drakamena
komentáře u knih
Životopis bez cenzury
Radim Uzel
Jako rodilá a stále věrná Ostravačka jsem si knihu Radima Uzla nesmírně užila, hlavně momenty, kdy mluvil "po našymu", jelikož se tímto pravým ostravským nářečím u nás stále mluví. Je to takové milé počtení, které vnese čtenáři úsměv na rty. I když má občas i své smutnější okamžiky, jakými jsou třeba převlékání kabátů po Sametové revoluci a zrady starých známých. Ale i to bohužel patří k životu. Na Radimu Uzlovi se mi strašně líbí, že je stále svůj. Takový prostě je a vůbec se za to ani nestydí, ani neomlouvá. Příklad hodný následování.
Podruhé dnes už vychází slunce
Jan Hofírek
V případě poezie mě vždy zajímá hlavně to, jaký dojem ve mně zanechala, jestli mě rozveselila nebo rozesmutnila, jestli mi po dočtení sbírky vůbec něco uvízlo v hlavě. A dílka Jana Hofírka splňují tyto požadavky do puntíku. Dokáží rozesmát...
Karanténa -
v očích papouška v kleci
tuším škodolibost
...ale i pohladit po duši...
Poletující vločky
vítr rozsévá
semínka sněhuláků
Nádhera!
Šálek dál hřeje dlaně
Roman Szpuk
Krásná sbírka haiku. Moje nejoblíbenější byly od Jana Hofírka, měl je tak krásně hravé, humorné...
Třídní schůzky -
v synových domácích úkolech
mám plno chyb
Maigret na dovolené
Georges Simenon
Moje první kniha o Maigretovi. A musím říct, že mě zaujala. Sice trochu pomalý rozjezd, ale případ byl zajímavý. Hlavně se mi líbilo, že se jednalo o detektivku "ze staré školy", o "intelektuální cvičení" a o skládání střípků dohromady, ne o snahu šokovat čtenáře brutalitou činu. Rozhodně mě kniha zaujala natolik, že se poohlédnu po dalších knihách autora.
O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
Zkusila jsem Rupi Kaur a teď Amandu Lovelace. A prostě ne. Rádoby hlubokomyslné rádoby básně prošpikované vulgarismy prostě nejsou můj šálek kávy. Třebaže souhlasím s poselstvím díla, forma je mi proti srsti. Moderní "blogerská" poezie jednoduše není pro mě.
Palác na jezeře Ču-An
Frédéric Lenormand
Hloupost, jinak se to nazvat nedá. Autor nemá vůbec cit pro dobové reálie - kupříkladu černá není v Číně smuteční barva, tou je bílá - a navíc dává postavám, jejich způsobu vyjadřování i chování, punc moderní doby, který se k časovému údobí, kdy se má kniha odehrávat, absolutně nehodí. Docela nechápu, že původní editor něco takového vůbec pustil do tisku.
Zpravodajská služba - Vyšší forma diplomacie
Miroslav Polreich
Velice zajímavá sonda do práce nejen českých zpravodajských služeb, napsaná rozvědčíkem a přímým účastníkem mnoha tajných jednání. Upoutal mě hlavně střízlivý pohled na po listopadu 1989 zdánlivě "nedotknutelné" osoby - Havel, Vondra, Ruml, Kocáb, Žantovský, Herman - a jejich aktivní zásahy do tvorby veřejného mínění - Rumlova až nesmyslně štvavá rusofobie - či dokonce do vojenských zásahů v zahraničí - Havel v Jugoslávii, Herman v Iráku. Zajímavé bylo rovněž upozornění na fungování BIS či na to, jak česká zpravodajská služba vynášela během našeho předsednictví EU tajná akta z Bruselu a jak posměšně se o nás američtí agenti, kterým jsme je předávali, tajně vyjadřovali. Z takové servility se mi převracel žaludek. A nesmím zapomenout na Madeleine Albrightovou. To je kapitola sama pro sebe.
Tři hvězdičky tudíž nedávám za obsah, ten byl velmi zajímavý. Vadila mi forma. Kniha působí chaoticky, nemá žádný jednotný řád, žádnou strukturu. Autor se často opakuje nebo zařazuje různé vsuvky, které s danou kapitolou souvisí pouze okrajově. Také předpokládá aspoň okrajovou znalost afér, o kterých hovoří. Škoda.
Láska k nedokonalým věcem
Haemin Sunim
Naprosto skvělá kniha, která obsahuje spoustu moudrých rad o tom, jak se vypořádat se selháním, s nenávistí ostatních lidí a prostě s životem všeobecně. Většina zní tak samozřejmě, ale teprve až když je vidíte černé na bílém, skutečně si uvědomíte jejich pravdivost. Po přečtení této knihy jsem se jednoduše cítila dobře.
Šílenosti doby korektní aneb konec MeToo (mýtů)
Patrik Nacher
Patrika Nachera mám ráda, třebaže s ním v mnoha věcech nesouhlasím a v některých případech se naše názory rozchází diametrálně, kupříkladu v umožnění snadnějšího oddlužování či osobního bankrotu nebo v názoru na prezidenta Zemana (způsob, jakým se vůči Miloši Zemanovi vymezil na konci této knihy, přičemž alibisticky připojil, že není "AntiZeman", mi vzhledem k obsahu knihy přišel dost laciný). Samotná kniha byla velmi čtivá a dobře ilustrovala někdy až bláznivé důsledky politické korektnosti, třebaže v závěru, který se týkal daní, autor trochu ztratil nit a tato část měla spíše patřit do jeho první knihy o finanční gramotnosti Čechů. Jinak ale kniha skvěle odráží můj vlastní názor na dění v současné společnosti: Zbláznil se svět nebo já?
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Tato kniha měla několik dobrých rad. Vyber si, za co budeš bojovat, protože většina drobností nestojí za to naštvat se kvůli nim. Abys něčeho dosáhl, musí ti jít o samotný proces, ne jenom o konečný cíl. Nejsi výjimečný, tudíž ani tvoje problémy nejsou výjimečné. Nakonec stejně všichni umřeme.
Na druhou stranu jsem měla někdy pocit, že autor omílá pořád dokola stejnou věc a zaplétá se do svých vysvětlení, jako by se jednoduše snažil nahnat stránky. Kniha se podle mého názoru dala oříznout tak na polovinu.
Relikviář
Lincoln Child
Dobrý thriller s prvky rádoby sci-fi. Preston & Child umí dokonale vykreslit postavy, takže je do nich člověk skutečně zainvestován.
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Krásný vztah Willa, Jema a Tessy. Jen Nathaniela a Jessamine by měl někdo rozšlápnout jako brouka. A Magnus Bane je vždy dokonalý.
Konkláve - Tajemství papežské volby
Hubert Wolf
Kniha obsahovala velkou řadu zajímavých informací, hlavně historických. Čím víc se ale blížila současnosti, tím víc do textu pronikaly autorovy postoje. Celou knihou se jako červená nit vine jisté nepřátelství vůči Janu Pavlovi II., který svými reformami znemožnil přístup badatelům do tajného archivu Vatikánu. Podobný postoj je následně cítit i vůči Benediktovi XVI., a to kvůli jeho abdikaci a kvůli jeho chování po ní.
Autor má jasnou představu o tom, "co by se mělo", což vyúsťuje v poslední kapitolu, která už je čirou fantazií a v níž se autor přenáší přibližně 40 let do budoucnosti a píše vlastní sci-fi příběh o reformách fiktivního papeže Hadriána VII. Kniha tak přechází z kritické objektivity v názorovou subjektivitu, což je škoda.
Kniha má rovněž dosti silný "německý" nádech. Autor cituje především německy píšící a názorově blízké autory, málokdy zabrousí do zahraničí a jiné nebo rovnou opačné náhledy na věc, než jsou ty jeho, zmiňuje velmi zřídka.
Mimochodem, v případě latinských názvů či proklamací je autor velmi nekonzistentní v překladu, některé překládá, jiné ne a čtenář, který latinsky neumí, tak občas dost tápe.
Smrt v oblacích
Agatha Christie
Tak tady jsem pachatele vůbec ale vůbec neodhadla. Hm. Zajímavé. Mám ráda, když mě detektivka dokáže překvapit. Na druhou stranu mě první půlka knihy dost nudila a Poirotovo zarputilé odmítání sdílet, co ví, mi postupně začalo jít hodně na nervy. Odmítal své jednání vysvětlit, a přitom očekával, že všichni budou skákat, jak píská. Hrdina může být výstřední, ale nemá být protivný.
Boží člověk Issa
Issa Kobajaši
Moc hezká haiku a krásně přeložená a přebásněná. Ale myslím, že by se mi sbírka líbila víc neutříděná. Kdyby haiku byla víc tematicky promíchaná, působila by pestřeji, barvitěji, než když si člověk četl třeba 10 haiku o šnecích za sebou.
Rukověť bojovníka světla
Paulo Coelho
Některé zajímavé myšlenky, navíc v době, kdy jsem je opravdu potřebovala slyšet. Celkově ale zase nic zvláštního. Hlavně proto, že mi připadalo, jako by se úvahy občas navzájem popíraly.
Nitrianska brána smrti
Vlastimil Vondruška
Zase trochu něco jiného, tentokrát Oldřich vyšetřoval na Slovensku. Líbilo se mi zapojení Heidenreicha, který z dřívějška stále nemůže vystát hříšníka Otu. Tady se ukázalo, že Heidenreich je vcelku fajn chlapík a zamlada byl stejný proutník jako Ota, ha! Legrační byla i frustrace nitranského rychtáře. Když navrhl, že si půjde sám sednout do vězení a oni ať si v jeho městě dělají, co se jim zlíbí, což už stejně dělají, musela jsem se zasmát. A veverky! Nesmím zapomenout na veverky, nejodpornější zvířata v křesťanském světě!
Příležitostné nápady
Elena Ferrante
Nevím, jaká je Elena Ferrante spisovatelka, jako autorka sloupků však u mě nezabodovala. Vždycky jsem si myslela, že sloupek má mít nějakou vypovídací hodnotu, má být vypointovaný, jenomže ona se v tom prostě tak nějak... plácala.
Dozvěděla jsem se o ní ale několik věcí. Národ je pro ni skoro sprosté slovo, které by nejraději zcela vymazala ze světa, stejně tak jako národní hrdost, která už v jejích očích hraničí s fašismem, neboť ona uznává jenom státní příslušnost a i tu jenom na základě jazyka. Matteo Salvini je největší hrozbou pro Itálii a je třeba se proti němu důrazně vymezit. Bezbřeze podporuje mládež, která si zcela bez zkušeností a bez vzdělání razí svoji cestu, a chová obdiv k despektu až opovržení, s jakými mladí přistupují ke starším, a to včetně jejích dcer, které se takto chovají k ní. Stejný obdiv chová i k dětem, které schválně lžou. Ženy si vždy zaslouží shovívavost, muže je třeba postavit do latě. A do všech na potkání bez vyžádání hustí, jak ničíme planetu a čím vším přispíváme ke globálnímu oteplování - nežertuji, ona to tam opravdu píše.
Takže tato kniha mi skutečně nic nedala. No, vlastně něco ano. Aspoň teď vím, že Elena Ferrante? Znovu už opravdu ne.
Vánoční hostina lady Osbaldestoneové
Stephanie Laurens (p)
Pěkná pohodová romance pro zlepšení nálady. Přímo mě neuchvátila, necítila jsem nutkání dočíst ji co nejdřív, ani jsem se k ní v myšlenkách nevracela, když jsem ji odložila, ale při čtení mi vnášela úsměv na rty, to je pravda.
Deset dětí paní Ming
Éric-Emmanuel Schmitt
Hezká útlá knížečka. Rozhovory hlavního hrdiny s paní Ming byly velmi zajímavé. Ale nejsem si jistá, jestli jsem byla přímo spokojená s rozřešením záhady deseti dětí paní Ming. Bylo to takové... hm. Já opravdu nevím. Prostě to na mě neudělalo takový dojem, jak jsem doufala.