Disease
komentáře u knih

Zdá se mi poněkud nešťastné vydávat kdejakou slohovku, hlavně když je to ze Skandinávie. Jako bonus ty infantilní motivace...


Příjemný (oslí) můstek mezi Stínem větru a Andělskou hrou. Bavil mě víc než Andělská hra, ale překročit svůj stín (větru) se Zafónovi nepovedlo.


Příběh se odehrává v bezčasí, zřejmě v blízké budoucnosti. Psáno zvláštním stylem, na který jsem si musel zvykat. Nicméně od půlky se to nedalo odložit. Rozhodně bych uvítal další knihu autora v českém překladu.


Klika, že Mark Frost umí fakt dobře psát. Sice slabší než knihy z číslované (a patrně naneštěstí nedokončené) série, ale navzdory ne úplně košer překladu a pár faktografickým hloupostem velmi čtivé.


Nebýt to tak dobře napsané, asi bych knihu tak nějak za půlkou odložil. Přece jen komparační čtení se dá užít tak do kroku 6 :-)


Když se kniha po cca půlce rozjede, je to celkem zábavné. Možná nejznámější, ale na Právo na návrat to nemá ani náhodou.


Dobře napsaná krimi se sympatickým detektivem. Sice občas přitažené za vlasy (jednání s nacistickými pohlaváry), ale body navíc pro nakladatele, který se v dnešní době nebojí vydat neskandinávskou detektivku :-)


Asi by to bylo fakt lepší číst týden po týdnu jako novinový sloupek. Takto v knize se časem nelze ubránit jistému pocitu monotonnosti.


Pěkně napsané, jen jsem měl dojem, že v US vězení je to dost selanka.


Pokud bych předtím přečetl souvisle celou řadu, asi bych hodnotil výš. Finále bylo celkem napínavé. Ale jako samostatná kniha funguje tak, jak komentuje Ian.Maitner.


Tentokrát žádné experimenty, ale "jen" kvalitní historický román.


Slabší než předchozí díly s Karlem Petersonem, ale ne o tolik, jak mi připadalo kdysi po prvním přečtení.


Navzdory "gumovým mužům" spíš psychlogický román než napínavá detektivka. Ale i to se počítá.


Úplně první Francisovka, kterou jsem kdysi četl. I naponěkolikáté dobré.


Kdysi mi to připadalo vtipné, v současnosti už jen celkem čtivé. Každopádně jako kratochvilná záležitost v pohodě.


Trochu mi vadilo, že kniha byla patrně překládána z polštiny, což se na některých místech dost projevilo. Pominu-li fakt, že autor se na věc vrhl pěkně zeširoka, až na hranici grafomanie, dá se to celkem číst a je to přiměřeně napínavé.

Oproti předchozím dvěma dílům mi to přišlo "jen" jako dobře zvládnuté řemeslo.


Není to sice nejlepší, co jsem od Murakamiho četl, ale navzdory megarozsahu je to čtivé a odsejpá to.


Oddechovka na jedno přečtení, která sice nepřináší nic nového, ale tak nějak se to nedalo nedočíst. Pro milovníky Herriota a podobných "laskavých" knih to musí být terno :-)


"Ta žena měla ďábelský zadek a prsty jak Houdini" :-) Tak tuhle větu asi do smrti nezapomenu. Román se sice "rozjede" až nejak ve druhé polovině (nejlepší pasáž fakt ta o focení stromů), ale i tak jako bilanční a politicky komentátorský kousek je velmi dobrý.
