drew95 komentáře u knih

Forma rozhovoru vedeného po etapach by byla zajimavá u osoby, která se nejak vyviji, ale v připadě pevně hodnotově ukotvené ex prezidentky různé variace dotazů směřující k temuž, hnaly zpovidanou do opakovani stejnych odpovědí.

13.09.2024

Čtivé. Nenápadně intenzivní co do emocí, nikoli však co do tématu.

2 02.07.2024

Zprvu jsem byla nadšená z české knihy, která se zabývá současností a jejími problémy. Knihy plné neotřelých obratu a pasáží nutících k zhodnocení vlastních hodnot. K závěru mi však chyběla mnohem údernější vypointovanost.

1 30.04.2024

Kniha obsahuje informace dnes již tisíckrat omílané damskými časopisy, kdy mnoho studií, které byly podkladem knihy, již aktuální psychologie přehodnocuje. Kniha tak zastarává. Navíc naprosto zbytečně konzervativně rýpe do feminismu a snah o rovnost pohlaví i mimo téma knihy.

Předesílám, že nízké hodnocení se spíše snaží srazit průměr. Vážím si příběhu, avšak zpracování opravdu pokulhává. Opakování slov ve větách hned za sebou, vtipů, které již byly řečeny, a popravdě ani autorovo subjektivní podávání historických událostí mi nesedlo.

7 15.06.2021

Prosím nechápejte hodnocení jako projev neúcty k panu Bočkovi. Ta kniha je jen mizerně napsaná. Spoustu informací si přečtete natřikrát - nejprve v úvodním životopisu, ve vyprávění pana Bočka a ve vsunutých informačních textech. Z útlé knihy skutečné vyprávění generála zabírá sotva třetinu a spoustu místa je věnováno číslům, které laik dříve nebo později začne přeskakovat.

3 30.09.2018

Malý princ není knihou, o které bych byla schopna říci, o čem vlastně je, ale při každém čtení mi kniha říká, kým jsem já.

Kniha a film mají společný název, pár událostí, ale jinak si jdou obě ztvárnění svou vlastní cestou. Bohužel kniha, zdá se mi, pokulhává. Situace se střídají rychle a slovo "neuvěřitelný" dostává absurdní podobu a zásahů náhody či štěstí bylo příliš.

27.06.2017

Jan Masaryk je bezesporu zajímavá osobnost a bylo by třeba současníkům osvětlit, že nikoli pouze jeho smrtí. O Janu Masaryku jsem četla již knihu pana Fischla Hovory s Janem Masarykem a musím říci, že pan Fischl a pan Lockhart pravděpodobně každý znali úplně jiného Masaryka. "Honza" v této knížce byl muž ztrápený, osamělý a veselý jen naoko. Samozřejmě o takovém člověku se čte mnohem hůře než o Janovi energickém, řečnícím, o člověku vlastnící tu největší lásku a respekt k lidem.
Tato kniha spíše popisuje co si autor o Masarykovi myslel a jen málo ukazuje, co Jan skutečně řekl.

25.09.2016

Demokracie se neskládá pouze z práva vyjádřit svůj názor, ale také z nutnosti respektovat jiný. Proto se zdržím hodnocení tématu. Řeknu jen to, že ta kniha je opravdu mizerně napsaná. Bohužel padá s tím, že neví jestli chce vyprávět příběh nebo popisovat postup, zvolená cesta je ovšem žalostná a plná různých klišé a prázdných strojených výkřiků, kdy se vám trapností zježí chlupy po těle. Ze všech motivací jsem se procvičila jen ve vůli, a to dočtením knihy.

Samotná kniha má hromadu chyb: Kvůli nepřehlednosti druhé knihy/části Aukce, v které se to rojí novými přítelkyněmi, dětmi, vnoučaty a pravnoučaty, jsem si musela vypracovat něco na způsob rodokmenu. Neustále náhodně Lučinám někdo pomáhá. S hlavními i vedlejšími hrdiny to téměř vždy dopadne dobře, protože autor rychle vymyslí nějakou berličku. Text je občas třeba přečíst víckrát. Výstavba vět mi někdy příjde strašně zvláštní.
A víte co? Stejně je ta knížka jednou z nejlepších,co jsem kdy četla. Je totiž první, u které jsem nejednou brečela.
Osobou Maděry prožijete příběh pravdy a pevné morálky, která byla potrestána ...

4 18.03.2016

Údajná Bible pevností má jeden obrovský nedostatek: chybějící rejstřík pojmů. U knihy s pěti sty stránkami je to nezbytnost (především pro sázky v pozdějších denních hodinách).

1 19.01.2016

Nejsem tradiční čtenářka románů pro ženy a tato kniha mě utvrdila. Neříkám, že je spisovatelka nezručná, kniha ve mě vzbudila mnoho emocí, především ovšem záporných. Tak nepříjemnou hlavní postavu už jsem dlouho nepotkala - plačtivá ženuška, která chápe jako obrovský problém přispívat do rodinného rozpočtu.Nedokáže se částečně odloučit od dětí, neustále doráží na manžela, přičemž nedokáže vyslovit, co po něm vlastně chce. Kolegyně v práci, ačkoli jsou nespokojené nejsou schopné dát výpověď. Po smrti manžela hlavní postava (příčí se mi použít slovo hrdinka) na jedné straně pláče a po otočení listu už spí s jiným. Na začátku knihy má hlavní manželský pár problém s financemi, ale přesto si drží zděděnou chatu po prarodičích. Buďto autorka ignorovala logiku nebo záměrně posunula emancipaci o 100 let dozadu
Uznávám že kniha čtenářovi ubíhá dobře, i když s jazykem je to také na vážkách: každé druhé vyjádření pro pláč zní ,,Slzy se jí kutálely po tvářích. Přečteno jen z důvodu obsesivní poruchy dokončovat načaté.

5 13.09.2015