DomArt komentáře u knih
Básně, které byly doslova napsány očima Jana Borny.
Stejně jako u Na dosah z roku 2011, dávám plné hodnocení.
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
A taky! na co nesmím zapomenout, velmi se mi líbily ilustrace od J. Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku)
- Krásná práce
OTEVŘI OČI
Po téhle knize sahám snad každým rokem.
Poprvé jsem měla tu čest přečíst si ji v roce 2016, od té doby říkám nahlas následující: ...jsem pozorovatel!
P.S. film z roku 2012 s L. Lermanem, E. Watson a E. Millerem v hlavní roli?
- Určitě doporučuju!
střípek z Gellnerovy básně: Všichni mi lhali:
"Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím..."
Aneb, když jsem pročítala Františka Gellnera, byla jsem s ním tak říkajíc na jedné vlně...
Asi jeden z důvodů, proč se mi jeho básně tolik zalíbily.
Přečtena díky studiu.
Nebýt zadaného referátu na VŠ, k Pavlu Šrutovi bych se asi nejspíš nikdy nedostala.
Nelituji, krásný čtení.
Volně dostupné v online verzi:
https://www.spisovatelskelisty.cz/jak-napsat-dobrou-knihu/obsah/
Tuto knihu jsem úplně zhltla na jeden nádech.
Mrazilo mi snad při každém otočení stránky.
doporučuji !
Nádherná kniha !
Ze všech příběhů plyne nějaké zajímavé ponaučení
-doporučuji příběhy; Oblak a duna a Příběh o tužce...
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
+ krásné ilustrace od J. Milfajta, jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku.
(mobilní)
Šeptám „Miluji tě“.
Vyznání letí tisíce kilometrů,
než ho satelit vrátí do tvého ucha,
ale ruka tu vzdálenost překonává ve vteřině.
Hladím tvé horké tělo,
ležící u mne na pokosené louce.
/str. 58
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
+ moc krásné ilustrace od J. Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku)
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
+ krásné ilustrace od J. Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku)
Ukázka s názvem Jarní:
Když jaro rozkvete v depresích,
nejvíc mi chybí odvaha a sníh
(nemohu slzy maskovat za tající vločky).
Na prsou mi předou mé dvě kočky,
snažím se najít v jejich očích smích.
Z mého těla pučí země,
dobrými radami nemučte mne.
Léto je skryté v závějích.
2. je ukázka s názvem Ticho:
Křik do sebe
je mlčení,
mlčení do sebe
je ticho.
(Záznamník) str.33
Prosím,
po vzlyknutí si můžete zanechat vzkaz,
slibuji,
že vám ho vyřídím.
Aneb další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
(invalida on line)
V kalných tůních informací,
rozhovorů bez doteku,
drmolí prsty jedinou větu,
svou prosbu o pomoc,
z fosforeskující samoty na internetu.
+ cením krásné ilustrace od Jaroslava Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku) a zde mu přímo Jan Borna věnoval jednu báseň na straně 42.
Přečteno díky doporučované literatuře na VŠ.
Kniha je rozdělena do 3 základních částí.
V poslední části nalezneme autorův životopis, v předchozí je část nazvaná: figury, fragmenty, forma. První část knihy rozebírá samotné myšlenky autora na téma rozkoš z textu.
Autor zde líčí rozkoš společně se slastí, tato dvě slova se objevují snad na každé straně a jdou spolu „ruku v ruce“ od začátku až po závěr této knihy. Příkladem tu použiji následující text z knihy, v kterém se autor zamýšlí nad tímto;
Je rozkoš jen malá slast? Je slast jen krajní rozkoš? Je rozkoš pouze oslabená slast, jež k nám dolehla postupně, na niž jsme měli možnost se připravit? Je slast pouze bezprostřední, okamžitá rozkoš beze vší meditace?
...
Musím napsat, že každý čtenář bude rozkoš z textu vnímat zaručeně jiným způsobem, což je určitě v pořádku.
V mnoha pasážích jsem s R. Barthesem souhlasila. Chápala jsem jeho myšlenky a celou řadu jeho příkladů ale také zde nemůžu tvrdit, že jsem všemu porozuměla.
Nesouhlasila jsem s ním například když o naší rozkoši napsal, že je „individuální – nikoliv osobní“. Myslím si totiž, že rozkoš z textu je osobní a to především.
Nebo podle mě alespoň musí být.
Záleží však na každém čtenáři zvlášť, poněvadž žádný čtenář není stejný a mnoho myšlenek chápe jinak, a to samé platí i pro to, jak bude vnímat samotnou rozkoš z textu.
Přečtena díky studiu na VŠ (Referát)
Velmi zajímavé nahlédnutí do doby prostřednictvím dopisů mezi manželskou dvojicí.
Přečtena díky studiu.
Nebýt zadaného referátu na VŠ, k Pavlu Šrutovi bych se asi nejspíš nikdy nedostala.
Na tuto knihu jsem narazila v jenom z pražských antikvariátů/Levných knihách.
Co vám budu povídat, knihu jsem si zakoupila díky originálnímu názvu ale...BOHUŽEL, nelíbila se mi snad ani jedna věta.
Za mě naprostá ztráta času s tiskem knihy.
Na začátek je dobré zmínit, že kniha byla přečtena díky studiu na VŠ - pro předmět dějiny každodennosti 19.století.
Kniha je seskládána ze střípků studií literárních historiků i badatelů zabývající se erotickými motivy v literatuře, hudbě či v různých odvětví výtvarného umění (moderní krajinomalba, architektura, fotografie).
Kniha je protínána širokým spektrem kapitol od bezmála třech desítek přispěvatelů, jsou v ní kapitoly méně či více zajímavé. Řekla bych, že každý si v ní najde to, co potřebuje.
Čekala jsem, že tato kniha bude překypovat kontroverzností, to se však bohužel nestalo.
Třeba by mě pak kniha více pohltila.
P.S.
Odborné knihy mi nikdy moc nešly přes oči...
Ale kapitola s názvem Pokus o ňadra
Od ňadrománie k ňadrofobii se zmínkou o feministickém ňadromilství (Robert B.Pynsent) mě zkrátka dostala!
(Povinná četba ke studiu na VŠ)
Tuto knihu bych popsala mými slovy následovně: jedná se o koláž ze stručných odřezků některých dějinných událostí minulého století poslepovaných do sebe a vložených do knižních desek.
Toto dílo se sice tváří, už jen díky jejímu samotnému názvu, jako učebnice do školních lavic, avšak opak je pravdou.
Jedinečnost této knihy tkví bez pochyby v její celkové podobě: žádné odstavce, kapitoly, žádná strohá fakta jako z učebnic dějepisu...
Patrik Ouředník do této knihy zasadil události, které se ve 20. století staly.
Moc se mi líbily neobyčejné vsuvky, zajímavosti a poznámky.
Jednoznačně doporučuji.
Závěr :
Tyto stránky nesou semínka
vašeho osobního rozvoje,
nyní záleží jen na vás,
jestli je necháte vyklíčit
a pak vyrůst.
To, co jste si přečetli,
už jste někde v sobě uvnitř věděli.
Mým úkolem bylo dát věcem
hmatatelnou podobu
a pomoci vám,
abyste si je uvědomili.