dvorrka komentáře u knih
Neuvěřitelná sračka, kterou jsem si v porevoluční euforii koupil. Slaboduché žvásty vydávající se sa glosy a moudra. Je fakt, že v '90 se prodalo všechno co zavánělo samizdatem, bez ohledu na úroveň.
Přestože jsem autorovým víc než velkým fanouškem vlastnící všechny jeho tituly, Český ráj je pro mě obrovským zklamáním. Přitom téma sauny, jakéhosi mikrosvěta, nabízelo prostor pro zajímavý příběh. Bohužel celý román je od začátku až do konce stále stejný, plytké a místy ani ne vtipné dialogy, či rádoby moudra, příběh nikam neposouvají. Ani závěr románu na mě neudělal velký dojem. Celé je to námět na zajímavou povídku. Škoda, těšil jsem se na knihu zbytečně.
Brilantně vykreslený příběh svým způsobem nešťastného muže, který je zcela v područí své sexuální touhy. Kniha vynikající, snad jen nevhodná pro mladé čtenářky, které v sexuální oblasti dosud tápou. V takovém případě je pro ně takřka nemožné pochopit pohnutky hlavního aktéra příběhu.
Patřím ke generaci vyrostlé na komiksech ze zadních stran "ábíčka", ale že lze formou komiksu sdělit podstatně víc jsem si uvědomil až před devíti lety kdy se mi víceméně náhodou dostal do ruky titul Pod dekou. Od té doby se k tomuto mistrovskému dílu pravidelně vracím a myslím, že Pulitzerovu cenu si právem zaslouží. Milovníkům tohoto titulu bych rád doporučil Rodinný ústav od Alison Bechdelové a Modré Pilulky od Frederika Peeterse. Žánrově a kvalitativně jsou si díla velice podobná.
Přestože jsem od tohoto autora přečetl takřka vše, tenhle titul je vyjímečný hloubkou i lidskostí. Pochopitelně v Šabachově humorném podání. Dle mého názoru jeho nejlepší kus.
Je dobře, že J. Foglar ovlivnil svými knihami několik generací. I když se k této knize vracím více než po čtvrtstoletí, stále má své kouzlo. Hoši od Bobří řeky by měli být povinnou četbou pro všechny děti dřív, než se zmocní nějaké herní konzole a Foglarův svět jim zůstane navždy uzavřen.
Podle mě jsou "řitě" esencí toho nejlepšího co u nás od Bukowského vyšlo. Dodnes se k této knize vracím, nějakou povídku si přečtu a směju se jako když jsem to četl poprvé. Pomyslnou šestou hvezdičku dávám Ladislavu Šenkyříkovi za překlad.
Národní třída není Rudiš tak jak ho známe, nicméně se jedná o silný příběh psaný bravurou jemu vlastní. Je škoda, že jsem zhruba od poloviny tušil pointu. To ale knize na kvalitě neubírá.
Michaela se opravdu čte jedním dechem, ale v závěru jsem měl pocit, že sám autor neví jak příběh ukončit. Bohužel ten samý pocit jsem měl u "hřibu".