efka.saf komentáře u knih
"Sakra, co bych asi v této situaci dělala já???!!" - při čtení nejčastěji kladená otázka :). Teda, musím opravdu říct, že párkrát se mi žaludek trošku pohupoval na vlnách Dekkerovy mučitelské fantazie, snad i jakési zvrácenosti. Nemám ráda lámání kostí :), knihu jsem ale přečetla rychlostí blesku. Četla se dobře, byla našlapaná dějem až do konce, ale žádné převratné odhalení v závěru nečekejte. Identita vraha v podstatě není zase až tak důležitá, meritem knihy je bezesporu morální aspekt.... je to správně co se děje ve světě, v našem státě, na našem dvorku? Na co máme jako lidstvo právo a na co už ne? Co je člověk ochotný a schopný podstoupit a vytrpět pro své blízké? No, nelehký úkol najít odpověďi, ale samozřejmě že na tyto otázky si musí odpovědět každý sám a individuálně.
Vynikající Urban. Velmi originální, ale nemyslím si, že úplně snadné čtení, protože knížka nabízí hodně prostoru pro vlastní interpretace a pro řádění čtenářovy fantazie. Především první část jsem zhltala, ale stejně jsem do poslední stránky úplně nevěděla, co z toho nakonec bude. Ale při dočtení onoho prvního dílu mě napadlo "vždyť to bylo vlastně naprosto geniální!". Druhá část je o něco slabší, i když i tak mě narážky na zdevastované životní prostředí současnosti celkem zasáhly. Jednoznačně knihu považuji za jednu z nejlepších v Urbanově tvorbě.
I když už to nějaký ten pátek bude,co jsem knihu četla, tak mě při čtení mátla čím dál víc a v konečné fázi se mi její obsah naprosto nelíbil. Vlastně jsem od knihy očekávala něco úplně jiného, než jsem dostala a dočtení mi opravdu dělalo hodně velký problém. Ale za povšimnutí i přečtení stojí a své fanoušky si bezesporu najde, já ale mezi ně nikdy patřit nebudu.
Verneovka, která mě vždycky nejvíc inspirovala a často jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdybych se ocitla taky na ostrově s bandou mých spolužáků :). Jednoznačně je to moje nejoblíbenější Verneovka. Velmi povedená byla i rozhlasová dramatizace, kterou jsem jako dítě naprosto "žrala", a to i přes to, že z této dramatizace vlastně půlku knihy vypustili :).
Povinná četba.... možná proto nejsem schopná tuhle knihu víc docenit, byť svoje vědecké kvality určitě má. Gombrich ale nikdy nebyl mému srdci příliš blízký, na rozdíl od řady jiných uměnovědných autorů.
Každý, kdo někdy přišel do kontaktu s koněm, byť kolem nich jenom prošel podél ohrady, by si měl knížku přečíst! Pracovala jsem s koňmi 6 let a člověk by po této době tak nějak předpokládal, že už ledacos ví.... to bezesporu, ale i tak přiznávám, že spousta věci pro mě byla nová a osvětlila mi tu nebo onu koňskou reakci na nejrůznější podněty. Kniha je nenáročná, poměrně krátká, přesto nesmírně poučná. Není určená ani pro začátečníky, ani pro pokročila jezdce, ale spíše pro ty, kdo milují koně, obdivují je a chtějí poznat jejich svět očima nikoliv dravce, kterým člověk pro koně je, ale očima kořisti, kterými se koně cítí být od počátků věků na Zemi. Skvělá kniha!
Kniha, která snad nikoho nemůže nechat chladným :). Detektivka, thriller a horor v jednom balení. Také jedna z věcí, která se mi dostala do ruky už v dětství a zanechala ve mě hluboké vzpomínky. Ve své době jsem byla dokonce i sběratelem filmových verzí Psa Baskervillského a hnidopišsky jsem si vypichovala, co je kde jinak a který příběh se knize přibližuje nejvíc. Nakonec to vyhrála verze s Jeremy Brettem, ale už si nepamatuju, jestli právem nebo proto, že to byl vždycky v mých očích jediný opravdový Sherlock Holmes. Suma sumárum, další se žánrových klasik, kterou hned tak někdo z pomyslného piedestalu nesundá.
Po prvním přečtení na střední škole jsem to odkládala s pozastaveným dechem, poté jsem knížku četla ještě třikrát a nic se nezměnilo...
Tento příběh je skutečně naprosto unikátní. V meziválečném období psalo opravdu hodně výborných autorů a vznikala skutečně skvělá díla, v mých očích ale tohoto Remarqua nic nepředčí! Příběh se odehrává takřka na pár stránkách, ale je tak nesmírně silný a syrový, až se člověku tají dech. Příběh chlapců, kteří byli vytrženi ze školních lavic a místo toho, aby prožívali své první romantické lásky, jsou zataženi do víru první světové války, nuceni zabíjet další muže, jimž byla někým na vyšších postech dána nálepka "nepřítel". Všechno je podáno tak naturalisticky - prostředí, postavy, vztahy mezi nimi, že člověk nemůže zůstat za hranicemi příběhu, ale je do něho takřka vtažen, ať chce či ne. Přátelé, jejichž poslední měsíce, týdny a dny Remarque popisuje, umírají jeden po druhém, až už nemá být příběh kým vyprávěn... Smutné, ale krásné zároveň! Krásné právě proto, že existoval spisovatel, který svého čtenáře dokázal dostat takřka přímo do zákopů a do centra válečné vřavy. Každý, kdo knihu čte, jednoznačně musí začít cítit vši ve vlasech a bahno po celém těle :))).
Dodnes si pamatuji, jak jsem jako mladá žába četla tuto knihu poprvé. Tehdy mi ji s doporučením dala do ruky moje drahá maminka a četba mi trvala tak měsíc :D. Nakonec mi ale zajistila tak neuvěřitelný zážitek, že jsem začala hltat vše, co bylo od autorky k dispozici. Od té doby jsem pak knihu četla ještě několikrát, a přesto, že nic neztratila na svém kouzle, nikdy už to nebylo stejné, jako tehdy to mé "poprvé" :). Nápad s říkankou, deseti lidmi na ostrově, které nezvratně potkává jednoho po druhém na tomto místě smrt, dodnes patří mezi moje nejsrdcovější zápletky a knihu považuji za nejlepší počin Agathy Christie vůbec.
Stieg Larsson a jeho trilogie Milénium je pro mě naprosto srdcovou záležitostí. Nejenom, že se knižně jedná o naprostý majstrštyk, ale především této trilogii vděčím za to, že jsem svůj život (po tehdejší jakési pauze) opět zasvětila čtení. Prvně jsem viděla film (a radím všem, kdo to ještě nečetli - prosím, nedělejte to!) a už i u toho jsem tehdy seděla s otevřenou pusou (a to je oproti knize hodně slaboučký odvar), takže kniha mě naprosto uchvátila a pohltila. Lisbeth Salander patří mezi moje nejoblíbenější knižní hrdinky a relativně nelibě nesu snahu o vytváření podobných Lisbeth u jiných autorů. Nesmírně mi pasuje i Larssonův vypravěčský styl a už x-krát jsem přemýšlela, co bych jednotlivým knihám mohla vytknout, nic mě však nenapadlo. Pro mě prostě jedinečný čtenářský zážitek hraničící s čtenářským orgazmem! 7* z pěti :).
Jednoznačně nejlepší z mnou doposud přečtených Brownů. Ale samozřejmě záleží na úhlu, z jaké se na knížku díváme. Je logické, že z historického hlediska by moc ovací nesklidila, ale nutno se dívat na Browna jako na spisovatele napínavých thrillerů, nikoliv jako na autora literatury faktu (jako to dělá naše Matička církev). Kdo ví, možná Bernini opravdu teď někde v zemi roní slzy nad tím, co bylo k jeho dílům vyfabulováno, ale já naopak Brownův smysl pro kombinaci historických faktů s naprostou fikcí oceňuji a především obdivuji. Samozřejmě uznávám, že děj (a především závěr) byl "lehoulilince" překombinovaný, ostatně to by jinak nebyl Dan Brown, ale nic to nezměnilo na tom, že jsem knížku přečetla ani ne za dva dny a bála jsem se ji odložit, protože jsem si byla jistá, že Vatikán vyletí do vzduchu a já u toho nebudu :)