efka.saf komentáře u knih
Pro mě byla kniha obrovským zklamáním! Už rok si děláme kvašenou klasiku zelí-mrkev-cibule a doslova jsme si tuto pochoutku zamilovali. Těšila jsem se na knihu plnou receptů a inspirace k dalším kombinacím, ale místo toho jsem dostala kupu více či méně odborných informací na téma kvašení u nás i ve světě. Ne že by mi to vyloženě vadilo, trocha historie a vhledu, jak se kvasí za hranicemi, je určitě prospěšná, stejně tak popis toho, co se při kvašení děje a jaké látky to pro nás vlastně pracují, ale proč proboha v takovém rozsahu? Zcela souhlasím s "Dámou" pode mnou, že pro běžného čtenáře, čekajícího inspirativní recepty, je rozsah a odbornost 3/4 knihy v praxi nepoužitelná. Mnohé jsem nedočetla. Kapitola o surovinách vhodných ke kvašení už byla naštěstí o poznání použitelnější, ale recepty, kvůli kterým jsem si knihu půjčila, mě opět velmi zklamaly. Vlastně mě nezaujal ani jeden natolik, že bych jej měla chuť vyzkoušet. Snad nějaké kimčchi? Uvidíme... Zajímavý mi přišel autorův subjektivní žebříček kvašených salátů, bohužel jen do chvíle, než jsem zjistila, že zde není uvedeno ani množství surovin a nejedná se tedy o recepty. Škoda, asi bych si zde vybrala spíš, než v samotné kapitole s recepty. Rozhodně se také nejedná o žebříček ze salátů uvedených v receptáři (jak se mi zpočátku zdálo logické).
Knihu doporučuji, ať si každý udělá svůj názor. Věřím, že lidé, kteří chtějí o celé problematice vědět víc, mohou být nadšeni. Já jsem ale v tomto případě povrchnější čtenář a chtěla jsem od knihy v podstatě jediné - inspiraci na nové saláty. A toho se mi dostalo pouze ve stopovém množství.
Usedám k výdobytku moderní doby, abych okomentovala příběh z dob dávno minulých. A jak už jsem u Daniely Krolupperové zvyklá, opět výborné! Tato spisovatelka a její knihy pro nejmenší, malé i větší čtenáře mě nesmírně baví a ani tenhle počin nebyl výjimkou.
Pěkně vykreslené prostředí Prahy z dob konce první světové války, sympatičtí hrdinové i vpravdě megalomanská zápletka jsou zárukou příjemného čtenářského zážitku. To vše je okořeněno optimální dávkou jemných ilustračních kreseb, které knize dodávají punc tajemna a starobylosti (podobně jako v knize Zločin na Staré Městě pražském). A i když ze začátku na mě byl příběh v určitých momentech trošku zdlouhavější, konec byl výborný, celkem překvapivý a já si jej velmi užila. Oceňuji rovněž happy end, kterého bych se v této podobě jistě v knize pro dospělé nedočkala. A rovněž i autorčin doslov zahřeje u srdce a musí dojmout nejednoho čtenáře.
Za mě ve výsledku moc hezké čtení, které bez pochybností doporučuji!
Jedna z nejkrásnějších knih tohoto typu, co jsem viděla. Nádherná grafická práce! Kniha přetéká pestrobarevnými ilustracemi, zatímco text je spíše kosmetickým doplňkem. Kosmetickým doplňkem ovšem velmi vkusným a v ideálním rozsahu pro nejmenší. Kniha rozebírá les ze všech stran a ve všech směrech - v různých ročních obdobích a v různou denní a noční dobu. Jsou zde kapitoly věnující se zvířatům, houbám, bylinám i stromům. Vše je krásně provázané. A bonusem je i několik doporučených aktivit, které lze v lese dělat. Doporučuji jak rodičům malých dětí, tak i učitelkám mateřských škol. Tahle kniha se v knihovničce určitě neztratí.
Moc povedená kniha. Krátká, roztomilá, a především krásná. Vůbec bych se nebála pomocí jí seznamovat nejmladší děti s nebeskými tělesy a děním. Faktografické texty jsou velmi krátké, ale obsahují vše podstatné. Hodně oceňuji i návody na jednoduché pokusy. Hlavní kouzlo je ale v jednotlivých pohádkách. Jsou jemné, něžné, dojemné, snad až esoterické a jsou zajímavé tím, že ne vždy to s člověkem končí dobře. Přesto mě v závěru zahalilo vždy příjemné teplo a žádné pocity smutku jsem necítila. Autorka prostě umí. Možná bych uvítala víc ilustrací, ale to je jen detail. Ilustrace zde především dotváří atmosféru celé knihy. Za sebe vřele doporučuji!
Kniha, která splní, co slibuje :-). Jednoduché shrnutí největších zvířecích cestovatelů na Zemi. Zvířata jsou druhově rozmanitá, je jich tam akorát, abyste i ty nejmenší mohli se zvířátky seznamovat. Bonusem jsou zajímavé ilustrace. Pěkné...
Roztomiloučká kniha pro děti. Poučná a pyšnící se nádhernými ilustracemi, které jsou hlavním tahounem knihy. Příběh jako takový je také moc hezký, nápaditý a svým způsobem vlastně i vtipný, ale vzhledem k počtu stran by jich text mohl zabírat i víc. Ale jinak moc povedené. Určitě mrknu i na ostatní knihy autora.
Další pěkný receptář v retro stylu pro lidi, kteří se nebojí ještě něco zapsat vlastní rukou. Kniha tentokrát není rozdělena na sekce (polívky, předkrmy, hlavní jídla, dezerty, ...), ale má pouze 160 předtištěných stran na jednotlivé recepty, takže záleží na každém, jestli mu to vyhovuje. V zadu se nachází i obsah, ten bych si ale dovedla představit vymakanější, hodilo by se alespoň předtisknout čísla stránek. Jinak ale moc pěkný a praktický. Doporučuji.
Ano přiznávám, já Florentýně naprosto propadla. Nejdříve mi učaroval web, postupně jsem přišla na chuť samotné Kuchařce pro dceru a pak přišly na řadu autorčiny večeře a snídaně. Ano, samozřejmě nikdy nevyzkouším vše a ne vše mi učarovalo, ale ruku na srdce, z těchto zmíněných kuchařek jsem už vyzkoušela víc receptů, než z čehokoliv jiného a všechny byly skvělé! Dokonce jsem začala připravovat ovesné kaše a nikdy bych nevěřila, že ne jenom já, ale dokonce i můj manžel jim propadne tak, že bude žebrat, ať mu ji připravím do skleničky na druhý den do práce. Pro mě jsou tyto knihy poklad, který si hodlám pořídit, a i když by se menší připomínky daly najít, jsou to detaily v celkovém kontextu nepodstatné. Za mě opět plné hodnocení!
Co si budeme namlouvat, Nobelovku za literaturu by tahle kniha asi nedostala, ale pochybuji, že by to byl její cíl. Jedná se o doprovodnou, především obrazovou publikaci k natočenému filmu, mezi jehož zaryté fanoušky se počítám i já. A kniha pro mě byla skvělým zpestřením jednoho všedního večera, kdy jsem si díky fotkám zavzpomínala na film. Co se týče textu, OK, zde uznávám, bylo to trošku plytké a prvoplánově jednoduché shrnutí. Rovněž velmi děkuji za komentář uživateli DennisMoore, který vypíchl řadu "podivností", které se ke knize (a filmu) vážou. (Ne, pozadí jsem netušila. Ale při čtení o scéně ve vaně jsem fakt hodně dumala, kde ve filmu se nacházela. Díky zmíněnému uživateli jsem na(ne)štěstí zjistila, že scéna ve filmu vůbec nebyla a moje paměť díkybohu nemá tak obrovské díry, jak jsem se obávala.)
Co říct? Je to už nějaká doba, co jsem knihu dočetla. A upřímně? Ano, typický Carter. Krvavý, nechutný, extrémně krutý, ale čtivý tak, že se kniha jen těžko odkládá. Přesto, šablonovitost tohoto autora už je s pátým dílem téměř do očí bijící a mě začíná opravdu vadit. (Blíže specifikovat nebudu, bylo by to spoilování). Co se týče příběhu, zatím mi přišel nejšílenější ze všech, co autor napsal. Při "třetí vraždě" už to na mě bylo tak moc, že jsem popis utrpení daného člověka jen velmi letmo přelétla, protože - ano, přiznávám - neměla jsem na to žaludek. Změnu vidím v tom, že v předešlých dílech, ačkoliv oběti trpěly, v momentu, kdy byly nalezeny, byly již mrtvé a jejich utrpení se popisovalo zpětně. V tomto díle je ale změna, vše máme v přímém přenosu a přiznávám, už jsem to nedávala.
Přesto, že detektivka jako taková se čte skvěle a nápad zápletky byl až nechutně reálný a vytažený ze současnosti, ta neskutečná zvrácenost a vynalézavost autora už je na mě s přibývajícími díly příliš. Ale ne, na autora jsem nezanevřela, ale musím si ho nadále dávkovat opravdu v malých dávkách. A ocenila bych změnu skladby příběhu :-/.
PS: Ruku na srdce, klikli byste?
Stejně jako Kuchařka pro dceru i tato kniha od autorky je velmi povedená. Je tam nemálo receptů, které mi učarovaly a na které se chystám. A nechybí i spousta doplňujících textů, které se velmi dobře čtou a jsou v lecčems inspirativní. Oceňuji i krásné fotky a dělení jídel podle ročních období. Za mě jedna z top kuchařek, která na polici určitě prachem nezapadne.
Po nějaké době doplňuji svůj původní komentář. Dostalo se mi do ruky zatím poslední (páté) vydání této kuchařky, kde je přeci jen více fotek zmiňovaných jídel a celkově vypadá kniha jinak - líp. Začetla jsem se i do doplňujících textů a mé nadšení z knihy roste. Myslím, že si ji asi nakonec opravdu koupím :-). Nic to ale nemění na tom, že web je TOP!
---------
Přiznám se, že z knížky jsem trošku zmatená. Moc jsem se těšila, až se mi dostane do ruky a dokonce jsem uvažovala o její koupi, ale ve výsledku jsem vlastně trochu zklamaná a s koupí zatím spěchat nebudu. Problém? Narazila jsem na webové stránky této autorky a čím více jsem toho četla, tím více jsem byla nadšená. Dlouhá povídání o různých potravinách a ingrediencích, o jejich původu, zpracování apod. byla vždy věčně, přesto vtipně napsána a nechybělo nikdy několik skvělých receptů. Cokoliv jsem od Flo uvařila, byla bez nadsázky absolutní pecka! Proto jsem se tak nadchla pro knižní vydání této kuchařky. Ale po pravdě... Recepty jsou fajn, nejčastěji se seznamujeme s klasikami (méně či více známými) a různými vychytávkami, přesto to, čím oplývá web (spousta informací navíc, krásné fotky), zde prostě chybí. To ale neznamená, že knihu zakládám do police. Už teď mám své tipy na to, co vyzkoušet, ale přesto jsem přesvědčená, že pro mě zůstane nepřekonatelným základem právě autorčin excelentní web.
Tak já vlastně nevím... Knížka mi měsíc ležela na nočním stolku a já jí měsíc ve volných chvílích listovala a pročítala ji.
Už je to nějaký pátek, co jsem se matně seznámila s úklidem skříně metodou KonMarie a nadchl mě tak, že jsem se opravdu těšila, až ho budu moct využít. Když konečně nastala chvíle a já mohla zabydlovat novou velkou skříň se šuplíky, využila jsem tento systém u většiny běžného oblečení. Např. autorčin systém při skládání triček mi přišel téměř geniální. To ale neznamená, že skládám origami z každého páru ponožek, to fakt ne. Tím ale má chvála vesměs končí. Ano, chce-li mít člověk uklizeno, musí mít zredukované věci doma a každá věc musí mít své místo, ale autorka by vlastně neustále vše jen vyhazovala do popelnice (fakt ekologický přístup). Co ale absolutně nezkousnu, je systém při "úklidu knihovny". Dáma promine, ale člověk, který rád čte a knih si váží, by se k nim nikdy nemohl chovat podle tohoto návodu. A vyhazovat fotky? Ne, ne a ne!
Za mě tedy kniha v lecčems inspirativní, některé pasáže mi přišly spíš úsměvné a některé mě rozpalovaly do běla. Kdybych si knihu koupila a neměla ji půjčenou z knihovny, byla by to snad první kniha, u které bych dodržela autorčin postup při debordelizaci knihovny - pár stránek vytrhám a zbytku dám rituálně pápá!
Tak tohle já definitivně vzdávám! Myšlenka gamebooku mi přišla zajímavá a nadšení mého bráchy z této knihy mě částečně nakazilo, ale jen do chvíle, než jsem se poprvé zamotala v tomto herním komiksu. Zkoušela jsem hrát/číst několikrát, ale u mě vždy se stejným výsledkem. Nebaví mě hrabat se ve stránkách různě na přeskáčku, nebaví mě zapisovat si všemožné blbosti z domu na papír a věci k mé postavě. Zkoušela jsem kreslit si mapu domu, ale opět zůstalo u pokusu. Když jsem vybírala z různých možností, neměla jsem morál na to, abych se držela dané varianty, kterou jsem zvolila prvně, pokud pro mě byla nepříznivá. Tzn. měla jsem sklon neustále podvádět... Ne, prostě tahle kniha pro mě není. Nikdy jsem netíhla ani k počítačovým ani k deskovým či jiným hrám, proto prvotní dojem, že mě snad toto bude bavit, byl naivní. Přesto by mě příběh docela zajímal, zdál se příjemně tajemný, což mám ráda, ale asi bohužel, zápletka mi zůstane neodtajněna. Ale rovněž i přes všechno výše popsané oceňuji, že něco podobného vzniklo, přijde mi to originální, zajímavé a dostane-li se kniha do správných rukou, jistě si své fanoušky najde. U mě se ale zcela minula účinkem, proto zatím váhám i s hodnocením. Uvidíme, co ukáže čas.
Hezká knížka s již dávno osvědčeným způsobem, jak zapojit děti do vyprávění příběhu. Jednotlivé pohádky mají ideální délku na jedno čtení, jsou poučné a končí optimisticky. Jenom pes kdyby na konci nepůsobil jako neschopný srabík :-D.
Můj čtvrtý Carter a opět skvělý příběh se zápletkou sahající daleko do minulosti, což je vždy záruka pikantních vražd. Ale právě proto, že už to byl můj čtvrtý díl od autora, našla jsem i přes úžasnou čtivost věci, které tentokrát zapříčinily, že jsem nedala plné hodnocení.
Příběh je skvělý, způsoby vražd (jako vždy) řádně nechutné, zvrácené a jejich popisy jsou spíše pro silnější žaludky. I tak ale oceňuji originalitu a nápad se skulpturami a stínovými obrázky. Příběh odsýpá jako na drátkách opět od první stránky, policie i s Robertem oproti tomu pěkně a dlouho tápou. Potud vše v pořádku. Co mi ale vadilo, byla jistá šablonovitost, především v závěru. Už by bylo na čase vymyslet konec jinak, než intimní soaré v podobě Robík a vrah. Také bych si dokázala představit větší osvětlení detailů. Co si budeme nalhávat, ale technicky náročné a nápadité vraždy by si zasloužily i technicky vyčerpávající vysvětlení jejich provedení. A to zde nebylo. Zbyla mi spousta otázek bez odpovědí. A rovněž kapitola s automechanikem mi přišla matoucí vzhledem k identitě vraha.
Vzato ale kolem a kolem, opět je to velmi kvalitní detektivka, která stojí za povšimnutí, ostatně jako vše od autora, co jsem zatím četla. I přes drobné výtky se ale těším na další díly.
Třetí "Servácovka", kterou jsem četla, mě prozatím zaujala nejvíc. Přišlo mi, že netrpí až tak moc kecacím syndromem (což se o prvních dvou nedá říct) a příběh se rozjíždí velmi dynamicky hned od začátku. Vše bylo velmi napínavé a vpravdě děsivé a já hodně přemýšlela, jak to s Christine asi dopadne. Vůbec mi nevadilo, že Martin Servaz byl tentokrát dost upozaděn a vyskytoval se spíš až ve druhé části, aspoň jsem se nemusela neustále usmívat nad jeho loserovskými tendencemi nebo nad tím, že dostal opět od někoho na budku. Nic to ale nemění na tom, že na všechno přišel skoro jasnovidecky :).
Co se týče hlavní hrdinky Christine, byla mi velmi sympatická a hodně jsem jí fandila. Proto jsem i doufala, že příběh neskončí nějak fádně, ale že nám autor naservíruje zajímavou a šokující pointu, která klidně může být za hranicí uvěřitelnosti. A přesně to se stalo. Jsem se závěrem velmi spokojená a celkově musím uznat, že celý příběh měl šmrnc i šťávu. Jenom je mi proti srsti, že v tomto typu zápletek vždycky musí pachatel oddělat nějaké to domácí zvíře. Proč nemůže být autor originální a oběti zničit třeba cenné modely letadýlek nebo spálit sbírku známek?? :D
Tak tohle byl opravdu zkurvenej příběh! Svojí pointou i svojí délkou. Když jsem knížku rozečítala, čekala jsem komorní příběh vraždy na menším ostrově, byť s překvapivým koncem, ale to, co nám autor v závěru nabídl, to mi vyrazilo dech. V pozitivním slova smyslu. Nicméně pravdou zůstává, že začátek (co začátek, do strany tak 400!) se to táhlo jako sopel při zánětu dutin. Kdyby byl takhle dlouhý "tejden do vejplaty", asi bych umřela hlady! Sice sem tam se vyskytla nějaká akčnější scéna, ale vesměs vata, vata, vata. Za polovinou se to ale konečně zlomilo, začalo se něco dít, dílky puzzle do sebe pomalu zapadaly a příběh mě začal docela bavit. Co se týče posledních 100 stran, všechno už krásně svištělo. A závěrečná pointa, jak jsem už psala výš, mi skoro vyrazila dech. Poslední kapitola katapultovala příběh do velmi zajímavých míst a já musím říct, že nic podobného jsem asi ještě nečetla. (To samozřejmě neznamená, že všechno v závěru dávalo smysl a bylo dokonale vysvětleno, ale budiž, tentokrát to autorovi odpouštím.) Co se týče "Big brother" zápletky, OK, nakonec to dalo smysl, ale v začátku se mi to do příběhu vůbec nehodilo a kapitoly s touto tematikou mě neskutečně vytáčely. Celkově jsem byla přesvědčená, že dvě, max tři * ode mě kniha nedostane, ale konec mě tak překvapil, že jsem zase vyměkla a dala pěkné 4*. Nicméně, kdyby kniha měla 400 místo 600 stran, vůbec bych se nezlobila.
Uf... Oceňuji nápad na vytvoření graficky pěkně zvládnuté knížky hádanek, které mají působit tak, že nám je předkládá sám Sherlock Holmes (prostřednictvím Watsona), ale mě to prostě nebavilo. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale neměla jsem chuť babrat se v dlouhých "zadáních", nebo hledat vícero řešení. Samozřejmě něco bylo celkem jasné, něco jsem vzdala rovnou a kukla se na řešení. Nevím no... Věřím, že knížka si své fanoušky najde, mě ale nijak zvlášť neoslovila.
Ani bych nevěřila, že kniha, jíž dám 5*, u mě zároveň vyvolá tolik úsměvů a touhy rýpnout si snad do všeho. A důvod? No, asi za tím vším stojí Martin Servaz :). Už v prvním díle na mě působil jako dokonalý detektiv-loser, který byl v silném kontrastu vůči ostatním detektivům-Ironmanům, ale tady? Tady tyto mé dohady poměrně slušně potvrzoval.
SPOILER!
No uznejte sami, při jakémkoliv střetu Servaze s kýmkoliv, ať už třeba s vrahem nebo včelí královnou, dostane na budku tak dokonale, že nejenom že přijde o všechny důkazy, ale pomalu i o život. Při hlubinném potápění, o kterém ví úplný kulový, taky poruší snad všechna pravidla a dopadne jako hubkař - slušně a kulantně řečeno, a co se týče vyšetřování, s informacemi zachází tak, že si čtenář musí klepat na čelo. Je to prostě s*áč :D, ale asi proto mě Martin Servaz tak hrozně baví! Je to krásný detektivní kontrast! :D
Co se týče příběhu, ze začátku jsem furt nevěděla, jestli mě baví nebo ne. Vycpávkové vaty tam bylo jako čínských cetek na pouti a chvílemi jsem se přes ten balast nemohla prodrat. Minierova schopnost popsat i prd na třech stránkách je sice obdivuhodná, ale někdy značně únavná. A do toho neustálé skloňování Hirtmennova jména mě chvílemi pěkně štvalo. Ale výsledek? Jakmile se objevila ta správná cesta a vyšetřovatelé začali tušit, odkud vítr vane, příběh začal nabírat na obrátkách a nakonec musím říct, že se mi zápletka líbila mnohem víc jak v prvním díle. Nesmírně oceňuji vložená intermezza. Když mi došel jejich význam, slušně mě zamrazilo.
Takže suma sumárum - jo! Tyto detektivky mě opravdu baví, ale nejednou u nich kroutím hlavou nebo se dokonce směju nad postavou hlavního detektiva. Mají ale své kouzlo a podle mě nespornou kvalitu. Minier je dobrý vypravěč, i když někdy vypráví "až moc". Ale jako detektivka to prostě funguje. Takže? Hop na třetí díl.