Dolik13
komentáře u knih

Já na to půjdu jinak a začnu kritikou. Vadí mi, že Hunter působí v každé knize jako naprostý nadčlověk. Jeho kolega Garcia tak působí vedle něj jako takový upozaděný moula a jejich nadřízená Kapitánka Blakeová ještě hloupěji. Myslím si, že by i tyhle postavy mohly dostávat více prostoru, ale teď ke knize.
Ano, je to slabší. Není tam žádný pořádný WOW moment, je tam méně brutality a ve srovnání s předchozími knihami to prostě není ono. Jenže Carter je skvělý spisovatel. Kniha Vás neuvěřitelně pohltí, skvěle sepsané a ukončené kapitoly vás jednoduše donutí číst a číst, a to je to, co na těchto knihách prostě miluju.
SPOILER: Zásadní problém jsem viděl v padouchovi. Pokud mi Hunter přišel jako bůh, tak "Vlkodlak" byl ještě o třídu výš, a jeho chování a reakce na určité situace byly občas fakt až příliš a nepůsobilo to věrohodně. Především závěrečný souboj mě zklamal. KONEC SPOILERU.
Nicméně i přes tu kritiku dávám čtyři hvězdy, protože si to spisovatel zaslouží za to, jakým způsobem zvládá těžké období po ztrátě manželky a že díky němu mám nádhernou sbírku jedenácti knih. Říkám si, jestli by nebylo v nejlepším přestat a třeba ukončit příběh Roberta a Garcii a vrhnout se na něco nového, ale ne! Stále nemám dost a doufám, že už se brzy budeme moci těšit na novou knihu.


Po více než 15 letech se opět vracím k mému nejoblibenějšímu fantasy. Tím, že filmy už jsem viděl nesčetněkrát, zapomněl jsem v čem jsou knihy jiné. Myslím si, že zrovna Tajemná Komnata oproti filmu tak odlišná nebyla. Co se ale týče samotné knihy, tak z ní už je cítit hororový nádech. (Jak to, že jsem se jako malej nebá!?) Už se těším na další díly.


Mám Přátelé rád, ale určitě nejsem fanatizovaný fanoušek a nebýt smrti Perryho, asi bych po knize nesáhl.
Nicméně, osud tomu asi chtěl a ta smutná ironie v první větě knihy....
Neočekával jsem tak nějak nic, a musím říct, že i na konci stále váhám s tím, jak knihu pojat. Mám ho litovat, smutnit za něj, nebo tvrdit, že si za to všechno může sám? Od všeho tak trochu.
Líbí se mi, že Perry poukazuje neustále na nekonečné závislosti, ale nikdy se nelitoval, nenaříkal a nesmutněl z toho, že má těžký život. Bral to jako fakt. Bojoval, ale svůj boj bohužel prohrál.
Nejzajímavější je, asi jako pro všechny, informace ohledně natáčení přátel a toho, jak to celé probíhalo.


(SPOILER) Taková young adult verze výborného námětu sci-fi ze kterého mrazí. Skvělý nápad přetavený v zajímavý příběh, který mě po celou dobu bavil až na pasáž se hřbitovem. Postavy byla charismatické, cítil jsem ale, že kniha mohla být víc drsnější a šokujicí. Na druhou stranu "POZOR SPOILER" Scéna s rozpojováním Ronalda na mě hodně zapůsobila a i přes nesmírnou děsivost a krutost ji považuji za nejlepší a nejpůsobivější část knihy.
Škoda trošku naivního konce, který se dal asi očekávat, ale i tak, knihu můžu rozhodně doporučit a už mám v knihovně připravené další knihy autora. Je vidět, že si v těchto zvrácených dystopií hoví a mně se to líbí! :)
Ronald


Jsem učitel a knihu jsem četl v rámci jedné zkoušky na vysoké škole. Čekal jsem příběh plný klišé a že na příběh brzo zapomenu, jenže. Kniha je napsána nesmírně poutavě, je emotivní a nutno říci, že v mnoha ohledech posloužila k zamyšlení. Příběh, který se zde odehrává bohužel asi není ojedinělý. O to víc má učitelka můj respekt, protože taková práce vyžaduje nesmírně úsilí, nemluvě o psychické odolnosti. Říkám si, že já bych rozhodně v takové třídě nedokázal učit a pokud ano, tak bych se brzo střetnul se syndromem vyhoření.
Překvapil mě trošku otevřený konec, nicméně, jak vidím, tak vyšlo pokračování. To už sice není součástí mé zkoušky, ale i tak si ho určitě přečtu.


Orwellova kniha 1984 má pokračování! Zatímco Orwell dokázal sepsat "ideu" komunismu jen dle svých představ, Smith již popisuje bohužel skutečnost, která se dle mého děje v komunistickém režimu i dnes.
¨
A musím říct, že od první stránky mě kniha chytla. Autor dokázal skvěle navodit děsivou atmosféru strachu, absurdity a zvrácenosti komunistického režimu. Co bohužel dle mého knihu sráží, je rozuzlení vražd, které mi přišlo naprosto absurdní, přehnané a nelogické (Proto jen 4 hvězdy). V závěru ale knihu rozhodně doporučuji a určitě se vrhnu na další knihy tohoto mladého autora.


(SPOILER) Inteligence některých postav dosahuje velikosti žaludu. Co to jako bylo za postavu ten Todd? To přece není možný, aby byl někdo tak blbej. A skupina mladíku stejně tak.
Někdo se ztratí v obrovském lese. Co s tím? No, vyrazím tam přece taky a nedám nikomu vědět! To je přece jasný, ne?
Kniha se mi celkově četla dobře, kapitoly jsou svižné a kniha si drží slušné tempo. Nicméně postavy jsou strašně ploché, nedokázal jsem si k žádné vytvořit nějaké pouto a bylo mi jedno, co se komu stane. Už jen proto, že ta přímočará hloupost bije do očí,.
A to rozuzlení? Co to jako bylo? Jaká byla vlastně motivace vraha? Proč měl kostým, jaký měl? Co ho k tomu vedlo? A spousty dalších otázek, na které dostanete jen krátkou odpověď.
I přes mou velkou kritiku není kniha tak marná, jak se zdá, avšak v rámci daného žánru jsou mnohem lepší kousky


Od Trhliny, kterou považuju snad za nejlepší knižní horor, jde dle mého kvalita Kariky bohužel dolů. I přesto, že mě jeho knihy baví, dokážu je přečíst nesmírně rychle, tak v případě jeho dalších děl: Strachu, Tmy a teď i Smršti se mi jednoduše vůbec nelíbí to zakončení příběhu, který mi přijde fakt divný a neuspokojivý. Tím mi tak zničí dobrý zážitek jinak z čtivé knihy.
Další věc, já si chci u knihy odpočinout, a když se tady začal děj přelévat do entit, vědomí, nevědomí, vnímání a dalších filozofických myšlenek, tak mě to akorát spíše nasere.
Takže celkově bych to shrnul jako mírné zklamání, protože ty náměty jsou prostě skvělý a zajímavý, bohužel samotné provedení pak není takové, jaké bych si představoval.


Přesně tohle jsem v téhle době potřeboval! Přiznávám se, že je to moje první cestopisná kniha, ale byl jsem z ní nadšený.
Zibura nepřežívá, on život žije a každý den je to neuvěřitelný zážitek, který mě začal inspirovat a změnil můj pohled v mnoha věcech.
Občas jsem fakt skoro brečel smíchy, jak jsou některé pasáže vtipné. Zároveň je kniha motivací k tomu, abyste něco podobného zkusili a já to hodlám (jak to jen půjde) zkusit. Jsem si navíc jistý, že knize dodává šmrnc právě to, že autorem je Čech.
Nepatřím mezi ty, kteří by se v zahraničí za svojí vlast styděli, a jsem rád, že to tak má i Zibura. Celé knize to dodává něco navíc a líbí se mi, že nás v zahraničí často mají velmi rádi, i když si stále myslí, že jsme Československo. :D
Po konci knihy jsem se vrhnul na rozhovory se Ziburou a ten člověk je pro mě fakt velkou inspirací. Vždy jsem si říkal, že cestovat o samotě je divný, ale teď je to první věc, kterou mám na "wish listu" Princi Ládíku, fakt díky!


Nebylo to vůbec špatné. Kniha se četla velmi dobře a autor si dokáže udržet pozornost čtenáře. Hlavní postava mi sedla, líbil se mi jeho charakter, ale paradoxně tak moc, že ostatní postavy byly upozaděné a bylo mi tak nějak jedno co se s nimi děje, nebo stane. A závěr, no. Bylo to fajn, ale asi jsem čekal upřímně více. I tak se ale určitě vrhnu na další knížky autora.


První knihu Hry o trůny jsem začal číst v průběh poslední televizní série, a to byl asi ten problém. Často jsem se nemohl pořádně začíst, když jsem to srovnával se seriálem, kde tolik postav už umřelo. Není to jednoduché, číst něco, kde vlastně víte, jak to celé dopadne, ALE!
Kniha toho nabízí mnohem více než seriál. Více postav, více podrobností a zajímavých zvratů. A ačkoliv to není jednoduchá kniha, pokud jste fanoušek Hry o trůny, jednoduše si jí zamilujete, protože je napsaná naprosto perfektně. Už jsem tedy v té správné náladě, kdy na seriál zapomínám a soustředím se na knihy.
A teď hurá na Střet Králů!


Nebylo to vůbec špatné. Nic jsem od knihy neočekával. Paradoxně mě ale bavila více dějová linka, která se odehrávala na zemi, než ta ve vesmíru. S čím jsem měl trošku problém byly desítky jmen, které se každou chvíli měnily a já nevěděl, kdo je kdo. Je fajn, že některé momenty dokázaly i rozesmát a sprostá mluva v nějakých pasážích mi prostě sedla Za mě spokojenost a určitě si přečtu další díl.


Nepřestane mě nikdy udivovat, jak se z jedné hlavy, jednoho mozku dokáže zrodit něco tak skvělého, jako je sága Harryho Pottera. Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal s Potterem a po několika letech se k němu zase vracím. Zatímco první a druhá kniha je ve filmovém zpracování v podstatě totožná, třetí díl už je dost odlišný a rozhodně je skvělý. Výborné zvraty, žádná hluchá místa, dobré charaktery. A musím říct, že i český překlad je skvělý.


To byla snad reklama na společnost Apple, ne? Samý iphone, Ipad.... Kinga v lásce upřímně moc nemám. Většina knih pro mě byla spíše zklamání. I tak mu ale dávám další šance, jelikož se mi líbí některá témata jeho knížek. Outsider mě zaujal podle přebalu a nutno dodat, že kniha se mi do první třetiny strašně líbila. SPOILER: Jenže po smrti Terryho pro mě nastal výrazný útlum. KONEC SPOILERU. I přes sympatické postavy a čtivost se mi rozuzlení příběhu vůbec nelíbilo. Přišlo mi to jako strašný mindfuck! A přitom to mělo tak parádní rozjezd s nádechem tajemna. Pro mě to ale skončilo zklamáním.


Chtěl jsem dát čtyři, ale po přemýšlení musím uznat, že kniha si zaslouží pět hvězdiček. Stejně jako většina lidí, jsem byl skeptický k české autorce a s tím spojené fantasy. Musím ale uznat, že kniha se četla skvěle, autorka má talent a je vidět, že dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu. Mrzí mě, že kniha má takhle otevřený konec, ačkoliv vím, že je další pokračování. Na to se určitě vrhnu a kdo si chce přečíst nějaké zajímavé fantasy, tak tohle určitě doporučuju.


King není můj oblíbený autor. Vadí mi jeho často zbytečné rozvleklé pasáže, desítky jmen a popisků, které jsou často zbytečné. Ale i když jsem byl několikrát zklamaný, tak ačkoliv je to divné, dal jsem mu ještě šanci, a to zrovna u knihy, která má přes 1000 stránek.
Na začátku jsem se samozřejmě ztrácel, mnoho jmen a přeskakování kapitol, měl jsem v tom bordel. Časem jsem se ale do toho dostal a postavy se začaly rozvíjet a mně se to začalo líbit. Nakonec jsem byl velmi nedočkavý, jakým způsobem se kniha vyvine a ačkoliv to hezky gradovalo, tak samotný závěr mě tedy nenadchnul.
I tak ale kniha zaslouží 4 hvězdy, protože si udržela mojí pozornost i přes to, že byla tak extrémně dlouhá. Nemyslím si, že si jí někdy přečtu znova, ale určitě jí doporučuji.


Pro mě taková kombinace skvělých myšlenkových filmů s cestování časem. (Počátek a Interstellar). Na začátku a v průběhu filmů i této knihy dostáváte stále více množství otázek, žádné odpovědi. Říkáte si, že tohle se pochopit prostě nedá. Jenže zatímco ve filmech ty díly skládanky do sebe skvěle zapadají, děj Vám začne dávat smysl a vše to zamíří do epického finále, zde jsem neměl v mnoha ohledech vůbec šajnu o co šlo.
Uznávám, že autor píše poutavě, vzhledem k tomu, že je to jeho prvotina. Uznávám, že dokázal vymyslet velmi zajímavé scifi, jenže.... bylo toho prostě moc. Překombinované, v mnoha místech zmatečné a na spoustu otázek nedostanete odpověď, a to je pro mě velké zklamání.
Knihu ale kvůli tomu nechci recenzovat jako podprůměrnou. Rozhodně si najde své příznivce a pro náročné čtenáře to bude dobrá volba.


Nacpat do necelých 400 stran příběh, kde je vyobrazena první světová, druhá světová, doba před válkou i po ní a to vše z pohledu několika osob. Že to nejde? Ale kdeže! Zimní muži jsou fantastickým a mrazivým psychologickým dílem, které nahlíží do lidské mysli.
Mám rád knihy, které vyobrazují příběhy 2. světové ze strany Němců. Je fascinující, jak se postavy v průběhu války staly z obyčejných lidí jen chodícím figurkami, které sice přežívali hrůzy, avšak přitom ztráceli vše, co je lidské. Ti co válku přežili, neměli štěstí. Stali se vězněm vlastní mysli a to si myslím, že v mnoha případech bylo horší než smrt.


Pro ty, co se zajímají o život v Severní Korei, shlédli všechny dostupné dokumenty, filmy a přečetly množství článků, je i tak tato kniha velký přínosem. A to díky tomu, že je to z pohledu české autorky, která navíc zažila něco, co se od klasického cestovatele výrazně liší.
Dozvěděl jsem spoustu zajímavých informací, jen škoda, že je tak krátká. Ale celkově si myslím, že pro většinu lidí je i tak ten život v takovém státě naprosto nepředstavitelný a šílený. Na druhou stranu je ale vlastně neuvěřitelný, jak je hierarchie propracovaná. V každém městě, vesnici, domě je někdo, kdo sleduje vás a vy zase sledujete někoho jiného. Ten život v neustálem strachu musí být šílený, na druhou stranu, oni nikdy nezažili nic jiného, tak je těžké si představit něco lepšího.
Proto buďme rádi tam, kde žijeme. Neodpustím na závěr krátký "vtip" ale to, že Severní Korea se nazývá lidovou DEMOKRATICKOU zemí působí opravdu komicky.


(SPOILER) Tak tohle bylo něco. Je mi 29, mám téměř metrák a většinou si hraju na mačo drsňáka a jen ojediněle se mnou něco hne. Nicméně ten okamžik nastal právě po dočtení této knihy. Samotný děj nenabízí nic převratného, ani rozuzlení nenabízí nic převratného, avšak celkové pojetí knihy mě totálně odrovnalo.
Všichni víme už od začátku, co se stane a jak kniha končí, ale stejně doufáte, že to nakonec skončí happy endem. Tohle je podle mého nesmírné umění. Víte jak to dopadne, ale vaše tělo bojuje s dávkou napětí a doufání, že to třeba nakonec jen dobře skončí. Autorka velmi originálně propojuje minulost s přítomností. V podstatě se Vás snaží dostat k tomu, abyste si oblíbily postavy, které jsou už po smrti. Zvrácené? Ne, naopak velmi originální!
Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. To čekání na závěrečné rozuzlení, co se vlastně stalo, mě nenechávalo klidným, a to je přesně ten typ knihy, které miluju, ale často je objevím zcela ojediněle a náhodně. Díky bohu, že se to povedlo v tomto případě.