DomYell komentáře u knih
Krasna kniha, poklidne cteni neklidnym anglickym venkovem...
Zajimavy napad, ne moc zajimave zpracovany. Konec me z cele knihy bavil nejvice, ale mam pocit, ze se to dalo napsat lepe.
Zvlastni kniha... Trochu jako zpoved deprese... Ale bavilo me to.
Ac cervena knihovna pro damy... Nedalo mi to a vytahl jsem to z matciny knihovny. K memu prekvapeni to zadna sladarna nebyla.. Spise vypraveni s horkym koncem
Pomerne zajimave cteni.... Transformace ze vzorne dcery na otrokyni manzela z pohledu jeji matky
Tohle bylo hodne prijemne prekvapeni!!! V. U. K. znam asi jako vetsina lidi - z televize... V nejakem podvedomi jsem ho mel... Ale po precteni teto zpovedi v mych ocich hodne vyrostl. Vyborny vypravecsky talent, ktery i pohreb dokaze vylicit jako frasku. Bravo!
Opet jsme u tematu Happyholo... Prenos suroveho zazitku se bude skrz generace vytracet... Jestlize prezivsi psali zpoved, nezucastneni pisou Happyholo, tak dalsi generace, ktera se uz nepozna osobne se svedky Holokaustu bude psat uz jen srdcervouci romany, kdy kazda 14 bude vlhka a bude si tam prat byt taky, jen aby poznala toho dokonaleho nabijece...
Tahle Happyholo kniha byla super na cteni... Takova pohadka... Za ctivost bych dal plny pocet... Ale za to, ze podobne knihy snizuji utrpeni a zlehcuji Holokaust musim nejaky bod ubrat.
Zajimave zpracovane, dve casoce osy... Pred 100lety a soucasna.. Vnucka jdouci ve stopach dedecka... Prijemne cteni
Vlastně jsem čekal docela brak... Ale vlastně to úplně brak nebyl. Autor(ka?) ví kam míří... Vlastně mě to docela bavilo.... I přes to, že mě politika nezajímá a nerozumím ji a nechci se ani o ní zajímat, tohle bylo prijemne cteni
Prosím, nedovolte někdo už panu Vieweghovi psát. Není to první skvost, co jsem od něj četl. Ty filmy ještě tak nějak z nudy jdou, ale ty knihy.... To je vážně utrpení to cist
Žena, která může vše. Muž, co se ocitne v její pasti. Zvenku je žena chudák a muž je haj#l. Život neni fer, svět neni fér. Perfektní dilo na ošklivé dny, dovolenou, na dlouhé cesty do vlaku.. Čtivé, poutavé, a nepoustici.
Ano, tomuhle rikam koncentrakova literatura. Paklize Tater v cloveku vytvari iluze, ze ty zavsivene budovy jsou vlastne jen romanticka dovolena doprovazena kseftovanim s Polaky, kde si clovek sem tam vrzne...tak tady uz nam vyplouva na povrch neco, o cem se tolik nemluvi a urcite to tam bylo: sobectvi...mezi vezni...a vlastne i vira v jakousi nadej...
Problemy lidi spojuji a oddaluji.... Kdy jindy se zacne spolu bavit skupina x diametralne odlisnych lidi, nez v zaseklem vytahu, uviznutem vlaku v horach atd.... A s tim jde ruku v ruce i nase vlastnost - jsme sobecti, myslime sami na sebe..od nejake miry utrpeni..
A zaroven umime skvele vytesnovat spatne veci a zduvodnovat si je...
ale ruku na srdce... hladovite..dlouho... vice nez dlouho..a mate se rozdelit o neco k jidlu s lidmi, kteri jsou ve stejne situaci.... mate o kousek vic sil a mate hlad...vyuzijete toho, nebo vas pud prezit dokazete utlumit a toho nebozaka nechate najist?
Odpovezte si sami... reknete si a pouze jen sobe pravdu..ale asi ji tusim...
Takze diky teto knize, ze prinasi i to, co je zamlcovano, opomijeno, vytesneno z jinych na toto tema..diky ji za syrovost.
Ha...netusil jsem, co od toho cekat... ale hodne jsem premyslel jestli to doctu... a to se mi stava uplne minimalne.
Fakt, ze kniha pusobi, ze je psana 10 letym ditetem na me dycha od prvni stranky. Dej - "pribeh" je rovnoceny tomu, co vypoti male decko, kdyz videlo nejakou kravinu v TV, jde spat a predstavuje si fantasmagoricky svet, ktery zachrani strikaci pistolkou a slupkou od bananu.
Co povazuji za kastrace literatury, je psani v 1. a 3. osobe a neumet to ani zakomponovat dohromady. Ne, vazne to ne... mixovani osob je pro machry, ale ne pro mladou maminku, ktera zkousi image spisovatelky... Bud 1., nebo 3., ale ne oboje.
Jmena hrdinu: Ivar, Anneka? Co to je? Budeme vymyslet jmena, ze vezmeme John a udelame treba Johr? Nebo z Lucie vytvorime Luuce? Tohle je kravina. Nikdo komoleni jmen nefungovalo a nebude.
Diky bohu, ze to uz mam za sebou. Tohle bylo utrpeni.
T-t-t-TO je naprosto fenomenalni kus knihy. Nekolik hlavnich postav, dve casove linie...
Poprve jsem To cetl v roce 2010...byl jsem na stredni, pubertak, papiry na auto jeste potrebovali doschnout... Zajimalo me s kamarady okolo pouze, jak ziskat papir na dospelost..a co bude pak...o tom nikdo nikdo nemel ani sajna..
Ted je 2020....znova jsem to cetl.. S vybavovanim vzpominek hrdinum se i me zacalo vybavovat, jaky byl muj zivot..ne pred 27 lety, ale jen pred 10 a i takova doba stacila, abych hodne pozapomel.... pozoruhodne, jak TO dokazalo vytlacit z cloveka, co v nem drimalo.....
Nejradsi bych si to precetl hned znova..temer 1100 stranek a stejne to nestacilo...mozna, kdyz to vydrzim, nebo kdyz zapomenu, ze tu knihu mam...mozna, ji zase otevru za dalsich 10 let..abych mohl vedle dvou casovych fiktivnich linii pridat tu svou treti - opravdovou.
Pocet stran neni pro kazdeho, vsiml jsem si, ze lide casto voli radsi tenci cteni.... ale na co 5-7 podprumernych knih...kdyz tohle je "jen" 1 nadprumerna kniha, ale kniha, co Vam stoji za to nespat, nedelat nic jineho, nez to proste docist a byt par dni/tydnu v uplnem jinem svete.
Smekam, pred panem Kingem, ze mel tu trpelivost tohle napsat..od prve do posledni stranky.
Tohle byl balzam na dusi. Neveril bych, ze me nekdo dokaze tak vtahnout na misto, kde se lovecka "story" odehravaji.
Clovek to cte a ma pocit, ze se sam prodira hlubokym snehem, posloucha zvuky kolem, jestli to neni treba vlk, ci medved..kontroluje pasti, jestli se neco chytlo a do toho je mu zima, ale ma i tak radost z toho, kde je.
Priroda, pokora, pratelstvi...
asi o tom vsem ta kniha je.
K.M. mam rad..mel ho rad i muj deda, pres ktereho jsem se k nemu dostal. Knihy jsou jednoduche, ctive, napinave, misty humorne... Vlastne je to vyobrazeni takoveho naivniho sveta, kde lide drzi slovo, maji smysl pro cest, i kdyz jsou to negativni postavy... Chybi mi tohle v realnem svete. Kdyz nekdo rekne, ze prisaha na svou cest, ze by neco nikdy neudelal..na 99% je vse obracene. Slovo je jen prazdna fraze..o moralce ani nemluvim... pral bych si, aby rodice vychovavali deti na Mayovkach a ne na obrazovkach a touchpadech....vim, ze ne kazdy, by si vzal mravni predlohu k srdci, ale alespon v nekom dalsim by zustala i do budoucna.
A ke knize samotne, nemam ji, co vytknout. Je to dobre oddechove cteni, s korenim napeti a akce. Komu se dostane do ruky at radsi nevaha a cte. :)
Tohle je tak mila kniha. Je to takova strecha pro moji sbirku. Miluju ty pribehy, co J.V. napsal...kolikrat jsem se v duchu toulal po Indii, Australii, pod mori a oceany...byl jsem inzenyr, byl jsem cestovatel... byl jsem vsim, cim jsem chtel byt..fantazie jela naplno az se mi z usi div nekourilo...a pak se objevilo tohle... Neco vic, nez jen fiktivni pribehy, pribeh o stvoriteli vedeckopopularni revoluce. Tohle nesmi chybet v knihovne zadneho fanouska J.V.
S mamkou tyhle 3 knihy zboznujeme... to ona me k nim privedla a do ted se obcas o ty knihy pereme, kdo si je necha u sebe aby je mohl cist... Poprve jsem je cetl na stredni, jestli si dobre vzpominam, a pribehy o lidech, co zustali v cr a dostali se na dno spolecnosti, pripadne se jim podarilo emigrovat a museli zacinat znova jsem cetl znova a znova. Tou dobou jsem nevedel, ze me ceka neco podobneho a budu krizovat cesty jmenem svet... nemuzu se dockat, az na me prijde doma rada a budu si moc vsechny 3 knihy precist s odstupem let a novych zkusenosti.
Psal se rok 2000...deda se ptal, co chci k narozeninam...a ja ze zelvu..a nejlip alespon dve... i pres hovory na pevnou linku od rodicu, co jsem si to vymyslel za blbost a jestli nechci radsi umelou jsem odpovedel: NE a krasneho rana 25. srpna 2000 jsme v ziguliku vyrazili do mesta Rakovnik...o par dnu pozdeji mi melo byt devet let... a vezl jsem si v pytliku prvni dve vodni zelvy... s dedou jsme pro ne vytvorili akvarium, jenz bylo jeste vsazeno do zelezne konstrukce a z jednoho rohu prosakovala voda... bila pisecna plaz, kameny, klacky, voda...a tam ty dva tvoreckove... tuhle knihu jsem dostal, nebo si koupil..uz ani nevim o par dnu pozdeji... to ona me nastartovala do neceho, co je moji vasni uz 20 let... jsou to zelvy, ponejvice klasicky chovatelne druhy a pronasleduje me to pri cestach po svete a nakukovani do zoologickych zahrad, jak v CR a Evrope, tak i mimo Evropu. Mimichodem, jednu z tech dvou zelv mam stale :)