DK197 komentáře u knih
Ano, autor má tendenci se opakovat, ale... Pořád to lidi dokáže pobavit. A humor člověk k životu potřebuje. :-) Stále je zvědavost silnější a sáhnu po dalším díle.
Musím přiznat, že knihu jsem číst neplánovala - znám blog a né vždy jsem ocenila autorův humor. Ale když už se mi doslala do ruky... přečetla jsem ji. A bylo to příjemné a vtipné. :-) Docela by mne také zajímalo, jak se ty příběhy staly doopravdy - bez vší té legrace a nadsázky. :-) Kdo umí, umí. :-)
Klasika, jejíž námět se i v nových dílech stále využívá (příběhy o lásce znepřátelených rodin např.). Když se člověk ponoří do příběhu, stránky utíkají rychle, leckteré verše se dotknou duše...
Leč je pravde, že Shakespeare je jediný dramatik, jehož díla jsem ochotná číst (patří tak nějak k tomu, co byste měli přečíst, než zemřete - alespoň 1 hru). Divadelní hry ale patří hlavně na divadelní prkna, byla psána pro to, aby se hrála. Takže se raději usadím v hledišti, než abych je četla.
V první chvíli jsem po několika stránkách měla obavu, že z toho ucítím až moc, že je to čtení pro teenegery. Kupodivu se tak nestalo. Kniha mě strhla svým stylem psaní, pohádkovou fantasií spojenou s realitou. Krásná kniha, se zlem ukrytým mezi řádky. Určitě ale nesedne každému. Vždyť já ji málem odložila taky. Husa hloupá! Fakt skvělé. A plné irského děsivého i pohádkového tajemna.
SPOILERY: Původně proto, že čekám knihu o smolné sezóně a už od začátku spíš jen hledám nějakou holku. Jenže... ono to zapadne do krásného příběhu. Také myslím, že autorka vysvětlila vše potřebné. Jinde naznačila a někde pro změnu nechala čtenáře, ať si sám vybere, co se podle něj v knize vlastně dělo... Já obvykle takové to "domysli si sám" v knihách nemám moc ráda, ale tady mi to zas tolik nevadilo. Na nosné myšlenky odpověď znám - Elsie je duch, jejich anděl strážný. Občas není k zastižení a to nastanou nehody. Jenže ne všechny nehody byly nehody, protože jejich otčím je zrůda. Vkanceláři školy nejspíš našli složku té druhé Elsie, od sousedů. A nebo tu složku vykouzlil Elsin duch. Aby jí mohli najít a vrátit se domů. A že měla jako malá kamarádku Elsie? Co když to jen v podobě imaginárního kamaráda vlastně vídala ducha své sestry? ...
Nějakým zázrakem se této Slepičí polévce podařilo proklouznout mému hodnocení. Četla jsem toto dílko loni. A musím říct, že je odlehčené, dojímavé, radostné i místy posmutnělé. Záleží na příběhu. Ale člověku, který dokáže otevřít srdce, hodně dá. Trochu to zabolí, když nemáte hezký vztah se svojí maminkou. Trochu vás to nakopne k tomu, dát si záležet na budování vztahu s vlastními dětmi. Vždyť to může být tak krásné. :-)
Oddechovka s tragickou zápletkou. S tajemstvím. Trochu mi to připomnělo Nevinné šílenství... Jen tohle bylo zdařilejší a čtivější. Navíc se mi líbil nápad tří do sebe zapadajících časových linií. Já jsem spokojená.
Jen kdyby té e-knize nebylo tolik překlepů a gramatických chyb... Všiml jsi toho ještě někdo, nebo jsem měla štěstí na vadný kus?!
Tahle kniha mi sebrala dech. Možná i proto, že ačkoli jsem s tématem sexuálního zneužívání dětí seznámena, toto bylo poprvé, kdy jsem četla a byla nucena čelit řádkům o zneužívání kojenců... Tuhle knihu jsem odkládala a zase otevírala. Vstříc těm hrůzám mučení a života uprostřed satanistické sekty. Je to hrůza.
A podobné hrůzy mě nutí být vděčná za můj život. Sebehorší okamžik již nikdy nebude takovým dětstvím. Děkuji, děkuji náhodě. A snažím se žít život s radostí.
Toto je moje třetí Slepičí polévka a musím říct, že určitě ne poslední. Miluju ty knihy. A jestli bych měla dílo nějak jednoduše charakterizovat, řekla bych, že je plná naděje. Plná úkazů o tom, že, ač je noc sebedelší, jednou přijde ráno. A že je možné život změnit k lepšímu...
Zase se mě hodně výrazně dotkla.
Komentář upravuji poté, co se mnou nespolupracoval tablet, tudíž byl takový kostrbatý... SPOILER.
Nemám zdání, jak tuhle knihu hodnotit. Pomalý rozjezd, natahovaný konec... Chytilo mě jen vyprávění o tom, co se dělo, když byla hl. hrdinka unesena a druhý únos. Jinak nic moc. Tak mě napadá, jestli 3 hvězdičky nejsou trochu moc... No ona ta jedna hvězdička bude právě za ony únosy. Tam byly opravdu zajímavé a silné pasáže. Jinak bych ovšem tu kaši okolo hodnotila dvěmi. Nechytlo mě to. A ten přeslazený happyend nechávám bez komentáře. Prostě nenadchne, ale svoje momenty slávy má...
Krásná milá oddechovka. Není to romantika v pravém slova smyslu. Žádné on miluje ji, ona jeho a teď jen koukejte, jak k sobě hledají cestu. Tahle knížka je o vztazích, ale trošku jinak. A proto mi nevadilo ji konečně dočíst, ačkoli jsem romantiky momentálně přesycená... Bavilo mě to. Dobrá práce!
Tahle kniha patří k těm, které vám připomenou, jak vděční bychom měli být za život, co žijeme. Ano, ČR není perfektní. Trápí nás nezaměstnanost, zkorumpovaní politici... A i tady má člověk občas problém vyjít s životním minimem. Ale pořád bych ČR nevyměnila. Špatně se člověk může mít kdekoli. Strádání je všude. Jsou ale místa, kde člověk pořád má naději a šanci, že mu bude líp a kde tu naději naopak nemá . Místa, kde se může mít tisíckrát hůř, než se měl doteď. Třeba v KLDR. A já se tu v ČR mám relativně dobře. Tak dobře, že by to lidem z KLDR přišlo jako zázrak... Opovrhuji těmi podmínkami, v niž žijí ti za plotem pracovních táborů i ti Severokorejci mimo ně. Modlím se, aby všichni lidé jednou dosáhli alespoň základních lidských práv... A nepřestává mě fascinovat a rozčilovat, jaká zvěrstva je člověk schopný napáchat na svém vlastním druhu...
Co se formální strany knihy týče, oceňuji odborné pasáže, které se snažily dosadit příběh do širšího dějepisného a dalšího kontextu KLDR. Přínosné. Ačkoli se kniha pak stala náročněji čitelnou.
Trochu váhám, ale... Ale jo. Svoje čtenáře si to nejspíš najde. Hlavně jistou skupinu puberťáků. Za mě se ovšem dá parodie udělat i jinak, než tímto nechutným způsobem... Zvědavost ovšem byla tehdy silnější a já otevřela i druhý díl. Inu...
Zřejmě poslední má kniha roku 2016 a já musím uznat, že je čas pohádky a romantické knížky vyměnit za něco tvrdšího zase. Ne, že by knížka byla špatná. Ale také bych řekla, že ničím extra nevyniká. Obyčejný příběh. Který do plusů může zařadit nepřeslazenost milostné linky a střídmost milostných scén. Někoho možná zaujme i právnické prostředí - mě kupodivu zas tak neoslovilo.
Opravdu hloupočké pohádky pro velmi malé děti. Brzy zapomenu obsah.
Nic moc. I dětem radši přečtu Červenou Karkulku než tohle. Příběhy na jedno brdo, moc jsem se nezasmála, aspoň snaha o poučení byla... :-)
Tahle knížka pro mě byla utrpením. Alespoň co se prvních 180 stránek týče. Nechme stranou fakt, že jsem nesnášela Joss, ale ten děj... Pro dospělé mi to přišlo primitivně a nezáživně psané, pro děti zas ne zrovna vhodné, tak co s tím?
No od dvousté stránky se tempo i barvitost textu trochu zvedla. A postavy všeobecně mi začínaly být i sympatičtější. Vezmu-li navíc v úvahu, že závěr je i není překvapivý (něco překvapí, něco tušíte dávno), nakonec se to přežít dalo a i jsem se bavila. Ale díky bohu, že to nebylo ještě delší.
Pohodové romantické čtení, které má přeci jen i silnou emoční zápletku. Navíc svižně popisuje i životní změny u vedlejších postav, nejen hrdinky. A člověk si zas jednou uvědomí, jak je život proměnlivý... Já si to užila a to tak, že mně ani až tak neštve otevřený konec. Ale byla bych ráda za pokračování. :-)
Shrňme si to... Osmý Potter.
Před čtením této knihy si musíme uvědomit dvě základní fakta: 1. je to psáno podle Rowlingové, nikoli jí samotnou a za 2. je to divadelní hra. Ten druhý bod zásadně ovlivňuje koncept knihy, ale také bohužel to, co mi na díle vadí, tedy následující:
- statické filosofické rozhovory typu - "je to moje vina", "né, je to moje vina." "Chci být lepší syn/otec/dcera..." Na Harryho Pottera trochu moc, ne? Hlavně druhá část je toho plná. Ale chápu. Asi...
- málo prostoru ostatním postavám. Trochu mě mrzí, že toho nevím víc o Rose, Jamesovi atd. Na to taky u Pottera nejsme zvyklí. Ale na detailech divadelní hra nestaví, ta potřebuje jen jádro věci.
- jenže o detailech to všechno je. Chtěla bych se víc ponořit do toho světa. Ta kniha je jak potápění na mělčině. Něco zahlédnete, ale moc zblízka ne. Proč jsme nemohli například chvíli setrvat ve světě, kde vládne Voldemort?
Nu nemohli, divadelní hra k tomu prostor nedává. A to je základní problém. Šmarjá Rowlingová, tos to nemohla namísto jedné dvoudílné divadelní hry rozepsat do dvou klasických próz? Mělo to na to, sakra mělo to na to! Škoda promarněné šance, skvělého příběhu a jedné hvězdičky...
Protože říkejte si, co chcete, já si to užila. Hltala to a obzvlášť nad první částí (tou lepší) se usmívala jako blbec. S příběhem H. Pottera prostě Rowlingová zacházet umí. :-) Škoda, fakt škoda...
Tahle kniha je rozhodně výjimečná. A to jak z hlediska sugestivní formy psaní (jako by Joe mluvil ke čtenáři), tak obsahem. Náhled do myšlenkových pochodů hrdiny byl brilantní. Jeho logika brilantně pokřivená. Až tak, že to, co nedává smysl, chvíli smysl dává... Záleží přece na úhlu pohledu. Ačkoli je úplně mimo.
Mimochodem šílená postava není jen Joe. Já tam necítím sympatie vůbec k nikomu. Přehled charakterů v příběhu je neskutečně zvláštní. A o to zajímavější.
Tahle knížka stála za přečtení. I když mě kupodivu nepřesvědčila číst ji na jeden zátah
Ačkoliv bych moc ráda dala plný počet, nemohu. Knihu nemůžete sobecky hodnotit podle toho, co nebo koho vám připomíná... Takže zcela nezaujatě...
Ne že by nebyla dobrá, jen už jsem neměla takovou potřebu číst ji na jeden zátah. Ačkoli jsem potěšena tím, že ukazuje jaké maličkosti a věci obecně mohou narušit vztah, kde se dva stoprocentně milují.
Hardin prošel od jedničky charakterovou změnou. Z tajemného hrubého a sebevědomého sexsymbolu se stal vzteklý vyděšený kluk. Že by to bylo tím, že už se neschovává za tu masku tajemného a nedostupného? Jasně. Ačkoli mi jeho sebevědomí chybí, nemůže za to, že se za něj jen schovával, ne? A Tess je Tess. Zmatená, ale Tess. Kdo by na jejíím místě nebyl?
Už abych měla v ruce třetí díl, ačkoli nehodlám se čtením zbytečně spěchat... Hezky pomalu. Aspoň mi ta série déle vydrží. :-)