efka.saf komentáře u knih

Každá další Remarqueova kniha, po které sáhnu, mě neustále utvrzuje v tom, že tento autor je nekorunovaným králem meziválečné prózy. Přiznám se, že o tomto díle jsem dlouho nevěděla (ano, bohužel neznám všechna R. díla z hlavy), ale jakmile jsem zjistila, že má Remarque knihu navazující na moji "bestofku" Na západní frontě klid, volba byla jasná.

SPOILER!!

Hned na začátku se seznamujeme se skupinou vojáků - kamarádů, kteří přežili úklady války a dostali tu "zázračnou" možnost vrátit se domů ke svým rodinám, manželkám, milenkám. A my, čtenáři, můžeme sledovat, jak nesmírně obtížný tento návrat je. Pro někoho obtížný, pro někoho nemožný. Z celé knihy sálá nepopsatelný smutek, zmar, beznaděj, frustrace a zoufalství. Hoši z této ztracené generace, kteří byli vytrženi ze školních lavic, šli s entusiasmem bojovat do první linie, protože věřili myšlenkám a ideálům, které jim byly vštěpovány. Po návratu ale z těchto idálů nezbylo zhola nic. Hoši, kteří bojují za svoji vlast, jsou na konci války vyděděnci, kterým se nikdo nevěnuje, mnozí jimi opovrhují, nikdo jim nerozumí a nikdo se o to hlavně ani nesnaží. Všichni předpokládají, že z první palebné linie se mladíci bez mrknutí oka vrátí do školních lavic a ke svým starým životům. Ale ono to při vší snaze prostě nejde. Skvěle je zde popsán mezigenerační konflikt mezi mladými veterány a jejich rodinami či známými.
Za absolutní vrchol považuji soudní proces na konci knihy. To, co nám autor v rámci příběhu celou dobu naznačuje a vede čtenáře k tomu, aby si uvědomil nesmyslnost války, na těchto dvou stranách všechny tyto myšlenky vygradují do dokonalého monologu, který je obžalobou všeho a všech, kdo za podobnými událostmi stojí.
Co se týče závěru knihy, už jsem si zvykla u Remarqua na docela smutné konce. Zde jsme ale svědky něčeho úžasného – závěr je protknut nadějí. Nadějí v lepší zítřky, nadějí, že i s tím vším, co má člověk za sebou, se nakonec dá žít.

A proč jenom 4 (a půl)*? Kniha je brilantní, to bezesporu, ale pro mě je vrcholem přeci jen Na západní frontě klid. A přiznám se, že jsem měla trochu problém se jmény postav. Až do konce knihy se mi nepodařilo spojit si některá jména a příjmení v jednu osobu, takže jsem musela často listovat a dohledávat, o koho se jednalo. Na kvalitě to ale dílu neubírá, jedná se spíš o subjektivní problém.

8 27.09.2018

Poprvé jsem na tuto knihu narazila už před lety. Půjčila jsem si ji z knihovny, podívala se na fotky a zase ji vrátila. Po letech jsem na ni narazila znovu, opět jsem si ji půjčila, ale i přes rozhodnutí si ji přečíst se mi na ni prášilo ještě asi 3/4 roku, kdy jsem ji střídavě vracela a hned si ji zase půjčovala zpět. Až zhruba před týdnem se konstelace hvězd ustálila natolik, že jsem ji začala číst. A přesto, že tato kniha čítá cca 520 stran a vypráví o jednom veverčím klanu, což může někoho trochu vyděsit, autorka napsala dílo, které podle mě u nás nemá obdoby a které mě na konci emočně vyždímalo jako froté ručník.

Samozřejmě i já před Soukupovými smekám a děkuji za to, že takoví lidé stále ještě jsou. Z knihy sálá tak obrovská úcta a obdiv k těmto překrásným tvorečkům, že vás to doslova odzbrojí. Hltala jsem stránku za stránkou a obdivovala vynalézavost jak veverek, tak i paní Soukupové, která za pomoci manžela postupně vybudovala pro Pinky dokonalý veverčí ráj. Kniha ale není dokonalá jen po stránce obsahové, ale i po stránce formální. Kronika má velký počet stran, přesto jsem neobjevila ani jedinou chybu nebo překlep. Jazykově je dokonale vybroušená a oplývá neskutečným množstvím okřídlených výroků a přirovnání, která vás buď rozesmějí nebo naopak dojmou. Nic se v knize neopakuje, autorka přichází se stále novými informacemi k životu veverek, což je rovněž obdivuhodné. A závěr? To byl dokonalý, hluboce emotivní zážitek. Nádherně napsaný, obdivem a láskou překypující text mě dojal k slzám a uvědomila jsem si, jak nesmírně těžké muselo být po tolika letech dát Pinky sbohem. U mě to tak bylo a to jsem s ní strávila pouze týden.

Veveřácká kronika je obdivuhodné dílo jedné obdivuhodné osoby s obdivuhodným srdcem a já hluboce věřím a doufám, že jednou budu mít příležitost stisknout této dámě ruku, osobně ji poděkovat a podívat se na království, které pro veverky vybudovala.

5 20.09.2018

Uf... Tak tohle bylo extrémně silné čtení... Vlastně jsem měla pocit, že jsem četla 2 různé knížky. Do poloviny to byla první knížka a od poloviny druhá. Na konci se ale vše spojilo v jeden neskutečný knižní počin.

Knihu jsem rozečítala s poměrně velkým očekáváním. Říkala jsem si, že pár stránek, max. pár kapitol a už poběžím jako Emil Zátopek v cílové rovince. Ale nebylo to tak. O rodinném táboře BIIb jsem nikdy neslyšela a celé to na mě působilo tak nějak "neosvětimsky". Škola, Sněhurka, knihy, děti, dospělí i staří na jednom místě. Opravdu to tak bylo? Příběh mě ze začátku tak nebavil, že jsem si říkala, že to budou max 3*, víc ani ranu a navíc se mi na knize v knihovně podařilo vyhandlovat 2 pokuty, protože jsem se nebyla schopná ke čtení donutit.
Pak jsem se ale přehoupla přes polovinu a dočetla jsem se k 7. a 8. březnu 1944. A tehdy mi spadla brada, naskočila husina a udělalo se mi mdlo. A to mi vydrželo až do konce. Druhá polovina knihy, kterou jsem zhltla do druhého dne, je neskutečná! Přesně jsem pochopila, proč byl začátek takový jaký byl a co nám chtěl autor říct. Chvilemi jsem nemohla ani dýchat a jakmile se Dita dostala do Bergen-Belsenu, uvědomila jsem si, že i když se brodíte v žumpě plné hoven a máte dojem, že hlouběji už klesnout nemůžete, najednou se s vámi proboří podlaha a vy klesáte ještě hlouběji, do míst, před kterými by snad i peklo mělo respekt. Neskutečné! Je neuvěřitelné, co vše jsou lidé schopní vydržet, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Ditu a její rodinu hluboce obdivuji. Stejně tak obdivuji všechny, co si v tomto pekle dokázali zachovat nejen rozum, ale i odvahu, důstojnost a víru v lepší zítřky. A obdivuji i ty, kteří, ačkoliv bojovali, tolik štěstí neměli a z pekla se nedostali.
Chtěla bych pochopit, proč se to všechno muselo stát, ale asi nepochopím. Myslím, že něco takového prostě pochopit nejde.

Přesto, že vím, že dávat něco někomu jako povinnou četbu, je zcela kontraproduktivní, toto je další z knih, která by měla být čtena, protože mluví o věcech, které prostě nesmí být zapomenuty.

10 13.09.2018

Další kniha od Kariky a mě napadá jen "ANO i NE". Knihu jsem četla ve slovenském originále, což bych doporučovala i ostatním. Slovenčina je tak roztomile zpěvná :). A co se obsahu týče? No, ten už tak zpěvný nebyl. Autor se s námi nepárá a vhazuje nás do děje téměř okamžitě. A upřímně, jakmile jsem pochopila, proč se dílo jmenuje Tma, pořádně mě zamrazilo a fakt bych nechtěla být v hrdinově kůži. První polovina (až na pár hluchých míst) byla skvělá. Děsivá, mrazivá a temná. Ale jako už nejeden čtenář zde jsem si i já v polovině říkala, kam sakra ten příběh ještě hodlá směřovat? Vždyť se už nemá kam posunout! Inu, měl. Druhá polovina se ubírala směrem, který mě nijak zvlášť neoslovil, i když nějaké to překvapení v závěru se najde. Pro mě je konec na jedné straně trochu klišé, na druhé v něm spatřuji jistý alibismus. Nevím, ale druhá polovina podle mě strhávala příběh do míst, kam i královny chodí samy. Je to velká škoda.
Ovšem opět musím uznat, že Karika umí psát velmi čtivě, což mě na něm baví, také bych ocenila osvěžující sebeironii a sarkasmus, kterým kniha nešetří. Naopak vulgarismy, kterými rovněž nešetří, bych proškrtala.

Přemýšlela jsem, jestli 3 nebo 4 hvězdičky, ale nakonec bych se podepsala tak pod 3 a půl. Ale vzhledem k tomu, že Trhlině jsem dala 4*, Tma může dostat max. 3. Není to špatné, ale co se rozuzlení týče, já asi nejedu s Karikou na stejné vlně.

3 02.09.2018

Moc hezký příběh pro děti s detektivní zápletkou! Alena Mornštajnová očividně umí zaujmout nejen dospělé, ale i děti. Ačkoliv příběh sám o sobě extrémně originální není, je napsán s citem a porozuměním pro dětskou duši. Je napínavý i vtipný, plný statečných kamarádů z řad dětí a zvířat. A co se jazykového pojetí týče, dokonale to přede mnou vyjádřil uživatel triatlet.
Určitě doporučuji všem maminkám malých dětí i nám starším, kteří se chceme nad půvabným příběhem vrátit aspoň na chvíli zpět do dětství.

13 02.09.2018

Daniela Krolupperová je opravdu moc sympatická a talentovaná autorka a ačkoliv se mi knihy Jde sem lesem nebo Mizící hmyzíci líbily víc, i tato má své kouzlo a v tomto případě i vůni :). Knížka je koncipována trošku jinak, než jsem byla zvyklá, ale ničemu to neškodí. Opět se jedná o krásný příběh pro děti (v tomto případě spíš pro holčičky) protkaný vílami, vílími kouzly, květinami, kávou, ale i smutkem a dobrými lidmi a skutky, které dají smutku na frak. Za sebe určitě doporučuji.

3 31.08.2018

Tess je výborná a vždy bude. Další díl s Rizzolkou a Maurou mě opět bavil, ale přiznám se, že nějaký ten "špíček" mi tam trochu chyběl. V předešlém díle Umři znovu mě absolutně pohltilo vyprávění odehrávající se v Africe, tady to bylo ale spíš naopak, vyprávění oné tajemné dívky mě zpočátku trochu zdržovalo. Jakmile se ale příběh rozjel, neměla jsem s ním už nejmenší problém.
Na druhou stranu i ono téma sociopatie a náboženství (mučedníků) mi tentokrát nepřišlo tak atraktivní a nosné jako jiná témata v předešlých knihách, ale jako fatální neúspěch to opravdu nepovažuji. I tak si kniha drží extrémně vysokou úroveň v porování s knihami jiných autorů.

3 30.08.2018

No potěš... Omlouvám se, pane Robertsi, ale tohle vážně nefungovalo. Po dlouhé době knížka - thriller, kde mě rozčilovalo snad skoro všechno.

SPOILER!

Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se knížkou prokusala. Nechytla mě. Ale vůbec. Často se mi stává, že do poloviny knížky se nemůžu začíst, ale pak se to zlomí a už dofrčím do cíle jako na horské dráze. Tady to ale vůbec neplatilo. Za celou dobu čtení mě příběh nechytl. Do postav nejen že jsem se nevžila, ale za celou dobu jsem si je kromě Evy ani nezapamtovala! Vůbec jsem netušila, o kom je řeč, jestli je to člen vyšetřovacího týmu, svědek či podezřelý, takže totální maglajs!
Zápletka mi přišla vykonstruovaná jako obžaloba Milady Horákové. Obrovské, monstrózní, kotel mrtvých, zamotané všechno do všeho, ale uvěřitelnost žádná celá nula nic. Náboženský základ taky zrovna nepůsobil přirozeně a už vůbec ne originálně. Co se týče "mlaskání", jo, tohle bylo děsivé, ale vlastně jsme se k tomu nic bližšího nedozvěděli. Stejně tak rozluštění kódu "jakoby nic" mi přišlo uhozené. Vzhledem k náboženské tématice bych asi spíš brala, kdyby bylo v knížce zmíněno, že Evu osvítil Duch svatý než toto "neuvěřitelné štěstí". A celá role Evy v případu? Tohle tu taky bylo už stokrát, ale vždy zvládnuté líp.

Suma sumárum, krom hezké obálky mě k této knize moc pozitiv nenapadá. Nečtivé, nenápadité, šroubované až za hrob, postavy nesympatické a nezapamatovatelné, zápletka nezvládnutá. Za sebe nedoporučuji, určitě se dá najít nespočet knih, které tuto prakticky ve všem překonají.

3 30.08.2018

Kniha je moc příjemná jednohubka, kterou slupnete na posezení. Já se do ní začetla velmi rychle a musím uznat, že jsem si ji užila.

Hlavní hrdinka mi byla docela sympatická a nepřipadala mi nijak zvlášť "puťkoidní". Spíše naopak, viděla jsem v ní inteligentní ženu, byť ze začátku značně naivní, ve které se postupně probouzí síla a odhodlání zachránit život svůj i své sestry. I postava Jacka byla popsána hezky, tzn. byl hnusný, úlisný a pil mi krev. Ostatní prostavy v knize tolik prostoru neměly, ale mé sympatie si získala např. i Millie nebo Ester.
Co se týče zápletky, asi nijak zvlášť originální nebyla, ale zaujal mě způsob vyprávění. Pravidelné střídání kapitol z minulosti a současnosti bylo originálně pojato a celý příběh tak gradoval a odkrýval se před námi postupně s tím, že až do samotného konce bylo stále něco, co čtenáři zůstávalo skryto. Samozřejmě naprosto nepochybuji o tom, že muži tohoto typu na světě jsou a spousta žen by mohla vyprávět své, přesto na mě vše působilo dost předimenzovaně - extrémní zloba, extrémní divadlo, extrémní kulisy, extrémní plán. Ale v zájmu čtivosti budiž to autorce odpuštěno.

Knihu tedy samozřejmě doporučuji. Bylo to zase trošku něco jiného, ale vše bylo pojato velmi čtivě a svižně. Po dalším autorčině počinu určitě opět sáhnu. A na závěr? Budu nyní bedlivě sledovat každý "dokonalý" pár; co kdyby náhodou... :).

3 30.08.2018

Tak tohle bylo krásně rozporuplné dílo! Přiznám se, že Strach mě nijak zvlášť neoslovil, ale k Trhlině jsem opět přistupovala s nemalým očekáváním.

Když jsem se do knihy začítala, musím říct, že nic světoborného jsem nezažívala. Mírně mě vyděsila absence kapitol, ani forma vyprávění vystreslým a vulgárním Igorem mi ze začátku k srdci nepřirostla. Postupem času jsem ale autorovi oboje odpustila. Co jsem mu ovšem odpustit nedokázala, byl nadbytečný počet stránek, především v první části, kdy jsme se dozvěděli kromě vylučovacích pochodů mladého páru prakticky vše. Celkově se ale celou knihou táhnou Igorovy opakované sebemrskačské pasáže, které se často rozpliznou klidně na stránku nebo stránku a půl, což značně tříští samotný stěžejní příběh. Jasně, dá se to svést na rozpolceného Igora, ale autorem je Karika, tudíž v těchto místech bylo možno knihu lehounce pokrátit.
Jakmile se ale výprava dostala poprvé do lesa, atmosféra začala houstnout a druhá výprava už stála opravdu za to. Nesmírně oceňuji, že v knize nebyly žádné extrémní nechutnosti jako ve Strachu (nepovažuji se za citlivku, ale v autorově první knize mi to přišlo přehnané), ale tíživou a paranoidní atmosféru budoval sérií různých absurdností, které člověku v určité posloupnosti mohly místy nahánět slušný strach. Já jsem strach nepociťovala, ale byla jsem nesmírně napnutá, jak bude příběh pokračovat, kdo z něj vyvázne a v jakém stavu. Samotnou mě překvapilo, jak mě nakonec uspokojil závěr v podobě Igorova shrnutí, ačkoliv ono "vesmírno a fyzikálno" není naprosto můj šálek čaje.

Nakonec ve mně kniha zanechala silný dojem a nutnost nad příběhem nadále dumat. Jestli je ale vše podle reálné události, pro mě není nakonec zas až tak podstatné. Pěkné 4*.

11 17.08.2018

Další excelentní zážitek zprostředkovaný Tess Gerritsenovou! Toto je Tess, jak ji znám a jak si ji pamatuji - svižná, strhující, dokonale promyšlená a opět s originální a nevšední zápletkou.

Kniha si mě zaháčkovala doslova od první kapitoly a já ji začala polykat každou volnou chvíli. Enormně mě tentokrát bavila část odehrávající se v Africe a nemohla jsem se dočkat, až se pročtu k další africké části. Působila na mě atmosférou Deseti malých černoušků, tzn. stísněně, paranoidně a tak, že vlastně nevíte, jestli vůbec někomu můžete věřit, a to doslova miluju! Ale bostonská část nezůstávala moc pozadu a vše se nakonec hezky začalo spojovat v jeden skvělý funkční celek.
Obdivuji, že každý případ se zabývá naprosto odlišným a velmi originálním tématem, u kterého je znát, že autorka musela ledacos prostudovat, aby kniha vůbec mohla vzniknout. Proto na mě její knihy nepůsobí šablonovitě jako u některých jiných autorů.

Tento (v pořadí již 11.) díl s Jane a Maurou jsem si opravdu neskutečně užila a opět jsem se utvrdila v tom, že Tess je spisovatelka s velkým S, která vždy v mém žebříčku oblíbených spisovatelek bude stát spolu s Yrsou Sigurdardóttir a Sharon J. Bolton na jeho vrcholu.

4 07.08.2018

Tak po dlouhé době zase Tess, ale tentokrát ne úplně typická. Ale prostě Tess :). V poslední době jsem sáhla po několika knihách s tématem holokaustu, což pro mě bylo relativně nové a místy náročné. Válečná tematika není sama o sobě zrovna oddechové čtení, proto jsem se rozhodla nyní sáhnout po osvědčené klasice, která nikdy nezklame (pěkná svižná detektivka od Tess) a vytáhla jsem tuto útlou knížečku, aniž bych předem studovala, o čem děj bude. A ejhle, zase ta druhá světová a tragické osudy Židů.

Děj se odehrává ve dvou liniích - druhá světová válka a současnost. Spojovacím článkem je démonický valčík Incendio. Jakmile jsem začala číst, velmi jsem si užívala obě dějové linky. Ale když jsem dočetla, přiznávám, že ta ze současnosti na mě působila tak nějak "netessovsky" a nepřirozeně. Knížečka se odvíjela jen na 200 stranách, proto na vykecávání nebyl čas, ale konec byl celkově rychle sfouknutý a úplně pravděpodobně to také nepůsobilo. Oproti tomu druhá dějová linka - židovská, byla nesmírně zajímavá a na konci neskutečně smutná. Ještě že tu nebyl prostor na něco víc, protože takhle mi to bohatě stačilo. A co se týče skladby? No, nejsem odborník, ale velmi se mi líbí. Je skvělé, že si člověk Incendio mohl pustit a lépe se tak vžít do děje a osudů tamních lidí.

Když tedy svůj dojem z knihy vyhodnotím a zprůměruji, vyjdou mi hezké 4*. Díly s Rizzolkou mě sice oslovují víc, ale i tak má tato kniha (především za doprovodu zmíněného valčíku) své zvláštní kouzlo a sílu.

5 03.08.2018

Kniha mi přijde minimálně o třídu lepší, než Léčivé bylinky lučních skřítků. Medailonky byly promyšlenější, obsáhlejší a zajímavější. Z knihy je opět cítit i autorova hluboká znalost hub, a proto děti seznamuje nejen s babkou či dubákem, ale s celou plejádou více či méně známých hub. Ilustrace jsou moc hezké, skřítkové jsou roztomilí a sympatičtí. Věřím, že dětem se kniha bude líbit a ještě se něco zajímavého dozví. A kdo ví, třeba se některé z nich začnou v lese chovat dokonce ohleduplněji, aby skřítkům neublížily :).

2 01.08.2018

Další z knih, kterou stojí za to přečíst dřív, než člověk zemře :). Nevím, jestli mohu říct, že téma je chytlavé a příběh čtivý (pro mě byl, ale lze to říct obecně?), ale za přečtení bezesporu stojí.

Téma žítkovských bohyň nemusí sedět každému. Kdo na podobné věci nevěří a nemá vztah k přírodnímu léčitelství, pravděpodobně bude lehce zklamán. Já mám ale k přírodě nesmírnou úctu a věřím, že v ní najdeme bylinky vhodné na veškeré neduhy těla i ducha, bohužel jsme ale dnes už většinu pozapomínali. Proto pro mě byl život tamních žen fascinující!
Životní osudy bohyň, které rozplétala Dora, mě velmi zajímaly. Doslova na mě měla kniha účinek jako kvalitní detektivka a já se nemohla dočkat, až Dora poskládá poslední střípky skládačky. Vyšetřovací protokoly a jiné archiválie mi v knize nevadily, právě naopak, byly pro mě zajímavým okořeněním. Když jsem četla protokoly o Surmeně v první části, doslova mi běhal mráz po zádech. Šílené. Šílený režim :-/. Nejméně záživná pro mě byla třetí část, kde jsem měla pocit, že autorce mírně dochází dech, ale pak kniha dech zase nabrala a směřovala ke svému nevyhnutelnému smutnému konci. Nemyslím, že kniha mohla dopadnout jinak. Všechno sedělo na svém místě tak, jak mělo.

Knihu tedy hodnotím nejvyšší známkou, byť musím říct, že úplně lehce se mi nečetla. Trvalo mi poměrně dlouho ji přečíst, ale ne kvůli tomu, že by mě nebavila. Prostě je to těžké téma. Je ale jinak zpracována skvěle a vlastně mě ani nepřekvapil boom, jaký knížka způsobila. I já bych se nyní ráda odebrala na Žítkovou a do tamních kopců a zjistila, jestli i na mě bude území Bílých Karpat působit magicky nebo jestli patřím mezi typické produkty dnešní doby, kteří už tyto vibrace nejsou s to cítit.

20 01.08.2018

Knížka je určitě zajímavá a svoje nesporné kvality má, ale můj šálek čaje to nebyl. Myslím, že existují i zajímavější dílka, zabývající se tématem léčivých bylinek. Na druhou stranu netuším, jestli by můj názor sdílely děti, pro které je kniha primárně určena. I tak ji ale doporučuji, za povšimnutí stojí.

2 31.07.2018

Knížka se mi opravdu líbila. Nápad seznámit děti se zvířecími architekty je moc dobrý, každý z nás jistě ví, že jsou mezi zvířaty úplní stavitelští géniové, tak proč to nezprostředkovat i dětem srozumitelnou formou.
Grafické zpracování knihy je kvalitní, kniha je barevná, základem jsou obrázky přes celou dvoustranu. Text je krátký, ale srozumitelný a plný zajímavých informací. Děti se dozvídají základní informace jak o životě daného "architekta", tak především vše o jejich stavebních aktivitách.
Osobně bych sice ocenila, kdyby byla knížka zaměřená na zvířata, která můžeme potkat v ČR, ale vzhledem k národnosti autorů by to bylo jen stěží možné. Na druhou stranu, tím že autoři vybrali nejnadanější zvířátka z celého světa, kniha je tím pádem mnohem zajímavější, originálnější a barvitější. Za mě určitě doporučuji rodičům, kteří chtějí dětem rozšířit obzory v oblasti přírody netradičním směrem.

4 31.07.2018

Za mě moc pěkná kniha a kvalitně zpracovaný, mnohovrstevnatý příběh. Ačkoliv se jedná teprve o mou třetí knihu s tématem druhé světové války a holokaustu a nemám tedy moc věcí ke srovnání, hodně mě kniha zasáhla, podobně jako Hana od A. Mornštajnové.

Kniha je vyprávěna více jak čtyřmi vypravěči a člověku chvíli trvá, než se v postavách zorientuje. Linie příběhu odehrávající se v současnosti mě ale přece jen bavila o něco méně než historické pasáže. Co se týče upírského příběhu, ze začátku mě vyděsilo, co tam proboha toto "Stmívání" dělá, ale postupně jsem začala chápat, že se jedná o mocný příběh, který pro někoho znamenal rozdíl mezi životem a smrtí, a proto - i kdyby by byl důležitý jen pro jednoho jediného člověka - získává tak příběh na důležitosti. Nakonec musím říct, že je toto upíří love story zapasované do příběhu opravdu dobře a jeho vyvrcholení v závěru mě potěšilo.
Co se týče historických pasáží vyprávěných Josefem a Minkou, byla jsem naprosto fascinovaná a doslova a do písmene jsem měla pocit, že tu knihu zavřít prostě nemůžu. Skvěle napsané, smutné a strhující. A zároveň, co se Minky týče, i hodno obdivu. Je fascinující, co člověk všechno dokáže přežít a zároveň si zachovat i nějaké to duševní zdraví. Ale co mě vzalo nejvíc? Asi moment, kdy se dozvídáme o tom, že přesto, že někdo najde odvahu svůj příběh říct, najde se blbec, který klidně vstane a prohlásí, že holokaust nebyl a je to výmysl Židů. Z těchto popíračů holokaustu je mi zle a nechápu, jak můžou popřít a vlastně opět a zase vymazat z historie miliony mrtvých lidí jenom proto, že... vlastně co?
Musím ovšem přiznat, že konec pro mě šokující nebyl. Tato varianta mě napadla velmi brzy, myslím, že už před polovinou knihy, a jak příběh plynul, byla jsem si stále více jistá. Za chybu to ale nepovažuji. Není to kriminálka, ve které by pro mě šokující závěr byl důležitý.
Jediné, co mě úplně neoslovilo, bylo love story v příběhu ze současnosti, trošku to na mě působilo jako vytrženo z Rosamunde Pilcher. Na druhou stranu ale, já nejsem přívrženec romanťáren, a tak zavděčit se mi v této oblasti skoro nejde :-).

Suma sumárum, výborná a čtivě napsaná kniha, která má čtenáři opravdu hodně co nabídnout. Téma holokaustu skvěle zpracované, ale i morální dilemata a otázky viny a trestu řešené v závěru mě oslovily. Vypravěčka určitě není moje poslední knížka, kterou jsem od této autorky četla.

5 25.07.2018

Samozřejmě dávat u této knihy přečteno je trochu nadsázka, ale jinak musím uznat, že to je jeden z nejhezčích receptářů, na které jsem v poslední době narazila. Dostala jsem jej od mamky a úplně mi učaroval. Postupně do něj zapisuji naše rodinné recepty pro lepší uchování budoucím generacím a mám z toho velkou radost a věřím, že o tom to je :-). Akorát se do receptáře nedají zapsat složitější recepty, protože na to tam není prostor. Já ale preferuji jednoduchost, takže mi to nevadí a hodnotím nejvyšší možnou známkou a doporučuji všem, kdo se nebojí ještě napsat něco vlastní rukou.

2 22.07.2018

Další skvělá kniha od Yrsy Sigurðardóttir. Sérii s Tórou jsem měla hodně ráda, ale tato nová mi v mnoha věcech přijde ještě vyzrálejší.

Už v prvním díle DNA jsem "obdivovala" autorčinu vražednou kreativitu a ani ve druhém nevraždí zrovna všedními způsoby. Párkrát jsem si říkala, co by se stalo, kdyby se spojila Yrsa spolu s Chrisem Carterem... Tuším, že něco, co by mohlo soužit jako vražedný kodex Islámského státu. Tak snad to ty dva nenapadne.

Co se příběhu týče, naprosto skvělé! Zápletka byla výborně vymyšlena od samého začátku, měla hlavu i patu a hlavně mi přišla i přes celkovou brutalitu velmi slušně uvěřitelná. Vyšetřovatelé sice poměrně dlouho tápali, ale nakonec se dotápali do zdárného konce a odhalili nám celou (opět velmi smutnou!) pravdu. Yrsa vždy své zápletky čerpala v křivdách let dávno minulých, čímž získávaly na pikantnosti a jisté štiplavosti, zde ale čtenáři předkládá i morální aspekt. Kdo je v této knize vrah a kdo je oběť? Kdo je ten zlý a kdo hodný? Koho je nutno chytit a potrestat a koho ne? Myslím, že asi většina z nás, kdo se pročetl až do konce, se nad těmito otázkami musí alespoň trochu zamyslet, protože právě v této knize je hranice mezi dobrem a zlem povážlivě tenká a nezřetelná.

Jedinou námitku mám vůči trojúhelníku Freyja - Huldar - Erna. Nevím, ale nějak mě tyto techtle mechtle nechaly v tomto díle chladnou a odváděly mě od hlavní zápletky, což mi trochu vadilo. Ale zase samotný příběh tento můj subjektivní nedostatek vyvážil.

10 22.07.2018

Prozatím nepatřím do cílové skupiny čtenářů, ale i tak mi kniha přišla velice vtipná a plná skvělých gegů ze života. Je mi jasné, že spousta maminek se v ní vidí a až se ze mě stane příslušnice cílové skupiny, určitě po knize sáhnu znovu a užiji si ji ještě víc!

6 17.07.2018