Efeméra komentáře u knih

Kvůli téhle knížce jsem šla spát o půl šesté ráno a myslím, že to mluví za všechno. Moc se mi líbilo, jaká byla Pipa nerdka a jak přespříliš vážně ke svému "školnímu projektu" přistupovala. Ještě stále mě udivuje, jak se jí všechno podařilo rozkrýt. Většinu času měla jen kusé informace, u nichž mi nepřipadalo, že by vůbec mohly tvořit jasný celek. Četla jsem jako blázen a to v knížce ani nebyla žádná pořádná romantická linka (neumím si představit moji mánii, kdyby byla). Autorka má taky osobitý styl psaní, a i když bych raději méně jednoduchý jazyk, stejně je za mě tohle jasná pětihvězdičková záležitost.

4 18.02.2021

Láska & gelato je vlastně taková jednohubka. Tohle contemporary by mělo být vážnější, protože hlavní hrdince zemřela maminka, ve skutečnosti je to ale spíš takové jednoduché letní čtení. Některá chování postav (obzvlášť na konci) nedávala smysl a všechno tam je takové urychlené, a tím pádem občas i nevěrohodné, ale za to italské prostředí to stojí. Po přečtení Lásky & gelata máte prostě chuť okamžitě vyrazit do Toskánska, v malé, ošuntělé restauraci si dát špagety a s gelatem v ruce se procházet úzkými uličkami. Další knížky od autorky asi ale vynechám, určitě je to spíš čtení pro mladší.

4 21.04.2020

Budu tady sice patřit k menšině, ale román Co když jsme to my byl z mého pohledu prostě vážně hrůza. O ději by se tu dalo hovořit jen stěží. To by mi obyčejně nevadilo, u contemporary jde často pouze o vývoj postav, jenže tady k žádnému nedošlo. Celý příběh byl jednoduše jen o dvou klucích, kteří se potkali na poště, nějakou dobu se znovu hledali a potom spolu chodili na rande. Jejich setkání byla plná divných momentů a připadalo mi, že si ti dva vůbec nerozumí. Neměli mezi sebou ani kapku chemie a já vůbec nechápala, proč že vlastně po sobě touží a proč že jsou tolik přesvědčeni, že je jejich láska tak výjimečná a pevná a trvalá. Nejdřív jsem byla nadšená alespoň z přátelství zobrazovaného v románu, potom jsem byla spíš otrávená a rozhořčená. Autoři navíc postupem času používali stejná schémata, takže to celé působilo ještě hůř.

V závěru mi nebyla žádná z hlavních postav sympatická. Oblíbila jsem si jen Benova nejlepšího kamaráda Dylana, který byl vtipný a milý, ale to je tak všechno. Samotný Ben měl příšerný charakter. Už jen to, jak o Arturovi především na začátku smýšlel, bylo hrozné. A vážně pochybuju, že by se někdo během dvou týdnů přenesl přes rozchod s klukem, který býval jeho nejlepší kamarád, a zamiloval se do někoho jiného láskou jako trám. Příště si rozmyslím, jestli po knížkách autorů sáhnu.

4 17.03.2020

Zaručený způsob, jak při čtení udržet moji pozornost, je romantika. Takže když je tím tahákem něco jiného, autor si ode mě vždycky zaslouží uznání. Tady si člověk moc romantiky neužije, a přesto jsem se do každé kapitoly začetla se zvědavým, až podivným potěšením. Hlavní postavy jsou tu celou dobu své, charakteristické. Vůbec netušíte, jak to nakonec dopadne. No, a co si budeme povídat, moc se mi líbil i feministický podtón příběhu, kdy autorka udělala z Vlada Draculy hlavní hrdinku Ladu a zobrazila, jak nesnadné postavení ženy ve středověku měly, jak byly podceňovány. Konec ve mně vyvolal takový... správný pocit. Ještě teď musím o příběhu přemýšlet. A za to autorku musím pochválit. Dobyvatelská sága není trilogie, která zaujme každého, ale já ji rozhodně řadím mezi svoje nejoblíbenější série.

4 21.11.2019

Doteď jsem ohromená, jak komplexní a propracovaný svět se autorovi podařilo vytvořit. Už jen to, že město Boží hrob, v němž se odehrává velká část děje, leží v kostře mrtvého titána, mi připadalo naprosto skvělé. Jay Kristoff při tvorbě svého propracovaného světa nezapomněl ani na postavy. Každá důležitá tu má svůj originální příběh, motivace a cíle. Velice snadno si je tak zapamatujete, ačkoliv jich tu není málo. Nejhorší na tom všem však je, že když si tu někoho oblíbíte, existuje poměrně velká pravděpodobnost, že se váš oblíbenec nedožije konce knihy. Vůbec nejzajímavější je samozřejmě hlavní hrdinka Mia. Její minulost, která se v příběhu postupně odkrývá, je mistrně napsána. Než jsem se do příběhu pustila, měla jsem obavy, že se bude jednat zase o jednu superhrdinku, která všechny přemůže. A ono to tak nebylo, a to mě opravdu mile překvapilo. Mia sice dokáže do scény neohroženě napochodovat, ale nikdy to neznamená, že protivníky opravdu porazí, jak si myslí. Na druhou stranu pro mě čtení téhle knihy byla docela únavná záležitost. Stránky jako by vůbec nechtěly ubývat a připadalo mi, že příběhu prostě něco chybí na to, abych se do něj dokázala správně ponořit a vychutnat si ho. Takže jen čtyři hvězdičky.

4 30.10.2019

Tenhle příběh mě bohužel zase tolik neoslovil. Byl čtivý, to bezesporu, ale po všech přečtených Yoli knihách ve mně nezanechal příliš silný dojem. A taky jsem tu hodně cítila, že už tak úplně nejsem cílová skupina. Hlavní hrdinka mi připadala příliš naivní, což ale samozřejmě zcela odpovídá jejímu věku. Přesto bych čtení této knihy určitě nezahazovala, naopak jsem ráda, že jsem se dozvěděla, s jakými potížemi se lidé s cystickou fibrózou potýkají a jak jim tato nemoc řídí život.

4 07.10.2019

Od Zmizení Sáry Lindertové jsem čekala kdeco, ale že knížka bude až tak dobrá, jsem tedy netušila. Hrozně se mi líbilo, jak jsem při čtení zapojovala svůj mozek a představivost, zatímco jsem se snažila dopídit tomu, kdo za (nejen) Sářiným únosem stojí, jak to autorka nakonec vysvětlí. Docela jsem se bála, že bude příběh přímočarý, že mě v něm nic nepřekvapí, naštěstí to tak však nebylo. Ve Zmizení Sáry Lindertové s něčím celou dobu počítáte a pak najednou za půlkou příběhu zjistíte, že to vůbec není pravda. Autorka si s vámi hraje, a to je hrozně osvěžující. Plusem je rozhodně také skoro až hororová atmosféra. Za mě 4.5 hvězdičky a už se moc těším na další autorčiny knížky.

4 19.05.2019

Prokletá krev ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Ačkoliv jsem se trochu bála spojení světa aristokracie a moderní techniky, nebylo to vůbec potřeba. Někdo by mohl říci, že je příběh překombinovaný, ale z mého pohledu se autorům nějakým způsobem podařilo z na první pohled k sobě se nehodících prvků vytvořit smysluplný a originální celek. Hrozně se mi líbila atmosféra příběhu, při čtení vyloženě cítíte to všudypřítomné pozlátko. Vůbec nejvíc jsem si užila část, kde hlavní hrdinka pochopila, proč Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla. Líbilo se mi vysvětlení a celá ta věc mě fascinovala, aniž bych vlastně pořádně věděla proč. Přestože jsem to čekala, i tak mě Prokletá krev překvapila svojí krvavostí a násilím. Po dočtení jsem se bála procházet potemnělým domem, za to autorům patří velká pochvala. Velkým nedostatkem románu jsou však z mého pohledu jeho postavy. Ani jednu z nich jsem si neoblíbila, všechny byly příšerně nesympatické, včetně samotné hlavní hrdinky. Mimoto jsem si taky myslela, že náhlého, osudového vzplanutí už bylo v knížkách dost. No, zřejmě ne. Vztah hlavního páru je naprosto nepropracovaný. Nemluvě o tom, že se mi jako zapřisáhlé puritánce vůbec nelíbil. Hlavní hrdina je vysloveně odpudivý. Některé věci v příběhu mi taky připadaly pěkně zvrácené. Autoři mají rozhodně zvláštní myšlení. Jen to, že někoho napadne, že by se hlavní postavy mohly pomilovat mezi desítkami mrtvých těl, je z mého pohledu opravdu zarážející. A nechutné. Musím říct, že mě to po dočtení rozhodně nutilo nad knížkou dost přemýšlet. V závěru ji hodnotím spíš jako takový lepší průměr.

4 15.03.2019

Tahle kniha… S jistotou o ní můžu říct jednu věc. Bylo to něco, co jsem vůbec nečekala. Řekla jsem si, že si před spaním přečtu jednu kapitolu a potom si už pamatuju jen záblesky zběsilého čtení a nakonec to, jak knihu před čtvrtou ráno zavírám. Tenhle YA thriller je jednoduše až přehnaně čtivý. I když námět zní jako něco klišoidního a prvoplánového, nakonec taková knížka vůbec nebyla. Autorka dokázala příběh velmi obratně vylíčit třeba i za pomocí policejních záznamů nebo Twitteru. Sleduj mě se dotýká zajímavých témat – agorafobie, stalkingu, bezpečí na internetu nebo taky mentálního zdraví. S jistotou můžu říct, že jsem ještě nečetla nic podobného. Celý příběh je postavený především na online interakcích a bylo neuvěřitelné, jak všechny působily reálně. Obzvlášť to zdůraznilo fakt, že člověku opravdu může záležet na někom, koho zná jen z dopisování po internetu. Momentálně chci jen jediné, a to další díl! :D

4 12.10.2018

Jen 27 dnů můžu jen doporučit. Není to příběh vyloženě o lásce (i když na romantiku taky přijde!), ale spíše o rodině, osamělosti a přátelství, o tom mít někoho, kdo o vás stojí a stará se o vás. Moc se mi líbilo, jak celý příběh na konci dával smysl. A obzvlášť to, že hrdinčina cesta zpět v čase nezměnila život jen Archerovi, ale také jí samotné. I když děj nebyl až tak nepředvídatelný, stejně se mi líbilo autorčino podání. Vůbec jedna z nejsilnějších stránek knihy je pak atmosféra, kterou dokázala Gervaisová vytvořit. Celý příběh se odehrává při skvělých kulisách – podzim přehoupávající se do zimy, New York, který jsem měla opravdu nutkání díky knize navštívit, stará kavárna, jež patří Archerově rodině s italskými kořeny. Měla jsem při čtení opravdu velkou chuť se sebrat, jít si do Mama Rosy zachumlaná v teplém svetru sednout s knížkou a u toho z misky jíst polévku a pít dobrou italskou kávu nebo horkou čokoládu. Jen 27 dnů jsem dočetla už před nějakou dobou, přesto tu atmosféru, kterou autorka dokázala vykouzlit, si dokážu vybavit ještě teď.

4 12.10.2018

Tak tohle bylo velké zklamání. Upřímně si nejsem moc jistá, jestli měla kniha vůbec nějakou zápletku. Děj se neustále točil okolo jednoho a toho samého dokola. Čekala jsem jiskření a spoustu situací plných napětí, pokušení a trpkého sebeovládání. Toho v knížce však bohužel moc není. Autorka z celé situace ani zdaleka nevymačkala to, co mohla. Vůbec nejhorší na celé knize je ale především její hlavní hrdinka. V prvním díle, kdy jí bylo šestnáct, jsem dokázala ještě trochu pochopit, že se chovala dětinsky, ale u Víš, že tě potřebuju? mi zůstával jen rozum stát. Přestože Eden ve dvojce zdůrazňuje, že vyspěla, ve skutečnosti je ještě horší než v prvním díle. A to je co říct.

Během čtení jsem si uvědomila, že Eden vlastně vůbec není dobrý člověk. Už od začátku jí muselo být jasné, že její srdce rozhodně nepatří jejímu příteli Deanovi. Přesto se s ním nerozešla. Zároveň stíhala velice přehnaně žárlit na každou dívku, která se vůbec mihla kolem jejího nevlastního bratra, a ještě se cítit v právu. Zatímco jsem četla, nevěděla jsem, jestli mám chuť ji praštit nebo se za ni chci cítit trapně nebo jen zírat s otevřenou pusou. Když nakonec začala svého přítele opakovaně podvádět, cítila jsem nad ní jen opovržení. I tady čtenář najde intriky Tylerovy bývalé Tiffani, tentokrát jsou však tak umělé, že si člověk musí klepat na čelo. Všechno se dalo vyřešit jednoduše, i když vám hlavní hrdinka tvrdí, že ne. Víš, že tě potřebuju? jednoduše nebylo čtení pro mě, a tak knize dávám s přivřenýma očima 2 hvězdičky.

4 19.08.2018

Při čtení Skoro úplného seznamu těch nejhorších nočních můr jsem si připadala jako příšerný realista. Vadilo mi, jak bylo všechno v knížce divné. Esteřini rodiče, bratr, Ester samotná i její kamarádka Hephziba, která téměř nemluvila, i když němá nebyla. I to, jak se hlavní hrdinka každý den místo do normálního oblečení oblékala do kostýmů, aby se na ni nikdo nedíval (ten paradox mi prostě přišel na hlavu). Ester mi k srdci příliš nepřirostla, vlastně bych mohla říct, že mi nebyla moc sympatická. Nechápala jsem, jak někdo může v sedmnácti tolik věřit pověrám, být tak nevnímavý k reálným problémům (obzvlášť k těm jejího bratra) a tolik se všeho bát. Kdo si proboha na seznam fobií, které člověku mohou zničit život, napíše humry? Na můj vkus byla příliš hysterická, jejích úzkostí bylo až moc. Po většinu času, kdy Ester čelila svým strachům, jsem měla pocit, že jednoduchým řešením by bylo, kdyby se prostě přestala dívat na hororové filmy. Velké množství věcí, kterých se bála, pocházelo odtud. V takových případech na mě působila až trošičku hloupě. Lituju, že celá knížka nebyla jako první kapitola, která mě naprosto uchvátila a na jejím konci i rozesmála. Sutherlandová v knížce používá er-formu, minulý čas a opravdu krásný jazyk. Všechny tyto prvky ve čtenáři vyvolají dojem, že čte pohádku. Na Skoro úplném seznamu těch nejhorších nočních můr se mi líbilo také mystično, které celý příběh halilo. Stejně tak pasáže o tom, jak se Esteřin dědeček potkával se Smrtí, byly kouzelné, originální a jejich čtení jsem si opravdu užívala. Za mě však bohužel s přivřenýma očima 3 hvězdičky.

4 26.03.2018

Muffin a čaj je natolik čtivá knížka, že jsem se přistihla, jak ji dočtenou zavírám o půl čtvrté ráno. Přiznám se, že na začátku jsem byla poměrně nedůvěřivá. Oba hlavní hrdinové na mě působili příliš stereotypně a tak trochu jsem se bála, aby se z celé knížky nevyklubal jen laciný románek. Bylo však jen potřeba číst dál. Jakmile totiž hrdiny poznáte blíž, seznámíte se s jejich problémy, uvědomíte si, že je každý opravdu jiný a že oba mají svoji hloubku. Muffin a čaj je krásné, milé, citlivé, místy melancholické čtení. Myslím, že nejvíc se mi na celé knížce líbily velmi autentické myšlenky, se kterými se člověk dokáže ztotožnit. Stejně tak musím vyzdvihnout nevinnost celého textu, která na mě společně s nenásilným odkrýváním Danielovy krušné minulosti opravdu udělala dojem. Je sice pravda, že zvrat těsně před koncem byl trošičku klišoidní a zakončení na můj vkus až moc přeslazené. A že knížka byla možná občas přespříliš uplakaná. Na prvotinu se však Muffin a čaj Addairovi povedl víc než dost. Za mě 4 hvězdičky.

4 26.03.2018

Přiznám se, Křišťálové království mě docela zklamalo. Ze všech dílů mi tento připadal nejslabší. Čtenář se tu setká se všemi autorčinými neduhy – citovou plochostí postav, přílišnými popisy prostředí na úkor akce, určitým způsobem strohým stylem psaní. Když tedy na konci začala kosit důležité postavy jako obilí, nezanechalo to ve mně takové pocity, jaké by jiný autor jistě dokázal vyvolat. V tomto díle tekla krev mnohem víc než dřív. Autorka je zvyklá popisovat všechno v tomto směru dost odpudivě a násilnicky… a nereálně. Přestože byl pro Bryn a další postavy trénink největší náplní života, dalo se očekávat, že budou mít boj „na háku“. Ale někdy to bylo už opravdu přes čáru. Abych ale jen nekritizovala, vysvětlení celé zápletky, Minina jednání a toho, jak v tom figuroval Viktor, mě opravdu mile překvapilo. Trošku jsem se bála, že autorka přijde s něčím banálním, ale tohle se mi líbilo. Nejlepší scéna (a od Hockingové vážně zákeřná!) z celé knihy byla těsně před koncem, kdy jsem si přála, aby si Bryn opravdu místo Ridleyho vybrala Konstantina. I kvůli té pasáži dávám Křišťálovému království 3 hvězdičky, jinak bych přemýšlela o horším hodnocení.

4 18.01.2018

Paní Parkingtonová bylo k uzoufání nudné čtení. Vadilo mi neustálé zdůrazňování, jaká je Susie pozoruhodná postarší dáma, jak ji všichni obdivovali, zatímco většina lidí kolem ní byla naprosto nemožná. Podle mě přitom byla hlavní hrdinka neskutečně nesympatická a příšerně nesnášenlivá. Už jen její porovnávání vlastních dětí Herberta a Alice, pro kterou neměla nejmenší pochopení, mě nutilo jen znechuceně kroutit hlavou. Když se na ni někdo obrátil s problémem, tvářila se, jak všechno za všechny řeší, ale ve skutečnosti nedělala téměř nic. Proto taky na konci vznikla ta peripetie s Janou. Čtenáři je taky opakovaně zdůrazňováno, jak zajímavý život Susie měla, ale v knize jsem žádný takový život nenašla. Jediné pozitivum vidím v tom, že jsem se alespoň dozvěděla něco o náladě a uspořádání té doby.

4 22.12.2017

Upřímně? Na začátku pro mě bylo Šest vran docela trápení. Autorka představovala svůj svět, postavy a celý problém oklikou a hodně pomalu. Než se vůbec všech šest hrdinů vydalo na cestu za svou nebezpečnou misí, uplynula třetina knihy. Autorce se nedá upřít, že svůj svět a postavy měla do detailu propracované. Bylo zajímavé, jak dokázala od vyprávění v přítomnosti ladně sklouznout do minulosti, vyjevit čtenáři historii postavy, a tedy ozřejmit pohnutky, které ji vedly k určitému chování. Nemám však v knížkách ráda dvě věci – vracení se do minulosti a sáhodlouhé popisy. A právě toho bylo v knize na můj vkus až přespříliš (čtyři velké stránky o tom, jak postava prochází městem a všímá si okolí, sice pomůže čtenáři si představit atmosféru Ketterdamu, ale mě to spíš nudilo). Stejně tak souhlasím, že hlavní hrdinové ani přinejmenším nepůsobili jako teenageři, ale jako mnohem starší lidé. Nejlepší podle mě prostě byla část, kdy se parta vloupala do Ledového paláce a všechno se kazilo, jak mohlo. To jsem opravdu tajila dech a musela číst až do konce. Kdyby celá kniha vypadala jako pasáže z té sebevražedné mise, dala bych jí i pět hvězdiček. Ale takhle to bohužel vidím jen na tři a půl.

4 25.11.2017

Oproti prvnímu dílu opravdu lepší. Autorka se sice nezbavila svého zlozvyku popisovat i vzory na čajovém servisu, ale čtenář tu najde mnohem víc děje a oproti Mrazivému ohni i plnohodnotnou zápletku. Dění u Skojarů mě až tak nezajímalo, spíš mě rozčilovalo to neustálé tajnůstkaření všech okolo. Ale konec? Ten byl perfektní, plný zvratů, až jsem vážně litovala, že nemám po ruce pokračování. Je mi hrozně líto Bryniny kamarádky, to bylo hodně tvrdé. Za mě 3,5 hvězdičky.

4 22.07.2017

(SPOILER) Opravdu tohle napsala autorka Měsíčních kronik, které všem horlivě doporučuji? Na začátku jsem byla nadšená. Měla jsem před sebou krásně napsaný text, neuvěřitelně zajímavé prostředí a postavy (moc jsem si oblíbila Šklíbu) a hravé dialogy. Hlavní hrdinka byla sympatická a při popisech jejích pekařských výrobků se mi sbíhaly sliny. Námět měl opravdu velký potenciál. Hned zpočátku mi připadaly některé pasáže zdlouhavější, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Tento nešvar se však později ukázal jako typický prvek celé knihy. Děj se příšerně táhl a zápletka byla na délku celé knihy chatrná, jednoduchá a hrozně předvídatelná (a to v tomto směru přitom příliš nevynikám). Čekala jsem výborné zdůvodnění toho, proč se vyloženě dobrá Cath stala zlou Srdcovou královnou (přece jen to napsala Marissa Meyer, že), toho jsem se však nedočkala. Hlavní hrdinka se místo toho jako mávnutím kouzelného proutku změnila v nesnesitelnou káču, která sváděla svou vinu na všechny kolem sebe. Podle mě to, co se v knize odehrálo, nebyl důvod pro tak radikální přeměnu, ani přinejmenším to na mě nepůsobilo uvěřitelně. Za mě tedy zklamání a 2,5 hvězdičky.

4 10.06.2017

Je až s podivem, jak čtivě dokáže Kiera Cass psát. Její knihy přečtete opravdu rychle, ani nevíte jak. Když jsem se do Dcery pouštěla, věděla jsem, že se Eadlyn bude chovat jako rozmazlený spratek (jak ji ostatně nazval Kile), a byla jsem na to tedy připravená a ani mi její povaha nelezla na nervy. Věděla jsem, že příběh je o tom, jak se charakter hlavní hrdinky vyvine (nutno podotknout, že za její povahu mohou i America a Maxon, očividně ji moc dobře nevychovali a i v Dceři ji na můj vkus neustále jen chválili). Pořád se ale nedokážu zbavit dojmu, že se autorce vůbec nepodařilo využít potenciál, který námět nabízel. To romantické napětí, které jsme v předchozích dílech našli u Americy a Maxona, tam skoro nebylo. Připadalo mi, že si autorka neví s opačnou Selekcí, kdy si dívka vybírá mezi muži, vůbec rady. Některé věci zase zanedbala (Eadlyn pořád líčila, kolik má práce, ale nějak jsem tu práci neviděla, stav země a nepokoje taky nebyly vůbec propracované atd.). Škoda. Jak to celé dopadne, mě ale samozřejmě zajímá. Jsem ráda, že už vyšel poslední díl a já se můžu hned pustit do čtení :)

4 03.06.2017

Za tou krásnou obálkou se schovává takový průměr. Textu by rozhodně prospělo mnohem víc akce. Začátek autorka napsala vysloveně nudně, celé to představování jejího vymyšleného světa mě upřímně nebavilo. Když už se v knize objevila akce, byla to chvilková záležitost a potom se hlavní hrdinka opět vrátila k sezení na zadku u sebe doma. Vím, že se jedná o první díl trilogie, ale i ten by měl mít na konci nějakou větší akci, dalo by se říct svoji vlastní zápletku. Místo toho se Bryn třicet stran před koncem vydala ke Skojarům, kde došlo k bleskovému vývoji určitých událostí, a to bylo všechno. K poslednímu odstavci bych mohla snad jen dodat, že se málokomu podaří napsat tak nudné zakončení prvního dílu trilogie. Bryn mi jako hlavní hrdinka nebyla moc sympatická svým postojem ke vztahům (obzvlášť její útok na Tildu byl zcela mimo mísu). Konstantin by se mi líbil nebýt jeho podivných výlevů, kterými obluzoval Bryn. I přes to všechno byla kniha poměrně čtivá, takže za mě 3 hvězdičky.

4 05.05.2017