DK197 komentáře u knih
Souhlasím s tím, že Čapkovy nápady bývají zajímavé. Myšlenky rovněž. Ale já mu prostě nepřišla na chuť a měla jsem problém knihu dočíst.
Metro 2033 - to je zvláštní mikrokosmos. Celá lidská planetka vměstnaná do podzemí metra se všemi svými politickými, náboženskými odnoži. S vlastní dávkou pověr a legend. A různým druhem způsobu přežití. A celé je to prodchnuté výbornou děsivou atmosférou. Tu atmosféru musím zdůraznit.
Ale právě onen mikrokosmos je i kámen úrazu. Chvíli politika, chvíli náboženství, chvíli pověry, někdy běžný život metra, někdy jen všeobjímající strach. Měla jsem pocit, že se to na mě valí ze všech stran, což mi sice dávalo komplexní přehled o životě pod zemí, ale způsobilo to také, že mě příběh chvíli bavil a chvíli zase ne. A autora jsem podezírala z přílišné překombinovanosti.
Nutno však podotknout, že každá ta... část měla nakonec v příběhu své více či méně důležité místo. A celkově to zapadlo do zajímavého příběhu s koncem, který jsem nečekala a pro který nakonec přidávám jednu hvězdičku. Protože způsobil nejen, že jsem zůstala překvapeně koukat, ale i to, že v budoucnu sáhnu po pokračování, což jsem původně měla v plánu minimálně.
Fakt jsem měla chuť na romantiku, fakt jo. A tohle byl třetí díl o mém milovaném Hardinovi a Tesse, takže co se může zkazit, že jo? Uf. Asi do... poloviny knížky jsem byla opravdu spokojená. Zubila jsem se u toho a užívala si ten emocionální gejzír. SPOILER: Tessa je pořád Tessa, ale Hardin nám opět dělá charakterový kotrmelec. V jedničce tajemný sexsymbol, ve dvojce vyděšený kluk a ve trojce trochu méně depresivně vyděšený (asi se pochlapil), ale stále paranoidní a možná o to víc vzteklý. A to je první problém. Protože tentokrát už jsem Hardina chtěla nakopnout za tu jeho egoistickou logiku viz. např. Proč by ji mělo ubíližit, že se nebude bavit se Zedem? A udělá všechno po mém a basta. Nevím jestli, když znám jeho myšlenkové pochody (narozdíl od Tessy), bych na něj měla ještě trpělivost. Ale pokud jde o Tessu, ta mi taky začala lézt na nervy. Hraje si na ženu toužící po nezávislosti, která je schopná dělal věci sama za sebe (alespoň to pořád předhazuje Hardinovi), ale ve výsledku se mu sama pořád schovává za záda a při zmíňce o léčbě závislosti pro jejího tátu zůstane v kuchyni jako tvrdé y a řeší to za ni Hardin... Fakt je oba začínám nenávidět. A to je mi u téhle série pekelně líto. Ovšem averze k hrdinům by neměla ovlivňovat hodnocení (jen jsem to ze sebe potřebovala dostat), takže se pojďme posunout dál.
Jak jsem říkala, bavilo mě to asi do půlky. Pak jsem začala mít dojem, že se to táhne. Kolik úvah - pojede do Seattlu, nepojede a tak dál - čtenář potřebuje? Kolik hádek o tom samém, takže se s hrdiny točíte v kruhu? Že na to mají náladu oni, páč se milují, ok. Ale došlo autorce, že nezaujatý čtenář je buď oba zfackuje, nebo jim doporučí rozchod, pokud se nehodlají začít chovat lépe? Protože to fakt leze na nervy. Navíc mi to věčné vzpomínání na předchozí díly začalo brzy vadit. Jsem jediná komu to časem přišlo jako vata, co má zaplnit stránky? V reálném životě by měl člověk umět vzpomínat na dobré a jiné časy, ale čtenářsky mi to dá co? Kam to příběh jako posunulo? A dobře, občas je milé si literárně zavzpomínat, ale tolik? Skoro jako by autorka neměla, co vyprávět, tak je nechá ležet na posteli a žvanit o minulých dílech.
A ani erotické scény to kdovíjak nezachraňovaly. Ale ještěže tam byly. Už takhle pozitiv na knížce moc není. Naštěstí se tam opravdu dělo občas i něco trochu víc zajímavého. Což sice vyneslo třetí hvězdičku, ale v konečném důsledku zabalené do kritiky výše to nemělo ten správný šmrc. Ach jo. Když už je kniha napsaná tak, jak je, já bych jí proškrtala pasáže. Myslím, že nižší počet stran a méně keců (monology, dialogy, vzpomínání) by knize dost přilepšily. A vůbec nemám chuť na poslední díl. Teď ne.
Je to tak dlouho, co jsem tuhle knížku četla, že si pamatuju spíše pocity. Úžas. Svět potřebuje knihy, o těch, co jsou jiní než průměrná populace. Rozšiřuje to lidský pohled na svět, na lidi. Podněcuje empatii a toleranci. A nutí žasnout nad tím, co my nikdy doopravdy nepochopíme, neprožijeme. Můžeme jen skromě nahlížet do psaných stránek a mumlat - "tak takové to je, vnímat svět jinak..." a snažit se udělat ze světa ráj pro každého. Zní to trochu pateticky, ale snad pochopíte, co se tím snažím říct. Lépe to vyjádřit neumím. A tu knížku jednoznačně doporučuji.
Náhodou jsem přišla na to, že jsem k této knize nepřipsala komentář, což mě zarazilo a musím to napravit. Bylo mi sedmnáct, když jsem tuto knížku otevřela. Pamatuju si dodnes, jak mě svrběla dlaň, když jsem si ji odnášela z knihovny. A nikdy na tu knížku nezapomenu. Byla to má první srážka s autobiografií sexuálního zneužívání. A rozhodně ne poslední. Člověku se svírá srdce, kolik dětských duší je pošpiněno zlem dospělých. Člověk nepotřebuje horory, aby se bál. Hrůzy se dějí kolem nás, jen o tom zrovna nevíme... A autorka je jen jednou z mnoha, bohužel. A jednou z těch, co promluvili nahlas, bohudík. Chcete se bát? Kašlete na S. Kinga. A otevřete autobiografii. Třeba tuhle.
Za mě asi nejlepší díl série. Nemůžu jinak. Případ se přímo dotýká hlavních hrdinů a mně potěšilo, že se nevracím do světa celebrit a nesnesitelných charakterů. Navíc tato část mistrně kombinuje detektivku (a ty já ráda), romantický příběh (tak krásně nepřeslazený a přirozený) a morbidní a zvrácené pasáže (a ty já taky ráda - jinak bych neměla žaludek na to číst knížky o masových vrazích, krutých osudech apod.) A to je naprosto dokonalá kombinace. Ačkoli se přiznám, že stále žasnu nad tím, že takovou porci hnusu dokáže z pera vycucat zrovna J. K. Rowling. Člověk by to do ní neřekl. :-)
Problém této knížky tkví právě v tom, že mistrně spojuje tři odlišné linie. Protože ten, kdo je zvyklý u detektivky pouze na klasickou detektivku nedocení ani brutalitu a syrovost vraha (je to na čtenáře prostě moc, popřípadě mu pasáže mohou přijít nadbytečné), ani romantickou linku (je to přece detektivka, boha jeho, ne červená knihovna.) A naopak. Někdo bude číst knížku pouze kvůli Robin a Strikeovi a může mu vadit ten zbytek. Ale to je právě to, Rowlingová totiž nepíše žánr, ona píše příběh. Příběh hlavních hrdinů, který se skládá nejen z jejich pracovního (detektivního) života, nýbrž i osobního (tedy milostného a rodinného). A myslím, že morbiditu si tam přidává jako třešničku na dortu, aby všem dokázala, že umí napsat víc, než kouzelný příběh pro mládež. :-) A já s ní tu nálož moc ráda zhltnu i v pokračování.
Spoiler: Ačkoliv - tentokrát trošku pochybu o tom, jak Strike přišel na to, kdo je vrah. Nikoli o tom, že ho najednou trklo, že cosi nesedí, nýbrž to, jak ho to dovedlo k vrahovi. Tedy k tomu, že někdo není tím, kým by měl být.
Knize ubírá hvězdičku jedna jediná věc, když se nad tím totiž zamyslíte, v knize se vážně nic moc neděje a občas působí, jako že až moc dlouho stojí na místě. Ale i přesto mě styl vyprávění nutil číst a číst, až se konečně něco stane. A to je úspěch. A dál budu také jenom chvalořečit. Zápletka ke konci je samozřejmě skvělá. Trošku jsem odhadovala několika směry, co a jak, ale realita mě stejně překvapila
SPOILER: Calla je zlomená dívka, která touží po objetí. Po fyzické blízkosti. Po něčem (nebo někom), co ji konečně vytrhne z její bolesti. Říkám si, proč ne? Copak to občas nemá tak většina z nás? Bez ohledu na charakter, nebo duševní sílu, nebo odhodlání, aby nás nikdy nikdo neviděl brečet... Není nic hezčího, než najít někoho, před kým brečet můžete. A nezáleží na tom jak moc, nebo jak dlouho. A ještě přes vás hodí deku a udělá vám kakao. Ráno další den na vás pak kouká úplně stejně jako předtím. Protože vás miluje. A nemluvím jen o ženách, to samé pochopení potřebují i muži. Takže nejen že jsem dokázala pochopit hrdinčinu zranitelnost, ale navíc jsem jí zaviděla Darea. On přesně takový byl. Byl s ní v dobrém i ve zlém. A miloval ji pořád stejně. Myslím, že o tom je láska a vztah obecně. Neříká se snad, že přítel je ten, kdo o nás ví všechno a přesto nás má stejně rád? A neplatí to v lásce dvojnásob? A tenhle příběh (i když je fiktivní a na papíře) vám dává přesně tuhle naději. Dare je důkaz, že když miluješ, není co řešit.
Už aby vyšel v češtině druhý díl!
Další náhled do drogového světa. Další důvod, proč je nebrat. Syrový příběh. Smutný osud. O to smutnější, když se člověk zajímá, co bylo s hrdinkou dál. "Nejznámější feťačka světa"- tak přesně to, co kniha způsobila, je její jediné mínus. Slávu, to jediné Christiane F. nepotřebovala... Ale bez knihy bychom my nemohli tenhle příběh tak obdivovat, že? Paradox.
Takže... chápu, že už nejsem dítě. Chápu, že extrémní absurdní humor děti milují, ale toto? Příliš absurdity, příliš děsu, občas příliš překombinovanosti. A nepříliš dobrá slovní zásoba. Chápu, že děti také moc velkou slovní zásobu nemají, ale když některé pohádky hrají na to, že se tam stejná věta použije stokrát, trnou mi zuby. Nehledě na to, že jisté stejné výrazivo použily pohádky snad všechny. Chápete? A kdo nechápe, možná pochopí, až mu dojde, jak mu leze na nervy, kolikrát jsem použila sloveso chápat. Tak jsem totiž trpěla já u těchto pohádek.
Ale abych jen nekritizovala, absurdní humor občas pobavil a ponaučení by občas mohlo zabrat. Jenže občas víc jak 2 hvězdy nevynese.
Tuto knihu jsem četla již loni, ale až dnes jsem se dostala k hodnocení... dá se tohle vůbec hodnotit? Pedofilové budou vždycky budit obavy. I u mě. Ale chápu, že si člověk nevybírá. Nevybírá, jestli bude hetero, homo, zoofil, pedofil, nekrofil... A zjistit v pubertě, že se vám líbí čtyřletá sestra kamaráda je šílený nápor na psychiku. Ale... s ohledem na dětskou psychiku pedofilních lásek, pedofilům nezbývá nic jiného než se držet zpátky, pokud nechtějí byť nevědomě napáchat škody. A řešit to s odborníky. Ať je mu 40, nebo 17.
Mimochodem, společnost už je jakž tak připravená na možnost, že za vámi ratolest přijde a řekne: "Mami, tati, jsem gay. Jsem kluk, ale cítím se jako holka. Mám rád tvrdé BDSM. Ale kolik znás si uvědomuje, že můžeme vychovávat malého zmateného pedofila, který se bojí svěřit? Nekrofila? A tak dál. A neuvědomovala jsem si to pořádně ani já. Ale pedofílie je jen jedna z mnoha sexuálních preferencí, která se v člověku může vyvinout. A v tomhle ohledu to mají ti ostatní oproti homosexuálům a výše uvedeným těžší. Na lesby jsme jakžtak společensky připraveni. Ale co byste řekli, jak byste reagovali, kdyby vám dítě řeklo: "Chci se milovat s naší klisnou?"
Při čtení první třetiny bych to nečekala, ale kniha mi čím dál tím víc vyrážela dech. A byla napsaná takovým znepokojivým pod nehty zalézajícím způsobem, že jsem ji četla hodně pomalu... abych ji strávila. Samotnou mě to překvapilo.
Spoilery: Možná to bylo tím pasivním pohledem vypravěče, kdy máte chuť křičet - dělej něco! -. Možná tím, že se na všem podílely děti, možná tím, že mi bylo sester děsně moc líto. Mísila se ve mně hrůza, strach, vztek a bolest. A ten emocionální koktejl a bravurná syrovost textu mě nutila číst pomalu. Nenáviděla jsem Ruth. A když na konci zjistíte, že se autor inspiroval (volně i doslovně) skutečných příběhem, tak vám toto dílo zasadí poslední ránu dokonalosti. Víc není, co dodat.
Kniha se mi líbila. Patrik Hartl může být se svou tvorbou spokojený. Pátou hvězdičku ovšem ubírá fakt, že mi trochu trvalo se do knihy začíst a malinko uspěchaný konec, zdá se mi.
Já si nemůžu pomoct, ale vždycky mě mnohem víc chytí soukromý život Robin a Strikea, než případ samotný. Asi mi nesedí prostředí slavných a vlivných lidí. Ale opět ten styl vyprávění, ten je prostě barvitý a super. A já se budu muset pustit do dalších dílů. :-) A navíc ten závěr... :-)
S Halinou mám problém. Už pár let se snažím ujasnit si, jestli ji mám ráda, nebo ne. A opět si nejsem jistá. Má nezapomenutelný hlas (souvisí s Halinou, nikoli s knížkou), umí vyprávět (to už souvisí s knížkou), ale vždycky tak nějak čekám humornější pointu. Nebo jiný druh humoru? Kdoví. Občas se pobavím, pousměju, občas souhlasně kývnu na její morální hodnoty a pohled na svět... Ale stačí to na dobré hodnocení?
Já se poučila a pobavila najednou. A pobavením nemyslím výsměch neobvyklým sexuálním praktikám. Pouze si dovoluji se tomu v soukromí pousmát, ale nesmála bych se nikomu, kdo tyto praktiky má rád. Navíc každý, každý máme v sexu to své. A nemůžeme za to. Ke všemu je pozitivem autorova snaha o humorné odlehčení textu. Mám jedinou výčitku - škoda, že kniha není delší. :-)
Nikdy jsem si nemyslela, že sáhnu i po doprovodných knihách světa H. Pottera - přestože se považuji za velkého fanouška. Příběh sám mi stačil. Nyní jsem ovšem unešená jak bajkami, tak komentáři, které mě vrátily zpět do toho fantastického a propracovaného světa. :-) Asi se pustím i do jiných. :-)
Ke knize jsem se dostala čirou náhodou. A musím říct, že trochu podryla mou bezmeznou lásku k H. Potterovi. Doteď jsem paní Rowlingovou obdivovala za vytvoření skvělého světa a za její fantazii. Teď ji ale notně podezírám, že se zde opravdu hodně inspirovala a to mě mrzí. Kdo chce najde tam spoustu podobností. A přesto je úžasné, jak se dějově Škola černé magie a H. Potter vůbec nepotkávají. Je si to podobné a přesto své.
SPOILER: Navíc kolik magie se v tomto příběhu reálně používá? V první části je hlavní snaha utéct ze školy, v druhé vyhrát grál, přičemž o vítězi má rozhodnout zkouška bez použití magie. Jasně, magie v příběhu je, ale hrdina jí zase tolik nepoužije - i z provazů mu pomůže zapalovač. Je to příběh zasazený do kouzelného světa plného svérázného humoru, který se snaží spíš předat myšlenky. Co je dobro a co zlo? Víte o tom, že kouření škodí zdraví? Že by člověk neměl dávat na první dojem? Poslouchat svou intuici? A především se snažit porozumět sám sobě? Je to knížka, u níž se můžete pobavit a zamyslet najednou. Ačkoli ty myšlenky jsou někdy podány trochu moc moralisticky, jsem spokojená. :-)
Za sebe bych dala tři hvězdičky, ale moje o několik let mladší já by se bouřilo. Ta knížka je pěkná se zajímavou zápletkou. :-) Postavy milé, děj i překvapivý. A zuřivá Anna je zuřivá Anna. :-) Někdy sáhnu i po pokračování.
Oblíbená kniha mého táty v dětství a kniha, na kterou jsem se léta chystala. Nelituji ani omylem! A obzvláště části s Pátkem byly úžasné, ale nejen ty. A, ač to nerada přiznávám, na konci slzička ukápla. :-) Tohle budu číst dětem! :-)
Plný počet hvězd nedám, protože styl vyprávění není zase tolik barvitý a, ačkoli je to erotikon, tolik prošpikované narážkami na sex to být ani nemuselo. Ale je to zábavné, milé a zajímavé. Navíc já jednoduše miluju romány, které popisují přesně takhle život v několika dekádách let. Baví mě sledovat, jak se postavy vyvíjí, mění se jim plány a touhy a život je překvapuje. Četla jsem to tak ráda, že se mi nechtělo jít spát. Ano! :-)