efka.saf komentáře u knih
Pozor SPOILER!
Na knihu jsem se zpočátku velmi těšila. Již před nějakou dobou jsem četla od tohoto autora Mrazivé ticho a ačkoliv děj si již skoro nevybavuji, pořád si pamatuji to nadšení, které mě po dočtení zaplavilo. Toto nadšení se zde nedostavilo, i když knihu i tak považuji za zdařilou.
Ráda si pročítám komentáře od ostatních čtenářů, než sáhnu po nějaké knize a sem tam mi nevadí ani nějaký ten spoiler, ale čtenářce Ainslee se bohužel podařilo vyzradit v jedné větě celou podstatu zápletky a to mě tentokrát asi hodně ovlivnilo. Bylo mi skoro až nepříjemné číst a zároveň vědět. Samozřejmě i tak mi autor připravil na závěr moc dobře vystavěný příběh a ještě nějaké to překvapení navíc, ale bohužel to asi moje celkové hodnocení ovlivnilo.
Varování č. 2 SPOILER!
Ale i přes zajímavé vyústění příběhu mi chybělo větší osvětlení např. Elleniných zranění. Suma sumárum, pěkné 4 hvězdy.
Co to sakra bylo?! - Bohužel můj první pocit z knihy.
Podivná knihovna byla moje první kniha od Murakamiho, po které jsem sáhla díky čtenářské výzvě. Viděla jsem to jako skvělou příležitost přečíst si něco od autora, kterého znám zatím jen z doslechu a kolem jehož jména se stále vznáší určitá gloriola. Ale asi to zase tak dobrý nápad nebyl... Uvažuji, jestli mi přísluší knihu vůbec hodnotit, ale nemůžu jinak. Přemýšlím, jestli jsem ji nepochopila, jestli nedokážu dostatečně číst mezi řádky nebo jestli na ni nemám dost velkou fantazii (možná vše dohromady?), ale osobně si myslím, že na tuto knihu jsem asi příliš racionální a upřímně mě nezaujala ani natolik, abych se začala pídit po hlubším významu a sdělení. Jednu hvězdičku dávám za moc pěkné ilustrace, které v mých očích utvářely tu správnou temnou a tajemnou atmosféru a druhá je asi za to, že měla kniha jen kolem 60 stran a tato čtenářská muka netrvala dýl jak hodinu. Uvidím, jestli časem přijdu autorovi na chuť nebo ne, zatím mě to ale k jeho jménu netáhne.
Tak tohle se mi opravdu moc líbilo! O knížce jsem se dozvěděla v povídkové sbírce Jen zvířata, v příběhu, který mě zaujal úplně nejvíc, vyprávěla jej želva - astronautka. Řekla jsem si, že si knížku musím přečíst a zaběhla obratem do knihovny. A? Byl to skvělý nápad!
Malý chlupatý aristokrat Flush mi přirostl k srdci už na prvních stránkách a jeho životní osudy jsem s ním velmi prožívala. Obdivovala jsem jeho ochotu vzdát se svobody kvůli milované paničce, kdy mi ho bylo zároveň velmi líto. Situace, jak se vyrovnával s nápadníkem nebo s miminkem byly úsměvné, zatímco při popisu jeho "nedobrovolného pobytu" ve Whitechapelu jsem chvílemi ani nedýchala.
Opravdu napsáno krásně a dojemně, nudit jsem se nestihla ani chvilku. A co říct na závěr? Myslím, že každý pejsek i každý páneček si ze srdce přeje, aby společný život těch dvou byl zakončen přesně tak, jako bylo popsáno v této knize.
Po knížečce jsem sáhla cíleně kvůli čtenářské výzvě. Bajky byly zmiňované ve sbírce povídek Jen zvířata, která mě hodně nadchla a zanechala ve mě silný čtenářský zážitek. V knize Jen zvířata bylo odkazováno na řadu knih a Ezopovy bajky je pouze jedna z těch, po které jsem sáhla.
Samozřejmě, knížka je klasika, kterou okrajově zná určitě každý. Já znala spoustu bajek, ale na druhé straně tam bylo spoustu bajek, se kterými jsem se nikdy před tím nesetkala. Celkově bych řekla, že některé byly opravdu dobré, některé o něco slabší. Ale nic to nemění na tom, že každá bajka v sobě nese poučení, které je platné i v dnešních dobách. Přesto jsem si říkala, že být v knize stránek o něco víc, asi bych se už pomalu začínala nudit.
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou zde na databázi a okamžitě jsem věděla, že ji musím co nejdříve mít. Vypůjčila jsem si výtisk v knihovně a hned jsem začala hltat stránku za stránkou. Byť se jedná primárně o kuchařku, je doplněna řadou rad a praktickým herbářem. Pro mě jedlé květy nejsou novinkou, málokdy projdu kolem sedmikrásek nebo pampelišky bez ochutnání, ale zde mám všechny běžné kytičky pohromadě (řadu jich ani neznám) a recepty jsou dokonalým bonusem doplněným nádhernými barevnými fotografiemi. Roláda s fialkami bude první věc, na kterou se chystám. Hned, jakmile mi violky vykvetou.
Knihu doporučuji opravdu všem, kteří mají rádi přírodu a nebojí se sníst i něco jiného, než je ledový salát ze supermarketu.
Tohle je tak nádherná a svěží dětská klasika! Paní Láryfáry jsem jako dítě opravdu milovala a pojmy jako lakomice, srkavka nebo zápal švindlu u nás dokonale zahnízdily v běžné mluvě :). Tentokrát jsem po knize sáhla díky čtenářské výzvě a jsem velmi ráda, že mi výzva tuto možnost dopřála. Člověk by se někdy měl vrátit do dětství alespoň prostřednictvím knížek, které nám tehdy pomáhaly dláždit cestu k četbě. Určitě jsem vášnivou čtenářkou právě díky dílkům jako je toto! Díky Betty!
SPOILER!!!
Velmi příjemná a oddechová četba od mé oblíbené autorky. Ačkoliv kvalitě a čtivosti se tetralogii s "Adélkou" rovnat nemůže, i tak to není rozhodně žádná ztráta času. Pro mě bylo jednoznačně nejzajímavější hrabat se v historickém období této prastaré a slavné války krále Štěpána proti císařovně Matyldě. Vylíčení událostí na mě působilo velmi věrohodně a upřímně, zase jsem si uvědomila, že doba, ve které žijeme, je i přes všechny svoje zápory rovna životu prasete v žitě. Všechny hlavní postavy byly vylíčeny tak, že mi byly sympatické a fandila jsem jim, především Pendě a Gwilovi. Konec byl podle mého takový... akorát :). Došlo jak ke zradě a ztrátám na životech u lidí, kterým jsem tajně přála dlouhý a spokojený život, tak ke svatbě a spokojenému životu. Velmi se mi líbilo i kurzívou psané vyprávění starého opata, které hlavní linii příběhu pěkně doplňovalo. Ideálně bych dala 4 a půl *, ale protože to nejde, 4* jsou optimální.
Když jsem knihu dočítala, samotnou mě překvapilo, jak silný dojem ve mě zanechala. Kniha mě hodně zaujala už svojí anotací, ale na základě komentářů jsem čekala, že pro mě může být problém se knihou prokousat. Omyl. Zvířata a jejich dojemná, mnohdy ale i vtipná či filozoficky laděná vyprávění si mě velmi rychle získala. Ačkoliv autory a jejich díla, o kterých se v jednotlivých povídkách mluví, jsem nečetla, čímž mi možná hlavní podstata nebo poselství knihy zůstává utajeno, velmi se mi zvířecí povídání líbila. Zvlášť dojatá jsem byla vždy na konci povídky, kdy - ačkoliv tam (většinou) nebylo doslova napsáno "teď jsem umřel", člověk ví, co bude následovat, proto mě vždy naplnil podivný smutek a melancholie.
Nejvíce se mi líbily příběhy vyprávěné kočkou, psem a želvou, ale ostatní zvířata jim velmi zdatně sekundovala. Např. vyprávění mlže bylo místy opravdu vtipné. Jediné dvě povídky, které mi vůbec nesedly, byly vyprávěny duší šimpanze a velblouda.
Jednu hvězdičku tedy strhávám nejen za ony dvě zmíněné povídky, ale také za to, že někdy mi vyprávění přišlo až příliš polidštěné. Ale kdo ví, třeba tak zvířátka opravdu uvažují... ?
Pro mě bylo Dítě první knihou autorky, po které jsem sáhla v podstatě náhodou. Ačkoliv teď toho nelituji, v průběhu čtení jsem si ale dobře vynaloženým časem úplně jistá nebyla.
Hlavní slabinou knížky je, dle mého názoru, jejich 416 stran, zatímco hlavním kladem je bezesporu velmi dobře vymyšlený, doslova vymazlený závěr. Že často chvíli trvá, než se příběh rozjede, bývá u podobných knih normální, zde jsem se ale nudila skoro 3/4 knihy! Nešlo mi se do příběhu začít, spousta vedlejších postav se mi neustále pletla a netušila jsem, o kom je vlastně zase řeč. Ačkoliv nijak zblízka neznám povolání reportéra, přišlo mi, že to musí být vlastně vysněné povolání, protože Kate si mohla dělat prakticky cokoliv, lítat si kdekoliv, řešit kohokoliv a šéfové s tím byli úplně v pohodě. Většina lidí, u kterých zazvonila, ji ihned sedla na lep a svěřili jí pomalu i svá nejtemnější tajemství. Prostě - ne, Kate mi sympatická nebyla. Ale jak kniha plynula a pomalu došla do oněch zmíněných 3/4, začal mě konečně celý příběh zajímat. Vše se začalo komplikovat, cesty tří hlavních vypravěček se začaly postupně propojovat, až příběh vyústil v opravdu výborný závěr. Do jaké míry je pravděpodobné, aby vše takto proběhlo, tím se zabývat nehodlám, pravdou ovšem je, že nakonec všechny dílky skládačky na své místo opravdu zapadly a já vzala na milost i superreportérku Kate.
Nakonec jsem se tedy rozhodla dát knize 4*, protože zajímavý a dobře promyšlený závěr často dokáže obměkčit mé jinak zatvrzelé čtenářské srdce :). Určitě knihu doporučuji dál, ale jak zde již několikrát padlo, za psychothriller ji rovněž nepovažuji.
Sáhla jsem po knize díky čtenářské výzvě, ale příběh jsem znala už z filmu. Líbilo se mi obojí, film je výpravnější, ale kniha taková čistší a prostší. Příběh je ale moc hezký a je nosičem hlubokého poselství. Taková povinná vánoční četba pro všechny skeptiky, neslaviče, prudiče a brblaly ;-).
Na knihu jsem se velmi těšila a byla jsem zvědavá, o čem nám pan Sýkora bude tentokrát povídat :). Velmi mě těší, že se děj odehrává v Olomouci a že se popisuje prostředí, které znám.
Olomoucí i jedním rodinným klanem před lety otřásla nesmírná tragédie. Bylo zavražděno malé dítě - kojenec a to navíc odporným způsobem. Byla mu uřezána hlava na cirkulárce. Za vraždu byla zatknuta matka dítěte, která posléze ve vězení spáchala sebevraždu, umírá i babička, dědeček - hlava rodinného klanu - umírá o pár let později. Ostatní jsou tragédií většinou negativně psychicky poznamenáni. Cca o 25 let později na případ znovu poukáže jedna z nepřímých aktérek a tehdejší svědkyně Hana, jejímuž svědectví už před lety ale nikdo nevěřil. Případ se dostane k Velké sově a ona se rozhodne události nezávazně prostudovat. Ačkoliv se případ nikdy znovu oficiálně neotevře, Marie Výrová se jím i přesto začne zabývat. Zjišťuje řadu nesrovnalostí a je přesvědčena, že tehdejší zatčená - matka dítětě - vrahem nebyla.
Kniha měla naprosto dokonalý rozjezd. Není moc děl, která by mě chytla už v první kapitole, ale zde se to povedlo. Rozkrývání rodinné tragédie a zároveň rodinné špíny bylo velmi zajímavé, charaktery postav byly moc pěkně popsány, ale upřímně, sympatický mi nebyl prakticky nikdo. To byl ale možná účel :). Nemůžu se ale zbavit dojmu, že v poslední čtvrtině knize výrazně dochází dech. Postavy moc dumají a pitvají se ve svém nitru, málo se pátrá. Místo gradace tedy dochází ke zbrždění příběhu. V závěru je ale nakonec přece jen všechno vysvětleno a padouch odhalen. Odhalení bylo překvapivé i uvěřitelné, ale přesto mi tam něco scházelo, nějaká třešnička na dortu, kterou bych na posledních stránkách slupla i s peckou.
Tak tahle kniha není zrovna šálek mého čaje i přesto, že dobrý horor si ráda přečtu. Tento mi ale nepřišel zas až tak dobrý.
Začátek knihy byl velmi rozvláčný, to by mi ale zase tolik nevadilo, protože jsem na pomalé rozjezdy docela zvyklá, stačí mi pak kulervoucí závěr. Kolem poloviny se kniha začíná rozjíždět, atmosféra houstne, z knihy jde chlad, depresivnost a ponurost. Mizejí děti, postupně umírají i dospělí. Potud by bylo všechno v pořádku. Ovšem v momentu, kdy opravdu začnou umírat dospělí, začíná se z knihy stávat tak trochu řezničina, místy až nechutná. Stále jsem čekala, kdy se začnu bát, ale strach se u mě opravdu nedostavil. Z počátku jsem byla ráda, že se do knihy dostala i má "oblíbená" Djatlovova expedice a čekala jsem, co nového jí autor této knihy vdechne, ale po pravdě, přišlo mi, že události nevdechl vůbec nic a spíš mi to přišlo jako takové znásilnění celého případu. Co se týče závěru, byl pro mě obrovským zklamáním. Určitá originalita se mu upřít nedá, ale přesto to na mě působilo, že autor vlastně nic moc nevysvětlil a vybruslil ze všeho hodně alibisticky. Na druhou stranu ale nelze Karikovi upřít dobré vypravěčské schopnosti. Atmosféru budoval celkem dobře a i mě příběh s určitými výhradami nakonec docela chytl. Rozuzlení mě ale zklamalo a neuspokojilo natolik, že knihu v mých očích katapultovalo do šedého průměru.
Velmi dobrá sumarizace všech dosavadních poznatků k Djatlovově expedici, která mě už dlouhou dobu naprosto fascinuje (asi jako mnohé jiné). V knize je naprosto vše, co se expedice alespoň okrajově týká.
Na začátku se seznamujeme s jednotlivými členy výpravy, s plánem jejich výpravy a s děním během jednotlivých dní, ale samozřejmě i s pátráním a hypotézemi (více či méně realistickými), které se snaží vysvětlit, co se vysokoškolákům stalo. Součástí knihy jsou i přepisy z deníků, které si účastníci psali a souhrn všech fotografií. Autor se věnuje např. i soudobým filmům a dokumentům, ale rovněž badatelům, kteří se stále snaží přispět svojí troškou do mlýna, podobným případům a na závěr předestírá otázky, na které je v souvislosti s tímto případem ještě nutno najít odpověď (a že otázek je!).
Kniha mi přijde výrazně nevyvážená, co se týče atraktivnosti; první polovina je doslova bombová (aby ne, dozvídáme se, jak byli mrtví nalezeni a seznamujeme se s hypotézami. Vše je doplněno o dochované fotografie jak z fotoaparátů účastníků, tak z průběhu vyšetřování - místo činu, mrtví, stan...). Ovšem od chvíle, kdy jsem se dočetla k deníkům, už moje pozornost klesala. Zápisky z deníků jsou sice zajímavé, ale často čteme o jedné události třeba od tří aktérů a to už mi přišlo hodně "stejné". Rovněž popis případů, filmu atd. už mi příliš atraktivní nepřišlo. Kniha je ale velmi dobře a přehledně dělená, obsahuje rovněž obrovské množství poznámek pod čarou, které mě někdy zajímaly, jindy méně. Autor ale dává čtenáři možnost číst jenom to, co koho zajímá. Pokud přeskočíte některou z poznámek nebo popis filmu, nic se nestane a o nic podstatného pravděpodobně nepřijdete. Za první polovinu knihy bych tedy dala krásných 5*, za tu druhou tak max. 3*, proto jsem vše zprůměrovala a celkové hodnocení je 4*.
Obecně ale musím říct, že je kniha opravdu velmi kvalitním souhrnem dosavadních poznatků bez nějakého autorova hodnocení a fabulování či přiklánění se k některým známým nebo méně známým hypotézám. A přesto, že jsem již otrlým čtenářem krimi a thrillerů, fakt, že se opravdu vše událo a stále naprosto netušíme jak a proč, ani kdo a proč měl zájem na manipaluaci s důkazy nebo na jejich ztracení, ve mě vyvolává celkem úzkostný pocit. Doufám, že se případ někdy objasní, i když racionálně vzato o tom pochybuji :).
Saeculum jsem četla po tom, co jsem přečetla všechny tři díly s Beatrice Kasparyovou a asi to na celkové hodnocení má chtě nechtě vliv. A ačkoliv si stále snažím připomínat, že jsem nebyla cílová věková skupina pro tuto knížku, na hodnocení se to projeví.
SPOILER!
Musím říct, že se kniha četla velmi dobře. Jazyk je jednoduchý, přehledný, v ději nenajdete žádné odbočky a není problém se v něm zorientovat i přes značné množství postav, se kterými se v začátku seznamujeme. Nápad s larpem mě zaujal, ale zase ne natolik, abych se něčeho podobného někdy zúčastnila :). Ačkoliv mě začátek moc nebavil, jakmile jsem se pročetla do lesa, vše už běželo jak na drátkách. Atmosféra houstla, lidé mizeli a zbylí v táboře byli ve stále větším psychu. Bastien mezi všemi charakterově vyčníval doslova jako Kája Mařík nebo Old Shatterhand a Iris mu zdatně sekundovala jako Rybana :). Jakmile se skupinka ale dostala do sklepení, což na první pohled vypadalo velmi slibně, děj se začal hrozně natahovat a stagnovat, pouze sem tam se událo něco zajímavého. Co se rozuzlení týče, nemám s ním problém. Přišlo mi neotřelé, zajímavé a docela originální, i když ne takové, jaké jsem čekala. Ovšem opět připomínám, nejsem cílová věková skupina :).
Celkově si kniha podle mého názoru 4* zaslouží, ale věřím, že mít o pár let míň, dostala by i plné hodnocení :).
SPOILER!!
Třetí knížka od Ursuly, kterou jsem si - jak jinak - s potěšením užila. Styl Ursuly Poznanski jsem si zamilovala od první knížky a její sérii s Beatrice a Florinem jsem si prostě musela pořídit do své knihovny. Už abych ji mohla doplnit o další díl :). Oceňuji, že autorka nemá potřebu předhazovat nám mrtvoly zabité inovativními krvavými a bestiálními způsoby, ale dovede budovat skvělou atmosféru a napětí bez toho, aniž by se nám nechutí přetáčel žaludek do všech směrů.
Tentokrát nás i vyšetřovatele zavádí autorka do psychiatrické léčebny a seznamuje nás s opět velmi zapeklitým, zároveň kvalitně a nesmírně poutavě napsaným příběhem. Jakmile se začtete, knížka vám prostě nedovolí ji odložit, dokud se nedočtete k posledním stranám. Jedním mrtvým to začíná, ale rozhodně nekončí, podežřelých je pořád mnoho a k tomu dívka Jasmine, která nemluví, ale přesto komunikuje. Opravdu hrozně mě zajímalo, jak je do příběhu vlastně zapletená a odpovědi se mi dostalo – jako vždy – velmi obšírně a se všemi potřebnými detaily. I vývoj vztahu mezi Beatrice a Florinem mě potěšil a hlavně zajímal. Co se ale týkalo problému Bey s exmanželem, bylo mi jí upřímně skoro líto a přála jsem jí, ať ho pošle do háje. To je u mě pokrok, protože mnohdy mě u jiných autorů soukrmý život vyšetřovatelů naprosto nezajímá :).
Jednu výtku bych ale přeci jen měla. Už je to třetí knížka od autorky a asi bych ocenila, kdyby v každé nebyla Beatrice v závěru ohrožena hlavním padouchem na životě. Jednou super, dvakrát to jde, ale potřetí už mi to přišlo jaksi moc. Ale abych za to ubírala hvězdičky? Vůbec ne. Hlasy je skutečně skvělá kniha, která si plné hodnocení jednoznačně zaslouží.
Druhá knížka od Ursuly a opět jsem se nenudila ani chvíli. Tato žena opravdu píše neuvěřitelně svižně, poutavě a s úžasnou lehkostí. Příběhy jsou zamotané, složité a většinou začínají v dávné minulosti. A za těchto okolností vždycky pomsta stojí za to :). Velmi sympatičtí jsou mi i hlavní vyšetřovatelé a vývoj jejich vzájemného vztahu je do příběhu vložen opět velmi citlivě. Osobně mě zajímá, jak se bude vyvíjet dál.
Stejně jako v předešlém díle se Ursula s ničím nepárala a vhazuje nás do víru dění na prvních stránkách a už nám nedá vydechnout až do konce. Ani mně básnický svět nic moc neříká a pokud jde o poezii, jsem doslova tabula rasa, ale nic to nemění na tom, že to bylo velmi zajímavé a opět neotřelé prostředí pro vraždění (ještě ve spojení s fb) a do určité míry i poučné. Básně byly opravdu nevšedním doprovodem pro celý příběh.
Co se týče závěru, ten byl v tomto případě opravdu docela divoký a uvědomila jsem si, že Beatrice s Florinem vlastně sami nic moc nevyřešili, spíš jenom rozkryli střípky, které se jim až ve staré autodílně všechny pospojovaly dohromady. Ale vadilo mi to? Vůbec! :) Já jsem nakonec dostala všechny odpovědi na své otázky, a proto jsem byla čtenářsky opět dokonale uspokojena.
Suma sumárum, kniha Slepí ptáci mi ve výsledku zprostředkovala opět další skvělý čtenářský zážitek, jehož pozadí mi přišlo ještě tragičtější, než u knihy Pět. Vlastně v tragickém pozadí knih spatřuji lehkou paralelu s mou další nesmírně oblíbenou autorkou Yrsou Sigurdardöttir, byť každá píše úplně jinak.
Moje první setkání s autorkou a opět naprosto nezapomenutelný zážitek! Autorka mi byla doporučena bratrem, jemuž zářily oči už při zmínce jejího jména, proto jsem tentokrát přistupovala ke knížce s poměrně velkým očekáváním. A světe div se, nejen, že byla má očekávání naplněna, ale ona byla snad dokonce předčena!
Tak kvalitně sestavený detektivní příběh jsem již dlouho nečetla. Autorka nás už na prvních stránkách vtahuje do víru dění, první mrtvola je už v prologu, pak na začátku první kapitoly a příběh se hned naplno rozjíždí a v podstatě vás nenechává vydechnout. Osobně je pro mě geocaching naprosto nezorané pole a ani po přečtení knihy mě to neláká o nic víc, ale to nic nemění na tom, že vše bylo vylíčeno nesmírně zajímavě a poutavě. Pátrání po souřadnicíh mi přišlo velmi originální, ani na chvíli jsem nebojovala s nudou. Trošku jsem se sice ztrácela ve jménech, ale to bude asi můj problém, protože jsem četla opravdu prakticky všude a to často i ve velmi hlučném prostředí, což mi mohlo mírně trhat nitky. Co se týče rozuzlení záplatky.... NO PÁNIIII!!! Bála jsem se, aby rozuzlení nezabilo celý příběh, který byl našlápnutý naprosto skvěle, ale dámy a pánové, vůbec! Vše do sebe skvěle zapadlo, všechny části strouhanky se složily v dokonalý rohlík a před námi se odkryl velmi uvěřitelný, smutný a originální příběh. Osobně jsem zatím nic podobného nečetla, a proto originalitu zápletky velmi oceňuji!
Knihu rozhodně doporučuji nejen těm, kteří se zabývají geocachingem, ale zároveň všem milovníkům krimi. Přijde mi velmi nepravděpodobné, že by mohl být nějaký čtenář zklamán. Za mě opět 100% zážitek!!
Mně se teda kniha neskutečně líbila! No líbila... Řekněme, že se mi velmi dobře četla :). Považuji ji za jeden z nejlepších knižních zážitků a cokoliv o ní teď napíšu, asi bude obsahovat nějaký ten spoiler, tak zvažte, jestli číst dál.
Kniha je psaná v ich-formě a svůj životní příběh nám vypráví 15. letá Annie, která si v životě prošla doslova peklem a myslím, že nikdo z nás si to neumí a asi ani nechce představit. Příběh je doplněn velmi zajímavou rozpravou Annie s vlastní matkou (která ale stále čeká na soud ve vazbě) i dívčinými myšlenkovými pochody a vše do sebe zapadá jako prdel na hrnec. Osobně jsem byla velmi napnutá, jak bude vypadat soudní proces a přesto, že byl rozpracován asi jen ve dvou kapitolách, chvílemi mi atmosféra přišla tak hustá, že jsem musela knihu odložit na kolena, vydýchat a pak jsem zase frčela dál. A závěr? Ten považuji za naprostou třešničku na dortu. I když byl lehce předvídatelný, tak byl přesně takový, jaký by měl být. Takhle by to - dle mého názoru - v reálném životě prostě vypadalo. Uznejte sami, hollywoodský (happy)end ve stylu: Annie vbíhá do školy s automatickou puškou, kosí spolužáky, posléze svou pěstounskou rodinu i náhodné kolemjdoucí, následně se prostřílí do vězení, zachrání matku, o které se v závěru zjistí, že je vlastně taky obětí a společně obě uhání na bílém koni vstříc horizontu, to by mě teda doslova zabilo. A knížku taky :).
Pro mě rozhodně 100% zážitek a doufám, že o autorce zase brzo uslyšíme! Díky Ali!!
Moje první setkání s Mo Hayder, kterého vůbec nelituji. Nevěděla jsem, co od knihy čekat a to bylo dobře. Když přistupuji ke knize s velkým očekáváním, často bývám zklamaná. Toto byl ale příjemný čtenářský zážitek. Postavy mě bavily a byly mi vesměs sympatické, prostředí psychiatrické kliniky se mi líbilo, stejně jako jejich zhmotněný přízrak. Kniha sice obsahovala hodně vaty, ale já se začetla už na prvních stránkách a četbu si užívala. Dvě linie příběhu mi nijak zvlášť nevadily, i když jsem si na začátku myslela, že se tradičně protnou. Pak mi ale došlo, že případ Misty se asi objevuje již v předešlých dílech a s hlavní vyšetřovací linií v této knize nic společného nemá. Co se týče konce, i já měla svůj tajný tip na hlavního padoucha a ten se tentokrát trefil do černého, což se mi ale často nestává, tak proč ne :). Jako jediný vřed na celém příběhu asi vnímám závěr, protože čtenáři nebyly zodpovězeny otázky, jak to logisticky bylo všechno provedeno, což by mě zajímalo, ale že by mě konec vyloženě neuspokojil, to tvrdit nemohu.
Stále jsem přemýšlela, jestli dát 4 nebo 5*, ideální by bylo něco mezi tím, ale nakonec dávám 4*, aby bylo kam stoupat.