DuchDoby komentáře u knih
Existuje někdo, kdo v mládí nechtěl do Švédska za Lassem, Bossem, Ollem, Britou a Annou a Lisou?
Tohle je velmi citlivé téma. Válka a zabíjení, spravedlnost která je dvojrozměrná.
Říkáte si...mají vlastně svědomí? Baví je mačkat spoušť a tím pádem rozhodnout o času a místě smrti cíle - nepřítele? A co až to všechno přejde a nepřítel už není nepřítel? Co rodina, která ví za jaké peníze koupila auto, které je zrovna teď někam veze??
Válka je vůl, to je stará známá věc. Ale války jsou a budou. A tím pádem budou snipeři. Když už nic jiného, tak jsou to profíci.
Nejdříve je třeba jim vtlouct do hlavy, že je nutné nepřítele zastavit. A to za každou cenu. A oni to dělají. Někteří s radostí a přesvědčením, že to tak má být. Všichni jim tleskají, dostávají medaile, jsou oslavovaní...
A pak přijde trauma z toho, že to lidi doma nechápou. A přitom oni bojovali i za ně. Viděli spoustu hnusu, který zamává i se sebevětším drsňákem.
Neodsuzujme je za to. Odsuzujme systém.
Zpověď vojáka, člena jednotky SEAL. Mrazivé a strašlivé v tom, že se takové věci dějí.
Těžko popisovat něčí svobodu za mříží. Těžko popisovat myšlení žalářníků. Těžko soudit pohnutky jedinců.
Mám v hlavě jednu větu, která to snad tak trochu vystihuje.
...je to divný svět, svět co zavírá blázny do pokoje se mříží.
Kdo z nás je za mříží?...
Žánr krimi není můj oblíbený. Dokonce ani samotný Nesbo. Ale tohle se mu prostě povedlo. Poměrně zajímavé, občas nějaký nečekaný zvrat. Není to tupé jako mnoho jiných knih z daného žánru.
Prostě dobrá práce.
Kniha Ach jo mě přesvědčila, že chápek Fulghum je fakt poutavý vypravěč a lidový filosof. A že v životě se dá myslet bez červenání i na "přízemní" věci.
A tak vzniklo trvalé pouto mezi mnou a panem Fulghumem přes jeho knihy.
Jo, tak tohle je jiný level. Mistrně napsané sci-fi dílo. Autor se seznámil s botanikou, fyzikou, chemií... Všecho to dal dohromady a zatřásl. Po protřepání nechal uklidnit hladinu a vyšla z toho kniha Marťan.
Skvělá kniha Marťan.
Norské dřevo je...
Mohl bych se pustit do rozebírání povah postav, mohl bych se pustit do rozebírání povahy samotného autora, mohl bych se pustit do rozebírání stavu společnosti jako celku, mohl bych se pustit...
Jenže tohle je Murakami a jeho Norské dřevo.
Přečtěte si to a pak se pusťte do úvah, protože ten příběh, jakkoli depresivní, vás pohltí.
Tohle není literatura, není a nechce být.
Je to zpověď. A zpovědníci jsme my. jen je tu rozdíl v tom, že nemáme právo udílet rozhřešení. Nemáme právo ani soudit. Protože každá doba má své útrapy. A socialismus byl prostě teror.
Surově popsaný socialismus ve své největší špíně. Nejsi jako já, nesouhlasíš se mnou, tak já ti ukážu. Tvůj socialismus s lidkou tváří.
Trochu dějin, ale jinak dokonale popsané myšlení Rusa. Tady se dozvíte něco, tedy všechno, o ruské mentalitě.
Četl jsem to třikrát a vždy jsem objevil něco nového.
Lidská povaha a touha je prostě nevypočitatelná.
O tom vás přesvědčí tato kniha.
Tato kniha je klenot klasiky. Precizně popsané myšlení vraha, který trpí tím co provedl, který věří v myšlenku nadřazenosti některých ideálů nad jiné.
Mistrně rozepsané postavy, které ožijí v představách.
Rozhodně je nutné si knihu přečíst.
Byť jsem muž, tudíž pro tuto knihu naprosto necílená osoba, jsem z té knihy nadšený. Jedná se o humorně napsaný románek. Lehce feministický nadhled z této knihy dělají zábavné, lehké čtení.
Dámy, tohle se vám prostě bude líbit.
Pánové, neohrnujte na tím nos, naopak, pronikněte do myšlení žen, které je nám tak často ma míle vzdálené.
Náhled do židovské komunity. Poodkrytí tradic a myšlení vyvoleného a stále pronásledovaného národa. Mistrně napsaný romám o osudu dvou židovských chlapců.
Kniha vás pohltí a dlouho jí nepustíte z hlavy.
Budu parafrázovat jednu filmovou, pohádkovou, hlášku...tohle je klasika dcero, tohle musí znát každý.
Mistrně napsaný romám o lži, nenávisti, naději, lásce, povrchnosti...o životě.
Tohle je prostě Velký Gatsby.
Nechápu co je na knize složitého, jak píší některí uživatelé.
Příjemně napsaný historický tomán z římské doby.
Četl jsem jí několikrát a vždy se k ní rád vrátím.
Starý dobrý Charlie je prostě...
A nehažte kamenem. Nejste bez viny.
Bukowski je můj oblíbený autor. Příběhy ze života podávané naturalistickou formou, která někdy působí dost vulgárně. Ale takhle vypadá něčí život za což dotyčného nejde soudit.
Jděte do toho po hlavě a starého prasáka Charlese budete pak už jen milovat.
Je ještě někdo, kdo nezná Petera Maye?
Opět skvělá kniha, která stojí za přečtení.
Poslední kniha trilogie knih Skála, Muž z ostrova Lewis...
Tyhle příbšhy člověk hltá jako gastronomický skvost, který potěší mlsný jazyk. Úžasné, úžasné a úžasné.
Volně navazující na knihu Skála. Steně napsaná strhujícím stylem, stejně zajímavá.