efka.saf Online efka.saf komentáře u knih

Kříďák Kříďák C. J. Tudor

Musím říct, že nadšení, které u mě knížka vyvolala ihned po rozečtení, se po závěrečném rozuzlení definitivně vytratilo. Osobně nejsem čtenářka mistra Kinga (zatím), takže nemohu soudit, jak moc se autorka Kingem inspirovala (či jak moc jej vykradla), ale jestli i pan King má rozuzlení tohoto typu, myslím, že na něj u mě čas ještě neuzrál.

Plně souhlasím s názorem v komentáři pode mnou. Skvělá linka odehrávající se v minulosti byla poněkud násilně trhána linkou ze současnosti, a jak jsem stále byla naladěna na minulost, v případě, že jsem knihu na chvíli odložila (a pak začala číst děj odehrávající se v současnosti) mnohdy jsem se trochu ztrácela. Ke konci se ale situace podstatně zlepšila a já nad tím mávla rukou. Obecně mi děj přišel lehce překombinovaný, a i když toto slovo používám běžně v negativním významu, v této knize to hanlivě nemyslím. Hodně se toho dělo, lidé umírali, křídoví panáčci se objevovali a nevěstili nic dobrého a já byla napnutá jak malé kšandy, jak to bude všechno souviset. Autorka nás držela neustále v napětí díky mnoha lehkým cliffhangerům na koncích kapitol. Jaké ale bylo mé rozhořčení, když jsem se ke zmíněným (ne)souvislostem dočetla a zjistila jsem... co? Že vlastně nic.
Přitom musím říct, že kniha jako taková byla opravdu čtivá a já chtěla číst dál a to už od prvních stran. Chtěla jsem se dozvědět co nejdřív, kdo za vším stojí, ale kromě smrti Elisy mi vše ostatní přišlo alibistické, mnohdy nedořešené, chvílemi až na vratké hranici trapnosti a hlavně - nesouvisející!

Za mě knížku hodnotím spíše jako průměr, tudíž 3*. Jedna je určitě za obálku a celkovou čtivost, ale vzhledem k rozporuplnému rozuzlení víc dát nemůžu.

"Víte, nikdy možná nenajdete odpovědi, které hledáte. (...) Anebo, ještě hůř, odpovědi najdete a nebudou takové, jaké jste chtěl."

26.11.2018 3 z 5


Ezopovy bajky Ezopovy bajky Ezop

Po knížečce jsem sáhla cíleně kvůli čtenářské výzvě. Bajky byly zmiňované ve sbírce povídek Jen zvířata, která mě hodně nadchla a zanechala ve mě silný čtenářský zážitek. V knize Jen zvířata bylo odkazováno na řadu knih a Ezopovy bajky je pouze jedna z těch, po které jsem sáhla.

Samozřejmě, knížka je klasika, kterou okrajově zná určitě každý. Já znala spoustu bajek, ale na druhé straně tam bylo spoustu bajek, se kterými jsem se nikdy před tím nesetkala. Celkově bych řekla, že některé byly opravdu dobré, některé o něco slabší. Ale nic to nemění na tom, že každá bajka v sobě nese poučení, které je platné i v dnešních dobách. Přesto jsem si říkala, že být v knize stránek o něco víc, asi bych se už pomalu začínala nudit.

25.11.2018 4 z 5


Vždycky je to manžel Vždycky je to manžel Michele Campbell

Na knížce mě nejvíc zaujala obálka a žánr thriller. Že kniha spadá do žánru pro ženy jsem zjistila až po rozečtení a doufala jsem, že se z toho nevyklube sladkobolná limonáda, to se ale naštěstí nestalo.

Kniha byla velmi zajímavou psychologickou sondou do vztahů tří rádobykamarádek, které se poznaly na vysoké škole a jejich vztah v jakési podobě přežil až do dospělosti. Na jednu stranu mi vypravěčské tempo přišlo docela pomalé a události nebyly nijak zvlášť dramatické, přesto mě popis života tří děvčat na vysoké docela bavil. Každá kapitola mi přišla jako samostatný příběh, který popisoval určitou důležitou událost. Co se týče druhé poloviny, je to zvláštní, ale bavila mě asi o něco méně, než první. Přišla mi zdlouhavější, často byly hlavní postavy zadumány a zahloubány do minulosti a já si říkala, že něco by se dalo jistě trošku zkrátit. Na druhou stranu jsme se ale postupně dozvídali vše podstatné tak, aby se nám pak příběh složil v pěkný celistvý obraz.
Co bych ještě vypíchla, byly jednotlivé postavy. Je to netypické (možná autorčin záměr?), ale ani jedna z hlavních postav mi nepřirostla k srdci a nebyla mi sympatická, což paradoxně považuji za velké pozitivum. Nepamatuji si, jestli jsem to někdy v minulosti u některé z knih cítila stejně a zpětně hodnoceno mě to vlastně docela bavilo. Příběh je krásným důkazem toho, že všichni máme svoje háčky, i když se tváříme jako světci a naopak, že i ten na první pohled záporák v sobě může skrývat něco dobrého. Za mě jsou postavy výborné.

Nakonec bych hodnocení viděla na krásné 3 a půl*, což nejde dát, takže postupem času se rozhodnu, jestli se přikloním výš či níž. Ale knížka určitě špatná nebyla a já ji doporučuji dál.

22.11.2018 3 z 5


Co si váš pes doopravdy myslí? Co si váš pes doopravdy myslí? Sophie Johnson

Nebylo to špatné, ale... Líbilo se mi hezky udělané kapesní vydání s příjemnými a sympatickými kresbičkami, ale jinak musím říct, že já jsem se za břicho rozhodně nepopadala. Nevím, ale nějak mi to extra vtipné nepřišlo. Mám tušení, že za týden nebudu vědět, že podobná knížka existuje.

20.11.2018 3 z 5


Kytice (komiks) Kytice (komiks) Karel Jaromír Erben

No potěš koště... Je to pár dní zpět, co jsem měla možnost si přečíst Čapkovy Kapsy udělané jako komiks. I přes jistou počáteční obavu jsem z knihy byla nadšená, protože co se do knihy nedalo dát textově, to doplňovaly skvělé atmosférické ilustrace. Když jsem tedy zjistila, že i další skvostné dílko české literatury - Kytice - je k mání v komiksové podobě, nelenila jsem a knihu si půjčila. Je možné, že kdybych před tím neviděla zpracování Čapkových Kapes, hodnotila bych Kytici lépe, ale v současném kontextu mi autoři odpustí, tohle se podle mě vůbec nepovedlo.

Spoiler! (dá-li se to tak říct)

Toto komiksové zpracování mělo jednu velkou výhodu, a to tu, že v knize krom ilustrací byly vždy i jednotlivé Erbenovy balady, takže když už nic, znovu jsem si je přečetla a mohla potěšeně vzdychat nad jejich dokonalostí. To se ovšem nedá říct o výtvarném zpracování. Snad kromě Vodníka a jeho téměř až syrového "počítačového" zpracování (malby mi evokovaly grafiku počítačových her) se mi nelíbilo prakticky nic, u Zlatého kolovratu jsem byla doslova zděšená. Přesto, že i Čapkovy Kapsy je dílo několika autorů, kniha působila velmi celistvě a jednotně. Zde jsou styly jednotlivých umělců tak odlišné, že z toho vznikl totální nesourodý mišmaš. A to nemluvím jen o kresbách jako takových, ale i o tom, jak jsou textově jednotlivé balady zpracovány. Někde téměř celá balada, jinde určité úryvky, jinde text chybí prakticky celý. Někdo to možná bude kvitovat s povděkem, pro mě to byl ovšem další šrám na jinak nefunkčním zpracování.

Takže sečteno a podtrženo, Erbenova Kytice je úžasné dílo, které by každý člověk měl aspoň jednou za život přečíst, ale raději bych sáhla po klasickém zpracování než po tomto. Já komiksové zpracování nepovažuji za povedené, a proto ho za sebe nedoporučuji.

18.11.2018 2 z 5


Hádej, jak moc tě mám rád! Hádej, jak moc tě mám rád! Sam McBratney

Jééé, to byla ale hezká pohádečka :-D! Knížku jsem vytáhla v momentu, kdy jsme s autem zastavili na křižovatce na červené. Něž jsme křižovatku projeli, měla jsem dočteno. Příběh pro nejmenší děti, ale kouzelný, s krásným a dojemným koncem a samozřejmě nádhernými ilustracemi. Rozhodně doporučuji pro všechny malošky :-)

17.11.2018 5 z 5


Kapsy Kapsy Jonáš Ledecký

Bomba! Já jsem nadšená! Čapkovy povídky z obou kapes znám velmi dobře, miluji je a obdivuji. Obdivuji pointy příběhů i překrásný jazyk tak typický pro Karla Čapka. A ano, do komiksu tuto krásnou češtinu prostě nelze dostat, ať se autoři budou snažit sebevíc. Ano, asi to je jistý šrám na jinak dokonalé fasádě této knihy, ale co mi zde chybí v kráse jazyka, doplňují bombastické atmosférické kresby!
Ačkoliv jsem po knize sahala spíše ze zvědavosti a s vnitřním pocitem jisté svatokrádeže, nakonec jsem byla provedením unešená. Kresby jsou naprosto důstojné, velmi syrové a silně atmosférické. Cítím tíseň i veselí, teplo i zimu, slyším kapky deště bubnovat do chodníkové dlažby, slyším výstřely i výkřiky lidí. Možná je to tím, že krom Kačera Donalda jsem nikdy žádný opravdový komiks nečetla :-), ale ať tak či tak, tohle na mě prostě zapůsobilo.
Za sebe bych sice zvolila jiné povídky, ale je jasné, že každý z nás má v "obou kapsách" jiné favority. Spíš mě mrzí, že povídek v tomto komiksovém vydání není víc. Za mě tedy moc pěkné a věřím, že i sám mistr Čapek by byl spokojen.

09.11.2018 5 z 5


Svědectví Svědectví Alfred Kantor

Knížka mě docela silně zasáhla, i když to není klasická beletrie. Původně jsem si myslela, že půjde o knihu podobnou komiksu, ale když jsem ji vyzvedla v knihovně a vyskočily na mě kresby s anglicko-německými texty, napadlo mě, že jsem vzala asi něco špatného. Pak jsem ale knihu prolistovala, začetla se do úvodních, česky psaných slov a pochopila jsem, co vlastně držím v ruce. Můj pohled na věc se ihned změnil. Kniha je opravdové "svědectví" o hrůzách ne tak dávno minulých. Je velmi sugestivní a autentická a ten, kdo je schopen vnímat její atmosféru, bude jistě vnitřně zasažen.
Možná není úplně praktické mít překlady poznámek až na konci, ale vzhledem k tomu, že knížka je koncipována jako faksimile, vlastně mě nenapadá jiné řešení. Já osobně si překlady okopírovala a to, čemu jsem nerozumněla, jsem si dohledala. Na druhou stranu ale, mnohé obrázky ani komentáře nepotřebovaly. Nelze jinak, než dát 5*.

09.11.2018 5 z 5


Jepice Jepice James Hazel

Zajímavá knižka... Ne úplně dobrá, ne úplně špatná. Byla jsem na ni zvědavá, spojitost s druhou světovou válkou mě zajímala, ale nejsem si jistá, jestli se zápletka trefila úplně do mého vkusu.

Určitě bych vypíchla nového zajímavého vyšetřovatele, jsem ráda, že se na scénu dostávají tací, kteří svůj život neustále neutápí ve flaškách levného šnapsu. I celý Priestův tým byl skvadrou sympatických lidí, kteří vždy nějak přispěli svou troškou do mlýna.
Příběh se velmi zajímavě rozjížděl, způsoby smrti byly děsivé a nechutné a já byla opravdu zvědavá, jak z toho autor vybruslí. Začátek odsýpal, ale ve druhé čtvrtině přišel útlum, kde jsem po knize sahala spíš z nutnosti. Po půlce kniha ovšem začala opět gradovat, až "vygradovala" do pompézního finále. Ale já na posledních stranách moc spokojená nebyla. Závěr byl typicky hollywoodský, což sice nemusím, ale přežiju, když funguje. Na mě nezafungoval. Chyběl mi tam nějaký špek, třešnička na dortu nebo něco podobně chutného, protože vše ostatní mi přišlo až příliš průhledné a nasnadě.

Neustále přemýšlím nad hodnocením knihy. Optimálně 3 a pů *, což mi Databáze neumožňuje, ale co s tím dál? 4 hvězdy jsou moc, 3 málo, takže asi se budu ještě chvíli v této škále pohybovat a uvidíme, jak na mě bude kniha působit s odstupem času a kde své hvězdičky nakonec ukotvím.
Každopádně ale knihu doporčuji, své fanoušky si rozhodně najde a i já po druhém díle určtě časem sáhnu.

08.11.2018 3 z 5


Půlminutové horory Půlminutové horory * antologie

Zajímavá knížečka... Z pohledu dospělého člověka bych to viděla tak na 2 a půl *. Několik příběhů opravdu dobrých, většina takový ne úplně záživný průměr, několik opravdu blbých příspěvků a asi 3 jsem snad ani nepochopila :-/. Ale knížka není určena pro nás dospělé, kteří jsme poznamenáni šedou realitou všedních dní a naše fantazie se již před řadou let odebrala do věčných lovišť. Když jsem si vzpomněla na své dětství, na všechny ty příšery pod postelí a ve skříni, návštěvníky komory, noční můry plné nejrůznějších příšer či kostlivců apod., tak mi příběhy přišly vlastně velmi trefné a zajímavé. Také jsem si vzpomněla na sbírku hororových příběhu (pro dospělé) Zabij mě líp, kde mi jednotlivé příspěvky mnohdy přišly.... řekněme dost blbé. Naopak v této knížečce jsem musela nejednou obdivovat, jakou zajímavou pointu byli někteří autoři schopní vykouzlit ve dvou odstavcích nebo na jedné malé stránce. Takže já knížku doporučuji, ale hlavně pro děti, které již vyrůstají z dětských střevíčků a tváří se jako největší milovníci hororů.
PS: Legenda o Alexandře a Rose je naprostý klenot a vrchol celé knížky! :D

06.11.2018 4 z 5


Faja Faja Petra Stehlíková

Po přečtení prvního dílu byl díl druhý logickým krokem. Série se mi zalíbila a chtěla jsem vědět, jak to bude s Ilan a s pětadvacítkou pokračovat dál. A musím říct, že jsem se opět královsky bavila.

Svět Petry Stehlíkové je skutečně fascinující. Možná mi to tak přijde proto, že žádné jiné "fantasy světy" neznám, ale zdá se mi poměrně slušně propracovaný. V tomto díle máme možnost se podívat i do tzv. nížin a upřímně, hrůzou mi běhal mráz po zádech. Raději bych čelila potvorám v Duvalském pohoří, než žít v čemsi, kde je strom výsadou nejvyšších.
Postavy se zde pěkně rozvíjí. Ilan je stále drzejší a odvážnější neohrožená superhrdinka a členové pětadvacítky rovněž dostávají mnohem více prostoru. Celkově mě postavy hodně bavily, i když jsem si párkrát říkala, že méně by možná mohlo být více.
Děj byl našlapaný víc než v Naslouchači. Pořád se něco dělo. Dramatické a akční události střídaly momenty relativního klidu, ale akce byla pořád v přesile. Ano, někdy mi už události přišly trošku moc, ale na druhou stranu stále přiznávám, že jsem se velmi bavila a byla jsem zvědavá na každou novou stránku. Jen v tom závěrečném defilé, které Ilan předvedla, jsem trošku plavala.
Co se úplného závěru týče, tak potěš :). Typický cliffhanger, který vás dokonale naštve v momentu, kdy víte, že třetí díl ještě není ani dopsaný, natož vydaný. Upřímně přiznávám, že chci vědět, jak to vše bude pokračovat a chci to vědět co nejdřív. Takže snad paní Stehlíková zavaří počítač a dopíše díl dřív, než úplně zapomenu, o čem ty první dva díly vlastně byly.

31.10.2018 5 z 5


Rok v lese Rok v lese Emilia Dziubak

Moc krásná a originální kniha! Oceňuji nápad i provedení a dávám ji darem malé neteřince. Uvidíme, jaký úspěch u ní bude knížka mít a jak si s ní poradí rodiče :-).

30.10.2018 5 z 5


Domov s vůní ovčí vlny Domov s vůní ovčí vlny Pavel Mondschein

Uf... tohle mi dalo docela zabrat! Bordeří povídačky patří mezi mé nejoblíbenější moderní dětské knížky. Jsou to vtipné, svěží a hravé příběhy, do kterých jsem se okamžitě zamilovala. A jakmile jsem viděla, že Pavel Mondschein má nový příběh, který vypráví o mém milovaném borderákovi Kubíčkovi, nelenila jsem, zabrousila na jeho stránky a začala číst.

SPOILER!

Tato krátká pohádka je v mnohém jiná. V prvé řadě to není zase až tak úplně pohádka, protože tíživá atmosféra je protkána celým příběhem. Myslím, že žánr thriller není u tohoto počinu zase až tak úplně mimo. Ačkoliv příběh vypráví Kubíček, je smutný, plný zmaru a zoufalství. Kubíček byl ale vždy velmi optimistický psík, takže do příběhu vnáší i naději. Ach, jak jsem byla šokovaná tím, když jsem pochopila, že pohádkový konec se nekoná a že Kubíčkova naděje bude nakonec definitivně pošlapána. Brrrr, mám horší husinu, než v případě klasického thrilleru.

5 hvězdiček dát nemůžu, Bordeří povídačky jsou TOP knížka, ke které se budu vždycky vracet. Tento příběh, ačkoliv je napsán opět s dokonalým citem pro jazyk, je pro mě - pro milovnici všeho živého - tak depresivní, že se k němu (kvůli pudu sebezáchovy) už nevrátím. Zážitek to ale byl docela silný!

24.10.2018 4 z 5


Šelma Šelma Andrew Mayne

Mně se knížka velmi líbila, i když k dokonalosti jí pořád něco chybělo. Ale pro mě byla nesmírně čtivá. Po pár stránkách jsem začala pociťovat onen úžasný pocit stesku vždy, když jsem musela knihu odložit, a pokud u mě kniha vyvolá tyto pocity, jsem ochotná pak ledacos přehlédnout.

Musím uznat, že jsem zcela podlehla reklamě. Knihu jsem si koupila na základě anotace a několika pozitivních komentářů, které se tu začaly objevovat, ale nelituji. Minimálně obálka je klenotem v mé knihovně :). Detektivky/thrillery, ve kterých hraje roli nějakým způsobem zvíře, jsou pro mě vždy velmi atraktivní. A zde jsem krom "šelmy" byla zvědavá i na hlavního "vyšetřovatele". A ani Theo mě nezklamal. Krásně sociálně neobratný génius v oblasti bioinformatiky, který bojuje sám takřka proti celému světu, aby odhalil, kdo stojí za vraždou jeho studentky. Ano, policisté zde byli za opravdové kret*ny, ale to byl asi autorův záměr.
Osobně velmi oceňuji spoustu zajímavých pikošek z oblasti biologie i vědy jako takové. Po této stránce byla kniha zajímavá a přínosná. Samozřejmě nejsem s to posoudit, jestli je pravděpodobné, že by se takto dalo "vyšetřovat" (asi spíš těžko), ale co bych v rámci čtivosti neodpustila.
Co se týče závěru, tak nějak to celé spělo k hollywoodskému megakonci, proto mě to nepřekvapilo a ani mi to zas až tak extrémně nevadilo (ale jasně, bylo to přehnané). Každopádně jsem knihu nebyla schopná v závěru odložit, takže za mě bodík plus, i když jsem příznivce spíše komornějších finále. Co ale autorovi neodpustím, je rychlé useknutí. Kniha přímo volá po nějakém tom doslovu či epilogu, který mi tu opravdu scházel.
Rovněž by se dalo vyšťourat pár nepřesností, blbostí a detailů, které nebyly vysvětleny nebo postrádaly logiku, ale bližší nimrání by obsahovalo spoiler.

Takže za mě tuto knihu určitě ano, i když člověk musí některé věci přehlédnout. Na začátku jsem hodnotila pěti hvězdami, ale s odstupem času musím objektivně jednu ubrat. Ale i tak pořád dobré. Další knihu si určitě přečtu.

24.10.2018 4 z 5


Naslouchač Naslouchač Petra Stehlíková

Na úvod musím říct, že fantasy nečtu a vesměs mě tento žánr neláká. Knížka mi ale byla doporučena členy našeho komorního klubu Knižních molů, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím přelouskat. A světe div se, já si knížku opravdu moc užila.

To, že byla kniha od české autorky, mně nevadilo. Už jsem potkala několik velmi kvalitních českých spisovatelů, takže v tomto ohledu jsem předsudky neměla. Ohledně žánru ale ano. Ale ačkoliv nevím, co přesně tvoří typickou fantasy, jsem přesvědčená, že tato knížka má spíše její prvky, nadále je mixnutá sci-fi a prvky postapokalyptického románu. Vše je ale zmixováno do skvěle vyváženého koktejlu, který opravdu chutná a hladí vaše chuťové (čtenářské) buňky. Já se začetla už v první kapitole, a pak už jsem uháněla na křídlech autorčiny fantazie. Stvořila opravdu fascinující svět. Krásný ne, ale fascinující ano. Vše v něm skvěle funguje, je propracovaný a dokonale promyšlený. Autorka nám ale tento svět odkrývá postupně, abychom mohli stále žasnout.
I s postavami si autorka pohrála, jsou milé, sympatické, ale nikoliv černobílé. Ilan je samozřejmě velká klaďaska, ale i ona má své malé mouchy, takže super :). A členové petadvacítky? No, doufám, že v dalším díle budu mít tu čest se s nimi seznámit ještě líp.
Stejně jako mnozí jiní i já byla zpočátku vyděšená přimícháním Djatlovovy výpravy do příběhu. Tato historická reálná událost a fantasy příběh? To už samo o sobě zavánělo tragickým kýčem. Ale nakonec jsem byla opravdu hodně překvapená, jak skvěle tato událost do příběhu pasovala. Autorka se jí pouze inspirovala a dále na ni naroubovala další události a já tleskám. Opravdu se to povedlo.
Co se týče závěru, byl na můj vkus velmi otevřený. Ale druhý díl už na mě čeká, takže jsem tolerantní. Informovala jsem se, že druhý díl končí ještě otevřeněji, což mě netěší, ale proč panikařit dopředu :).

Za mě tedy výborné dílko, které má nesporné literární kvality. Autorka je dle mého názoru talentovaná žena a já se už těším na další díly. Doufám, že vše, co bylo v prvním díle nakousnuto, bude nakonec objasněno (i když je třetí díl asi v nedohlednu) a já ukojím veškeré své čtenářské choutky.
A na závěr? Děkuji autorce mnohokrát, že příběh není kontaminován milostnou linkou! Oceňuji a jsem vděčná!

20.10.2018 5 z 5


Čas žít, čas umírat Čas žít, čas umírat Erich Maria Remarque (p)

Pan Remarque, jak ho znám a jak ho miluji a obdivuji. Kniha má vše, co jsem od autora očekávala a snad i něco málo navíc. Ano, je tam patrná jistá remarqueovská šablona při stavbě příběhu, ale osobně mi to vůbec nevadilo.

Tentokrát s hlavním hrdinou odjíždíme na dovolenou z válečné vřavy v Rusku do rodného Německa ke konci druhé světové války a jsme svědky jeho činů a myšlenkových pochodů poté, co se dostane "domů". Město je ale co pár dní bombardováno, rodný dům je už pouhá hromada sutin (stejně jako většina dmů ve městě) a rodiče jsou nezvěstní. Ernst ale mezi sutí, troskami a vybuchujícími bombami nachází něco nevidáného. Lásku k dívce Alžbětě.
Nejsem fanoušek romantických příběhů, spíš se romantice vyhýbám jako čert kříži, ale tato linka na pozadí totální zkázy rodného města byla skvěle zpracovaná. Hlavní hrdina byl velmi pragmatický a nemluvný mládenec, velmi často dumající nad smyslem (nebo spíše nesmyslem) války. Naopak Alžběta na mě působila dojmem křehké, jemné, svěží, ale silné květiny, která bojuje o své místo na slunci uprostřed rumiště. Co se závěru týče, ano, čekala jsem, že něco takové přijde. Nejsem z toho nadšená, ale nečetla jsem červenou knihovnu, takže za mě ano. Konec konců, je to mistr Remarque. Zasloužených 5*.

15.10.2018 5 z 5


Učebnice jezdectví a vozatajství 1. díl - základní výcvik jezdce a koně Učebnice jezdectví a vozatajství 1. díl - základní výcvik jezdce a koně Alexander Fráter

Jedna z mála knih o jezdectví, která mi před lety opravdu v praxi k něčemu byla. Jednoduché a přehledné zpracování je doplněno množstvím praktických rad, nákresů a popisů.

13.10.2018 5 z 5


První republika 1918-1938 První republika 1918-1938 Karel Pacner

Nádherná kniha! Potkala jsem ji ve školní knihovně u kolegyně a doslova se do ní zamilovala. Skvělé zpracování, ideální délka textů, krásné obrázky a dobové fotografie, ale ty dokumenty! Úžasné repliky nejrůznějších dobových pohledů, bankovek, dopisů, plakátů nebo novin na vás vykukují téměř z každé dvoustrany a přibližují vám danou problematiku doslova a do písmene z první ruky. Vše je zpracováno přehledně a věcně, takže člověk chce obracet stránku za stránkou, aby objevil další tajemství této publikace.
Výborný nápad a knihu bych doporučila všem rodičům, kteří chtějí probudit v dítěti aspoň nějakou touhu po historii. Osobně bych ji koupila hned i za onu astronomickou cenu (to jsou prostě ty dokumenty!).

08.10.2018 5 z 5


Gerda: Příběh velryby Gerda: Příběh velryby Adrián Macho

Ve všem souhlasím s uživatelkou hana8062. Knížka jako celek je moc povedená. Ilustrace jsou naprosto dokonalé a kouzelné, ale příběh je hodně jednoduchý a tak krátký, že v něm ani nejde rozvinout hlubší zápletku. Samotná myšlenka příběhu je ale poměrně zajímavá a poučná, jen v té krátkosti nevyznívá naplno. Na druhou stranu jsem si všímala řady metafor a jemných a něžných formulací, které příběhu hodně pomohly.
Pro malé děti a jejich rodiče tedy určitě vřele doporučuji, starším dětem už ale příběh stačit nebude. I tak jsem ovšem přesvědčená, že nad ilustracemi potěšeně vzdychneme všichni napříč věkem i pohlavím.

03.10.2018 4 z 5


V šedých tónech V šedých tónech Ruta Sepetys

Krásná, silná a struhující knížka mapující jednu z černých etap v historii lidstva. Osobně mi tematika gulagu není úplně neznámá, něco jsem o tom již četla, něco si nastudovala a vím, že kolegové Hitler se Stalinem si ve své zrůdné vynalézavosti mohli podat ruce, ale co se týče obyvatel pobaltských států, které Stalin likvidoval po statisících v pracovních táborech, zde jsem měla drobné mezery (asi o velikosti Grand Canyonu).

Téma bylo zpracováno skvěle. Postavy byly plastické a neprvoplánově sympatické, atmosféra tísnivá, plná žalu, zoufalství a nepochopení nad tím, proč zrovna "já a moje rodina". Zároveň ale (především díky mamince Jeleně) se knihou prolínaly pocity sounáležitosti, hrdosti, lásky a víry v lidskost i v těchto nejděsivějších životních podmínkách. Jako čtenář jsem celou dobu přemýšlela nad tím, proč bylo nutno takových zvěrstev a jak to ti lidé vůbec byli schopní přežít tolik let (mnozí nebyli). O životě po "gulagu", s nálepkou vyděděnce a zločince, už ani nemluvím.

SPOILER!

Jedinou výtku bych měla k useknutému konci, jako někteří jiní čtenáři. Příběh navíc končí s nadějí v lepší zítřky, ale v doslovu se dozvídáme, že lepší zítřky se nedostavily, takže za sebe bych klidně ještě pár kapitolek vyprávěných Linou snesla. Ale i takto kniha mé čtenářské srdce uspokojila a na hodnocení to zase až tak moc nemění.

02.10.2018 5 z 5