efka.saf komentáře u knih

Můj třetí a prozatím poslední Robert Bryndza, kterého jsem četla. A co jsem o jeho knihách psala v předešlých komentářích, to platí i zde.

Dějově a svojí zápletkou se mi tento díl líbil prozatím nejvíc. Zápletka byla promyšlená, sahala hluboko do minulosti a dávala Erice slušně zabrat. A činy současnosti s kořeny v minulosti bývají povětšinou velmi pikantní. Oceňuji i to, že autor upustil od výrazných "homosexuálních" kliček, a dokonce nám tentokrát Eriku z případu ani neodvolali, takže nemusela zase všechno vyřešit "ve svém volném čase". Ve třetím díle po sobě bych to už asi nerozdýchala.
I přes nepopiratelnou kvalitu příběhu si ovšem nedokážu k tomuto autorovi a jeho postavám vytvořit vztah. Knihy nejsou vůbec špatné, ale pro mě postrádají drive, který mě nutí frčet až do samého konce. Zde, dokonce ještě ani 50 stran před koncem, jsem necítila nutkavou potřebu knihu dočíst, a to je pro mě v tuto chvíli velká překážka. S autorem si dávám prozatím pauzu a uvidím, zdali se k jeho knihám ještě vrátím. Ale i když jsme si my dva nesedli, kvalitu autora nezpochybňuji.

7 14.07.2019

Po knize jsem sáhla z ryzí zvědavosti a od začátku jsem se rozhodla knihu brát jako poctu Agathe Chrystie, protože kdyby to tak nebylo, byla bych vzteky bez sebe za vykradení snad nejpromyšlenější kriminální zápletky v historii.
Souhlasím s komentářem pode mnou, že začátek se louská poměrně těžce, protože postav je hodně a orientace v nich je docela obtížná. Cca do 70 stránky se seznamujeme s jednotlivými komiky a přiznám se, že do této chvíle pro mě byla kniha spíše utrpením. Naštěstí, jakmile se komikové dostali na ostrov a je jim puštěno "motivační video", děj nabírá na obrátkách a od této chvíle jsem knihu už prakticky nepustila. A ačkoliv jsem v některých postavách plavala až do samotného závěru, pravdou je, že to vlastně ničemu zase až tak nevadilo.
Určitou záhadou pro mě byly i textové přepisy z vystoupení jednotlivých komiků, protože ty mě tedy extrémně nebavily a čím víc jsem jich měla za sebou, tím víc mě štvala představa těch, které mám ještě před sebou. Doufala jsem, že mají v příběhu hlubší význam, protože na konci bych si pak neodpustila, že jsem je nepřeskočila. Naštěstí svůj význam měly, takže i přes jejich otravnost je doporučuji přečíst.
Co se týče rozuzlení, bylo povedené. Takové, jaké se v podstatě k celému ději hodilo. Samozřejmě ale musíme příběh chápat jako určitou nadsázku a recesi, protože kdybychom šli po realističnosti a uvěřitelnosti, daleko bychom nedošli :).

3 14.07.2019

Tak jsem konečně zdolala mého prvního Miniera, jehož knihy mi už pár let sedí poměrně velkou plochou svého zadku na poličce, a nepřišlo mi to vůbec špatné. Vlastně jsem se docela královsky bavila!

Ačkoliv mi nijak zvlášť velký počet stran u knih nevadí, přesto k nim vždycky přistupuji s určitou skepsí, jestli značnou část nezabírá zbytečné vykecávání, a jinak tomu nebylo ani u Miniera. A světe div se, vykecávání nás opravdu nemine :). Přeci jen popis věcí v pokoji mrtvé dívky, které autor natáhl na 4 a půl stránky (!!!), za to by se už nemuseli stydět ani daleko větší kecálisti v dějinách literatury a já nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát :). Nakonec jsem zvolila druhou možnost. A ačkoliv autor vsází (jak už je dnes zvykem) na rychlý začátek, jeho kecálistické geny děj v úvodu stále trochu brzdily.
Na druhou stranu, příběh se mi extrémně líbil! Byl zamotaný jako klubko novorozených hadů, odmotává se pěkně postupně a nechybí akce ani napětí. Sem tam autor naznačí nebo nás nasměruje po určité cestě, ale vesměs proto, aby pak strhl volant jiným směrem. Oceňuji i popisy krajiny, protože krása Pyrenejí prozatím zůstává mým očím skryta. Rovněž atmosféra MRAZU byla všudypřítomná, lezavá a chvílemi jsem měla pocit, že když vykouknu z okna, bude chumelit. ...ale překvapivě, nestalo se tak.
Rovněž bych chtěla vypíchnout detektiva Servaze, který je skoro antihrdinou (rozuměj antidektivem) ve srovnání s ostatními "superhrdiny" (rozuměj detektivy), kteří se na nás sypou ze všech knižních stran. Policista, který střílí jak ponocný a netrefil by ani stěnu, když by před ní stál, nesnáší sport a to ani v televizi, natož aby nějaký provozoval, dodržuje rozkazy nadřízených a všeobecná pravidla, a dokonce dokáže uznat i svoji vlastní chybu... No uznejte, to je opravdová růže mezi trním! Ještě že se Martin Servaz může pochlubit pronikavým intelektem, slušnou intuicí a technicky, manuálně, společensky a střelecky zdatnými kolegy, protože jinak by mě napadala otázka, které vyšší mocnosti zasáhly, aby se dostal v potravním řetězci takhle vysoko :).

Takže ačkoliv mám tendence si do autora v určitých věcech rýpnout a některé zákruty příběhu bych si představovala lépe vysvětlené, přesto všechno musím říct, že mě kniha opravdu hodně bavila. Jakmile jsem se do ní konečně zakousla, už jsem ji nepustila, což velmi oceňuji. Ihned chytám druhý díl a uvidíme, co za pyrenejský koktejl nám Minier naservíroval tentokrát :).

5 14.07.2019

No, řekneme, že Hochliteratur to teda fakt není a aspirantem na Nobelovu cenu za literatura by tato kniha taky pravděpodobně nebyla. Vlastně je to docela blbost :-D, ale i přesto jsem se chvílema celkem pobavila. Vtipné mi přišly především některé formulace nebo přirovnání než text jako takový, ale budiž ;-). Osobně bych si tuto knihu nikdy nekoupila, pravděpodobně bych o ni v knihovně ani na pultech nezavadila pohledem, ale dostala jsem ji jako dárek, a to od milého a skvělého člověka, proto myslím, že to v mých očích hodnotu této knihy ještě pozvedlo.
Jestli doporučuji? Nevím... Ale formulace jako emoční nadváha, kterou jsem rozšířila svůj slovník, je příjemnou odměnou za přečtení této knihy :-).

3 25.06.2019

Typický příklad knihy, ve které by se dala vyšťourat řada různých nesrovnalostí, a to by se čtenář nemusel ani moc snažit. Ale na druhé straně? Extrémně mě to chytlo! Od stránky 120 jsem dočetla knihu na jeden zátah, protože jsem na rozuzlení byla šíleně zvědavá, a to i přes to, že stejně jako Pav pode mnou jsem si přečetla komentář, ve kterém čtenářka bez skrupulí a bez jakéhokoliv upozornění na spoiler vykecá ve dvou větách celou zápletku.
Když knihu srovnám s autorčinou prvotinou, líbila se mi ještě víc než Za zavřenými dveřmi, ovšem budiž B.A. Paris připsáno k dobru, že zápletky obou knih jsou velmi slušně psychedelické! A i když vyřešení tohoto příběhu bylo celé postavené na náhodě, vůbec mi to nevadilo. Ve finále mi všechno krásně ladilo a byla jsem nadmíru spokojená. Já za sebe tleskám autorčinu vypravěčskému umění a hodlám si přečíst i třetí knihu navzdory tomu, že má výrazně slabší hodnocení.

4 23.06.2019

Druhý díl o Erice Fosterové u mě vesměs potvrdil vše, k čemu jsem dospěla už v díle prvním. Hlavní vyšetřovatelka je lehce kontroverzní osoba s nutkavou potřebou udělat si vše podle svého a pohrdat jakýmikoliv příkazy, a to i přes to, že se snaží šplhat ve společenském žebříčku. Co se týče příběhu, opět jsem se zápletkou byla spokojená. Kapitoly věnované vrahovi příběh hezky okořenily a jakmile začalo vše dávat smysl, byla jsem za ně ještě vděčnější. Co mi ale trochu vadilo, byla jistá šablonovitost celého příběhu. Autor jako by měl potřebu se stůj co stůj držet stejného mustru, podle kterého příběh vystavěl, takže zase zde máme zavilou Eriku, kterou odvolají, ale ona to přesto vyřeší, opět je na konci potyčka s vrahem mezi čtyřma očima, opět je zde homosexuální zápletka, tentokrát ještě výraznější, než minule, atd. atd. Aktuálně se chystám na třetí díl, tak doufám, že Bryndza popustí uzdu své fantazii a zavede nás tentokrát trochu jiným směrem pomocí jiných cestiček.
Za mě tedy cca o půl hvězdičky horší, než předešlý díl, ale v celkovém detektivním kontextu mi knížka pořád přijde celkem dobrá, tak se přikláním s hodnocením směrem nahoru.

6 23.06.2019

Trvalo mi dlouho, než jsem se dostala ke knihám Roberta Bryndzy. V knihovně, kam chodím, jsou na ně čekací lhůty cca 2 roky, a jelikož už raději knihy bez předchozího otestování nekupuji, musela jsem si je obstarat jinak. Ale povedlo se, a tak jsem se pustila do čtení :).

Příběh jako takový byl velmi zajímavý. Spletitý tak akorát, bez nějakých přílišných odboček a superakčních scén (když nepočítám závěr). Hlavní vyšetřovatelka Erika se u mě neustále pohybovala na hranici sympatičnosti a nesympatičnosti s tím, že jednou jsem se přiklonila tam a podruhé onde. Především její pohrdání jakýmikoliv příkazy mi chvílemi přišlo docela přes míru. Na druhou stranu, buldočí zarputilost společně s dobrým instinktem jsou dneska pro hlavní vyšetřovatele skoro povinností a Erika Fosterová nemůže být výjimkou. Jenom mě vždycky vytáčí, proč takový vyšetřovatel musí v policejním sboru čnít jako vidle z hnoje mezi ostatními, lehce tupoučkými kolegy. Na druhou stranu, když byl čtenáři odkryt její nelehký osud, autorovi pak lze ledacos odpustit. Ano, mám sice nějaké připomínky, ale toto vše neberu jako extrémní zápory knihy. S čím jsem ovšem já měla velký problém, byla čtivost jako taková. Knihu jsem četla extrémně dlouho, protože ještě ani 100 stránek před koncem jsem necítila onu nutkavou potřebu příběh okamžitě dočíst. Osobně by mě zajímalo, čím to bylo, protože - jak jsem už psala - celá zápletka se mi ve finále opravdu líbila.

6 23.06.2019

Absolutně kouzelná kniha! Ano, text tohoto díla by pravděpodobně Nobelovu cenu za literaturu nedostal, ale já ho beru především jako dokreslení grafického provedení, které je naprosto excelentní! Osobně v této knize vidím přerod klasické literatury ve výtvarné umělecké dílo a pokud se na knihu čtenář podívá z tohoto úhlu, nevěřím, že se najde někdo, kdo by nebyl nadšen. Pokud bych se ale přeci jen podívala na tento výlet Mary Poppins jako na celek, dovedla bych si představit, že textová stránka bude vybroušenější, text bude více sahat do prózy a bude delší, příběh bude mít zápletku. Takže ano, něco by se najít dalo, mě ale grafika natolik odzbrojila, že musím dát plné hodnocení.

4 14.06.2019

Opět jedna z knih, která mě zasáhla jako Amorův šíp. Jenom ten šíp nebyl zrovna Amorův (i když k autorce už chovám značné sympatie). Když jsem dočtenou knihu odložila, měla jsem pocit, že se mi zařízla hluboko do srdce a při jakékoliv snaze o její vytržení se rána rozjitřila a oživila. I skoro po týdnu se mi při vzpomínce na tuto knihu sevře hrdlo.

Zpočátku jsem měla pocit, že se knížka lehce táhne, ale tento pocit mě rychle přešel, jakmile jsem začala vnímat spojitosti mezi 4 vypravěči. A i když byla kniha vyprávěna čtyřmi mladými lidmi, musím uznat, že jsem si oblíbila i většinu ostatních postav, které v příběhu vystupovaly. Autorka umí "vytvořit" opravdu sympatické postavy, ale nikoliv prvoplánově černobílé. Ať se tito lidé zachovají jakkoliv nebo postupně vypluje na povrch cokoliv, odpustíme jim všechno. Kromě hlavních vypravěčů Joany, Emilie a Floriana jsem si zamilovala především "básníka v botách", kterého vnímám jako jednu z nejčistších a nejobdivuhodnějších postav vystupujících ve válečných příbězích, které jsem doposud četla. A za zmínku stojí i poslední vypravěč, Alfred, který je podle mě nejzářnějším příkladem autorčina spisovatelského umění. Je to sociopatický a patolízalský loser přesvědčený o své velikosti a o tom, že je předurčen k vyšším cílům, než všichni ostatní. Je skvostným protikladem k ostatním postavám a pochybuji, že se najde čtenář, který by neměl chuť ho bacit po hlavě minimálně osmikilovým bouracím kladivem v každé kapitole, kterou vypráví nebo ve které se byť jen mihne.

Co se týče závěru, díky bohu, že aspoň takto, ale i tak mi bylo velmi velmi ouzko a nejednou do pláče. Nesmírně oceňuji i autorčiny poznámky a uvedené zdroje, kde nám popisuje, jakou cestu musela podniknout, aby tahle kniha vůbec mohla vzniknout.
Za sebe tedy tleskám a děkuji autorce, že mi rozšířila obzory a seznámila mě s námořní katastrofou, která strčí do kapsy i slavný přeslavný Titanic.

10 30.05.2019

Přesně jak píše uživatelka pode mnou, kniha pro ty, kteří se se psem aktivně věnují coursingu. Což já jsem. Náš pes to miluje nade vše, takže nás pasoval do pozice sponzorů své milované kratochvíle. A po řadě úspěchů si náš frajer začíná upravovat pravidla, pro což rozhodčí bohužel mnoho porozumění nemají. Tuhle knihu nám na závodech doporučila sama autorka spolu s několika radami. A jsem za oboje velmi vděčná. Kniha zpracovává tento sport od A do Z. Je prošpikována praktickými radami ohledně tréninků i závodů, popisuje veškeré nutné přípravy, výchovu, výživu a samozřejmě podrobně zpracovává pravidla coursingu. Tím, že tento sport aktivně provozujeme, řada věcí mi byla známá, nesmírně ale oceňuji rady, jak se psem trénovat a odnaučovat zlozvyky, na které pes vlastním intenzivním kombinovaním přišel.
Pro mě tedy kniha velmi přínosná, i když co se týče čtenářů, bude nás docela malá a úzce profilovaná skupinka.

4 17.05.2019

Pro mě jedna z nejužitečnějších knih, které jsem četla. Ačkoliv autor není Čech (mám vždycky strach, že kniha pro naši oblast nebude úplně použitelná), jsou systémy v ní popsané (a v pouštích vyzkoušené) neskutečně jednoduché, relativně levné a podle všeho i velmi efektivní. Určitě některé z popisovaných vychytávek vyzkouším ještě letos a budu je využívat jak při sázení stromků a keřů, tak při pěstování zeleniny. Pokud bych se s knihou seznámila o rok nebo dva dřív, možná jsme loni kvůli suchu nemuseli pohřbít půlku vegetace na zahradě.

5 16.05.2019

Po přečtení druhého a třetího dílu jsem se konečně dostala k prvnímu a mrkla se, jak a čím to všechno začalo. A opět a bez nadsázky můžu říct, že to byla skvělá jízda v typickém Carterovském duchu! Autorův životopis napovídá, že jeho knížky nebudou pro měkoty, ale jakmile se začtete, neškodí mít po ruce kyblík na zvracení.

Carter je naprosto excelentní vypravěč. Neplácá se v žádné vatě ani omáččce, která pro příběh nehraje valnou roli, vše souvisí se vším a prakticky každá událost má v příběhu svůj význam. Co se týče Roberta Huntera, je to velmi dobře zvládnutá postava detektiva - samotáře, kterému zdárně sekunduje mladý a zapálený kolega Garcia. Děj skvěle odsýpá a jak už jsem si zvykla u předešlých dvou dílů, které jsem přečetla, v úvodní kapitole nám autor nasolí bez příkras, na co se můžeme v daném díle těšit. Co se týče jednotlivých vražd, vždycky přemýšlím, jestli autor čerpá z reálné zkušenosti při práci se sériovými vrahy nebo se jedná o jeho vlastní (dost zvrácenou) fantazii. Upřímně ale doufám, že se Carterem popisované věci v reálu nikomu nestaly, protože tyhle věci bych nepřála asi opravdu vůbec nikomu.

Za mě tedy excelentní počin ze světa detektivních thrillerů a jsem zvědavá, co bude dvojice řešit příště.

PS: Co mě ale vytáčelo, bylo slovíčko "jejda", které užívali hojně především oba detektivové. K jejich povahám a popisovaným konstitucím mi to opravdu hodně nesedlo.

12 16.05.2019

Před dvěma lety jsme se na konci mrazivého listopadu ujali jednoho malého bodlinatého lumpa a úspěšně ho přezimovali až do jara. A když jsme ho našli - přesně jak píše kniha - jsme obrátili internet naruby, abychom získali informace, co s takovým troubou a jak ho zazimovat. Kdybych tehdy věděla o této knize, věřím, že by mi v našem prahnutí po informacích hodně pomohla. Je v ní vše podstatné; kde se ježkovi daří, jak ho přilákat na zahradu i informace k zimování či jakékoli pomoci jedincům, co lidskou pomoc potřebují. Doufám, že kniha bude přínosem i pro jiné dobré lidi, protože až při tak blízkém kontaktu s ježkem jsem si uvědomila, jak kouzelné a antistresové zvířátko to je a zasluží si určitě víc, než být rozšmelcovaným flekem na silnici.

7 13.05.2019

Sharon Boltonová v plné síle a na vrcholu sil. Sheron Boltonová, jak ji známe a máme rádi. Megalomanská zápletka, rozuzlení na hranici uvěřitelnosti, ale tak skvěle napsané, že knihu nedokážete odložit. Mě tato autorka opravdu nesmírně baví a přijde mi, že zraje jako víno. Tahle kniha mě ale uchvátila už na prvních stránkách a to doslova. Celá popisovaná situace kolem problémů v horkovzdušném balonu byla famózní a napínavá jako malé trencle! A to se bavíme o příběhu rozjetém opravdu od první kapitoly. Myslím, že podobný rozlet jsem snad u žádné jiné knihy ještě nezažila, o to víc mě těší, že to opravdu jde. Je pravda, že příběh si svoji kulervoucnost nedokáže udržet po celou dobu vyprávění a zhruba ve třetině jí trošku dochází vypravěčský dech, to ale není dlouhodobý handicap, a tak se příběh zase rozjíždí, až dofrčíme do cíle jako splašená kobyla. Pravdou je, že pokud bychom se chtěli v příběhu trochu porýpat, daly by se najít různé nesrovnalosti a nelogičnosti, ale není jich a moc a nejsou (pro mě) zase až tak podstatné. Příběh je možná pro někoho předvídatelný, ale pro mě nebyl. Ani jedno ze šokujících odhalení jsem neodhalila nijak výrazně v předstihu, takže jsem mohla čučet jako puk přesně v momentu, kdy si autorka přála. A v tom tkví její vypravěčská síla!
Za sebe tedy hodnotím knihu nejvyšším možným počtem * a v současné době tyto samostatné knihy řadím ještě výš, než sérii s Lacey Flintovou. Na další knihu Boltonové se ale nesmírně těším a je mi jedno, jestli bude spadat do série nebo ne.

10 13.05.2019

I když se knihy, které jsem za život nedočetla, dají spočítat na prstech jedné ruky, bohužel k nim musím přičíst i tento titul, u kterého mě to obzvlášť šokovalo a mrzelo. Ale ono to vážně nešlo! Bojovala jsem s knihou dlouho, ale stránky mi prakticky neubíhaly, příběh se mi neodvíjel ani před očima ani v hlavě, jenom jsem se plácala v ději, postavách a v polských názvech ulic či měst a vesnic. Kniha je extrémně popisná, postrádá téměř úplně přímou řeč. Takže asi proto jsem se do konce prostě nedoplácala. Viděla jsem ale film, který mě kdysi neskutečně zasáhl a i přes určitou kontroverznost hlavní postavy je pro mě Oskar Schindler hrdinou. Rozhodla jsem se tedy knihu nehodnotit, protože sama nemůžu unést, že bych tomuto titulu měla dát špatné hodnocení. Odkládám a tajně doufám, že někdy v budoucnu se k ní vrátím a tento legendární válečný příběh dočtu.

Tahle kniha mě nijak výrazně neoslovila a vlastně ani nevim proč. ...i když asi tuším. Ačkoliv se v knize popisují ekologické způsoby likvidace plevele, mnohdy jsem s řadou metod měla docela problém a i řada jiných názorů se někdy dostávala do křížku s mým vnitřním přesvědčením. Jsem velmi ovlivněna knihou Kompletní návod k vytvoření ekozahrady, se kterou vnitřně souzním a představa, že půjdu na plevel s plamenometem a nedejbože nedopatřením upálím jednu z těch růžových klenotů, co mi v půdě pomáhají zahradničit, se mi enormně příčí. Na druhou stranu, několik myšlenek a z toho pramenící rady mě oslovily, takže úplně bez účinků kniha nezůstala. Ale nemyslím, že bych měla do budoucna potřebu se k ní vracet.

4 04.05.2019

Tuhle knihu mi dala do ruky kolegyně s doporučením od jejího manžela, že mě bude určitě bavit. Když jsem viděla hodnocení na DK, trošku mě to nízké číslo vyděsilo. Nakonec ale musím říct, že v hodnocení půjdu proti proudu, protože mně knížka opravdu hodně oslovila!

Především musím říct, že mě velmi oslovilo téma této knihy. Že jsou ptáci potomci dinosaurů, už jsem slyšela, ale celý vědecký boj popsaný v této knize pro mě byl nesmírně obohacující záležitostí, byť přiznávám, že chvilkama jsem netušila, která bije. Některá vědecká vyjádření šla opravdu mimo pole mých znalostí, ve výsledku byl ale spor popsán skvěle. Co se týče zpracování kriminální zápletky, mně naopak vůbec slabá nepřišla. Když se řešil způsob smrti u první oběti, přišlo mi to velmi originální a ano, v pravdě nechutné a kruté. Spokojená jsem byla i s finálním řešením. Rozhodně to nebylo v duchu Nesba nebo Keplera, tzn. nestříkaly hektolitry krve, nevybuchovaly dopravní prostředky ani nic podobného. Bylo to komorní a pro mě velmi uspokojivé, protože mi to přišlo realistické a ze života. Takže to jde. I bez velkolepého bondovského finále.
Co se týče postav, každá měla nějakého kostlivce ve skříni a každá se vyrovnávala se svým dětstvím. Když se nad tím člověk zamyslí, taková koncentrace frustrací z dětství je v jedné knize trošku nad míru, ale budiž to autorce odpuštěno. Většina postav mi byla celkem sympatická, přišly mi plasticky popsané, živé a zajímavé (hold vědečtí podivíni :) ). Zvlášť bych ale chtěla vypíchnout hlavní postavu Annu, kterou jsem naopak chvílemi nemohla skoro vystát. Její vzpupnost a výbušnost mi mnohdy byla silně proti srsti. Rovněž mi přišlo, že jí u kriminalisty Sørena prošlo tolik věcí, které by už jiní brali např. jako maření policejního vyšetřování, že jsem chvílemi vyvracela oči v sloup. Ale i to jsem autorce v celkovém kontextu odpustila.

Celkově bych tedy tento "severský bizár" hodnotila 4 a půl *, ale jelikož nemůžeme hvězdy půlit, díky celkovému dojmu z knihy a neotřelému námětu zaokrouhluji nahoru a za sebe rozhodně doporučuji.

4 03.05.2019

Typický příklad knihy, kde vám pointu vyzradí už v názvu :). Aneb co kniha v názvu slibuje, to taky bez okolků plní. Velké množství přesných návodů na nejrůznější tvary a typy ptačích budek pro rozličné druhy ptáků, včetně vhodných materiálů apod. Uvidíme, co do budoucna vyzkoužíme. Co se týče krmítek a pítek, i zde se dá vybrat z levných a docela zajímavých řešení. Takže knihu hodnotím určitě pozitivně a jsem si jistá, že se k ní v budoucnu vrátím.

4 26.04.2019

Opět další z knih, které mohou být prospěšné nám i mizícím hmyzíkům a jiné (mnou tolik milované) havěti. Co se týče obecného povídání, už mi kniha v podstatě nic nového a objevného nepřinesla (po přečtení Kompletního návodu k vytvoření ekozahrady ani není divu), ale co je na knize nejcennější, jsou právě návrhy na konkrétní osazení rostlinkami do stinných/polostinných/slunných (i jiných) stanovišť okořeněný o fotky a stručnou charakteristiku uvedených trvalek (keřů, stromů). Určitě toho v budoucnosti (snad ne moc vzdálené) využiji.

4 25.04.2019

Tahle kniha se mi dostala do ruky spíše náhodou a říkala jsem si, proč ne. Prolistuji, třeba se něčím inspiruji a půjdu dál. A tak jsem ji prolistovala, něco jsem pročetla (pár popisků k obrázkům), moc jsem toho nepobrala a rozhodla se, že bych mohla přečíst i nějaký ten úvod, který mi snad pomůže se lépe zorientovat. A tak započla moje (mnohdy trnitá) cesta tvorbou ekozahrady.

Ačkoliv autor hned v úvodu píše, že není nutné číst celou knihu od začátku do konce, ale je možné si vybírat jen některé kapitoly, já ji četla kompletně (kromě asi dvou kapitol) a doporučuji to i ostatním. Komplexní pohled na fungování přírody a ekozahrady, který se vám díky tomu vytvoří, je k nezaplacení. Některé momenty mi přišly tak fascinující a zároveň logické, že jsem propadala záchvatům plánování, které byly v zápětí střídány stavy totálního zoufalství a depky, když jsem si uvědomila, že takhle snadno to opravdu nepůjde. Přesto moje vize zahrady, ve které je krásné klima, neustále něco roste, kvete, bzučí, kváká či švitoří, mě neopouští, jenom bude nutné začít pěkně od základů a tuhle knihu považuji za určitý typ základního kamene. A i když za nás možná nevyřeší všechny budovatelské a plánovací záludnosti, určitě může dopomoct k tomu, abychom se vyvarovali mnoha chyb, které by jistojistě zahrádkář na svém zeleném plácku napáchal.

Takže za mě? Jednoznačně ano! Tuto svoji novou zahrádkářskou Bibli kupuji, protože výtisk z knihovny mi je k ničemu a doporučuji ji všem, pro které není pampeliška sprosté slovo (a snad nás bude přibývat). Protože jedině tak je šance, že nám z té přírody ještě něco málo zbyde.

Všeříkající citát na horké téma současnosti:
"Smrkové monokultury je nutné pro ochranu půdy a ekosystémů nahrazovat lesy listnatými a smíšenými. Příroda se brání a stav napravuje. "Škůdci" jako kůrovec či bekyně mniška jsou tedy záchranou, nikoliv kalamitou. Katastrofou jsou lidé, kteří ještě nepochopili základní funkce přírody nebo je kvůli zisku ignorují."

7 25.04.2019