efka.saf efka.saf komentáře u knih

Kořist Kořist Darcy Coates

(SPOILER) Tak tohle byla po dloooouuuuhé době zase jednou nádherně rozporuplná kniha! Na autorku mám zálusk dlouho, ale ještě se ke mně v knihovně nedostala ani její duchařská prvotina, takže jsem se hecla a pár jejich knih si prostě koupila. Tahle Darcyina kniha je tedy moje první a srovnání s domy nemám. Ale asi mi to zase až tak nevadí :).

V prvé řadě musím souhlasit s většinovým názorem zde, že horor to není ani náhodou. Spíš thriller, s trochou nadsázky i mrazivý, ale horor ne. A proč mi přijde tak rozporuplný? Vezměme to od toho negativního. V knize vystupuje řada postav a všechny se dají označit za hlavní. A všechny mi z duše lezly na nervy. O postavách jsme se toho zase až tak moc nedověděli, autorka se jejich životem nijak moc neprobírala, takže sympatie jsme si mohli vytvořit pouze na základě chovaní při pátrání. A to bylo místy drobátko tupé. Takže nutno podotknout, že sympatickou osobu bych hledala marně. Na druhou stranu, cenu za největšího hňupa knihy by v mých očích jistě získal Todd, i když měl poměrně slušnou konkurenci. Vzhledem k tomu, že kniha je podle mě thriller, měla by mít nějakou reálnou základnu. Snaha tu možná byla, ale přesto je příběh sestaven spíš ze sledu náhod, absurdností, řady klišé a téměř neuvěřitelných situací. I když závěrečné vysvětlení přeci jen trochu vysvětlilo dokonalost a všudypřítomnost vraha, nevysvětlilo všechno a spousta situací zůstala i nadále v rovině neuvěřitelnosti. Hlavní vyšetřovatelka taky dokonale zapadá do thrillerových klišé dnešní doby. Vyhořelá skoroalkoholička s těžkým osudem, která chytne druhý dech a jako zásahem blesku z nebes vše nakonec vyřeší. No, co už.
A proč teda 4*, když takhle ryju? Ať je to, jak je to, jedno knize nemůžu upřít, a to byla pro mě neskutečná chytlavost, čtivost a svižnost příběhu! Já se nenudila ani na začátku, příběh mě vtáhl téměř hned a já fakt musela číst každou volnou chvilku. Měla jsem chuť prokousávat se lesem a fakt mě zajímalo, jak to nakonec dopadne a kolik mrtvol ve finále objevíme. Nebála jsem se, ale napnutá jsem párkrát byla a tento pocit při čtení prostě miluju a jsem ochotná přimhouřit nad příběhem všechny tři oči, když ve mně kniha vyvolá tohle mrazení v břiše. I samotné rozuzlení mě překvapilo vesměs příjemně. Příběh na mě celou dobu působil jako tak trochu vykradená Šelma, ale závěr byl natolik jiný, dokonce bych řekla netypický, že jsem byla opravdu spokojená.

Co tedy říct na závěr? Jsem ráda, že si nemusím nafackovat za to, že jsem si knihu nakonec koupila. Bylo to docela příjemně napínavé seznámení se s autorkou a já už rychle spěchám náš společný vztah utužit prvním strašidelným domem. Sympatické 4*.

09.02.2021 4 z 5


Fotograf z Osvětimi Fotograf z Osvětimi Maurizio Onnis

Rozhodně moc povedená kniha s osvětimskou tematikou, i když úplný vrchol žebříčku by u mě neobsadila. Zase trošku jiný pohled na dění nám zprostředkovává muž, jehož od nejhoršího zachránila láska k fotografii a především to, že fotografování dokonale ovládal a Němci jej potřebovali a dokázali jeho um "ocenit". Opět nám předkládá hrůzy, nad kterými zůstává rozum stát. Je obdivuhodné, že i v takovém prostředí, kdy šlo všem o holé přežití, se našli mnozí, kteří se nerozpakovali pomáhat druhým, i když je to mohlo stát život.
Asi bych ocenila v knize vícero fotografií, ale vzhledem k tématu se nabízí otázka, jestli by to bylo vhodné.

30.01.2021 4 z 5


Pětka na Finnistonské farmě Pětka na Finnistonské farmě Enid Blyton

Tento díl Správně pětky pro mě znamenal jistý předěl, kdy díly začaly lehce ztrácet na své dobrodružnosti a kulervoucnosti. Do poloviny je to spíš takové vztahové povídání, teprve posléze se začne něco dít, ale nemá to ten švuňk, co většina dílů předešlých. Nicméně, pořád je to Správná pětka a v tomto díle přece našla pohádkový poklad, tak jaképak copak :D.

30.01.2021 4 z 5


Pětka na stopě Pětka na stopě Enid Blyton

Další z dílů, který jsem jako malá milovala a u kterého jsem se klepala strachy! Když jsem ho četla znovu po tolika letech, je neuvěřitelné, jak se mi vybavovala podoba míst, ve kterých se příběh odehrává, v podobě, jakou jsem jim vtiskla bezmála před 25 lety! Neuvěřitelné...
Jinak příběh opravdu napínavý hned od začátku a skvěle promyšlený. Děti opět s přehledem převezou všechny padouchy a bezmála zachrání svět :). Miluji Správnou pětku!

30.01.2021 5 z 5


Pětka v Sovím doupěti Pětka v Sovím doupěti Enid Blyton

Další díl, který šplhá na nejvyšší příčky pětkového žebříčku. Napínavé hned od začátku, Julián je zde opravdu dospělácký a charakternější než Kája Mařík :D, a napětí je hmatatelné. Pětka se vydá hledat jednoho ze svých členů do opuštěného domu hrůzy v liduprázdných končinách a nezbývá než zatleskat, jak opět všechny padouchy převezli a naservírovali je policii :).

30.01.2021 5 z 5


Pětka jede tábořit Pětka jede tábořit Enid Blyton

Jeden z nejlepších dílů, u kterého jsem se jako malá klepala strachy a jako dospělá si užívala napětí, které by se opravdu dalo místy krájet. Výborný díl odehrávající se v úžasném prostředí lesů a vřesovišť. Strašidelné vlaky působily opravdu hrůzostrašně a člověk jenom obdivuje skupinku malých dětí, na co všechno nemají odvahu. Ještě že všechno vždycky dopadne dobře :).

30.01.2021 5 z 5


Pětka na Pašeráckém vršku Pětka na Pašeráckém vršku Enid Blyton

Na úvod si dovolím menší úvahu. Jak už jsem v několika svých předešlých komentářích zmínila, v poslední době mě trápila celkem silná čtenářská krize. Nepříjemné. Moc :(. Nicméně, ať jsem četla cokoliv ležíce ve své posteli - v mém posvátném čtenářském chrámu - stále jsem jedním očkem mžourala po největší lásce ze svého dětství. Po Správné pětce. Jsem hrdou majitelkou celé této krásné série v nejstarším vydání a ona na mě pomrkávala sakra dlouho a vytrvale. A když myslím dlouho, nemyslím týden ani měsíc, ale dalo by se to počítat na roky. Ale měla jsem velký strach z toho, že když po knihách sáhnu, zkazím si ty nádherné vzpomínky z dětství, kdy jsem s pětkou prožívala naplno každé dobrodružství a byť vědoma si jistého svého srabáctví, toužila jsem zažívat taková dobrodružství také.
O letošních Vánocích, kdy vrcholila čtenářská krize, mě dohonila má touha po Správné pětce. Po těch bezstarostných dobrodužstvích pětice kamarádů, kteří přechytračí i největší padouchy britských ostrovů. A tak jsem vzala první díl a četla a četla. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat! Správná pětka neztratila naprosto nic ze svého kouzla a ze své dobrodružnosti. Knížky jsou skvělé, čtivé a napínavé, čtveřice dětí a pes Tim jsou dokonalost sama a mě to ani s odstupem nějakých 25 let nepřišlo blbé ani trapné. Jasně, člověka napadají jistá rýpnutí, povšimne si různých chyb, naivita z jednotlivých dílů jen prýští, skladba příběhů je stále stejná a pes Tim je tak dokonalý, že se může jít zahrabat i komisař Rex. Přesto to byl nádherný zážitek! A co víc, věřím, že krize je prozatím zažehnána.
Rozhodla jsem se napsat toto své zamyšlení k dílu, který u mě vyvolal obzvlášť silné chvění, protože se mi poprvé vybavily vzpomínky, jak jsem jej prožívala v dětství. Pašerácký vršek je skvělé tajuplné místo, které by jistě každý dobrodruh rád navštívil, ale bez svého "Tima" by tam asi nikdo nepřežil :D. Děti byly jako vždy slušné, ale odvážné a nakonec vše zdárně vyřešily. A tak to prostě má být! Děkuji Enid Blytonové, že mě přitáhla ke čtení jako malou holčičku i jako dospělou třicítku!

30.01.2021 5 z 5


Tygří zuby Tygří zuby Maurice Leblanc

Zamilovaná kniha mého táty a pravděpodobně jediná detektivka, kterou kdy v životě četl. Pro mě, jakožto milovnici detektivek, naopak povinnost se s touto knihou seznámit. Četla jsem opravdu výtisk z roku 1922 a archaický jazyk, jakým byla kniha psána, byl opravdu kouzelný a krásně mi k příběhu pasoval.
Co se týče zápletky, musím uznat, že Leblanc se s tím tedy nepáral a hned od začátku to na čtenáře pěkně valí. Jedna smrt střídá druhou a snad v každé kapitole se najde tak napínavá pasáž, až se mi chvílemi tajil dech. Nicméně, i toho dobrého bývá někdy příliš a cca ve třetí třetině jsem si naopak začala trochu poklepávat na čelo. Zdálo se mi, že to autor drobátko přehnal. Konec jako takový byl určitě zajímavý, vše se docela hezky vysvětlilo, ale opět by se za takový závěr nemusel stydět ani James Bond.
Takže proč ne, kniha určitě má své kvality. Vzhledem k době, ve které vznikla, byla určitě kulervoucí. V době dnešní, když z každé kriminálky stříkají potoky krve, už možná mnohé tak nezaujme, ale vnímána spolu s dobou, ve které byla napsána, jsem přesvědčená, že za přečtení a naši pozornost určitě stojí.

05.12.2020 4 z 5


Celým tělem naboso Celým tělem naboso Katy Bowman

Jakožto majitelka velmi širokých chodidel, která byla často silně huntována konvenční obuví, jsem byla na knihu velmi zvědavá. A myslím, že po obsahové stránce je kniha opravdu povedená (ačkoliv ne vždy jsem všemu ze světa naší anatomie plně porozuměla). Ale to, jak naše chodidla (a především boty, ve kterých chodíme) ovlivňují celé naše zdraví, držení těla a jak vše souvisí se vším, bylo v knize vysvětleno, myslím, velmi dobře. Co oceňuji asi nejen já, je poměrně velké množství cviků na regeneraci chodidel a celého držení těla, z nichž mnohé stále praktikuji a bolesti chodidel se opravdu výrazně zmírnily. Co se mi ovšem příliš nelíbilo, byla forma, jakou autorka psala. Nevím, asi to bude subjektivní dojem, ale na mě to bylo příliš.... rýpavé, snad až povýšené, autorčina osobnost na mě v knize prostě příliš dobrý dojem neudělala. Ale čert to vem, obsah za přečtení rozhodně stál, takže hezké 4*.

05.12.2020 4 z 5


Kdo ukradl zelí? Kdo ukradl zelí? Stanislava Reschová

Ale jo, proč ne! Detektivka pro nejmenší čtenáře se zajímavou zápletkou a ještě koncem ve stylu "a žili šťastně až do smrti" :). A k tomu mají děti na koncích kapitol i drobné úkoly, což je skvělé především při čtení doma. I ilustrace odpovídají charakteru knihy, takže jako celek moc hezké. Malé děti jistě tuto knihu ocení.

05.12.2020 4 z 5


Čim, Čára a zahrada Čim, Čára a zahrada Radana Dungelová

Nesmírně krásná a poučná dětská knížka, do které jsem se okamžitě zamilovala! Skvěle propojený svět lidský (děti Anička a Honza) a svět ptačí (vrabčáci Čim a Čára), které se vzájemně mísí a vyprávění se doplňují. Čtenář se seznamuje s ptačím světem se vším, co k němu patří, tedy jak s tím dobrým, krásným a obdivuhodným, tak i se smrtí ptáčků, kteří to mnohdy nemají vůbec snadné. Ale proč ne? Myslím, že je správné ukazovat dětem i tuto odvrácenou stranu života. Za pozornost stojí i překrásné ilustrace, které ke knize pasují jako pr*el na hrnec.
Za sebe tedy tleskám a rozhodně víc takových knížek!

05.12.2020 5 z 5


Selfies Selfies Jussi Adler-Olsen

Tak tohle bylo tedy hodně slabé a ujeté. Carl vždy patřil mezi mé oblíbence, ale tenhle díl ho v žebříčku sesadil pěkně nízko :(. Asi opět procházím čtenářskou krizí, a i proto mi trvalo poměrně dlouho knihu přečíst, ale kdyby byla čtivá, určitě by mě strhla aspoň od poloviny. To se ale nestalo.
Zápletka mi v tomto kriminálním případu přišla strašně slabá - překombinovaná až na půdu, naprosto nevěrohodná, plná podivných náhod. Závěr byl také slabý, rychle sfouknutý a osobně netuším, co nakonec vyšetřovatelé všechno věděli a dali si dohromady. Bylo to asi tím, že stejně hlavní postavou v tomto díle byla Rose a její psychosvět. Osobně mě paradoxně tato linie bavila nejvíc (rozhodně mi to přišlo zajímavější než samotná krimi zápletka), ale nutno podotknout, že autor se tedy nežinýroval naložit Rose na hřbet řádnou dávku ho*en.
Vzhledem k tomu, že v dalším Q-čkovém díle se řeší život Asada, předpokládám, že si ho dřív či později ze zvědavosti přečtu, ale po zklamání z tohoto počinu si myslím, že to bude spíše později.
(Mimochodem, proč se vlastně kniha jmenuje Selfies???)

05.12.2020 2 z 5


Jmenuji se Orel Jmenuji se Orel Romi Grey

Čekala jsem od knihy trošku něco jiného, což je u mě většinou trochu problém při hodnocení, nicméně i tak uznávám, že knížka je to velmi milá a originální, místy rozhodně i poučná. Příběh mi sice přišel lehce nekompaktní a návaznost kapitol byla dosti velkorysá, ale jako celek nepostrádal Orlík svoje kouzlo.
Celkově si velmi vážím knih, které se snaží dětem ukázat, že tato zvířata po generace vnímána jako čistě hospodářská, si zaslouží víc než klec a umělé světlo. I my jsme si pořídili 5 těchto potomků tyranosaura a naše zahrada nikdy nebyla tak živá a veselá, jako teď. Za sebe tedy doporučuji knihu i slepice :-D.

04.10.2020 4 z 5


Otevřený hrob Otevřený hrob Angela Marsons

Čtvrtý díl vystupňovaný snad až do nadpozemských výšin. Téměř božská Kim s instinktem a schopnostmi MacGyvera, nezničitelný tým a supergeniální a krutý "padouch". Tak nějak mi přišlo, že v tomto díle autorka tlačila na pilu tak vehementně, aby všechno bylo echt, až snad trošku přeřízla. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Ale na druhou stranu, sakra dobře se to četlo!!!
Zápletka v tomto díle byla velmi zamotaná, opět sahala daleko do minulosti a kurzívou psané myšlenkové pochody hlavního "padoucha" byly opravdu výborný nápad. Líbilo se mi i zaměření na Stacey, na její život, osudy a osobnost. Ale celkově mi přišel příběh přeci jen trochu přitažený za vlasy, a těch náhod - šťastných i nešťastných - mi na dva případy přišlo bohužel trochu moc. Nic to ale nemění na tom, že se mi kniha četla velmi dobře a držela mě u svých stran přikovanou až do konce. I přes mé výhrady se podle mě jedná o příjemný a nadprůměrný thriller.

08.04.2020 4 z 5


Tichá modlitba Tichá modlitba Angela Marsons

SPOILER
No páni! Tak touhle knihou jsem proletěla jako kulový blesk! Angela se s tím tedy nepárá a tentokrát nám předložila zcela strhující příběh s nebývale krutou, snad až odpornou zápletkou! Na druhou stranu, kniha vás do svých tenat chytne a opravdu až do posledních stran nepustí. Je výborně napsaná se svižnými a inteligentními dialogy a čtenář prostě musí vědět, kdo za tím vším hnusem je a proč. Co se týče Kim, je to budlok :). A v tomto díle ještě zavilejší, než v předešlých, ale to se dá trochu čekat, jelikož jde o přežití devitiletých holčiček. Jenom kdyby pořád nechodila do závěrečného boje sama. Už mi to přijde obecně v krimithrillerech jako stále se opakující klišé. Ale čert to vem :).
Myslím, že každý, kdo se knížkou prokouše, si uvědomí, jak náročné je být rodičem. Nikdy, opravdu nikdy bych se v podobné situaci nechtěla ocitnout. Brrr. Co se týče padouchů, no, děkuji pěkně. Krutost subjektu 2 byla opět naprosto nechutná a stejně jak v případě doktorky Alex v minulém díle doufám, že takových odlidštěných strojů mezi námi moc nechodí. Co se týče hlavního mozku, přišlo mi, že tam dotyčná osoba čněla jako bizon mezi volavkama a uvědomila jsem si, že kdyby to vše bylo pouze o subjektu jedna a dva, působilo by to možná trochu realističtěji. Na druhou stranu, takhle jsme ale měli aspoň nečekané překvápko na konci.
Takže co říct závěrem? Výborné, výborné, výborné! V celku excelentní detektivka, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete. Těším se na další díl!

28.03.2020 5 z 5


Ďábelské hry Ďábelské hry Angela Marsons

Tak konečně po řadě knižních zklamání mé čtenářské srdce opět zaplesalo! První díl o Kim Stoneové jsem četla už tak před dvěma roky a byť to byla velmi slušná detektivka, úplně odvařená jsem z ní nebyla. Ale protože jsou nyní knihovny zavřené, nadešel ten správný čas blíže prohrábnout mou domácí knihovničku a zraky mi padly právě na Angelu Marsons. A byl to skvělý tah!

Autorka nám v této knize dala možnost nahlédnout do hlavy jedné nebezpečně inteligentní sociopatky a byl to exkurz vpravdě děsivý. Upřímně doufám, že takových lidí v psychiatrii moc nepracuje, protože důsledky toho, kdyby ano, zde byly popsány až příliš realisticky. I přesto ale doufám, že během celostátní karantény mi doma spotřebiče ještě nějakou chvíli nebudou odpovídat v mých rozhovorech s nimi, protože návštěva psychiatra se mi v tuto chvíli nejeví jako bezpečný tah. Také jsem se bála, že až dojde ke střetu Kim s touto sociopatkou, stane se z toho takový prapodivný mišmaš dvou "nezdravých" myslí, ale naštěstí se s tím autorka poprala velmi dobře a umě. Co se týče druhé vyšetřovací linie, byla neméně zajímavá a neméně závažná, přesto musím říct, že díky doktorce Alex byla upozaděná. Při jejím rozuzlení bych očekávala trochu méně božího vnuknutí a více systematické práce s důkazy, aby měl i čtenář trochu šanci, ale celkově je to pouze malý šrám, který mi dojem ze čtení nezkazil.
Za mě tedy skvělé. I když vím, že toto setkání s doktorkou Alex nebylo poslední (a na další se fakt netěším), právě proto tleskám a dávám plný počet, protože postava ve mě dokázala vyvolat ty správné negativní pocity, což byl jistě autorčin záměr.

26.03.2020 5 z 5


Kar Kar Miloš Urban

Nevím, jestli procházím nějakou čtenářskou krizí, ale v poslední době mě máloco zaujme. Miloš Urban kdysi patřil mezi moje TOP české autory, ale po přečtení Přišla z vody jsem jej na delší dobu zatratila. Kar ovšem vypadal jako návrat ke starým dobrým Santiniho časům, tak jsem si řekla, proč ne. Knihu jsem začala číst na konci září a vyhandlovala jsem na ní tolik upomínek v knihovně, že se divím, že mě nezavřeli. Knihu jsem vrátila rozečtenou. Pak trvalo pár měsíců, než se mi dostala znovu do ruky, ale to už jsem ji slavnostně dočetla až do konce. HURÁ!!

Kniha je opravdu protkaná typickou Urbanovskou atmosférou. Je to takový dekadentní bizár, plný plíživého sychravého podzimu, který na vás dýchá z každé stránky (jo, tohle autor prostě umí) a neušetří čtenáře vpravdě dost nechutných (sebe)vražd. Hlavní hrdina je tak trochu nichtsmocher, ničím nezajímavý a s opravdu blbým odhadem na lidi. A rovněž je typicky Urbanovský. Co se týče děje, přijde mi, že se odvíjel na přímce bez větší gradace. Pouze když se Julián přichomítl k nějaké další vražedné akci, došlo k vykřivení směrem nahoru, pak ale děj sklouzl opět k nudné šedi podzimních dní. Co se týče závěru a celé zápletky jako takové, měla jsem radost. Přišlo mi to jakš takš reálné (opět v rámci Urbanových knih) a hlavně mi to vše dávalo smysl. Vždy jsem měla pocit, že právě závěr knih bývá autorovou slabinou. Zde jsem ale zaznamenala opravdové rozuzlení, což oceňuji. A pak přišlo posledních cca 10 stran a já si řekla COŽE??? Proč? Tohle kdyby si autor odpustil, vůbec bych se nezlobila.
Co tedy říct na závěr. I když knihu mezi moje TOPky řadit nebudu, za přečtení stojí. Miloš Urban nám v podobě Kar naservíroval krásně dekadentní čtenářskou hostinu, na které si jeho fanoušci jistě uzobnou spoustu chutných soust. A ostatní čtenáři? Ochutnejte a uvidíte.

19.03.2020 3 z 5


Blackout: Zítra bude pozdě Blackout: Zítra bude pozdě Marc Elsberg (p)

Číst Blackout v době vypuknutí koronavirové pandémie v Evropě je trochu podivné podobenství. Nehledě na to ale musím říct, že jsem se s knihou doslova prala asi měsíc. A ne, nebavila mě. Přijde mi jako dokonalý příklad toho, jak silné téma se skvělým potenciálem skončí nezvládnuté ve stoupě.

SPOILER! Co se týče začátku, jsem u knih zvyklá, že pár desítek (stovek) stráneček se většinou musím začítat. Ale tady to bylo naprosto o dr*ku. Jsem velký fanda krátkých kapitol, u této knihy mě to ale doslova vytáčelo. Kapitoly byly většinou tak krátké a týkaly se takového počtu lidí či institucí, že až do konce se mi v nich nepodařilo se zorientovat. A než se v kapitole něco stihlo rozjet, většinou bylo po ní. Co se týče hlavního klaďase, tak to byl teda zase ironman! Postava, o které se za celou dobu čtení nic moc nedozvíte a nedostanete ani možnost k ní nějak hlouběji přilnout. Jeho ženské protějšky na tom byly ještě hůř. Co se týče konce, plytké, nezajímavé a nepropracované. Kdo byli padouši? Kde se vzali? Jaké byli hlavní motivy? Proč to všechno? Veškeré odhalení si jenom tak plulo po povrchu bez jakéhokoliv potopení se do hloubky.
Ale abych jenom nekritizovala... Oceňuji téma jako takové. Osobně jsem nic podobného nečetla, takže pro mě byla zápletka i přesto zajímavá a neotřelá. Myslím, že čtenáře dokáže přimět k přemýšlení nad naším současným životem a nejednoho i nakopnout k tomu, aby si nakřečkoval trochu zásob na horší časy. Důsledky takového blackoutu byly v knize spíše tak taktně naznačeny, než vyřvány na plnou pusu. Pro někoho dobré, někdo by možná chtěl víc. Rozhodně to ale není nic, po čem by člověk toužil. Oceňuji i autorův doslov na konci, jeho popis toho, jak přistupoval k faktům i jak v zájmu nás všech ledasco poupravil.

Suma sumárum, kniha s výborným potenciálem, který dle mého nebyl naplněn. Být to klasický thriller, s odřenýma ušima by ode mě dostal 2*, ale vzhledem k tomu, že opravdu oceňuji téma jako takové, jednu hvězdičku jsem přihodila k dobru. Knihu doporučuji, ale s rezervou.

17.03.2020 3 z 5


Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti Světlana Alexandrovna Alexijevič

Velmi silná kniha a rozhodně jsem ráda, že jsem se přesvědčila k jejímu přečtení. Nijak zvlášť se mi do ní nechtělo, ale zároveň jsem "černobylský ročník" a po zhlédnutí seriálu mě svým způsobem lákalo zjistit, které výpovědi stály na počátku tohoto filmového počinu. A ano, spousta výpovědí byla mrazivých, srdcervoucích a mnohdy zůstával člověku rozum stát; nad nehynoucím hrdinstvím hasičů, horníků, likvidátorů a všech, kteří na úkor svého života šli zachraňovat svět (doslova), nad rozpadajícími se rodinami těchto lidí, nad manželkami, které nemohli zachránit své muže ani děti. Na druhou stranu, ano, rozum mi nepobíral tu komunistickou propagandu, zatajování a vyhrožování, nátlak na úkor obyčejného lidu, který pod radioaktivním mrakem žil své běžné životy ...a to už našinec tuhle špínu stejně tak nějak povětšinou ví. A to nemluvím o zvířatech, která byla zanechána svým strašným osudům. Pevně doufám, že nikdy v podobné "evakuační" situaci nebudu, protože bez svých zvířat bych nevyšla ani za domovní práh.
Na druhou stranu, forma monologů byla čtenářsky velmi náročná. Ze začátku se mi četly velmi dobře, ale s přibývajícími stránkami bylo čtení náročnější a náročnější. Lehce monotónní a bez gradace a často se opakující informace (jasně, jsou to výpovědi očitých svědků, logicky se musí informace mnohdy opakovat. Ale stejně...). Osobně bych ocenila např. vícero komentářů autorky, možná i nějaký menší soubor fotek, ale chápu, že tohle nebyl autorčin záměr.
I tak je ale kniha nesmírně silným a cenným svědectvím a já ji doporučuji všem, kteří na ni mají žaludek a odvahu.

18.02.2020 4 z 5


Černobílé pohádky Černobílé pohádky kolektiv autorů

Tahle knížka mě velmi potěšila. První výtisk dostala moje malá neteř od babičky a já litovala, že jsem si ji nestihla přečíst první. Naštěstí zde jsou ale knihovny!
Pohádky jsou opravdu příjemné čtení, některé kratší, jiné delší, ale překvapilo mě, jak je jejich úroveň vyrovnaná. Pouze několik kousků mi přišlo trošku slabších, ale to bude čistě subjektivní pohled. Jinak se jedná o pohádky milé, plné kamarádství, dobrých skutků, ale i nezbytných dobrodružství. Jazyk je moderní a dětem blízký.
Za mě tuhle knihu určitě ano, navíc její koupí přispějete i na dobrou věc. A to se také počítá!

12.02.2020 5 z 5