DominikV komentáře u knih
První třetinu knihy jsem si říkal, že se nejspíše bude jednat o "jen další" skvěle napsanou a dobře se čtenou detektivku paní Marsonsové. Vedlejším postavám/podezřelým jsem nemohl přijít na jméno a měl jsem problém se s nimi sžít. Poté ovšem vše nabralo na obrátkách a nebylo prakticky možné knihu odložit. Finální mindfuck byl tak překvapivý, že mi po hodně dlouhé době způsobil mražení v zátylku. PS: Jen doufám, že to v budoucnu autorka nepřežene s inspektorčinou nemesis a nebudeme tu mít druhého Deavera a jeho Hodináře...
Na to, jaká byla kniha V lese visí anděl neuvěřitelná pecka, je Sova... ano, budu kritický... neuvěřitelně špatná. Do nějaké 320. stránky se prakticky nic neděje. Poté se to sice tak nějak rozjede, ale zdaleka ne dostatečně uspokojivě, aby to zachránilo celou knihu. Postavy hlavních vyšetřovatelů, tak sympatických v prvním díle, se mi zde naprosto zhnusily. Navíc jsem toho názoru, že by si oba měli zajít na ušní, protože neustále opakující se otázky typu "co?" a "kdo?" několikrát v jednom dialogu hraničí s hluchotou. Neuvěřitelné zklamání!!!
Epika biblických rozměrů. Rozměrově i obsahově. Kniha vnáší na světo (dle mého názoru) největší problém současné společnosti. Totiž možnost být za každý svůj názor, hejt nebo nenávistný komentář schovaný za sociální sítí/ internetem. Chatové konverzace mě dokázaly naporsto uchvátit a nad nepřeberným množstvím podezřelých zaplesá fanouškům (nejen) Agathy Christie černočerné srdce blahem. Jen musím připustit a souhlasit s komentáři níže, že konec by klidně dalších 50-100 stran snesl.
Takhle má, prosím pěkně, vypadat správně napsaný krimi román. Patrání v minulosti, pátrání v současnosti, napínavé, osudové. Autorka na začátku nastavila takové tempo, až jsem si říkal, že to prostě nemůže vydržet do konce. Vydrželo. Krátké kapitoly a rychlé střídání děje (jako tomu bylo i v předešlých dílech) jen prospívaly "zažrání se" do příběhu. Knihu prostě a jednoduše nešlo odložit. Za mě jednoznačně nejlepší díl série. Dokonalost.
Co si budeme nalhávat. Jo Nesbø je prostě někde úplně jinde než drtivá většina autorů. Kniha se opět četla sama a neuvěřitelně rychle utekla. Na druhou stranu mi tento díl přišel slabší než předešlé Žízeň a Policie. Nejspíš to bude tím, že se zde řeší podstatně méně vražd než v předešlých knihách a všechno okolo mi přišlo trochu zbytečně natahované. Úmrtí je zde sice pouze jedno, bohužel ale značně osudové. Osudové je i odhalení pachatele (můžu říct, že můj typ byl těsně vedle), které mění vše, v co jsme byli zvyklí. Dva roky čekání za námi, další minimálně dva do dalšího dílu nastávají.
Knihu jsem poprvé přečetl někdy v roce 2011 těsně před maturitou a tehdy to byl strašný nářez. Nyní po nějakých 13ti letech jsem se rozhodl knihu oprášit jako přípravu na čtení sedmého dílu série. A pořád je to nevýslovná pecka. Totálně mě udivuje, jak dílo po 20ti letech od vydání v ničem nezestárlo. Nejenže se dle mého názoru jedná o strop severské krimi, ale také o vrchol krimithrilleru celkově. Běžně následující poznámky většinou netrousím, ale tady si dovolím podotknout, že se jedná o jednu z 5 top knih, které jsem za ta léta četl.
Předpověď na prvolistopadovou neděli léta páně 2020 nebyla nijak optimistická. Den bez sluníčka a většinu času s deštěm tudíž nešlo využít jinak, než si vzít do rukou Trhlinu. Nevím, jestli to bylo atmosférou temného a mokrého dne, ale kniha mi sedla natolik, že do večera byla přečtená. Uznávám, že toto dílo není pro každého, obzvláště pak první "dokumentární" polovina. Ovšem druhá půlka je natolik správně "kingovsky" vystupňovaná, že nebylo možné přestat otáčet stránky.
...Příjde čerstvá anglofonní milionářka s právě dočtenou knihou pojmenovanou HOLLY do baru a řekne: "HOLY sh*t, to byl nářez". Vše je sice jasně nalajnované a takřka bez momentu překvapení, ale pan King je prostě KRÁL pera a předkládá příběh takovou formou, že musím jen tleskat. A ještě ke všemu vytvořil jedny z nejnechutnějších záporáků, se kterými jsem se v knižním světě seznámil. Super kniha, která je prostě k SEŽRÁNÍ...
Nakonec musím dát palec nahoru a uznat, že se jedná o skvělé zakončení série. I přes pomalejší start a mou nechuť (čti lenost) do čtení měla kniha neskutečný tah na branku a cílovou pásku proťala závratným tempem. Nejspíše to není na plné hodnocení, ale za to, jak jsem celé sérii hvězdičky spíše ubíral, zaokrouhluji nahoru a dávám pětikvalt.
Sere Martine, jste magor, abyste věděl. Něco tak úžasného, dechberoucího, kulervoucího a dokonalého jsem snad nikdy ani nečetl. Nemám slov. Tuto ságu nejspíš nemá ani cenu komentovat, protože nejen že nezná hranice, ale v literárním světě nemá obdoby.
Pane Jo, měl bych vás žalovat za pokus o vraždu... Protože jste mi málem přivodil zástavu srdce. Nejdříve ale něco z kritiky. Kniha mi svou stavbou, dějem i odhalením pachatele ne trochu, ale takřka totožně připomínala Sněhuláka. Jako by pro obě knihy platil stejný vzorec. Toto mě také napadlo cca v polovině knihy (včetně tipu kdo je vrah) a proto jsem na konci nebyl tak překvapený jak jsem asi být měl. Tak proč i přesto dávám pět hvězdiček? To proto, že se jedná o jednu z nejnapínavějších knih, jaké jsem kdy četl! Nesbo je mistr pera, tudíž si se čtenářem hraje jako kočka s myší. V Policie nás ne jednou, ne dvakrát, ale hned několikrát zmate natolik, že musíme jen tleskat a znovu popadnout dech. A úplné finále knihy? Autor skončil tak, jak se sluší a patří. Zločin zde totiž bude neustále. I přesto, že něco krásného (a hlavně napínavého) končí. Harrymu po všech životních útrapách, smutku a bolesti přeji jen jedno: "odpočívej v pokoji". Ovšem v koutku duše doufám, že se po nějaké době stane něco natolik závažného a my se s celým sborem Oslovské kriminálky znovu setkáme.
Rovnou přiznávám, že první 1/4 knihy jsem se do četby vyloženě nutil. Chtě nechtě se mi dralo na mysl, že chce kniha být něco jako To, ale naprostá absence jakéhokoliv tajemného a neznámého zla jí akorát podkopává nohy. Jak jsem tak ve čtení pokračoval, zjistil jsem dvě věci. Jednak že kniha nejenže nechce, ale také nepotřebuje být něco jako To. Příběh je svůj a na nic si nehraje. Druhá věc, při které jsem se přistihl, je ta, že jsem během vyprávění žádné ono zlo nepotřeboval (i když se ho na konci dočkáme). Stačilo mi sledovat život dvanáctiletého mladíka a jeho "obyčejná" dobrodružství s kamarády, rodiči a všemi ostatními obyvatelemi místního maloměsta. A na poslední stránce jsem si uvědomil, jak moc mě mrzí, že je konec.
Pět hvězdiček dávám, jelikož se zatím jedná o nejlepší knihu pana Bryndzy, kterou jsem doposud četl. V žádném případě nejde o dokonalý krimi roman a vytknul bych mu nejednu věc, ale na druhou stranu se dobře čte a nenašel jsem žádný vyložený moment, kdy bych se nudil. Predchozi serie mě (již od prvního dílu) extra neuchvatila a kdybych si musel vybrat, nejspíše bych pokračoval pouze v této. I proto se přikláním k plnému hodnoceni.
Tři roky a deset dnů. To jest přesně 1105 dní. Před tímto časovým úsekem jsem započal dobrodružnou pouť Hercula Poirota a jeho pátrání. 33 románů, 4 povídkové knihy a jedna přepracovaná divadelní hra mě dokonale dokázaly vtáhnout do detektivova vyšetřování, že každý z případů jsem měl přečtený téměř na posezení. Děkuji paní Christie za tohoto jedinečného kníratého Belgičana a je mi neuvěřitelně líto, že touto mnou poslední přečtenou knihou vše končí. Poirot byl, je a bude a já se k němu v budoucnu budu stále vracet. Aby také ne, když se jedná, Sherlock Holmes jistě odpustí, o největšího detektiva v literárním světě.
Na knihu "Do vody" jsem se velice těšil, jelikož předešlá kniha autorky byla pro mě velmi milým překvapením. Velkým plusem knihy je zasazení příběhu do anglického maloměsta, které autorka popisuje na jedničku (stejně jako v "Dívce ve vlaku" popis předměstí Londýna). Již v předešlých komentářích je zmíněno, že kvalitativně je kniha rozdělena do dvou částí, a já s tím souhlasím. Zde ale půjdu proti proudu a troufnu si tvrdit, že první část je daleko lepší než část druhá. Dle mého názoru v první části knihy paní Howkinsová dokonale vykresluje děj a stupňuje atmosféru, kterou bohužel v části druhé nedokáže náležitě umocnit a všechno zahodí do koše jako nevýherní ticket. Kniha se rozhodně hezky čte a za přečtení stojí, bohužel ale nenaplnila má (velká) očekávání.
Za mě určitě knihu hodnotím jako zatím nejlepší, co jsem od autorky četl. Jak její prvotina "Už mě vidíš?" tak "Volavka" s "Obětinou" byly velmi slušně napsané a četly se jedním dechem. Na konci bohužel chybělo něco, co by knihu vystřelilo k oblakům dokonalosti. To ovšem u tohoto díla neplatí. Mrs. Bolton nejenže zachovala styl psaní, který se dobře čte, ale zároveň dotáhla finále k oné dokonalosti, která předchozím knihám chyběla.
Ano, mohl bych napsat, že v knize je spousta již ohraných klišé. Stejně jako bych mohl napsat, že popisy chemických, biologických, technických a bůhví jakých dalších "ckých" reakcí a zákonů mě celkem nudily. Jenže proč bych to dělal, když to jako celek sedí jak pr*el na hrnci? Ještě ke všemu, když hlavní postava čte Hercula Poirota a chce být jako Iron man :-) Neuvěřitelně napínavá kniha, která baví a je zatraceně cool.
Když se mě někdo zeptá, jaká je má nejoblíbenější knížka, vždy bez váhání odpovím Záhada hlavolamu. Na dobrodružstvích Rychlých šípů (mluvím za celou trilogii i komiksové vydání) jsem nejen vyrůstal, já je doslova prožíval. A ona dobrodružství neztrácí nic ze svého půvabu ani po těch x letech. Nejenže se jedná o dokonalý příběh plný záhad a napětí, je v něm ale i něco víc, co se dnes už jen tak nevidí. A to přátelství, čest a úcta ke stáří a k sobě sama. Za sebe říkám, že díky Rychlím šípům jsem dnes takový jaký jsem. Pokud bych měl nějaké knížce dát 6*, pak právě této.
Dlouho mě nikdo nebavil tak jako právě teď komisař Evert Bäckström. Po ne příliš záživném a těžko zkousnutelném Severském mysteriu jsem s opatrností sáhl nejdříve po Lindě a ihned po ní po Drakovi. V první knize jsem nemohl dlouho komisaři přijít na jméno, ale zde mě doslova odrovnal. Jeho myšlenkové pochody, nadávky a "bäckströmovská superklobása" prostě nemají chybu. Ale ono to není jen vtipné a urážlivé, ono je to i čtivé a hlavně neuvěřitelné napínavé. Skvělé, skvělé, skvělé.
Jsou knihy, které mají bavit a nebaví. Jsou knihy, které mají napnout a nenapínají. Toto je ovšem kniha která nejen baví ale hlavně napíná. Samozřejmě zde nenajdeme žádné zvraty ala Nesbø nebo Deaver, ale když přistoupíte na autorčinu hru a nebudete o ničem extra přemýšlet, čeká vás neprůměrně příjemný zážitek. Kniha se mi více než líbila a momentálně si nedokážu vybavit žádný jiný kus, který by se mi v roce 2015 líbil více :-)