douchová
komentáře u knih

Pan Cílek mě vždycky dostane...moc ráda ho čtu a stále se mi neomrzel.
Velmi inspirativní pán.


Znepokojivá knížka, bezvýchodná, pravdivá víc, než by si člověk přál. Chaos, ve kterém ti lidé jsou nuceni žít, je děsivý.
I přes tíživé téma je styl velmi čtivý. Po dočtení ve mě dlouho rezonovalo. Doporučuji.
Jen výtka k redakci - záměna slova mezuza za medúza je docela ….pitomá.


Za mě skvělé, po Trnové dívce a Chladné zemi asi nejčitelnější Topolovo dílo. Fakt se mi to líbilo, začetla jsem se a jela jak na tobogánu, nešlo skončit. Skvělý jazyk, smršť. Je pravda, že forma asi převyšuje obsah, ale to u grotesek prostě bývá. Není to pro každého, ale to asi není nic, že?


Přečteno na jeden zátah. Moje třetí čtenářská zkušenost s autorem. Prsatý muž a zloděj příběhů byla první a byla jsem nadšená. Velmi oceňuji autorovu otevřenost a upřímnost.


Velmi dobře napsaný román, čtivý, propracovaný. Na pozadí dějin 20. století se odvíjí příběh ženy s velkým morálním kreditem a vnitřní silou. Stále je potřeba připomínat, co se tu dělo a že hranice mezi zlem a "pouhým" přivíráním očí je hrozně malá. Doporučuji.

Výborný román. Nic, co by hrálo na efekt, prostě se vypráví příběh, ve kterém je zlo a neštěstí podprahové, nenápadné, ale o to působivější. Fakt zážitek.


Dobrá knížka, takový doplněk k Roku kohouta od Boučkové. Člověku je z toho úzko, co všechno lidé umí pokazit i když ze své pozice dělají to nejlepší, co mohou. Ovšem, pokud mají pokřivený (dle mého) pohled na společnost a hodnoty, jako měla hrdinka , vede to jenom k průšvihu. A lidé nepřicházejí na svět bez rodového příběhu. To se pak někdy dává špatně dohromady. Adopce prostě není vůbec sranda.


Ač to nemám ve zvyku, protože " dočítám ", tak tuto knihu jsem odložila. Námět zněl hodně zajímavě, ale pro mě to bylo prázdné. Možná jsem knihu nečetla v pravý čas....


Oslovily mě hlavně dvě závěrečné kapitoly, které knihu vyšouply z balíku ostatních rádoby duchovních rychlokvašek (typu Coelho). Ta paní to prožila a podává zprávu, nehodlá přesvědčovat a díkybohu se netváří ani vševědoucně. (jako Coelho, např.) Víc takových, prosím :-).


Někdy je pověst lepší než kniha. Podle mne tento případ. Spousta zajímavých myšlenek, ale celek pro mě nic moc. Trochu křeč.


Píšu komentář poletech, co jsem knihu četla, ale moc dobře se pamatuji na rozčarování ze stylu psaní, které mi přišlo jako slohovka. Téma hrozně zajímavé, moc jsem se na knihu těšila, dočetla jsem, ale fakt mě to zklamalo. Nebyla jsem tam.


Výborná a důležitá knížka, i když pro mě vlastně hrozný čtenářský zážitek, četla jsem ji přes slzy, v té době jsem měla stejně starou dceru a neubránila jsem se, aby se mi to do čtení nepromítlo.
Ale samozřejmě i velmi pozitivní vyústění, práce pedagožky byla úžasná.


Není divu, že tato žena píše o Reynkovi, její knížky mají podobnou náladu.Moc se mi to líbilo.


Skláním se před Janem Trachtou a jeho kolegy. Čte se to se zatajeným dechem.


Velmi dobře se to četlo a doporučuji jako doplněk ke Steinbeckovi. Mluví z toho osobní zkušenost.
