džejnyy
komentáře u knih
Malý život
Hanya Yanagihara
(SPOILER) Achjo a já se na tu knížku tak těšila..
První bych vytkla to, že čím více hnusného se Judovi dělo, tím méně uvěřitelné to pro mě bylo. Klišé s klášterem a odchodem z něho (všechna ta prostituce a vztah s otcem Lukem) vystřídá velmi nepravděpodobná dějová linka s šíleným, doktorem, nehoda s nohama,... A když už dá konečně šanci nějakému vztahu, jeho partner je násilný primitiv, kterému se vlastně Jude hnusí a potvrdí tím tak jeho nejistoty, jak jinak. Zkrátka mi přišlo, že autorka se snažila vymyslet co nejvíc traumat a bylo to zbytečně moc na jednu osobu, proč?
Stejně tak mě hrozně štvalo a mrzelo, že jeho nejbližší viděli jeho problémy a častěji nezasáhli. Jasně, Jude se hodně vzpíral, ale sakra práce.
A jakožto člověka, který si neřeší tolik co Jude a stejně chodí na terapii, mě velmi rozčilovalo jeho rozhodnutí nechodit na terapii (jasně, na konci sice chodí, ale je mu to k něčemu?) Prostě on celou knížku řeší, že si svoje kamarády a blízké nezaslouží a snaží se být dost dobrý a přestože mu KAŽDÝ řekne, ať jde na terapii, jeho arogance je dost velká na to, aby si řekl, že chodit nebude. A když už konečně chodit začne, zase velmi rychle přestane, protože se mu proces terapie nelíbí. Co čekal, že se bude cítit jako ženy v reklamě na vložky?
Jasně, asi chtěla autorka poukázat na to, že některé případy jsou ztracené a chtěla ukázat to dilema člověka blízkého někoho, kdo velmi trpí. Ale kdyby každá postava používala trochu víc rozumu, příběh by skončil úplně jinak.
Nicméně musím vyzdvihnout linku sebepoškozování. Vím, že pro některé to bylo už moc a pořád dokola, ale ano, přesně tak to je. A I když člověk ví, jak je to špatné, ta psychická bolest je tak velká, že je jí potřeba přehlušit bolestí fyzickou. V Judově případě to trvá bohužel až do konce. Jak opět říkám, kdyby byl chodil na terapie, mohlo to dopadnout jinak.
Jih proti Severu 1+2
Margaret Mitchell
"She had never understood either of the men she had loved and so she had lost them both. Now, she had the fumbling knowledge that had she ever understood Ashley, she would never have loved him. Had she ever understood Rhett, she would never had lost him."
Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj
(SPOILER) Andreje budu ještě chvíli rozdýchávat. Tomu jsem ten šťastnej konec přála ze všech nejvíc.
Císařská vyhlídka
Hana Marie Körnerová (p)
(SPOILER) Tak Hermína s Andrém přece jenom skončí spolu (i když ne úplně tradičně) a já si můžu spokojeně oddychnout
Tim
Colleen McCullough
Když jsem četla Ptáky v trní, říkala jsem si, že to musí být to nejkrásnější, co kdy autorka napsala. Jak jsem se spletla.. :)
Jak je důležité míti Filipa
Oscar Wilde
Tak tohle je první knížka, u které jsem se několikrát od srdce zasmála. I když se dají některé věci trochu předvídat, vůbec to ničemu nevadí, tím spíš je to celé vtipnější. Rozhodně doporučuju.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
"Ten Darcy, co si o sobě jako myslí?
No hele, jako má svoje chyby, ale to máme všichni.
A přece jen je skvělej."
I když víte, že v knize má být pan Darcy a víte, že má být pyšný a nepřístupný a nakonec se z něj vyklube zlatíčko, stejně to s Elizabeth prožíváte.
Kniha je to krásná, určitě doporučuju všem.
Miláček
Guy de Maupassant
Srdeční záležitost. Při každém čtení mám hlavní postavu méně ráda, ale na druhou stranu se mu jeho mazanost odepřít nedá. Jak mi připadá geniální, tak mi připadá odporný.
1984
George Orwell (p)
Při čtení si připadám jako člen ideopolicie, který narušuje Wilsonovi a Julii soukromí, vrtá v jejich stavu a odhaluje, co se dá. A nemůžu se dočkat, až je budu odhalovat znovu.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Při čtení se cítíte jako další člen rodiny a prožíváte všechnu tu mizérii s nimi. Neskutečně napsané.
