DraculasLady
komentáře u knih

Zločiny a smrt mě fascinují už dlouhou dobu. I proto je tahle knížka součástí mé knihovny. Nicméně trochu mě mrzelo, že o moc nového, než v podcastech o kriminálních případech, už publikace nenabídla. Četla se tak velmi rychle.


Opravdu mě dokáže potěšit, když člověk uloví nějakou velice zajímavou knížku, která ho nezklame, ale posune myšlenkami někam o hodně dál. A to se přesně téhle povedlo. Čistý a prostý pohled na smrt, na takovou, jaká skutečně je. Na všechno to divadlo, co jsme my lidé kolem ní schopni vymyslet. V dřívějších dobách byla smrt pravidelnou součástí každodenního života všech lidí na zemi. Je tu ale s námi pořád i dnes, tak proč se k ní máme potřebu chovat úplně jinak? Proč ji bereme tak vážně? A proč že tlouštíci hoří rychleji? Byla jsem fascinována myšlenkami autorky a i jejím vyprávěním. A musím sama sobě přiznat, že bych si to ráda prožila napřímo také. Už jen pro ten pocit...
"Kolem smrti se nevznášelo vždycky tak skandální ovzduší. Když se ve 14. století prohnal Evropou dýmějový mor, ležely oběti na ulicích, kde je mohl každý vidět, a někdy trvalo i několik dní, než byly naloženy na káru a odvezeny na kraj města, kde se kopaly masové hroby. Italský kronikář popsal, jak byla těla ukládána do země - tělo, trochu zeminy, tělo, zase trochu zeminy: "Jako když děláte lasagne z vrstev těstovin a sýra."


Ano, tak toto byla knížka přesně pro mě. Syrová a až krutě upřímná, neberoucí si žádné servítky. Katova Intermezza mě občas dokázala i na chvíli pozastavit a donutit k přemýšlení, ale v zápětí už mě zase strhával napínavý děj. I když od začátku tušíte, že bude hlavní záporák jednou dopaden a postaven před soud a následně pod šibenici, dokáže Vás příběh udržet celou dobu v pohotovosti. Jediné, co mi přišlo tak trochu navíc, byla Čertova kazatelna... Lidé sice byli v této době velice pověrčivý, ale myslím si, že se dalo s tímto faktem vyrovnat i poněkud méně ve fantasy stylu.
Uvítala bych i přesnější časovou dataci. Jediný údaj, který v knize najdete, je rok 1641. Nedá se z něj ale usoudit, jak moc je vzdálen od hlavní dějové linky, která se mimochodem táhne několik let, které se musíte v hlavě srovnat sami.


Kdyby se tímhle stylem psali všechny učebnice dějepisu, myslím, že by si k těmto příběhům našlo cestu mnoho dalších lidí. Kniha poměrně rychle vtáhne do děje. Informací je zde ale mnoho, a tak občasné odbočení od hlavní linky kvůli dovysvětlení dost mate. Některé části jsou trochu odbyté, jiné možná až nadbytečně konkrétní. Jako celek ale působí příběh kompaktně a ukazuje tím čtenáři dobu křížových výprav jako na dlani.


Má nejoblíbenější hra od Shakespeara. Pokud by si ji člověk doplnil ironickým podtextem, dala by se dobře ztvárnit i jako černá komedie. A to je jeden z důvodů, proč se k tomuhle příběhu stále vracím i potom, co si ho už nemusím pamatovat kvůli maturitní zkoušce.


Dlouho se mi nestalo, aby mě knížka nachytala a vypekla... Nemám ráda, když vás obal přitáhne na určitý příběh, který se pak odbude na méně než polovině stránek... Ve skutečnosti je totiž mnohem více prostoru věnováno rytíři Rozoumkovi, kterého jen v jedné krátké chvilce autor propojí s Karlem IV., o kterém má původně příběh opravdu vyprávět. Ano uznávám, koupíte si knížku a ona Vám nabídne 2 příběhy místo jednoho. Ale proč tak nevyvážené? Proč je tomu "podřadnějšímu" věnován mnohem větší prostor a je mnohem lépe propracovaný? Byla jsem zklamaná...


Po nic moc díle o domu Asburnů, jsem tomu tedy dala ještě šanci. Ale Craven Manor byl ještě naivnější. Tohle přeci není horor... To je pohádka pro děti, co věří na duchy. A hlavní postavy románů autorky jsou vždycky takoví ňoumové? Jediné plus dávám za ponechání čtenáře v napětí o tom, na čí straně v příběhu je vlastně pravda, ale jinak to byla teda bída...


Sympatická oddechovka se zajímavou zápletkou, nad kterou možná už leckdo z nás přemýšlel. C. D. Payne se nám snaží při čtení otevřít oči a ukázat kladné i záporné stránky neviditelnosti, která je sama o sobě už dost zvrhlá. Samotné ukončení trápení se sice od druhé části knihy nabízelo, ale že to vlastně vyjde až tak dobře a Axel uteče následkům svých činů tak bravurně, to jsem úplně nečekala. Ale tak kdo zná knih tohoto autora tak ví, že špatně to skončit nemůže. :)


Po přečtení mám obrovskou chuť začít s četbou znovu a přitom se procházet inkriminovanými místy a prohlížet si, jak dnes vypadají. V rámci oblíbených úvahových cest do minulosti vstoupit do daných domků a budov a zeptat se místních obyvatel, zda znají tu děsivou historii, která se tu odehrála. :) Majstrštyk! Těším se na druhý díl.


Vzhledem k tomu, že jsem již dlouhá léta fanouškem seriálu, koupě knihy byla vteřinovým rozhodnutím. Jsou zde pasáže, které přesně odpovídají tomu, co se v seriálu objevilo, takže si člověk dokázal krásně představovat to, co četl. Nicméně na druhou stranu jsou zde i části, které se zfilmování díky bohu nedočkali... Také velice oceňuji, že seriálová verze není až natolik sprostá, jako kniha, a že je velká míra vtipů dotažena k naprosté dokonalosti. V knize se objevují pasáže, které jsou bohužel více trapné, než vtipné, což celkovému dojmu také trochu uškodilo. Každopádně za přečtení to určitě stálo, protože jestli tyto stránky byly podkladem pro tvorbu televizní, dali si tvůrci při tvorbě finálního scénáře nakonec opravdu záležet a to se musí ocenit.


Roztomilé... Titul knihy láká na příběh Jana Husa v Kostnici a jakési dívky, ale ve skutečnosti je kazatel spíše takovým lákadlem, protože bez zmínky o něm by šlo jen o naivní příběh ze středověku o holčičce, která vlastně pořádně neví, co chce... Chápu, že pozadí kostnického koncilu mělo dodat příběhu na atraktivnosti, ale spíše mu škodí. Dokážu si tohle vyprávění představit i bez kostnického pozadí, a to možná mnohem lépe, než jak tomu v knize je. Co se ale autorce musí nechat je informovanost o důležitých postavách té doby, které umě zakomponovala do příběhu malé Enlin. Za to dávám hvězdičku. Za co ale musím hvězdičku odebrat je ne jeden překlep v datumu, ne dva... ale TŘI! Nevím, komu tuto chybu vytknout, ale jako hrdou Češku mě uráží, když někdo nedokáže napsat správně datum upálení jednoho z největších Čechů všech dob a to ne jen jednou! Autorka? Překlad? Korekce? Řekla bych, že mezi slovy červen a červenec je rozdíl i v němčině...


Nemám slov... Tomu říkám opravdu historický román se vším všudy. Čekala jsem sice trochu jiný příběh, protože Faust je velice známá postava i z pohledu českých pověstí a legend, ale tohle opravdu nezklamalo. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli je autor normální, když v každé z prvních kapitol někoho zbavil života. Ale i díky tomu se člověk dostával do větší hloubky příběhu a lépe chápal psychické rozpoložení hlavní postavy. Mystično a tajemno je protkáno celou knihou. Autor nezapomíná ani na historické reálie a tehdejší způsob myšlení. Cestujete po skutečných končinách německé říše i italského území. Studium toho všeho muselo stát spoustu času a sil... A ty je třeba patřičně ocenit. Za mě skvěle napsaný a sestavený historický román, který stojí za to zhltnout.


Knížku jsem zachránila ze skládky a určitě to nebyla chyba. Sympatický příběh, který všichni dobře známe ze školní výuky, skrytá pointa mezi řádky. Grafické zpracování mi přinášelo pocit, jako bych držela starověkou knihu psanou ještě na pergamenu. Kresbičky příjemně doplnily celý příběh. V knihovně už má své místečko.


Na druhý případ Mojmíra ze Žezlic jsem se velice těšila a musím říct, že jsem byla víc než příjemně potěšena. To, co jsem musela vytknout prvnímu dílu (Noční motýl), nepřicházelo pro pokračování vůbec v úvahu. Příběh se poměrně záhy rozjel a na své rychlosti už neubíral. Spíše přidával. V některých částech mi děj běžel tak rychle před očima, že jsem se musela zastavit a k určitým pasážím se vracet. I když se snažil autor popsat některé skutečnosti opravdu do detailu (např. mučící stroj), stejně jsem se musela spoléhat na svou vlastní fantazii a něco si domýšlet. Nicméně postup vyšetřování a kompletní zápletka geniální. Když člověk trošku přimhouří oko nad silnou dávku mysteriozity, skončí zamotán v dokonalém víru událostí.


Musím uznat, že pokračování vzpomínek katů z Českých Budějovic, bylo o dost lepší, než úvodní příběh. Děj měl díky malý časovým skokům mezi kapitolami mnohem lepší spád. Člověk byl stále v pozoru, protože tentokrát musel po budoucím oběšenci pátrat i tak trochu sám. Okruh podezřelých se postupně zmenšoval, pak zase zvětšoval, a pak zase zmenšoval. Když si zpětně pospojuji určitá fakta, která autor servíruje leckdy dost nenápadně, mohla jsem odhalit viníka mnohem dříve.
Dějová linka kněze Klementa byla zase trošku mimo, ale měla překvapivý (i když trochu očekávaný) vývoj. Doufám, že se touhle postavou autor nesnažil knihu jen nafouknout a bude mít v dalších dílech třeba ještě nějaké rozuzlení. Tedy... pokud budou i další díly?


Pan Čapek rozhodně napsal i mnohem lepší dramata. Souboj mladické nerozvážnosti a dospělého pohledu na svět je nicméně velmi názorně popsán. Každý z nás, kdo se v mládí bezhlavě zamiloval a byl schopen udělat pro svou lásku cokoliv a nakonec se spálil, se v tomto příběhu určitě najde. Škoda jen, že ten konec tak nějak vyšuměl...


Perfektní shrnutí všeho, co zhruba víme o naší slavné panovnické dynastii. Jelikož Jana, Karla, Václava a Zikmunda máme většinou nastudované z hodin dějepisu, určitě čtenáře potěší i zmínky o dalších členech této rodiny. Byť i ty by možná mohly být obsáhlejší, ale netuším jak dobře se dá k těmto informacím dostat. A pojďme si to už jednou konečně přiznat - Zikmund se sice u nás neukázal v nejlepším světle, ale byl synem svého otce a doba, v jaké se pohyboval, opravdu nebyla snadná... Kór, když jste dostali takový těžký úkol...


Miluji tlusté knížky, takže tahle devítiset stránková bichlička byla něco pro mě. Poměrně dost podrobné vyprávění o poměrech v českých zemích v 1. polovině 15. století Vás do sebe vtáhne, ani nevíte jak. Jiřík z Poděbrad je mnohým z nás sympatickým vladařem, který dosáhl skorem nemožného - stal se českým králem bez příslušnosti k vladařskému rodu. Sledovat děj událostí a jeho myšlenkových pochodů v době, která tomu předcházela, bylo napínavější tím víc, čím víc intrik nám bylo odhaleno. Místy mi přišlo, že postavu Jiříka dost zastiňuje jeho poručník Hynce Ptáček. Ale když si uvědomíme, nakolik jeho intriky a pletichy hýbaly tehdejší politikou, asi to nejde mít panu Erbenovi za zlé. Do doby, než jsem otevřela tuhle knížku, jsem o Hynce Ptáčkovi mnohé neslyšela. Hejtman sirotků, jedna z nejvýznamnějších osob strany podobojí, nejvyšší hofmistr a přitom takový "hajzlík". Dokázal neuvěřitelné věci, předvídal dopředu a nemohu se ubránit dojmu, že nebýt jeho, Jiřík z Poděbrad by se českým králem nikdy nestal...
Ale kdo ví, třeba to jsou jen představy pana spisovatele Erbena a celé to bylo jinak?
Jen mě možná mrzí, že Paměti končí událostí smrti císaře Zikmunda, tedy ve chvíli, kdy ještě stále nebylo nic rozhodnuto a budoucnost českého království byla nejasná. Vzhledem ke čtivosti románu mě překvapilo, že konec přišel zrovna zde... Sledovat následné události, které se v českých zemích udály do zvolení Jiříka z Poděbrad, touto cestou vyprávění pana Erbena, by bylo určitě ještě víc vzrušující...
OMNIA VERITAS VINCIT!


Doporučila bych k přečtění úplně každému... Ta bezmoc cokoliv podniknout směrem k výhře byla ubíjející a díky tomuto příběhu má čtenář mnohem lepší představu o tom, jak to v 15. století vypadalo v tehdejším světě a hlavně u nás... Vlastně žádná změna oproti dnešku, jen jiná témata... Stejní hulváti, útisk, zastrašování, úplatky... Pravda vítězí?


Víc než napínavé a dostatečně zamotané vyprávění z dob úpadku templářů, které se sice českých zemí dotýkalo jen okrajově, ale paní Horáková si s tímto dokázala poradit velmi zajímavým způsobem. Zápletka postupně vychází na světlo, ale to nejpodstatnější nám stále zůstává skryto. Četla jsem hltavě každou stránku, větší rychlostí ve chvíli, kdy se mi celý příběh v hlavě rozpletl dříve, než v knize, ale zajímalo mě, jak si s tím autorka poradila. Knížku přidávám na čestné místo v knihovně k dalším dílům autorky. Nezklamala mě :)
