efka.saf komentáře u knih

Bezesporu skvělá kniha pro čtenáře a fanoušky děl Agathy Christie! Už před nějakou chvílí jsem si ji vypůjčila z knihovny, leží mi stále na nočním stolku (co si budeme namlouvat, kabelkové vydání to zrovna není) a já si v ní listuji téměř každý večer před spaním. Poté, co se prokoušete (s větší či menší lehkostí) úvodními kapitolami (oceňuji zvlášť kapitolu Trojčlenka), máte možnost číst si o jednotlivých dílech této spisovatelky, která jsou řazena chronologicky podle toho, jak příběhy vznikaly.
Nemyslím si, že je vhodné číst knihu na jeden zátah (i když možné by to pro řadu čtenářů určitě bylo), spíš bych knihu viděla jako ideální příručku, po které sáhnu vždy v momentu, kdy si přečtu nějakou další knihu od A.Ch. Dozvíte se spoustu nových myšlenek, jaké postavy byly zamýšleny, kdo měl být detektivem a někdy se dozvíte dokonce i různá alternativní vyústění zápletek. Osobně jsem si prošla poznámky ke všem knihám, které jsem od autorky četla a nejednou jsem byla docela překvapena. Ostatní poznámky číst z principu nebudu, i když řadu děl znám velmi dobře ze seriálového zpracování. Ale až jednou přijde chvíle, kdy opět sáhnu po některé "Agathe", vzápětí beru i tuto knihu a doplním si zbývající perličky a pikošky, které obestírají vznik daného příběhu.

9 26.01.2019

Málokterá kniha pro mě byla tak dokonale rozporuplná, jako právě Mrtvý muž přichází. Možná snad ještě Šelma, ale u ní tu rozporuplnost cítím až s odstupem času, kdežto u této knihy to na mě křičelo z každé stránky rovnou.

V prvé řadě musím říct, že kniha byla napínavá jako prase, akční a tajemná. Neskutečně mě bavilo ji číst a těšila jsem se na každou stránku, kterou přečtu. Atmosféra byla hutná stejně jako mlha, která zahalila celou Jezerní oblast a dala by se krájet na tenké plátky. A do toho všeho psychopatický krutý vrah, u kterého nevíme nic; kdo to je, jakou má motivaci, proč je tak krutý a jaký má vlastně cíl. Takže co se týče atmosféry, knížka byla bombová a kulervoucí. Ale co ten zbytek?

SPOILER!

Nemůžu si pomoct, ale spousta situací a jednání řady postav mi přišlo naprosto nesmyslné, nelogické a ano, nebojím se toho slova, doslova někdy debilní! Na úvod bych vybrala např. to, že žádný z policistů nemá střelnou zbraň, dokonce ani ti, kteří přijedou jako posila. Kdo ví, možná to tak anglická policie má, ale jestliže Gemma jede přes půlku Anglie zkontrolovat podezření, že nejkrutější sériový vrah, kterého kdy honila, opět terorizuje okolí, je přece naprosto logické, že si NEvezme žádnou zbraň. Že? A když se podezření potvrdí? No, všichni se vybaví vidličkami a klacky a za autoritativního PŠŠŠŠ!! vyběhnou do mlhy vstříc po zuby ozbrojenému psychopatovi s termovizí. To je přece logické, ne? A co mlha? Chvíli byla tak hustá, že si aktéři neviděli na nataženou ruku, vzápětí viděli na 10 metrů a hned na to už se řítili na čtyřkolkách mezi stromy stovkovou rychlostí. Proč ne... A poklonu musím vyseknout i vrahovi, protože jeho schopnost být prakticky všude a všechny likvidovat jako šváby, to už taky vyžaduje nadpozemské schopnosti.

No dobře, asi jsem to trochu předimenzovala, ovšem to autor vlastně také. Ale i přes všechny tyto připomínky, které ke knize mám, dávám 4*, protože si prostě nemůžu pomoct a sice za pravidelného kroucení hlavou, ale s příjemným mrazením v zádech, jsem knihu dočetla a jednoduše si ji užila.

9 26.01.2019

Listopad je velmi zajímavá a vpravdě depresivní kniha. Georgese Simenona znám pouze jako duchovního otce komisaře Maigreta, a asi proto jsem čekala něco podobného. Ovšem chyba lávky. Kniha je velmi zajímavou psychologickou sondou do vztahů jedné francouzské rodiny, žijící v odlehlé vile v blízkosti Versailles. Vypravěčkou je nám jednadvacetiletá Laura, která vypráví o svých rodičích, kteří si snad nikdy nebyli opravdu blízcí, o bratrovi, který je s rodiči na kordy a nesnáší tento společný předstíraný život, o svých pracovních aktivitách na postu nemocniční laborantky a především o jedné veselé služebné, která rodinné vztahy, stojící už tak na vratkých nohou, podetne jako uschlý strom.
Co se týče vzájemných vztahů, musím uznat, že emoční sterilita z příběhu jenom stříká. Osobně si myslím, že v takovémto prostředí by se zbláznil asi skoro každý. Čtení v člověku probouzí úzkost a nechuť k celému rodinnému divadlu, ale zároveň musíte pokračovat dál a dál. Kriminální zápletka je sice v celém kontextu lehce podružná, je ale zajímavým vyvrcholením celého děje.
Za mě tedy velmi nevšední knížka, kterou na jednu stranu oceňuji a doporučuji, na straně druhé ale nepředpokládám, že bych se k této deprimující knize ještě někdy vrátila.

6 21.01.2019

Agatha Christie kdysi patřila mezi mé nejoblíbenější spisovatelky. Detektivní příběhy vždy dokonale promyšlené, hodně mrtvých, ale žádná extrémní krutost, neotřelí detektivové a vždy velmi atraktivní prostředí. A to vše rozehrané v podstatě na několika málo stranách. Pro dítko, klonící se k detektivnímu žánru, je Agatha vlastně nejlepší možné řešení. V dnešní době už preferuji povětšinou jiné autory, ale A.Ch. chovám stále ve velké úctě. I v dnešní době brilantnost zápletek dokážu docenit a jsem vděčná ČV, že jsem dostala příležitost sáhnout po knížce paní Christie, kterou jsem dosud nečetla.
Filmové zpracování Kočky mezi holuby patří mezi mé nejoblíbenější díly, a proto jsem byla zvědavá i na knižní předlohu. Ta má očekávání víceméně naplnila, i když musím přiznat, že film se mi v tomto případě líbil o chloupek víc. Osobně si to vysvětluji především tím, že v knize má Poirot hodně málo prostoru, v podstatě vystupuje až na posledních 70 stránkách, což je trochu škoda. I tak ale autorka touto knihou opět potvrdila, že si své místo na detektivním piedestalu opravdu zaslouží.

7 21.01.2019

Tahle kniha pro mě byla velmi neobvyklým zážitkem. Nejsem buddhistka, vlastně jsem o buddhismu měla jen velmi povrchní a povšechné informace. Spíše než náboženství jsem jej vnímala jako životní filozofii a tahle kniha mě v tom víceméně utvrdila. Už podle názvu slibovala jiný pohled na naše zvířecí miláčky a to určitě splnila.

Kniha mě zaujala jak svým názvem, tak svojí obálkou a já jenom čekala, až mi ji v knihovně konečně dají do oběhu :). Považuji se za velkého zvířomila a cítila jsem jako svou povinnost si knihu přečíst. A výsledek? Ráda bych napsala, že mi zcela změnila život, ode dneška je ze mě vegan, každý den budu meditovat za vůně tyčinek, na všechny se budu jenom usmívat a vést sebe i ostatní k jasnozřivosti. Tak takovou síla kniha bohužel nemá. Ale také to nebylo hlavním cílem knížky. Duše našich mazlíčků je pro mě kniha, která mi především otevřela mysl. Nakopla mě k přemýšlení nad spoustou věcí, které jsou pro mě v tuto chvíli více či méně přijatelné, protože některé myšlenky buddhismu jsou pro západního nezasvěceného člověka přeci jen trochu divoké. Pomohla mi podívat se na zvířata z jiného úhlu pohledu a v ledasčem mi otevřela oči. Hodně přínosné pro mě byly kapitoly zabývající se nemocemi a umíráním zvířat, což - jak autor sám píše - je pro naši západní společnost velmi traumatické období, zatímco buddhisté to považují za fascinující období změn a přerodu. Velmi oceňuji reálné příběhy od lidí ze všech koutů světa. Působily na mě opravdově a neměla jsem důvod jim nevěřit.

Duše našich mazlíčků je pro mě velmi přínosnou knihou, kterou určitě doporučuji i ostatním lidem. Pokud o věcech začneme třeba i jen jinak uvažovat, popř. něco z myšlenek vezmeme za své, je možné, že jsme položili další stavební kámen k těm, které před námi položili už jiní, kterým se příčí krutost na zvířatech a chtějí nějakou změnu. Vždy máme možnost něco a nějak změnit!

7 16.01.2019

Docela zajímavé čtení. Několik lidí, které spojuje jedno, a to láska k Islandu, mluví o svém životě, svých snech, zkušenostech, které v této překrásné, ale nehostinné zemi získali. Vyprávění jsou skutečně zajímavá, mnohdy se jedná spíše o zamyšlení, nebo dokonce rozjímání nad danou věcí, ale určitě zaujmou svou různorodostí. Čtenář může nahlédnout na Island zase z jiného úhlu pohledu, než jsme povětšinou zvyklí. Ovšem co se týče textu jako takového, tedy stylistiky, souhlasím s komentářem pode mnou. Některé věty či souvětí působí neobratně, v textu se vyskytují překlepy a chyby a celkově by se dalo nad mnohými formulacemi ještě popřemýšlet. To knize ubírá na atraktivnosti. Celkově mě ale kniha mile překvapila.

3 12.01.2019

Musím přiznat, že mě kniha úplně nenadchla. Určitě jsem se místy pousmála, humornější místa se v ní dají najít, ale celkově mi vyprávění nesedlo. Zdálo se mi hodně zmatečné, vlastně mi dělalo velký problém zorientovat se v postavách, o kterých Cézar zrovna mluvil. Chvílemi se mi jména pomotala tak, že jsem nevěděla, která bije. Ale na druhou stranu, je to milý a hezký psík se svérázným pohledem na svět i na své okolí.
Celkově je to ale pro mě spíše průměrná knížka.

4 11.01.2019

Už dlouho se mi nestalo, že bych byla tak ráda, že mám knihu konečně dočtenou. Dala mi opravdu zabrat. Emočně. Vyždímala mě do sucha. Přesto musím říct, že byla nádherná! Vyprávěním a formulacemi, svojí sílou a hloubkou. Obsahem byla doslova děsivá. To bývají i ostatní knihy s podobným tématem, tato mě ale odzbrojovala svojí opravdovostí a sugestivností.

Kniha se poměrně hodně věnuje rodině Sternových před válkou a před vypuknutím všech jejích hrůz. Nahlížíme do srdce Violky v době, kdy se poprvé bláznivě zamilovala i do rodinných vztahů. A zde jsem nejednou přemýšlela, jestli není možné, že Viola po tom všem, čím si prošla, vidí toto období lehce idealisticky. Bylo totiž až neuvěřitelné sledovat, jak krásný láskyplný vztah plný respektu a důvěry v rodině panoval. Působilo to na mě jako z pohádky. Sama ale chci věřit a věřím tomu, že přesně takhle to v rodině fungovalo. O to větší kontrast nastal v momentu, kdy se politická situace začala měnit. Přiznám se, že toto pro mě byla asi nejhorší část knihy. Sledovat onu postupnou degradaci, kdy se z váženého člověka, který nikomu ničím neuškodil, stávalo "něco", co je níž než hmyz létající v povětří, bylo otřesné. V době, kdy rodina se zlomeným tatínkem cestovala dobytčákem do neznáma, jsem měla pocit, že mé srdce je roztříštěné na tisíce kousků.
Části, které se odehrávaly v koncentrácích, pro mě už nebyly tak nové a šokující, přesto se mi ale několikrát zadrhl dech v plicích. Nejhůře mi bylo v části, kdy Anna vyprávěla o svých dvojčátkách. Uvědomila jsem si, kolik štěstí v tomto obrovském neštěstí Violka nakonec měla, a právě díky tomu přežila. To, že měla ale více štěstí než ostatní lidé, neznamená, že jsou její zážitky méněcenné. Právě naopak. Jsem ráda, že Viola přežila. Že zvítězila v dílčích bitvách i v celé její osobní válce (i když s obrovskými ztrátami). Že se vdala za skvělého a statečného muže a měla dvě děti. Že se rozhodla na tyto zážitky ještě jednou zavzpomínat a přenést je do knižní podoby, aby přispěla k tomu, že už lidé nic podobného nebudou muset znovu prožít. Velmi za to tuto ženu obdivuji.

A jestli knihu doporočuji? Samozřejmě! Přesto ale varuji čtenáře, především matky, že nekteré pasáže mohou být doslova nervydrásající a může být velmi obtížné se přes ně dostat.

10 11.01.2019

Když jsem po knize sahala, měla jsem jen matnou představu, do čeho jdu. Četla jsem anotaci a pár komentářů zde. Jak jsem se do knihy zakousla, přečetla jsem komentářů mnohem více, ale informace k Hubertu Pilčíkovi jsem si nechala až po přečtení, abych se nepřipravila o nějakou pointu. Teď myslím, že by se to asi nestalo, ale i tak to považuji za rozumné rozhodnutí, které doporučuji i dalším.

Co se knihy týče, souhlasím s tím, že i když se kniha zpočátku tváří jako thriller, je čistokrevný horor. A dle mého názoru velmi dobrý. Atmosféra je tak hutná, že by se dala krájet, krutosti zde popsané mě chvílemi nabádaly k tomu, donést si kyblík na zvracení (a ne, vážně nejsem citlivka) a několikrát jsem byla vývojem událostí zaskočena tak, že mi oči letěly z důlků jako v animáči. Na základě zdejších komentářů jsem měla obavy ze závěru, který se údajně rozlétl někam mezi nebe a zemi (peklo a zemi?) a obsahuje značnou dávku nadpřirozena. Musím ale říct, že i přes mou prvotní obavu jsem byla v závěru poměrně slušně čtenářsky uspokojena a to se mi u hororů často nestává.
Co se postav týče, jsou skvělé a takové, jaké je v daném žánru potřebujeme mít. Nad všemi ční Mája, u které když přehlédneme, že je to skoro Chuck Norris v sukni, tak jí musí fandit a obdivovat ji asi každý čtenář. Její nezlomná vůle a odvaha je dokonale vykreslena a na pozadí vyšinutosti a krutosti "knižního Pilčíka" je ještě patrnější.

Celkově tedy musím říct, že mě autor velmi mile překvapil. Pavel Renčín umí skvěle budovat tíživou atmosféru, sem tam čtenáře umě a promyšleně šokuje a pomocí krásné a vyzrálé češtiny konstruuje velmi chytlavý a čtivý příběh, který jen tak z ruky neodložíte. Rozhodně si přečtu i jeho další další knihu Klub vrahů a doufám, že úroveň bude minimálně srovnatelná s Vězněnou.
Vřele doporučuji!

6 07.01.2019

Štvanec... Bez nadsázky mohu říct, že to byla nejen jedna z nejlepších kriminálek, co jsem četla v poslední době, ale řadím ji mezi to vůbec nejlepší z žánru, co se mi doposud dostalo do ruky.

Kniha je nesmírně napínavá a chytlavá hned od prvních stránek a v podstatě od začátku neustále přemýšlíte nad tím, proč Audie vlastně pláchl. Jasně, něco za tím musí být, něco velkého a vy prostě musíte číst a číst, abyste přišli na to, proč to všechno, proč teď a proč tak složitě. Ze začátku to autor bere pěkně obšírně. Neseznamujeme se pouze s Audiem, ale své nám začíná vyprávět pěkná řádka lidí, a proto mi souvislosti téměř nedaly spát. Co se týče zápletky jako takové, přišla mi téměř geniální! Ano, silná slova, ale velmi výstižná. Dokonce si troufám celou knihu - její neskutečnou napínavost a promyšlenost - srovnat s druhým a třetím dílem Milénia od Steiga Larssona, což je pro mě dosud nepřekonaný klenot daného žánru. Ten skvostný pocit, kdy prostě musíte otáček stránku za stránkou, ale zároveň máte skoro strach rozečíst další kapitolu, protože jste přesvědčení, že tohle váš hlavní hrdina přece nemůže přežít, to zažívám sakra málo.
Ačkoliv děj plyne celkem poklidně (přestřelky a Langdonovské honičky nejsou autorovou doménou), nenudíte se ani stránku. Nic v knize není navíc, vše má své místo a vše si na konci sedá k sobě jako ty správné dílky puzzle. Rovněž si troufnu vyzdvihnout dialogy. Už dlouho jsem nezažila tak promyšlené, svěží, pohotové a snad i vtipné dialogy.

A shrnutí jedním slovem? Prostě BOMBA! Tuhle knihu doporučuji všemi deseti a považuji ji za klenot v detektivním žánru. A přesto, že kniha je thriller napínavý jako malé trenky, dostane nakonec v příběhu ochutnat i kusanec pravé nefalšované lásky, dávku nehynoucího přátelství a přesvědčíte se, že ne všechny sliby jsou tu jenom proto, aby se s klidným svědomím porušovaly. Nádherných 100%!!

11 04.01.2019

Hm... Přemýšlím, co jsem to vlastně přečetla. To, že podobné knihy existují, jsem věděla opět díky našemu klubu Knižních molů, ale nebýt čtenářské výzvy, asi bych po něčem podobném nikdy nesáhla. A teď přemýšlím, jak knihu vůbec ohodnotit, protože mám-li být upřímná, vůbec mě to nechytlo.
Chápu, že manga je zcela specifická knižní záležitost, ale pro mě to byla převážně změť nepřehledných černobílých kreseb doplněných řadou vtipných citoslovcí. Příběh jako takový mě taky nijak neuchvátil a v postavách jsem se docela ztrácela. Ale na druhou stranu, beru to tak, že tento žánr je absolutně mimo mou mísu. Proto dávám 3* a hodnotím víceméně neutrálně. Absolutně nic pro mě, ale nadšence pro tuto sérii znám i ze svého okolí a i podle databáze má poměrně širokou fanouškovského základnu, takže zaujala vás kniha něčím? Šup do ní! Ale já už nikdy víc.

4 04.01.2019

Uf, tak mám dočteno. Konečně. Hodně jsem se na tuhle knihu těšila. Detektivka odehrávající se na pozadí vzniku Československého státu vydaná ke stému výročí, co víc by si člověk mohl přát? No, něco by se určitě našlo...

Ačkoliv knihu nakonec nehodnotím nijak špatně, protože příběh mi ve své podstatě přišel poměrně slušně promyšlený, nic to nemění na tom, že pro mě bylo stále větší výzvou se knihou prokousat. Jinými slovy, nejednou jsem se do čtení musela opravdu slušně nutit.
Detektivní zápletka byla (logicky) velmi silně protkaná politickými událostmi té doby a celé to na mě bylo docela těžké čtení. Jsem zvyklá číst prakticky kdekoliv a za jakýchkoli okolností, tuto knihu jsem ale četla především v tichu a klidu, abych se mohla soustředit a nic mi neuniklo. Ačkoliv se zápletka nakonec pěkně rozuzlila, pravdou je, že sám vrah byl poměrně záhy znám a já pořád doufala v nějakou WOW třešničku na dortu, která bohužel nepřišla. Co se vyšetřovatele týče, závodčí Kališ byl docela sympatická postava, zavilá a odhodlaná, který spolu s Malíkovou tvořil nevšední vyšetřovatelskou dvojici.

Suma sumárum, určitě tuto knihu doporučuji, protože krom originální zápletky nabízí také velmi zajímavé kulisy, kterými bylo válkou zdecimované Podkrkonoší. Tím se stává i velmi poučnou a nejednomu čtenáři jistě rozšíří historické obzory. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem již v rukách držela daleko čtivější knihy. Budiž nám všem ale útěchou, že vše dobře dopadlo a v závěru vzniklo ČSR! :D

9 02.01.2019

Knížku jsem objevila náhodou v knihovně a půjčila si ji s tím, že třeba na ni přijde vhodná chvíle. A přišla :). Jedná se o velmi oddechovou, jednoduchou a dějově přímou detektivku, která se mi hodila ve chvíli, kdy jsem potřebovala oddech při čtení jiného náročnějšího příběhu.

Knížka byla napsána velmi sympaticky, žádné prolínání dějových linek (např. minulosti a současnosti), jak je v dnešní době velkým hitem. Ačkoliv mi prolínání vypravěčských linek nevadí, ba právě naopak, často to kvituji s velkým povděkem, neškodí někdy sáhnout i po něčem jednodušším. Tahle kniha je ideálním příkladem dovolenkové četby. Léto, cestování, kočovné divadlo, kamarádi a do toho nějaká ta mrtvola. Co víc si nenáročný čtenář může přát :).
Ačkoliv je příběh krátký, je protkaný řadou zajímavých citací z her různých slavných dramatiků. Jako detektiv se nám představuje mladý vysokoškolák Tom, který za pomocí kamarádů kříží své síly nejen s vrahem, ale také s místním detektivem. A řešení? Za mě velmi uspokojivé! Přirozené, nepřekombinované a vlastně i docela vtipné.
Shrnuto a podtrženo, jedná se o velmi pohodovou detektivku na dva večery, u které si odpočnete a zapomenete na problémy všedního dne. A jako bonus? Je to má první kniha do čtenářské výzvy 2019!

4 01.01.2019

Rozhodla jsem se dát plný počet, protože si cením každého, kdo své zkušenosti s "něčím" v oblasti kynologie přetaví
srozumitelnou formou do knižní podoby. O hersenwerku jsem již před tím slyšela, tak jsem si řekla, proč si knihu nepřečíst a nerozšířit si obzory.
Náš pes je abnormální čichač, což je pro hraní těchto hlavolamů dobrý základ, ale naopak jídlo mu nic moc neříká, tak uvidíme, jestli se nám bude společně dařit naladit se na stejnou notu.

Co se knihy týče, přijde mi velmi přehledná, logicky a systematicky uspořádaná a s jasnými návody a nápady na jednotlivé hlavolamy. Na metodě se mi líbí i to, že člověk může jako hlavolam použít skoro cokoliv ze svého okolí a nepotřebuje investovat tisíce do nejrůznějších pomůcek (ale může :-D).

Prozatím teda hodnotím kladně, ale až čas prověří, jak vlastně přínosná pro mě kniha opravdu byla. Inspiraci si ale určitě odnáším.

5 01.01.2019

Ale jo, zase tak špatné mé první setkání s Timem Weaverem nebylo. Ačkoliv jsem knihu četla poměrně dlouho a ze začátku jsem se nemohla úplně začíst, celkově se mi zápletka docela líbila.

David Raker je jeden z typických knižních skorosupermanů, kteří mě vytáčí svým nezodpovědným chováním spojeným s dokonalým štěstím načasovaným na tu nejlepší chvíli. Ale stejně jim to nakonec sežeru i s navijákem :). Nejvíce mě na knize zaujala zápletka, která mi přišla docela hezky promyšlená a řemeslně zvládnutá. A i když jsme postupně odmotávali z klubíčka nevědomí jednu nitku za druhou, až jsme se podívali pod pokličku celé organizaci, autor si pro nás nakonec nachystal ještě nějakou tu třešničku na dortu a to mě velmi potěšilo. Mám ráda, když autor čtenáře v závěru něčím překvapí a přitom to nepůsobí jako pěst na oko.

Kniha sice nepatří mezi to nejlepší, co jsem kdy četla, ale kriminální nadprůměr to podle mě je. Časem určitě sáhnu i po autorových ostatních knihách z této série.

7 18.12.2018

Skvostná kniha, ke které se budu ráda a často vracet. Vždy jsem byla ujetá na plazy a obojživelníky a tenhle počin je přímo nabouchaný informacemi o těchto úžasných tvorečcích. Kniha je dokonalá nejen po stránce odborné, ale zároveň velmi čtivá a srozumitelná i pro laika. Krásné fotografie jsou samozřejmou a nedílnou součástí této kouzelné publikace. Doporučuji všema deseti.

5 08.12.2018

No, musím uznat, že v této knize mě autor teda totálně vypekl! Podle anotace a podle pověsti autora jsem čekala naprosto něco jiného, než jsem nakonec dostala. Sice nevím, co přesně jsem očekávala (podle začátku snad zápletku ve stylu Cizince od dvojice Poznanski a Strobel), ale tohle ani náhodou. Ale podle počtu hvězd, které jsem udělila, je očividné, že mi tento "autorský výpek" zase až tak moc nevadil. Snad právě naopak. Knížce bych udělila při srovnání s ostatními autorovými počiny za normálních okolností asi 4*, ale tu 5* přidávám právě proto, jak rafinovaně mě autor vyč*ral.

Na začátku se seznamujeme se Sarah Bridgewaterovou, jejím synem a záhadným zjizveným mužem, který se vydává za jejího manžela. Sarah (krom dávného přítele Marka) nikdo nevěří a žena si zoufá. Postupně ale Sarah s Markem rozplétají nitky událostí a snaží se přijít na to, kde se nachází její manžel, kdo je záhadný zjizvený muž a proč všechno toto podniká. Mezi tím se ale dějí i další věci. Sem tam se seznamujeme s oběťmi únosu či s dalšími mrtvými a do hlavy nás nechá nakouknout i samotný pachatel. Na konci vše ale zapadá na své místo, spousta na první pohled nesouvisejících věcí začíná souviset, až se nakonec dozvídáme všechno podstatné. Všechno, včetně toho, že ačkoliv je strach nesmírně důležitý faktor pro přežití každého živého tvora, v momentu, kdy se ze strachu stane fóbie, dokáže svého hostitele zevnitř sežrat doslova na prach. Zbyde pouze schránka, která je pouhým stíhem původního člověka. A vzniká tak zajímavé podhoubí pro ty, kteří strach jiných dokáží využít a zneužít pro vlastní potřebu.

4 06.12.2018

Veverka Zrzečka byla má milovaná kniha z dětství, na kterou bych skoro zapomněla, kdyby na mě její obálka nevyskočila při nějakém záhadném brouzdání po Databázi. Ihned jsem odkvačila do knihovny a přinesla si výtisk, který si z dětství pamatuji. I v dnešních dnech a v mém "pokročilém" věku (rozuměj - vyrostlá z dětských střevíčků) jsem byla dokonale okouzlena jak krásným něžným příběhem plným vůně lesa a veselých dobrosrdečných zvířátek, tak dokonalými uměleckými ilustracemi Karla Svolinského.
Doporučuji sahat i po těchto krásných klasických dílech, která lze bez nadsázky označit za malá umělecká díla. Jsou stále krásná a aktuální :).

16 30.11.2018

Docela jsem přemýšlela, jestli dát 4 nebo 5*, ale ačkoliv mi humorné knihy nikdy moc humorné nepřišly, musím uznat, že u této jsem se pobavila. Nesmála jsem se jako blázen, ale právě jemný úsměv na mé tváři značil téměř nejvyšší možnou míru pobavení :).

Musím uznat, že autorka psát umí. Umí zaujmout čtenáře jak tématem, tak jeho úsměvným zpracováním plným vtipných formulací a přirovnání. Jestli jednotlivé fejetony vychází opravdu z vlastního života autorky, mám dojem, že mohla být velmi veselou a zajímavou osobností :). Když jsem si knížku půjčovala, nepřemýšlela jsem, v jaké době vznikla, ale jak čtete a čtete, cítíte zajímavý archaický punc, který na vás dýchá z různých koutů stránek (např. příhody s televizí a s reklamami, pořízení počítače apod.). Ačkoliv si onu dobu ještě stále matně pamatuji, zmasírována dnešní společností a možnostmi mi některé věci přišly téměř neuvěřitelné :). Krásné, vtipné a nostalgické devadesátky!

Knížku považuji za velmi nenáročnou a oddechovou záležitost, která by mohla vykouzlit úsměv na rtech lidem (především ženám), které už samými povinnostmi neví kudy kam. Určitě doporučuji!

4 30.11.2018

Překrásná knížka. Modrá :). Jednotlivé pohádky mě opravdu uchvátily, jsou úplně jiné, než které produkuje dnešní doba. Ne lepší - ne horší, prostě jiné a je na čtenáři, jak je vnitřně zpracuje.
Hlavní slovo má příroda (i neživá) a zvířata v ní a mnohdy je z příběhů cítit negativní vztah vůči ničivé síle lidské civilizace. To mi mluví z duše. Duchovno je přímo hmatatelné, v každé pohádce je zmínka o Bohu Stvořiteli a jeho vševědoucnosti, kterému nelze nikdy celistvě porozumět. Příběhy jsou plné melancholie, ale zároveň naděje či smíření s osudem. Najdeme zde různá podobenství, např. zvířata trpící zlozvyky tak typickými pro lidské plémě. A stejně jako v životě lidském, ani v tom zvířecím ne vždy daný jedinec dopadne dobře. Na závěr bych vypíchla ještě krásný a něžný jazyk, pln okřídlených formulací a jemných metafor. A jestli je kniha vhodná pro děti? Nevím, ať se každý rodič rozhodne sám :).

8 28.11.2018