z druhého dílu.
Poněkud humpolácky napsané povídky se zajímavými tématy, ale hodně naivní "morální" rovinou. Kdybych to četl kdysi třeba v Ohníčku nebo Pionýru, asi by se mi to i líbilo.