DK197 komentáře u knih
Já prostě nemůžu jinak, než tři hvězdičky. A to obvykle knihám s touhle tématkou nedávám. Jenže tahle kniha mě štvala od začátku do konce. Formou i obsahem.
Forma: Jak už vystihl jeden komentář zde, bylo to takové jako by narychlo splácané. Někde něco chybělo, jindy bylo toho popisu moc a celkový dojem členění se mi zdál dost nepřehledný.
Obsah: Já vám nevím, možná za to může ta nedostatečná forma zpracování textu, ale to jako vážně? Jsem zvyklá na to, že u domácího násilí agresor oběť zmanipuluje, ale tohle? Jako by se ani nemusel snažit. Jako by hrdinka prostě selektovala, co bude vnímat ... SPOILER: Jak může někoho nezarazit, že mi muž po prvním rande beze studu oznámí, že na fotkách v pokoji vypadám jako štětka? Jak to může přejít bez reakce, zaražení? Po prvním rande, kdy se lidé z pravidla snaží ukázat v lepším světle! Jak může někdo nechat být urážky adresované nejlepší kamarádce, prý jen proto, že se s dotyčným už zase nechce hádat, a minutu na to (aniž by se někdy pokusila vrátit k oněm urážkám kamarádky a zastat se jí) snít o tom, že s takovým člověkem bude mít dítě? Byt? Atd. Mně prostě chování Aluny hlava nebere. A nesmutnější na to je, že hrdinka přiznává, že nemyslet na dítě, milému Patrikovi by zas vběhla do náručí... To jako fakt?? Po tom všem?? Možná kdyby více rozepsala ty dobré momenty, lépe bych hrdinku chápala.
Tohle si přečtěte a čerpejte inspiraci, jak z toho vlastní děti poučit, co se rozhodně nedělá. Protože Patrik byl sice kretén velkého kalibru, ale s hrdinčinou povahou to měl skoro bez práce.... Já vím, kritizovat je snadné. Jenže já vlastně nekritizuju. Jen nahlas skučím, jak je možné, že jsou lidé schopní chovat se takhle... hloupě. Je to povahou? Zkušenostmi? Výchovou? Nedostatečnou starostí přátel? Sobeckostí? Nebo je vážně láska AŽ TAK slepá?? Každopádně doufám, že se autorka poučilla ze svých vlastních chyb a naivity. Už jen proto, aby dceru naučila nechovat se stejně.
A myslím, že hodně k pochopení hrdinčinných motivů chování ubírá už výše zmíněné formální a celkové zpracování knihy. Což je mi u takových knih vážně líto.
Příběh o výchově dětí, který vlastně o výchově dětí zas tak moc nebyl. Snad v první třetině. Ale nabízí řadu jiných zápletek a musím uznat, že jsem se párkrát od srdce zasmála. Snad si mohu dovolit neškodný spoiler ve formě věty: "Můžeš tatínkovi znovu přivřít ruku do dveří, prosím?", nebo medvídka v latexovém oblečku. Takže jo, zas tak špatné to nebylo. :-)
A tak často se tam holdovalo na vínu, že jsem si ke čtení taky jednu lahev otevřela. :-)
Kniha si bezesporu zaslouží stejné hodnocení jako předešlý díl. Je to skvostné. Skvostný humor a já se smála a smála a smála. :-) A to by tam poslední tři kapitoly dle mne ani nemusely být.
A hlavně knihu neberte moc vážně, ne každá prvorodička dítě považuje za vetřelce, a ne každý nastávající otec úpí, že teď už si asi nikdy nekoupí porsche. Díky bohu. :-D
Já si nemůžu pomoct, já si tuhle knížku užila naplno. Dokonce naštvu všechny milovníky Padesáti odstínů šedi, ale přes můj pozitivní komentář k oné knize, oproti Polibku mi první díl o Christianovi a Aně přijde jako notná nuda.
Ty zápletky tady jsou mnohem barvitější, tempo knihy i polarita vztahu se neustále mění a pořád se něco děje. Navíc nesnáším potetované blbce - ale Hardin je Hardin. Nehledě na to, že přístup k "moje partnerka je panna" se mi také víc zamlouvá.
Ihned jsem otevřela druhý díl.
Musím říct, že v téhle knížce je erotika snoubená s celkem zajímavým příběhem. Ano, je to "pitomá červená knihovna" ve výsledku, ale co? Občas i tu člověk potřebuje. A mně ten příběh bavil. A taky někoho připomněl. :-) Já si knížku užila ve dvou dnech a snila o velké lásce a nešťastných i šťastných koncích... :-) Pokud právě tohle potřebujete, sáhněte po tomhle titulu.
Přiznám se, že tento díl mě zpočátku trochu zklamal. Nutila jsem se to číst, protože mě tlačil termín na vrácení do knihovny... A bála jsem se překombinovanosti. Jenže víte co? Houby překombinovanost a ta poslední třetina knihy mi vynahradila předešlé stránky.
Prostě, ačkoliv nedám stejný počet hvězd jako minule, nakonec jsem docela spokojená a jednou vezmu do ruky i třetí díl.
Cílová skupina čtenářů? Soudím, že dle jazyka a stavby knihy tak 12 - 16 let. A z tohoto pohledu - super příběh pro mladší čtenáře, u kterého se určitě budou bát. :-) Pro dospěláka to není, ale pro mladé milovníky hororu? Jasně!
Řekla bych to takhle - ještě mladší děti, co milují tyto druhy příběhů, ať sáhnou po titulu SKLENĚNÉ DĚTI a později můžou plynuje přejít k ASYLUM. Úspěch téměř zaručen. Ačkoli Dan mi nebyl úplně sympatický. :-)
Druhý díl je oproti jedničce více akční, což je plus. Konečně i tady ukázal svět upírů trochu drápky. Celkově mi děj přijde nápaditý. Bez striktního amerického Happy Endu - všichni víme, jak to dopadne -. Ale styl psaní mi znovu dokázal (a občas i chování hlavní hrdinky), že na to, abych tuto knížku plně docenila, musela bych mít o pár let míň. Nevadí, bylo to fajn. :-)
Paráda. K této knížce není skoro co dodat. Pohltil mě příběh o jedné ztrátě paměti. Naprosto. Navíc jsem neměla nejmenší tušení, jak to skončí. Prostě krásně napsané. A oblíbila jsem si minimálně dvě postavy a perfektně si odpočinula u milostné linky. Jenom doporučuji!
Než jsem se vrhla na psaní komentáře, musela jsem několikrát potřást hlavou, abych si utřídila myšlenky. Tato kniha se mi hrozně těžko hodnotí, neboť sarkasmus a humor hlavní hrdinky byl na mě trochu moc. Bylo ho moc. Na její věk. Párkrát jsem měla tendenci s ní zatřást, nebo tak něco.
Ale některé zápletky a příhody v knize byly pro změnu moc fajn. Miluju mladého polististu G. a její nejlepší kamarádku.
Navíc milostná linka s Reyesem byla... výživná. Ačkoli je snad podle všeho větší bůh sexu než Ch. Grey z jiného románu a já nevěřila, že to ještě vůbec jde. Ale kdo by se divil, když Reyes je vlastně... no to si přečtěte sami. :-)
Suma sumárum přes otravně přehnaný sarkasmus knihu pozvedává děj, vedlejší postavy a milostná linka - takže dobrý. 4*
Knih o upírech je hodně. Tahle patří k těm méně náročným. Prostě romantická oddechovka, která je o upírech spíš jako zpestření. Chybí mi detaily a dostatečná atmosféra upířích knih.
Ale pokud tíhnete k upírům, máte rádi zamotané lovestory - ta byla vážně pěkná - a je vám míň než mně, pravděpodobně budete nadšení. :-)
Jak to jen říct. Já chápu, že styl knihy je pojatý jako erotická harlekýnka - vzhledem k počtu stran -, ale nějak mě nepřesvědčila.
Má to díry, je to uspěchané. Což by podle mě nemělo mít žádné literární dílo. Respektive když dokážu najít i hubenější povidky, kde tyto nedostatky nejsou, proč bych je tady měla přehlížet?
Takže žádná kvalitní četba se nekoná, ale zase druhou stranu... Pokud vás čeká dlouhá cesta vlakem, kterou si chcete ukrátit, máte rádi erotiku a nenáročné čtení, po kapsách se vám valí pár zbytečných drobných, v klidu investujte. Ohromení asi úplně nebudete, zklamaní však také ne.
Kombinace vměstnaná do této knížky mi, přiznám se, moc neseděla, ačkoli se to četlo celkem rychle.
Možná to bylo tím spojením scén šílené Ester a sexuálních her Tomáše a Katky. Prostě mi sexuální scény neseděly do příběhu o zoufalé kamarádce. Jako by tím kniha, která se mohla snažit být experimentem lidské mysli, ztrácela body a stávala se erotickým béčkem. Skutečně od dob 50 odstínů šedi musí být erotika úplně všude? I v knížce, která má být o problémové spolubydlící? Tak fajn. Napsané to sice bylo dobře, ale mě to spíš rušilo.
Možná to bylo stylem psaní, možná tím, jak byly některé scény odbyté, jak rychle v knize plynul čas, nebo tím hrozným předvídatelným koncem i některým dějem... U mě si nevinné šílenství Ester vysloužilo jen 3 hvězdičky. Ačkoli šílená byla dost.
Trýzeň je dobrá kniha o vině, u které jsem opět netušila, co bude na každé další stránce. Chuťovka na jeden den, která stojí za to.
Jen atmosféricky méně zdařilá, než "Jako v pavučině". A ten konec by si zasloužil dvě kapitoly navíc. Minimálně. Proto o hvězdičku míň než u autorčina debutu. Ale stejně se těším na její další knihu! :)
První díl Temných hrdinek mě příjemně překvapil. Konečně snaha upíry trochu odlidštit. V první řadě jsou to pořád predátoři, ne? A po dlouhé době si kladu otázku, zda bych takový život chtěla... Asi ne.
Jenže láska je mocná. A touha ještě mocnější. Kaspar stál za to a spolu s Violet jim to fantasticky jiskřilo. SPOILER: Jen sakra nechápu, jak mu mohla odpustit to, jak se zachoval na konci. U mně by mu to tak snadno neprošlo.
3 hvězdičky původně, jelikož mi přijde, že celkově vzato jsem četla daleko lépe jazykově i atmosféricky napsané knihy. Když si ale vzpomenu na to, jak jsem se od čtení téměř nemohla odtrhnout, musím dát 4.
Tohle není jen vybájená fantasmagorie vytvořená nad ranním hrnkem kafe o tom, co by bylo, kdyby... Tohle je snaha o fakta. Prognózy, výzkumy a nynější vývoj. Už jen dát to dohromady nemohla být žádná sranda. A za to tleskám.
Něco mě pobavilo, něco vyloženě natěšilo na budoucí léta, nad něčím zděšeně kroutím hlavou a doufám, že odhad nedopadne na úrodnou půdu. Každopádně to byla čtivá jízda, po které se člověk musí zamyslet - nad společností, nad lidstvem, nad sebou. Je tohle budoucnost, kterou chceme?
A já osobně se nechám inspirovat a možná zkusím ty moučné červy. Plus se těším, až knihu otevřu za... 18 let. Ono totiž budoucnost je vrtkavá... :-)
S touhle knihou mám problém. Forma, kterou byla psaná se stala mým osobním utrpením. Ještěže byla celkem milosrdně útlá.
Hlavní postavy rozhodně nebyly lidmi, co byste s naděením pozvali na kafe. Ale o to přece šlo, ne? A některé povídky se mi líbily. Jenže, jenže... ono to celé bylo nějak... zvláštní. Kolečka mi šrotovala, abych pochopila smysl jednotlivých povídek a to ve spojení se stylem psaní ne vždycky vyšlo. Jako by mi něco proklouzávalo mezi prsty. Jako bych nechápala, "co se mi básník snaží říct." Byla jsem zmatená, skleslá, dezorientovaná a plná zvláštní tísně.
Možná by to napravil drink s autorkou, kde bychom podebatovaly. A možná taky ne. Ale tuhle knihu už ne. Dvě hvězdičky za těch několik fajn povídek.
Nenáročná knížka, která je misty zábavná, místy laskavá i milá a někdy... těžko popsatelná. Prostě svá. Nepatří k dílům, co obvykle čtu, ale když už mi ji doporučili... Nejsem zklamaná. Byla to příjemná změna. Sic asi nezařadím tyto knihy mezi pravidelné a zůstanou jen tim vítaným občasným kořením. Minimálně pro autorčin jazyk, jímž knihu píše.
Knížka, kterou jsem přečetla tak nečekaně rychle, že se nestačila dostat ani do kategorie "PRÁVĚ ČTU". Knížka, kterou jsem dlouho nemohla dostat do ruky. Na kterou jsem se těšila. A rozhodně nejsem zklamaná!
Ta knížka je tak neuvěřitelně zábavná, že se prostě budete smát. A každý, kdo občas řešil problém - co s tím, že už nechci být single - bude chápavě kývat hlavou a vzpomínat na své vlastní milostné přestřely a trapasy.
A poznamená, že cesta k lásce bývá různorodá...
Moje tříhvězdičkové hodnocení nijak nesnižuje příběh. Ten je silný, děsivý a téměř neuvěřitelný. Z představy, jak bych se cítila já na místě paní Evy... to se prostě představit ani nedá. Děs.
Jsem ráda, že podobná knížka vznikla. A klidně bych ji vrazila do ruky dětem na základce. Jen ať se lidstvo poučí! Alespoň... snaha o to se cení, nebo ne?
Ale možná právě proto, že bych to dala číst i dětem, mi to přijde psané trochu letem světem, ačkoli silné scény nechyběly. A o panu Mengelem tam toho na můj vkus zase tolik nebylo... Z doby před koncentrákem hups do Osvětimi a pak rovným skokem do komunismu. Na tak nízký počet stránek trochu široké rozpětí...