druzickaster komentáře u knih

Do třetice pan Hostovský a dotřetice prima čtení. Krásná atmosféra malého města. Jeden vidí do talíře druhému. Šuškanda, hlavně aby nebyla o mě... Výborně popsaná psychologie rodiny hostinského Simona. Napětí, nevyjasněné vztahy rodičů a dětí a nakonec do toho všeho požáry. Deketivní zápletka je spíše okrajová a přesto je čtenář překvapen rozuzlením a nakonec může spíš tušit, než vědět.
Knihu můžu jen doporučit.

23 02.09.2019

Pro každého kdo bude psát o smrti, smrtce, smrťákovi to bude po panu Pratchettovi mít moc těžké. A o tom to je, autor ztvárnil bezpohavní infantilní figuru se síťkou na motýly. Mno to vás fakt za srdce moc nechytne. Život v podobě hyperaktivní holčičky už vůbc ne. Ale abych nebyl úplně negativní, vlastnostmi mi byla smrt celkem sympatická. Trpělivá, jak jinak, krapet černého humoru, sebestředná. Tedy alespoň pro začátek, pak ji autor začal až moc polidšťovat a ohýbat a už to nebylo ono. A hlavní lidská postava? Nesympatický samaritán, který se samaritánem stal spíš pro své ego, než pro cokoliv jiného. Líbily se mi některé myšlenky smrti a taky jsem s nimi i dle svých životních zkušeností souhlasil, jinak je to kniha velmi průměrná ač nápad je originální a dalo by se s ním pracovat mnohem lépe.

23 18.08.2019

Čarodějky nezklamou, stařenka a bábi opět v akci v plné polní. Prima příběh vystavěný na kostře Fantoma opery. Hodně jsem se bavil a závěr neměl chybu. Ač padouch, popsal operu tak dokonale, že souhlasím s každým slovem :) a si jsem stejný padouch. No nebudu nic naznačovat, je třeba přečíst. A jde se na Nohy z jílu jak praví Rusové Ljož na gliňajanych nožkach stajit :)))

23 01.05.2019

Jedním slovem mega jízda, aha to jsou slova dvě :) Paráda, chechtal jsem se, Rumpál Žička, ten prostě nemá chybu. Jeho odchod se jen tak nezapomene, chvílemi jsem se bál, že nám Vilda nějak měkne, ale nakonec to byl zase ten starý sekáč. Závěr byl vskutku emočně silný, ale zvládl jsem to. Takže, vřele doporučuji a těším se na další díl.

23 01.02.2019

Ano, taky jsem plný rozporuplných pocitů a rozpaků. Na jedné straně Mrakoplaš, Dvoukvítek a jeho zavazadlo, Smrť a další, prima vyvedené postavy, které si člověk oblíbí po prvních stránkách knihy. Ovšem na straně druhé pelmel fyzikálních, magických a jiných dějů, stavů a (ne)zákonitostí mě celkem srazily na kolena. Je toho prostě na prvních 200 stran moc na vstřebávání, no uvidíme co bude dál, další díl už mám rozečtený, tak snad to půjde.

23 30.12.2018

Pokud bych to četl před trilogii Helenky Součkové, asi bych byl krapet zmatený. Po těch třech knihách vše tak nějak zapadá do sebe a kruh se uzavírá. Zvláštní jednosměrný styl, kdy nevíme co píše dcera otci, ale čteme jen otcovy odpovědi. Ze začátku mě to mátlo, ale pak se mi to žačalo líbit. Je tam prostě cítit ta obrovská propast vypěstovaná v dětství a dospívání malé Helenky a snaha otce těch 20 let narovnat během chvilky a to prostě nejde, ale nakonec se asi nějak porovnali i když v této knize je závěr celkem otevřený.
Po přečtení Helenky Součkové doporučuju.

23 28.12.2018

Na začátku knihy jsem si říkal, no jo, taková novodobá Sexmise (Polská komedie), tím nechci říct, že by Sexmise byla špatná, jde jen o to, že Silo je jiné a určitě to není komedie. Děj je trošku přímočarý, ale i přesto je napínavý a má spád. Jediné co mi nešlo na rozum je zapojení drátů pod vodou, s tím si autorm mohl krapet pohrát, třeba vzduchovou kapsou, nebo podobně. No nic, dost psaní, je čas se podívat na dobu před Jul a na to jak vznikla sila.

23 01.05.2018

Jak psát o vážných věcech lehce a s nadhledem, tak to přesně ví autor této útlé knihy. Příběh Veroniky je silný a poučný. Osudy ostatních postav jsou na tom stejně, připomínají nám, že na světě jsou různí lidé, se svými bolístkami, strachy, smutky, ale i radostmi a štěstím. Jsem rád, že jsem nahlédl za oponou jednoho ústavu a dokonce i za závěs myslí jednotlivých lidí. Je to sice krapet voyerské, ale poučné.
Knihu můžu jen doporučit.

23 01.03.2018

Encyklopedie hrůz Ruského národa potažmo lidstva. Toto dílo je obsáhlou výpovědí o utrpení a hrůzách lidí žijících v Ruském a Sovětském systému. Je to až neuvěřitelné, co dokáže člověk udělat člověku, co dokáže chorý mozek udělat s milióny lidí, s národy. Lenin, Stalin, Chruščov jsou stejní ne-li horší než Hitler, ale nějak se na to pomalu zapomíná. Dokumentů o Druhé světové je přehršel, ale kde jsou dokumenty o těchto utýraných, zmrzačených a zbídačených lidech? Kde jsou dokumenty o přesídlených národech a jejich vyhnanství, zbavení základních lidských práv? Kdo se jim kdy omluvil? Ač jsem si nechal na toto hodnocení časový odstup, pořád to ve mně vře.
My politické nemáme, zvláštní věta a když jsem jí četl v knize nějak mi vytanulo na mysl, že jsem tuto větu slyšel z Ruska v nedávné době opět a znovu.
Nechci napsat litanii rozměru díla pana Solženicyna, tak jen na závěr:
Lidstvo je nepoučitelné...

23 17.03.2017

Bernard Cornwell umí, o tom žádná. Jeho knihy jsou promyšlené a propracované, staví na historickém základu (stačí se podívat kolik měl Wiliam sourozenců :) ) a už to jede. Kniha mě bavila a můžu jen doporučit.

22 30.09.2021

Za knihou je kus poctivé fortelné dřiny, posbírat střípky z protokolů, dohledat místa, opravdu smekám a klaním se hluboce pře autorkou.
Příběhy "hlavních hrdinů" jsou velmi smutné a tragické a v podstatě jako přes kopírák, stejně jako ona šmejdská šablona zvaná "akce Kámen". Člověk ani nechce věřit, čeho jsou lidé schopni, co si mohli provádět navzájem, klamat se, lhát si za cenu zmařených let života....
Asi nejmsutnější na celé této kauze je, že vlastně za tyto podvody nebyl nikdo potrestán, tedy až na oběti, ty si svůj kalich hořkosti vypily dodna. Být odsouzený na nedovolené opuštění státu, anž by se tak vlastně stalo, to je skutečně vrchol podlosti a zvůle. Téměř mi to připomíná jeden proces, kdy byl člověk nařčen z podněcování k nenávist a když se ohradil, že k ničemu takovému ale nedošlo, bylo mu řečeno: "...ale mohlo k tomu dojít...", stejně tak mohlo dojít k opuštění republiky...
Je až děsivé, jak si režim byl vědom, že kdyby otevřel hranice, tak by tu nakonec nezbyl nikdo krom pár magorů z vládnoucí garnitury...
Knihu doporučuju, není to lehké čtení, ale stojí za to, nemělo by se na tyto levárny zapomínat.

22 10.08.2021

Pěkné tři povídky, o obyčejných lidech a jejich chápání světa. Povídka Ve vyšší zájmu se mi asi zaryla pod kůži nejvíc, ta bezmoc a bezpráví a stejně se to děje a svět se točí dál. Každopádně i obě další byly skvělé a knížečka stojí za přečtení.

22 09.04.2021

Eliáš opět exceluje, setkání se starým známým R. Daneelem a a jeho přítelem a kolegou Giskardem, taky se svou davnou láskou, no čtení na pohodu, nechybí ani dramatické zápletky, prostě kvalita jako předešlé díly. No zbývá se vrhnout na poslední díl této série.

22 30.03.2020

Pokud chcete zažít atmosféru roku 1948 v Československu. A tím zažít, myslím nádherně vystavěný příběh, autorem, který pracoval v předúnorové politické funkci a žil v naší zemi, tak potom si knihu určitě přečtěte. Výborné, v hlavní roli ztracený kufr čecho-američna, následují tajné služby americké i "naše". Zamotané osudy lidí, jak politické tak i lidské a garantuji, že se rozhodně nebudete nudit...
Jo a Borek je prostě borec.....
Doporučuju.

22 15.10.2019

Večírek na podporu přistěhovalců do USA. Hostovský pomaličku roztáčí kola osudu. Na začátku popisuje pomocí členky pořadatelského výboru paní Greenové jednotlivé stoly a osoby u nich sedící. Pomocí klípků a drbů ze zákulisí se postupně seznamujeme s hosty onoho dobročinného večírku. Avšak mnohem silnější jsou následné vnitřní dialogy jednotlivých aktérů. Vypočítavost, egoismus, ukřivděnectví, nepochopené - mrtvé vztahy, zkrachovalé existence, mix toho všeho a jistě i dlaších vlastností lze potom nalézt v jednotlivých postavách. Nikdo není vyloženě zlý, ale ač by mohli být lidmi dobrými, vždy je tam ono "něco", škraloup, který vše dobré překryje a stáhne zase dolů pod hladinu. Konání dobra pomocí ublížení druhému, nepochopení vedoucí k lidské tragédii atd. Kniha to není veselá, ale je rozhodně zajímavá s výborně vystavěným dějem, který se pomalu rozjíždí stejně jako zábava na večírku až do velkého finále.
Knihu mohu s klidným srdcem doporučit.

22 27.09.2019

Egon Hostovský, autor psychologických románů. Ano, tento žánr jde tomuto panu spisovateli velmi k duhu. Půlnoční pacient, na první pohled, román se špionážní zápletkou, Ale... mrkněte se na špiony z druhé strany, jaké to je žít v neustálém klamu, stresu, boji o holý život a nejen svůj, kdy jeden neví pro koho pracuje dnes druhý a třetí, že je už tuhý? Sám tento námět by vydal na nejednu knihu, ovšem držte si klobouky jedeme z kopce, autor do této knihy natěsnal ještě další témata, vzpoura proti konvenčnímu běhu dějin, řekněme na světové úrovni, ovšem poučení lze aplikovat i na lokální písečky, třeba i politické v různých kocourkovech. A co můžeme vyvodit, že i zarytí nepřátelé se mohou spojit, pokud jim někdo chce sáhnout na jejich prebendy....a ono poučení?, staré české, nelze čůrat proti větru, hlavou zeď neprorazíš a z mé vlastní zahrádky Pendolino ve stošedesáti rukama nezastavíš, jen to zamlaská... A to ještě pořád nejsme u konce... nebudu spoilovat, a tuto knihu můžu jen doporučit.

22 15.09.2019

Tak jsem už umazal asi 15. začátek tohoto komentáře, no nějak začít musím. Moc krásný a teskný příběh, který jsem nemohl přestat číst. Je zřejmé, že paní autorka něco o životě ví a o to něco se s námi čtenáři bohatě podělí. Její postavy jsou nádherně plastické a postupně se s nimi seznamujeme. S jejich životy a jedním, řekněme nosným příběhem, který ovlivní spoustu lidí kolem sebe. Nelze říct, že by hlavní linka byla banální, ale není nejspíš ani ojedinělá. Co jí dělá zvláštní jsou všechny malé okolnosti a detaily, které se jako střipky skládanky odkrývají a vytvoří plastický obraz. Za sebe si myslím, že se v knize každý někde najde, nějaký svůj střípek a úlomek a toho si na této knize cením asi nejvíc. Za mě plný počet a rozhodně to není poslední kniha od této autorky.

22 15.08.2019

Kvalitativně vzrůstající tendence. Opět se budu opakovat, perfektní postapo námět, tentokrát i lépe popsaný svět, ale postavy? Sera, ach bože ta mě tak neskutečně Sera-la. Autorka si s ní tak nějak neví rady. Buď je tedy bojovnice, tvrdá a nekompromisní, nebo je ufňukaná rozmazlená holka. Obě varianty vytvoří jen paskvil, se kterým se toho nedá moc dělat. Seřino tisíc a jeden styl ronění slz, v tom tedy byla vskutku dobrá...a její neustálé urážení a odrážení mne dohnalo až ke stavu, kdy jsem si říkal, že by jí už někdo z Citadely měl opravdu odkrouhnout.... Ostatní postavy budiž, ale pokud další díl, tak víte bez koho :)

22 29.07.2019

Líbí se mi dva světy po katastrofě. Líbí se mi rozdílné filozofie, každá jiná, ale přece jen stejná, autoritářská a drtící své lidi za každý drobný prohřešek. Nelíbí se mi hlavní hrdinové, obzvláště Sera. Na to, že má být elitní bojovník jedné ze stran, je ukňouraná, ubrečená a upřímně bylo mi úplně jedno co se s ní stane. Parker, na to jak byl zásadový, zase vyměkl nějak moc snadno a ochotně, ale budiž. Celkově je škoda nápadu, ten má velmi silný potenciál, ale charaktery hlavních postav ho sráží dolů. Uvidíme co přinese další díl.

22 17.07.2019

Mé první setkání s Palahniukem. Mám rád dystopické romány a proto jsem začal právě knihou Den přizpůsobení. Z první čtvrtiny knihy jsem byl opravdu hodně vedle sebe. Sám sebe jsem se ptal: Mám pokračovat?, vždyť to nedává smysl, ale kdo vydrží pochopí a střípky zapadnou do sebe. Zajímavý pohled na budoucnost lidstva a ne zrovna nereálnou. Nádherně mrazivé, plíživé přizpůsobení. Všichni to dělají i když to není psáno, kdo to nedělá je odpadlík. Elity se skládají z tupohlavých jelit, někdy mám pocit, že Den přizpůsobení se blíží mílovými kroky. Zajímavé jsou i odkazy na knihy jiných amerických autorů. Prostě a jednoduše na Den přizpůsobení dlouho nezapomenu a určitě si od autora přečtu i další knihy.

22 11.07.2019