domovnicek komentáře u knih

Román vystihují dvě věty:
"Dokonce i dnes si jen těžko představím, že svět je něco víc něž tohle město." (rozvohor Ona s kumpánem Macudou cca 7 stran před koncem)
"Těžko se dá ocenit krása jiného světa, jestliže člověk vůbec pochybuje o jeho hodnotě." (hovor Ona a Mori-sana o záchytu pomíjivosti světa dle Mori-sana tak 137 str. z 180)
Omezenost a opravdovost jdou vedle sebe v jakékoli situaci člověka, což má za následek, že snaha se dostat z průměru je marná. Nic se nikdy neopakuje, ale je třeba přijmout jakousi nic působící každodenní změnu v životě.

1 27.08.2022

Jak ještě žít, když jste zavlečeni do události jako je válečné nacionalistické běsnění s následky atomové bomby na vaší zahradě? Jaká může být reakce žen? To je možná, i když ne zcela vyslovený, nejzazší bod Vybledlé krajiny paměti, která se uchovává v každé přiživší ženě Nagasaki 1945. Tam uvnitř nich se jedná o extremální volbu o smyslu rození a života jako takovém: otázka zda život vůbec ještě dávat, nebo ho sama končit či brát.
Skutečně zajímavý způsob jak dokázat přenesení podobné osobní volby jednoho člověka na vyjádření principů a stavů, na kterých fungovala celá rozvrácená společnost. Kdy E. se stává až ideovou, ne-li skutečnou vražedkyní malé M., což lze chápat jako vyjádření reakce mocnosti ženství v dané šílené době, ovšem době, kde se také musí žít a žije.

3 21.08.2022

Fakt sem se bavil. Prostě americkej Švejk a jeho neskutečný kokotiny kontra dzí us... jak bojoval s párkařským vozítkem a přitom bokem filozofoval o smyslu všeho, když jej zeFkovali zákazníci, ta jeho věčná záklopka, hádanice s "vyvolenou" aktivistkou i konečná happyendová "záchrana - jdem dobýt svět". Prostě paráda. :-)

7 21.08.2017

Nádherný příběh posledního vydechnutí Mladičké. Pochopení a prožití hloubky života v útlé dospělosti až do konečného smíření. Cosi podobného možno zahlédnout v Mušce Bressona 1967. Skvělá to věc.
(Mmjn: sem ji vytáh z krabice před antikem, za 5 Kč.)

3 21.08.2017