drakamena
komentáře u knih
Kincugi pro šťastný život
Candice Kumai
Hezké vyprávění o Japonsku a japonských tradicích s krásnými fotkami. Zároveň je však zjevné, že se autorka živí vařením, protože kniha je vlastně tak trochu zakuklená kuchařka: víc než 1/3 tvoří recepty a povídání o vaření obecně. Pokud má někdo zájem o japonskou kuchyni, asi by se mu to líbilo, já ale bohužel můžu tak nanejvýš ramen - který miluji! - protože z rybích omáček se mi dělá šoufl. Takže jsem ve své podstatě třetinu knihy přeskočila.
Moudrost lesa
Peter Wohlleben
Na můj vkus až příliš moralizující. Všichni dělají všechno špatně, jen autor a jeho vesnice jdou tou jedinou správnou cestou. Velkochov je špatně, domácí chov na maso je zneužívání důvěry zvířat, chov na lov je špatně, velké lány jsou špatně, těžká technika je špatně... No, pak už jenom zpátky do jeskyň a ke sběratelskému způsobu života, což by sice drtivou většinu populace neuživilo a pochcípala by hlady, ale lesy by se konečně začaly zotavovat. Autorovy rady a postupy v malém jsou dobrá věc, ale obecná aplikace? Jak může ochránce přírody kupříkladu říct, že je lepší dřevo jehličnanů dovážet ze Sibiře než ho pěstovat u nás, je mi nepochopitelné. A ještě ono dřevo přirovnávat k banánům. Má vůbec představu, kolik dřeva je potřeba jenom na stavby domů? Ale byly tam i hezké věci, třeba kapitola o stromovém hřbitově, přiznávám, že mě rozbrečela.
Lord Edgware umírá
Agatha Christie
(SPOILER) Šiškote, to byl cvok! Tentokrát jsem pachatele vůbec neodhadla. A důvody, které ke všem těm vraždám vedly! Takového blázna aby člověk opravdu pohledal. Druhé a třetí oběti mi bylo obzvláště líto, protože to byli dobří lidé, kteří prostě zkřížili cestu sociopatovi.
Indigový svět
Simon Loyd
Ani po této knize na nějaké programování duše a ovlivňování vesmíru nevěřím. Proč? Protože ať už se stane cokoli, je to z pohledu této filozofie snadno obhájitelné. Vyjde to? Vidíte, naprogramovali jste vesmír! Nevyjde to? Děláte to špatně. No ovšem.
V co ale věřím, je síla pozitivního myšlení. Z vlastní zkušenosti vím, že všechno je o přístupu. Pokud něco vidíte jako problém, bude to problém. Pokud to ovšem vezmete jako výzvu a šanci naučit se něco nového, máte hned víc energie a jde vám to líp od ruky.
Takže pozitivní myšlení? Ano. Nějaké ohýbání vesmíru? Ne.
Les oběšených lišek
Arto Paasilinna
Kniha mě nijak neuchvátila. Ne že by byla přímo špatná, to se říct nedá, ale prostě mi nesedl její styl. Až na výstupy sobího policisty mi totiž nepřipadala moc humorná, třebaže humorná být měla, i když se mělo jednat o černý humor. Nejsem si jistá, jestli bych ji dočetla v tištěné podobě. Naštěstí audio verze byla aspoň skvěle namluvená.
Agathe
Anne Cathrine Bomann
Sonda do života starého terapeuta. Měla jsem nemalé porozumění pro jeho opuštěnost a odcizení. Dokázala jsem pochopit i jeho letargii a nezájem, i když takový člověk by asi neměl léčit pacienty. Když se ale rozhodl zaplavat si plně oblečený v ledovém jezeře a začal slídit za svojí pacientkou? Ne. Dost. Tenhle stařík potřeboval cvokaře víc než jeho vlastní pacienti.
O kousek dál napravo
Fred Vargas (p)
Zajímavá detektivka, hlavně mě však zaujal styl. Skoro celou knihu jsem se culila, protože je napsaná naprosto skvělým humorným stylem. Ne že bych se přímo řehtala jako kůň, ale pokaždé, když jsem ji zaklapla, jsem se usmívala. Navíc měla skvělý překlad do češtiny. "Čvachtací terapie" mě dostala!
Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška
Poslední cantilena se mi líbila víc než Tajemství Tudorovců. V Poslední cantileně byla identita pachatele kupodivu velmi nasnadě, když se nad tím člověk zpětně zamyslel. Tajemství Tudorovců ale bylo příliš zdlouhavé a překombinované, až jsem se nakonec začala trochu ztrácet v tom, o co komu vlastně jde.
Království
Amanda Stevens
Zkratkovité chování hlavní hrdinky a její neustálé "musím odejít - ne, nemůžu - musím - nemůžu" mi postupem času začalo jít na nervy, to jak si pořád v duchu opakovala, jak by se měla řídit pravidly, ale prostě nemůže, nejde to atd. atd. atd. Pořád dokola jako na kolovrátku. Atmosféra hezká a líbilo se mi, že jsme se dozvěděli pravdu o Ameliině původu, ale moje potřeba pořádně s Amelií zatřást, až to bude chrastit, můj požitek z knihy poněkud otupovala.
Hotel Pastis
Peter Mayle
Kniha se mi moc líbila, bylo to takové pohodově humorné, člověk se prostě musel usmívat. Byla jsem připravená dát knize plný počet hvězdiček - nebýt až příliš useknutého konce. Dopadli naše cyklistické lupiče nebo ne? To jsme se nedozvěděli. Osobně doufám, že ne ¯\_(ツ)_/¯ Moji nejoblíbenější postavou byl rozhodně Ernie, ten byl prostě úžasný.
Mimochodem, audiokniha je naprosto skvělá. Hlavně pasáže mladého Boona jsou perfektně načtené. Už samotný způsob načtení u mě vyvolával úsměv na rtech.
Prokletí brněnských řeholníků
Vlastimil Vondruška
Ačkoli v knize bylo několik zápletek, které autor použil už dřív, líbilo se mi, jak je tentokrát vyřešil, kupříkladu Otovo dobrodružství v Olomouci. Musela jsem ale skutečně protáčet oči nad nevraživostí jednotlivých řádů. Křesťanský Bůh je jenom jeden a jít si po krku kvůli tomu, jak si kdo vykládá jednotlivá evangelia a další drobnosti, mi připadá nesmyslné.
Snězte tu žábu!
Brian Tracy
Docela zajímavá kniha. Z velké části je zaměřená na práci v obchodní firmě, v kanceláři velkého podniku, takže asi nebude vhodná pro všechny, základní poučky se však dají aplikovat prakticky na každou situaci: nejdůležitější úkol udělat jako první a v průběhu práce vytěsnit všechno, co člověka může rozptýlit.
Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ
Josef Bernard Prokop
Tak tohle bylo naivní až hloupé. Že by policista bez ohledu na stav své nemoci - pokud by se ovšem nejednalo o nemoc mysli - s sebou na policejní zátah vzal kromě zásahovky i obstarožní baronku, že by policisté umožnili náctileté školačce přístup nejen na policejní stanici, nýbrž rovnou k výslechové místnosti, je vskutku z říše fantazie. Tak tohle opravdu ne.
Přírodě na stopě
Peter Wohlleben
Zajímavá knížka, ze které jsem se dozvěděla spoustu zajímavých faktů. První půlka o počasí se mi ale líbila víc než ta druhá o zahradě. Některé rady o tom, jak kupříkladu zjistit kvalitu půdy v zahradě, mi přišly trochu... no. Rozhodně nebudu odebírat kdovíkolik vzorků a posílat je do laboratoře jen proto, aby mi správně rostl celer.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Tento díl se mi nelíbil tolik jako ty předchozí, možná proto, že byl na můj vkus až moc překombinovaný a postupem času jsem se začala ztrácet v tom, kdo, kde, jak, nač, proč atd. Navíc mi vadilo, jak se Ota nechával okouzlovat jednou ženštinou za druhou, přičemž k Divišovi se stavěl, jako by ten neuměl do pěti počítat.
Sonety
William Shakespeare
Sonety jsem četla v překladu Jana Vladislava a přeložené a přebásněné byly moc hezky. Toto ale není poezie určená k souvislému čtení, většina sonetů se totiž podobá jako vejce vejci, takže když je čtete za sebou, začne to být, co se týká obsahu, dost nuda. Co jsem z nich ale vyčetla, bylo, že Shakespeare byl rozhodně... otevřená mysl.
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Skvělá kniha. Hlavně se mi líbí Clarksonův postoj k (ne)slavné Grétě a podobným zeleným pošukům, kteří nemají o tom, jak se co vyrábí či pěstuje, kde a kolik to stojí, ať už peněz nebo práce, pražádné ponětí. Clarksonova jízlivost nemá chybu.
Šest čtyři
Hideo Yokoyama
Spíše než na detektivní zápletku se tato kniha soustředí na popis vztahů policie a novinářů, na tradice a akceptované postupy v rámci těchto dvou organizací. Pro mě jako pro Středoevropanku bylo chování obou stran často naprosto nepochopitelné.
Novináři vystupovali s řevnivou hysterií hraničící s hyenismem, s pocitem, že mají právo na všechny informace do sebemenších detailů, a to včetně údajů o obětech, jako jsou jejich bydliště, finanční status atd. Vím, že i na Západě se novináři často ohání právem veřejnosti na informace, ale veřejné instituce je v tomto občas poněkud zcestném názoru nepodporují. Tady však ano, hlavní hrdina byl přesvědčen, že novináři mají právo vědět úplně všechno.
Na druhou stranu policisté vystupovali vůči svým nadřízeným se servilní podlézavostí rektálních alpinistů ne-li přímo otroků. Doslova padali na obličej na zem ve snaze omluvit se za věci, za které vůbec nemohli. Ztráta tváře jak jejich, tak hlavně právě jejich nadřízeného, pro ně byla horší než porušení oficiálně daných pravidel či dokonce zákona. Hlavně aby šéf na veřejnosti nevypadal špatně. Podobný přístup - šéf je Bůh a má vždycky pravdu - je mi z duše odporný.
A pak tady byl hlavní hrdina. Nerozhodný, pokrytecký sexista, který se z nějakého důvodu považoval za skvělého detektiva tělem i duší. Já však viděla jenom zakomplexovaného poldu za zenitem, který sebou nechával orat i vláčet a emocionálně nezvládal ani svoji práci, ani rodinu. Zpočátku jsem si říkala, fajn, kniha má 700 stránek, je to jeho "cesta", jeho vývoj. A možná i byl. Aspoň se nakonec rozhodl začít zase dělat pořádně svoji práci, když už nedokázal být oporou své ženě.
Na jednu stranu to byla zajímavá kniha, taková sonda do kulturních tradic země, která je nám na hony vzdálená - geograficky i kulturně - jako detektivka to však byla dost nuda.
Knihovna nájemných vrahů
Kim Onsu (p)
Tak tohle bylo... jiné. Ne špatné, jenom jiné. Zajímavě napsané. Přiznávám, že nakonec jsem skutečně málem uronila slzu. Asi jsem měla s takovým koncem počítat, protože v tomto příběhu by happy-end působil nepatřičně a oslabil by, čím si hrdina prošel. Přesto mě konec dojal. Ale hlavně, že Reseng nakonec dosáhl svého cíle...
Ještě že nejsem kat
Vlastimil Vondruška
Tak tohle bylo trochu jiné, kniha nesledovala jenom vyšetřovatele, ale i mnoho dalších postav, všechny konšely a jejich pletichy a spoustu dalších hrdinů. Kniha tak sice působila bohatěji, košatěji, čtenář získal ucelenější obrázek a lepší náhled do myšlenkových pochodů všech zúčastněných, na druhou stranu těch postav bylo tolik, že jsem se osobně občas trochu ztrácela.