efka.saf komentáře u knih

Tak tahle kniha prostě nefungovala. Těšila jsem se na čtivo, kde bude vystupovat moje oblíbená Agatha Christie, ale jak už psala Kikies (každé její slovo tesat do kamene!), výsledkem byla snůška těžko uvěřitelných blábolů se spoustou logických mezer a postrádající jakékoliv napětí. Agatha mi přišla jako domácí puťka bez špetky vlastního názoru, neschopná a blbkoidní. Co se padoucha týče, ten byl ve své podobě reálný stejně, jako byste vložili do knihy Dartha Vadera. Neustále jsem čekala na nějaký zlom v ději, zvrat, prostě cokoliv, co by děj trochu osvěžilo a udělalo ho aspoň trošku záživným, ale nestalo se. I celá záležitost s Florou mi přišla uvěřitelná asi jako herecké výkony ve Strážcích vesmíru. A to, že se v každé kapitole musela aspoň jedna postava rozbrečet, to už ani nekomentuji.

Suma sumárum, po dočtení jsem si říkala, jak je skvělé, že Agatha Christie neprojevovala ve své tvorbě stejný talent na vraždu jako Andrew Wilson na psaní.

7 16.05.2018

Moje poslední knížka z tvorby Sharon Boltonové, kterou mi chybělo přečíst. A ano, přiznávám, pro tuto ženu mám velkou slabost, která nade mnou opět zvítězila.

Kniha byla opravdu dlouhá jako Lovosice a furt jsem měla pocit, že se toho v ní zase až tak moc neděje. Zavražděné jsme znali, vraha vlastně taky a většinu času se pořád konaly nějaké tanečky mezi Maggie a Hamishem a my čekali, kdy už ho začne konečně zastupovat. Téma jako takové mě také zvlášť neoslovilo, fenomén fanklubů usvědčených vrahů mi přijde dost padlý na hlavu (i když v knize byl docela hezký vhled do problematiky a i určitá vysvětlení, proč se ženy do vrahů zamilovávají, což oceňuji). Skoro až do samého konce jsem byla přesvědčená, že víc jak 3 hvězdičky dát nemůžu, protože ostatní Sharoniny knihy jsou mnohem čtivější a akčnější, ale jakmile jsem se dočetla k závěru, nějak mě to opět dostalo a já si řekla, že ačkoliv je kniha možná nejslabší, nakonec potvrdila vysoké spisovatelské kvality S. J. Boltonové a 3* by byly prostě málo v porovnání s knihami ostatních autorů. Co také velmi oceňuji, jsou netradičně vložené články, části spisů, dopisy či e-maily, které zajímavým způsobem ozvláštňovaly jinak velmi volně plynoucí děj.

Nakonec bych tedy řekla, že Sharon Boltonová opět potvrdila své spisovatelské kvality a napsala další velmi čtivou knihu, i když je v mnohém netradiční a řadu lidí neosloví. Přesto ji za sebe doporučuji dál, ostatně jako všechny ostatní autorčiny knihy.

10 11.05.2018

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. Schikanederův obraz Vražda v domě mě vždy oslovoval svojí ponurostí a syrovostí a byla jsem zvědavá na detektivku (samozřejmě fiktivní), která osvětluje jeho pozadí.

Čekala jsem ledacos, ale ne tak pěkný a doslova poetický detektivní příběh plný historických osobností dané doby. Stará Praha se mi téměř zhmotňovala před očima a cítila jsem štiplavý kouř vycházející z komínů. Oceňuji, že každá postava byla tak pěkně představena ve své vlastní kapitole a i prolínání minulosti a současnosti bylo doslova rafinované. Rovněž se mi líbil velmi krásný jazyk, se kterým si autorka očividně pohrála. Nevím ovšem, jestli tohle vše dokáží dnešní děti ocenit. Pokud už čtou, očekávají spoustu akce a krve, což zde rozhodně nenajdou. Proto se domnívám, že ačkoliv nám dospělým jsou obrázky v knize ze zásady odepřeny, kniha tedy musí nést označení pro děti, poetičnost této detektivky oceníme spíš my dospělí než většina dětí (které znám). Já tedy autorce za knihu děkuji.

9 04.05.2018

Můj první případ Kim Stoneové a rozhodně si nemůžu stěžovat. Na Angelu Marsons jsem měla spadeno již delší dobu a konečně se knihovna smilovala a poskytla mi první díl. Ačkoliv se autorka s ničím moc nepáře a začíná nám vše servírovat na zlatém podnose pěkně od prvních stran (což je chválihodné, nesnáším zdlouhavé rozjezdy), první seznámení se s Kim mě trochu vyděsilo. Přeci jen nám dnešní doba servíruje detektivy buď lehce vyšinuté nebo alkoholem posedlé, což může být na začátku prima změna oproti Herculu Poirotovi, ale pak už to člověka začne nudit. Kim se mi z počátku zdála jako typický studený psí čumák, se kterým by nevydržel ani vlastní stín, ale jak jsem se začítala dál a dál do příběhu, který začínal odmotávat i střípky z jejího života, začínala jsem pro ni mít pochopení, dokonce i slabost. Upřímně řečeno, není to člověk, se kterým bych chtěla spolupracovat v týmu, ale kdyby v mém životě došlo k vraždě, vím, že bych toužila právě po Kim a její buldočí zarputilosti, aby odkryla kdo, co a proč. Velké sympatie jsem pociťovala i k parťákovi Bryantovi. Nakonec tedy moc milá nesourodá dvojka :).
Co se týče příběhu, v podstatě nemám výhrad. Po smíchání všech chutných přísad nám ze všeho vyšlo hlavní meny tak akorát zamotané, aby vše působilo ještě jakš takš uvěřitelně. Jediný problém, se kterým jsem bojovala, bylo samotné začtení se. Prostě mi to nešlo. Dlouho. Nevím proč zrovna u této knihy, ale pořád se mi stávalo, že jsem musela číst odstavec znovu, protože jsem ho úplně nevnímala. Začíst se mi podařilo až v poslední třetině. Nevím, jestli za to můžu já a mé rozpoložení nebo knížka samotná, ale doufám, že v dalších dílech už pofrčím, i kdybych stála na minovém poli.

8 03.05.2018

Aaach neee... Tak tohle byla opravdu typická šablonovitá sladkobolná limonáda, které fakt nesnáším :-/. Na knihu jsem narazila (předpokládám) na svých toulkách Databází a zaujalo mě štěně a způsob, jakým bude pořízeno a také hláška "Neodolateně zábavná prvotina". Bylo mi jasné, že se nevyhnu romantice, ale říkala jsem si, že když se trochu zasměju a zavzpomínám na infarktové stavy v době, kdy byl náš pes štěňátko, trochu zaláskovaného sentimentu zvládnu. Místo toho jsem ale dostala kýbl předvídatelné romantiky, humor vůbec žádný a pejsek? No, byl tam.

Na knize mě asi nebavilo skoro nic. Užívala jsem si pouze krátkou kapitolu, kdy se Van picla a koupila přes net psa za cenu, za kterou by šikovnější našinec zrekonstruoval menší byt. Pak se děj odvíjel přesně tak, jak jsem předpokládala a čím víc se moje předpoklady ukazovaly jako pravdivé, tím jsem byla naštvanější. Doufala jsem, že aspoň pejsek Joe bude dělat psí kusy, jaké štěňátka v tomto věku většinou dělají. Ale Joe byl opravdovým ztělesněním Rin Tin Tina, který Van zachránil tím, že ji umožnil jít na veterinu a každého, s kým se setkal, láskyplně olízal. Ve věku 5 měsíců, kdy pejsek mění zuby, by ale pravděpodobně rozebral nábytek na prvočinitele, z bot by udělal strouhanku, z podlahy odstranil veškerou krytinu (krom kachliček) a páníčka by pravděpodobně starostlivější kolega přemlouval, ať si zajde k psychiatrovi, protože sebepoškozování hraničí s psychickou poruchou. A konec? Ano, romantické srdce zaplesá, protože všechno dopadlo "úplně nejlíp na světě", ale mé realistické srdce šmrnclé pesimismem zakroutilo unaveně chlopní a je rádo, že další na pořadu dne je pořádná kriminálka.

5 29.04.2018

U této knihy nejvíc oceňuji to, že vůbec vznikla. Pohádky jsou sice jednoduché, ale podle mě si své poselství nesou velmi okatě. Doporučovala bych ji především pro děti předškolního věku, protože starší děti už by si nejspíš dělaly z knihy srandu (např. kvíz). Kniha také vyžaduje poměrně velké zapojení ze strany rodičů, což u mnohých z nich může být docela problém. V knize nejde o to jenom přečíst pohádky, ale především si o tom s dětmi popovídat, rozklíčovat poslání a vše si zábavnou formou zopakovat. A to bez nadšení rodičů pro věc úplně nepůjde.

5 28.04.2018

Pohádkový příběh, který si určitě zaslouží naši pozornost. Ačkoliv jsem si uvědomila, že přemíra víl a skřítků mě osobně úplně nebere (děti to ale mohou mít jinak), tato pohádka mě opravdu zaujala tím, jak byl příběh velmi dobře promyšlený. Nejen, že hlavní hrdina musí překonávat svůj vlastní strach a lenost, ale zároveň se rafinovaně seznamuje s příslušníky hmyzí říše, aby našel zachránce růžového království. Děti se tedy seznamují nejen s hmyzíky, ale také s jednotlivými fázemi jejich vývoje jako kukla, housenka nebo nymfa a vše je velmi promyšleně zakomponováno do příběhu. Za mě velmi povedená dětská kniha doprovázená opět skvělými ilustracemi Evy Chupíkové.

6 26.04.2018

Tato kniha mi nepřišla tak kompaktní jako Vílí býlí. Příběh byl hodně jednoduchý a řekla bych, že i trochu šroubovaný tak, aby se tam napasovaly všechny potřebné informace. Tím pádem se tak nějak na sílu prolínaly linie, kdy byly děti s dědečkem v lese s vypravováním o vílách a skřítcích nebo o jiných lidech, což pro mě bylo chvílemi kapku nepřehledné. Řekněme tedy, že příběhy jako takové jsem četla už i lepší. Co je na knížce ale hodno obdivu, jsou právě ony informace o houbách! Je vidět, že autor je v tomto směru oborník a seznamuje děti nikoliv jenom s notoricky známými kousky jako je babka nebo muchomůrka červená, ale i s řadou mně ne moc známých hub. Po informační stránce je tedy kniha skvělá a určitě bych ji dětem koupila pro zažehnutí houbařského zápalu.

2 26.04.2018

Knížka Jde sem lesem se mi líbila mnohem víc, než Rybí sliby a Zákeřné keře. Možná to bude tím, že hlavním hrdinou je normální kluk, který se díky svému špatnému chování v lese dostane do zapeklité situace. V každé kapitole se seznamuje s jednou léčivou bylinkou a jejími léčebnými účinky. Odpovědi na kontrolní otázky jsou také v textu či na obrázcích dobře dohledatelné. Příběh je chvílemi docela napínavý a jistě malé děti zaujme, zároveň si kniha drží svou informační hodnotu. Kniha Vílí býlí od R. Sochy obsahuje sice ještě více zajímavých perliček o bylinkách, ale jinak mi knihy přijdou kvalitativně už velmi vyrovnané. Osobně bych dětem pořídila obě :). Opět bych chtěla vyzdvihnout i překrásné, povedené a originální ilustrace.

6 25.04.2018

Další skvělá kniha z pera S. J. Boltonové, která mě opravdu hodně bavila a kterou jsem si užívala. Ačkoliv svým rozsahem patří již mezi ty delší, nestihla jsem se nudit ani na chvíli. Trvalo mi sice o něco déle, než jsem se začetla (cca 120 stran), ale pak už jsem jen četla a četla, a když jsem zrovna nečetla, snila jsem o tom, že čtu.

Příběh odehrávající se na Shetlandech moc oceňuji. Nejednou jsem si ostrovy googlila a tajil se mi dech nad jejich krásou a nevšedností. Oceňuji i informace o místních legendách bravurně zakomponované do celého příběhu.
Rovnež musím uznat, že Toru jsem si zamilovala hned na začátku a vůbec jsem nepostrádala Lacey Flintovou. Tora byla sympatická doktorka umanutá jako pitbul, ale co si budeme namlouvat, svou nesmrtelností a odvahou mi trošku připomínala Roberta Langdona v sukni. Budiž to ale autorce odpuštěno, protože postava mě bavila. Nesmírně mě potěšilo, že v příběhu vystupuje opět Dana a Helen a obě postupně dostaly v příběhu poměrně hodně prostoru. Ke konci začala atmosféra houstnout, příběh se zamotával a stával se stále méně realistickým, postavy se pořád měnily z padouchů na dobráky a z dobráků na padouchy, až jsem si nejednou říkala, ať se už autorka rozhodne. Nakonec se ale rozhodla a já se nestačila divit, co se z jedné mrtvé v rašelině vyklubalo.

Celkově je tedy příběh mírně překombinovaný, za což ubírám jednu hvězdičku, ale vše bylo v zájmu čtivosti, kterou knížka nepostrádá ani náhodou, a proto ji opět všem vřele doporučuji.

4 25.04.2018

Ačkoliv se jedná pouze o "příručku", je to moc povedená kniha. Těžko napsat do komentáře něco, co už nebylo řečeno přede mnou, ale budu aspoň souhlasit. Medailonky jsou krátké, stručné, výstižné a především zajímavé. Nejednou jsem se dozvěděla úplně novou informaci o rostlině/zvířeti, o kterých jsem si myslela, že už snad vím vše podstatné. Autorova láska k přírodě opravdu z knihy sálá, nejvíc jsem si toho všimla ale v závěrečném povídání. Netušila jsem (ačkoliv zpětně je to logické), že naše společnost už považuje za les něco, co lesem není v žádném případě. Že těmto "lesům" neprospívá těžba dřeva doprovázená těžkou technikou, člověk tak nějak tuší, ale že stroje způsobují tak obrovsou zkázu, pro mě bylo šokem. Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, že se člověk sebevědomě považuje za nejchytřejšího tvora na Zemi, je mi naprostou záhodou, proč si tento nechytřejší tvor jako jediný neustále a systematicky podřezává větev, na které sedí.

3 19.04.2018

Moc hezká dětská kniha, jejíž kvalita tkví především ve zprostředkování velmi zajímavých informací o léčivých bylinkách. V oblasti léčivek se už rozhodně nepovažuji za začátečníka, ale i pro mě zde bylo několik zcela nových informacích, což oceňuji. Na druhou stranu, pohádkový příběh je docela jednoduchý, žádnou spletitost a hlubší zápletku nečekejte, ale aspoň bude pro děti snazší se v knížce zorientovat. Místy se v knize objevují i pojmy nebo formulace, kterým (podle mě) většina dětí rozumět nebude a bude na rodičích, aby dětem tyto pojmy vysvětlili. To ale není žádná tragédie. Skvěle zvolené jsou i doplňující otázky, na které není problém pro děti najít v knize odpovědi. Oceňuji i návod, jak si založit herbář.

Celkově se mi kniha líbila podstatně víc, než knihy Daniely Krolupperové (četla jsem od ní prozatím jen Rybí sliby a Zákeřné keře), v jejíž knihách jsem měla často pocit, že na otázky, které jsou na konci každé kapitolky, v textu nejsou jednoznačně řečeny odpovědi. Rovnež bylo v knížkách velmi málo informací k jednotlivým rybám či keřům a důraz byl kladen především na pohádkový příběh. Malé děti ale můj názor na knihy sdílet nemusí :). Knížky obou autorů jsou ale moc hezké po výtvarné stránce, oceňuji především velmi povedené barevné ilustrace Evy Chupíkové.

4 18.04.2018

Marušku Doležalovou mám moc ráda. A nejenom z Comebacku ;-). Že píše blog, za který dostala cenu Magnesia Litera, jsem vzdáleně věděla, viděla jsem i zfilmovanou verzi na Streamu, ale knížka se mi dostala do ruky až nyní díky čtenářské výzvě. A bylo to vážně moc příjemné čtení!

Maruška má velmi milý styl psaní. Je to čtivo veselé, vtipné, šťavnaté a plné sympatické sebeironie. Osobně oceňuji i formát knihy, který je netradiční a kniha je tím ještě originálnější. Čemu ovšem opravdu tleskám, jsou skvělé a úžasně trefné ilustrace. Proč tedy ubírám hvězdičku? No, kniha má podle mě jedinou chybku. Je moc dlouhá. Tím nemyslím, že by pro mě těch 260 stran byla nepřekonatelná délka, ale po zdolání dvou třetin už toho na mě bylo ve stejném duchu nějak moc. Věřím, že jako blog, kde se odměřují texty po malých dávkách, vše funguje mnohem lépe než kniha. Knihu bude nejlepší číst delší dobu a pouze v momentu, kdy dostanete chuť na další dávku hereckého humoru. To ale není bohužel můj styl čtení a ani knihovna by pro to jistě neměla pochopení, proto jsem ji slupla za dva dny. Ale i tak je kniha opravdu dobrá a já ji doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit na účet hereckého světa a Marušky.

3 18.04.2018

Nemůžu si pomoct, ale tato kniha mě nijak zvlášť neoslovila. A to musím přiznat, že seriál Četnické humoresky obývá nejvrchnější příčky mého TOP žebříčku zaměřeného na seriály. Nebo možná právě proto mě kniha nezaujala?

Celkově mě neoslovil způsob, jakým autor příběhy psal. Rádoby archaický punc psané mluvy mi v tomto případě dvakrát nesedl (i když několik vtipných formulací se tam díky tomu najít dalo). Rovněž mi příběhy přišly krátké a osekané na samou podstatu, humor a spousta „zajímavých nedůležitostí“ ze seriálu tam nebyla. A je to logické, jinak by kniha měla 800 stran. Vím to, ale stejně mi to vadilo. Kniha tím pádem také nenabízela dostatek prostoru pro vykreslení jednotlivých postav četníků. Možná autor spoléhá na to, že je stejně všichni známe.
Přesto je asi fajn, že knižní adaptace vznikla, své fanoušky si našla, i když já zůstanu v tomto případě věrná filmové podobě. Dávám 3*, ale tu třetí spíš z nostalgie, protože si neumím představit, že něco s názvem Četnické humoresky by ode mě dostalo tak slabé hodnocení.

4 15.04.2018

Osobně mi tato kniha přijde docela rozporuplná. A ačkoliv začnu výčtem toho negativního, vlastně mě ve výsledku potěšila a já ji dala s čistým svědomím 4*.

Opět jsem na knihu narazila díky mé (v poslední době) oblíbené volnočasové aktivitě, kterou je proklikávání nejrůznějších knih na Databázi. Zaujala mě anotací i tím, že má být poměrně netradiční. A to byla. Paradoxně mi ale přišel děj hodně roztříštěný, dělo se tam toho nějak moc, ale zároveň vlastně skoro nic. Kriminální zápletku jsem nemohla najít ještě ani v polovině knihy, takže jsem pořád uvažovala, jestli kniha není detektivkou nazývána spíš díky názvu, než obsahu. Ale samozřejmě se tam nakonec něco vylouplo (ono bylo jasné o co půjde od prvních stran, ale vedla k tomu dlouhá cesta) a ke konci se příběh rozjel na plné obrátky. Ovšem jak se rozjel, tak i dojel. Trošku moc rychle, trochu moc pozitivně. Vzhledem k tématu to na mě působilo mírně nepravděpodobně.
Tak proč tedy 4*, když vlastně skoro vše krtizuji? Inu, i přes popsané nedostatky se mi kniha četla s úžasnou lehkostí. Hlavního hrdinu, ekologického aktivistu, jsem si zamilovala pro jeho práci, introvertnost i dobré srdce. Nebyl typická "slečna Marplová", která do všeho strká nos, ale pouze řešil věci, které si ho samy našly. Byl velmi netradičním hrdinou, přesto sympatickým a to si určitě zaslouží potlesk. Rovněž bych chtěla ocenit postavu policistky Helen, která mi přijde tak na hony vzdálená všem ostatním policistkám, o kterých jsem kdy četla, že jsem jí prostě musela ze srdce fandit. Její skvělé a trefné repliky, které zůstaly nevyřčeny (psáno kurzívou), jsem si zamilovala hned v prvních kapitolách. Rovněž mě velmi zaujal i příběh Calova dědečka a s velkou vervou jsem jej spolu s ním odkrývala. Vlastně jsem si říkala, že kdyby tam nebyla linie Basantí a Prití, možná by kniha působila kompaktněji a přirozeněji. Tím ale netvrdím, že mě jejich osud nezajímal.

Nakonec hodnotím knihu tedy poměrně kladně a určitě po Calovi zase časem sáhnu a přečtu si jak druhý, tak také třetí díl, který je na pultech nyní novinkou.

6 13.04.2018

Bročka jsem měla tu čest poznat již díky blogu, na který jsem narazila na fb a který doteď ráda čtu. Uznávám, asi to není dílko na cenu Magnesia Litera a Ruda Desenský by si možná po přečtení hledal nejvhodnější větev na mašličku, já toto dílko ale oceňuji. Máme štendo o 3 měsíce mladší než Brok a ačkoliv jde o jiné plemeno, jeho ničitelská kreativita nás mnohdy naprosto odrovnávala (a to nemusel ani vytahovat hmoždinky ze zdi). Kniha je vtipně napsaná a určená pro všechny potrhlé pejskaře. Myslím, že každý se tam někde najde a co si budeme nalhávat, všichni jsme rádi, že když stojíme v poli nebo parku a řveme jako debilové na svého čtyřnohého miláčka, kterého to v daný moment vůbec netankuje, že v tom nejsme sami, i když to tak v daný moment vypadá a my bychom se nejraději propadli až k protinožcům.

3 13.04.2018

Po tom, co jsem knihu dočetla, dostala ode mě 4*, protože jsem si říkala, že na Spalovače mrtvol to přecijen nemělo. Navečer jsem ale hodnocení musela změnit na 5*, protože teprve po dočtení a následném přemýšelní o příběhu jsem byla schopná docenit dokonalost a brilantnost celé zápletky!

V porovnání s kriminálkami a thrillery dnešní doby, kdy z každé stránky stříká akce a krev, lze toto dílko označit (určitě v některých pasážích) za nudné. Příběh se rozjíždí velmi pomalu, o kriminální zápletce se dozvídáme až posléze, zatímco už od začátku se čtenář seznamuje s mladým Vikim a jeho otcem kriminálním radou, mezi nimiž panuje extrémně napjatý vztah. Na mě tedy kniha působila ze začátku opravdu vyloženě jako psychologický román. Posléze se o aktuálním kriminálním případu dozvídáme více a i pátrání se postupně rozjíždí, ale stále nelze očekávat "přestřelky" jako na Divokém západě. Jak se ale čtenář blíží ke konci, tuší, že se něco stane. Něco velkého, něco překvapujícího, něco šokujícího. A stalo. Ano, lekla jsem se. Ano, nevěřila jsem vlastním očím... Ale souhlasím i s názorem, že celý příběh se opravdu nedá vysvětlit jen tak přímočaře, jako se píše např. na Wikipedii (četla jsem dodatečně ze zvědavosti). Autor nám během četby naznačil i další cestičky, kterými se čtenář může vydat a je jen na něm, kterou cestou se dá. A v tom tkví právě dokonalost pointy. Vysvětlení jsme jako čtenáři dostali, ale přesto je na nás, jak vše pojmeme. Dokonalé!

Jediné, co mi v knize při četbě vadilo, bylo opakování výrazů a frází. Když jsem poixté četla o cestě do Istanbulu a do Smyrny, jak padal snížek a Viki se zachumlal do svého kožíšku, říkala jsem si, jestli to je nutné. Ale řekněme, že to patří k Fuksově vypravěčskému stylu, tak jsem nad tím zpětně mávla rukou. Ani Viki mi zrovna dvakrát sympatický nebyl, zatímco mé sympatie směřovaly spíše ke krimininálnímu radovi, ale říkám si, nebyl to účel?
Každopádně i přesto (nebo možná právě proto?) hodnotím knihu plným počtem a jsem zvědavá, jak si s příběhem poradili filmaři.

3 10.04.2018

Moc milá a příjemná dětská pohádková knížka, která je hezká nejen textově, ale především vizuálně. Už dlouho se mi nedostala do ruky kniha, která by byla opravdu tak krásně výtvarně zpracovaná. Jednotlivé stránky na čtenáře působí, jako by byly opravdu na ručně vyráběném papíře a za zmínku stojí i moc pěkné, jakoby sfumatem provedené ilustrace, kterých je v knize tak akorát. Jednotlivé pohádky jsou krátké, vhodné jak pro rodiče, které je budou číst malým dětem, tak pro začínající malé čtenáře. Oceňuji i zakuklená ponaučení v závěru některých pohádek.

1 10.04.2018

Třetí díl ze série s Lacey Flintovou se mi prozatím líbil nejvíc. U Volavky jsem měla problém s řadou nezodpovězených otázek, ale zde se mi (zatím) žádné otázky ve vzduchu nevznáší. Sharon má skvělý vypravěčský talent, její knihy jsou nesmírně čtivé od samého začátku (i když u třetího dílu jsem se nezačetla hned - rozuměj, ne na straně 10, ale cca na straně 35) a postavy jsou skvěle vykreslené, sympatické a plastické.

V tomto díle vyšetřuje inspektorka Tulochová se svým týmem vraha, který vraždí mladé chlapce ve věku od 9 do 11 let. Lacey je tentokrát pouze nestranná pozorovatelka, která se pere se svými vlastními démony a je mimo službu (ale samozřejmě se v závěru zapojí velmi aktivně). Krom Lacey a linie zaměřující se na samotné vyšetřování se zde setkáváme ještě s klukem jménem Barney, jehož vyprávění mě bavilo z celé knihy nejvíc. Barney je vraždami fascinován a se skupinou svých kamarádů se snaží pátrat na vlastní pěst. Rovněž dospěje ke své vlastní vyšetřovací verzi a s tou se v jedné chvilce emočního vypětí svěří Lacey. Celý příběh je ale mnohem složitější, vše se krásně zamotává a podezřelých ke konci knihy přibývá.
Otázkou zůstává, jak moc je příběh v tomto znění realistický, ale upřímně je mi to asi jedno. I u Poirota jsem si často říkala, jak je možné, že vrahovi všechno vyšlo (stačila by minuta navíc a nic by se nepovedlo), přesto je Poirot moje srdcovka, na kterou nedám dopustit. Osobně se mi tento Sharonin příběh velmi líbil, po celou dobu četby byla přítomna nesmírně ponurá atmosféra plná deště a zimní lezavé mlhy se zvuky nemilosrdného proudu Temže v pozadí. Osobně mi ani nevadí, že Mark s Lacey stále nejsou spolu. Důvody, proč tomu tak není, jsou pro mě stále přijatelné a celý případ tak získává štiplavější šťávu. V knize se rovněž autorka několikrát vrací jak k předešlému případu z Cambridge, tak i k prvnímu dílu s Rozparovačem, a i když neprozradí ani z jednoho dílu nic podstatného, určitě doporučuji číst vše popořádku. Tyto střípky tak budou dávat čtenáři větší smysl.

Za mě tedy jednoznačně ANO! Tato autorka si zaslouží naši pozornost mnohem víc, než se jí nyní dostává. Nenese nálepku světový bestseller, ale co do kvality tyto rádobybestsellery v mnohém výrazně převyšuje. Čtěme knížky Sharon J. Boltonové a pomozme jí se u nás lépe zakořenit. Já se už nemůžu dočkat čtvrtého dílu!

5 07.04.2018

Kdysi, je to hodně let zpátky, mě jeden známý obvinil, že jsem romantická jak tučňák na severním pólu. Snad nebude tak zle, říkala jsem si tehdy, ale vidím, že je. Já prostě opravdu nejsem romantická duše, ačkoliv jsem se snažila být aspoň při četbě pošťáka. Zkoušela jsem se do Biloda vcítit a prožívat s ním tuto neuvěřitelnou lásku, ale nešlo mi to. Hlavní hrdina mi sympatický nebyl, modlila jsem se, aby takový nebyl náš pošťák (i když haiku si s nikým neposílám) a říkala jsem si, že takový Bilodo je snem každého psychiatra.
Na druhou stranu je kniha psaná krásným květnatým jazykem, který samozřejmě plně odpovídá obsahu, oceňuji informace o haiku, které bych jinak nezískala a docela mě potěšil netradiční a především nečekaný konec (přiznávám, mé antiromantické srdce tímto závěrem bylo docela potěšeno). Ještě si neodpustím blažený povzdech nad dokonalostí obálky (no tak jsem si knihu půjčila kvůli ní, a co!), o níž mě sprostě a surově připravila knihovna, což jsem málem obrečela.
Takže závěrem, kniha je to překrásná, příběh i hrdina jsou netradiční, ale není to čtivo pro každého. Jste-li ale romantik non plus ultra, bude se vám líbit. My ostatní si aspoň povzdechneme nad obálkou.

11 31.03.2018