efka.saf komentáře u knih

Po přečtení knihy jako je tato se někdy samovolně uvrhnu do hlubokomyslných vnitřních debat, co (kdo) rozhoduje o tom, že knížka dostane nálepku "světový bestseller". Po pár kusech s touto nálepkou jsem již sáhla a upřímně, že by to byla nějaká extra sláva, to ani náhodou. Nebýt databáze, asi bych na S. J. Bolton vůbec nenarazila, protože přebaly jejích knih neznám z žádných žebříčků, TOP titulů ani z knižních pultů. A přesto Sharon je zrovna autorka, která by si tuto nálepku rozhodně zasloužila (nevím, co se týče prodaných kusů knih, ale co se týče kvality tedy jednoznačně!).

Jako první jsem četla Volavku, teprve potom jsem se dostala k prvnímu dílu. Osobně bych řekla, že ačkoliv se mi Volavka četla velmi dobře, tento titul je ještě o třídu lepší! Autorka umí skvěle budovat atmosféru a to už od samého začátku. Na nic nečeká, nic zbytečně neoplkává a prostě jede. Vytvořila sympatické plastické postavy, které nejsou vyloženě černé ani bílé, ale odvíjí se v různých odstínech šedi. Zápletka mi přišla velmi originální, inspirace Jackem Rozparovačem byla skvělý nápad a já jsem ráda za spoustu informací, které jsem se o této vraždící legendě dozvěděla. I způsoby vražd mi přišly takové akorát. Samozřejmě po seznámení se s králem vražedného hnusu Chrisem Carterem už mi najednou "klasické" vraždy nepřijdou nijak hrozné, ale tato kniha naservírovala vraždy v optimálním množství i provedení tak, aby to bylo čtenářsky lákavé, ale přesto se u čtenáře nedostavila torze žaludku. A závěr? Excelentní! Právě závěr mi u Volavky nepřišel úplně dotažený, zůstalo mi přespříliš nezodpovězených otázek. V této knize jsem ale dostala odpovědi prakticky na vše podstatné. A ano, odpovědi předčily všechna má očekávání.
Sharon je očividně další skvělou autorkou, která by měla být na pultech viděna daleko víc, než tomu je doposud.

11 29.03.2018

Ne-e! :-D To jsou opravdu reálné hlášky vypouštěné našimi spoluobčany? Nikdy mě nepřestane udivovat nehynoucí odvaha, drzost a samozřejmě i tupost některých lidí. Na druhou stranu, pokud toto reálně vypouští dospělí, nelze se pak divit, že některé děti se projevují rovněž jako perlorodky.
Některé hlášky byly opravdu hodně vtipné, nad jinými jsem jenom nevěřícně kroutila hlavou. Skoro mě až mrzí, že nemám dostatek odvahy (a drzosti) chodit si do knihkupectví číst román na pokračování a stránku, kde skončím, si označit založeným rožkem.
Hvězdičku strhávám za totálně diletantské provedení. Těžko říct, jestli knihu vůbec viděl nějaký korektor (nebo snad odpovědný redaktor?), ale jestli ano, pak nechápu, jak mohou být slité dvě hlášky do sebe (tohle bylo v knize nikoliv jednou nebo dvakrát, ale opravdu několikrát!), v jednom případě byla hláška dokonce nedokončená na jedné straně, když jsem ale otočila, zbytek nikde nebyl k nalezení a začínala tam hláška úplně nová. Tohle opravdu ne.

2 26.03.2018

Kniha, jejíž koupi jsem si v době největší filmové slávy Titanicu doslova vybrečela na ulici. Pak, jako ještě nepříliš zdatná čtenářka, jsem ji celou poctivě přečetla. Nejvíc se mi samozřejmě líbily pasáže o filmu, dnes bych ocenila spíše historická fakta. Ale v době, kdy jsem knihu četla, se mi opravdu líbila.

4 26.03.2018

Tohle je tak roztomile sadistické :-D. S velkou nostalgií vzpomínám na poslední dny před státnicemi, kdy jsem každý den zveřejňovala jeden králíčkův pokus. Jooo, to byly časy. Kniha se mi dostala do ruky až později, o to víc jsem si ji ale užila. Smekám před králíčkovou fantazií a samozřejmě i precizností a detailismem, s nimiž pokusy realizuje.

2 25.03.2018

Jedno této knize upřít nemohu - její nakažlivou čtivost. Od první kapitoly mě kniha velice zaujala, vtáhla mě do svých útrob a já strašně chtěla přijít na to, o co tady vlastně půjde.

Lacey mi byla od počátku docela sympatická. Mladá rebelka plná energie a života s touhou přijít na to, co se v Cambridgi děje. Co má nebo nemá za sebou, to nevím, protože jsem musela číst nejprve druhý díl a až nyní se vrhnu do prvního.
Hned od začátku se v knize pořád něco dělo. Hlavní dějová linie vyprávěná Lacey v ich formě byla doplněna jinými liniemi, které se týkaly Evi, Marka nebo tajemných osob z hluboké minulosti. Za mě super. Pokud Lacey zrovna v klidu vydechovala, byla v hnoji např. Evi, takže jsem od počátku chtěla prostě jenom číst. Hodně mi vrtalo hlavou, o co v knize půjde. Proč tolik tajemných sebevražd? Kdo za tím stojí? Jak jsou do toho zapletené hlavní postavy, o nichž je řeč? Jak jsem postupovala blíž a blíž ke konci, napětí houstlo, leccos se začalo vyjasňovat a já si uvědomovala, že tento případ je opravdu odporný hnus. Ale bylo to právě skvělé vypravěčské tempo, které čtenáři nedovolilo vydechnout, které možná způsobilo to, že konec mi přišel trošku "odfláknutý". Ano, to hlavní se nám osvětlilo, víme kdo, víme proč, s trochou vlastní fantazie víme jak (aspoň v několika málo případech), přesto ale zůstalo hodně mých otázek nezodpovězených. Naprosto souhlasím s uživatelkou kaca.ka, že mi chybělo dovysvětlit, proč to Lacey nakonec vzdala. Kdy došlo ke zlomu? Co bylo spouštěčem? Také bych uvítala více závěrečného dovyprávění. Právě ty "technické" drobnosti, jak se co událo, kdo co koupil a obstaral, mě hodně zajímají, ale tady autorka nechala čtenáře už v nevědomosti, ať si domyslíme, co potřebujeme. Možná jsou to pro jiné nepodstatné detaily, ale každý jsme jiný a každý čekáme to svoje :).

Takže rozhodně knihu doporučuji dál. Je opravdu čtivá, zápletka "hnusná" a vypravěčské tempo svěží. Tuto talentovanou autorku řadím nově mezi své oblíbené a jdu vytáhnout na noční stolek další díl.

5 24.03.2018

Hm... Nevím úplně přesně, co jsem od této malé knížky čekala, ale slabou představu jsem měla. Znáte to, žena neví co chce, ale nepřestane, dokud to nedostane. A já nedostala nic z toho, co bych si u hororů obecně představovala - napětí, mrazení v zádech, zajímavé zápletky, svižné vyprávění. Místo toho jsem dostala příběhy, které mi přišly nedotažené, jakoby ještě rozpracované a plytké vyprávění. Souhlasím s názory lidí zde, že Kousek Leslie Wildové je nejucelenější a nejzajímavější povídka s nejlepší skorohororovou atmosférou, krom toho mě zaujala i povídka Místnost, i když zápletka mi přišla spíše detektivní. Ostatní příběhy mě vesměs ničím neoslovily. Největším zklamáním pro mě byl Miloš Urban, kvůli němuž jsem po celé knížce sáhla.
Pro mě tedy podprůměrná a lehce zapomenutelné sbírka, kterou už znovu číst nepotřebuji.

3 20.03.2018

Když jsem ke knížce sedala, byla jsem trochu ovlivněna komentáři a přistupovala k ní obezřetně, bez většího očekávání a smířená s tím, že závěr mě možná úplně neuspokojí. Jak jsem byla nakonec ráda, že všechny mé obavy se ukázaly jako liché!

Ursula Poznanski se pro mě stává ekvivalentem dobrého, kvalitního a originálního čtení. Zajímalo by mě, jak si oba autoři rozdělili spisovatelské role (je možné, že Ursula psala linii s Joannou a Arno psal očima Erika?), každopádně ale musím uznat, že ačkoliv děj vyprávěný několika aktéry je v dnešní době zcela běžný, toto mělo opravdu šťávu, především na začátku. Sledovat v podstatě jednu a tutéž událost dvěma naprosto odlišnými pohledy a nevědět, v čem je zakopaný pes, se mi nesmírně zamlouvalo. Přišlo mi, že kniha se žánrově přelévala nejprve z dramatu do romantického románu, postupně pak do akčního thrilleru. Druhá polovina je opravdu odlišná od té první, ale nejsem s to říct, jestli se mi některá líbila více či méně. Celkově mi zápletka přišla nejen velmi originální, ale jak už zde párkrát padlo, také setsakramentsky aktuální. Příběh na mě působil kompaktně a závěr jsem si užila. Neměla jsem nejmenší pocit zklamání, já totiž dostala nakonec vše, co jsem si přála.

Knihu tedy doporučuji všem, kteří mají rádi zajímavé zápletky, romantiku i akční dění. A pokud si na základě anotace nebo komentářů nejste jistí, jestli číst či nečíst, pusťte se prostě do ní a udělejte si názor sami ;-).

4 19.03.2018

Já se vážně picnu! Nevím, jestli jsem někdy četla tak nádhernou dětskou knížku! Textově je na ní všechno, opravdu všechno dokonalé a já už u druhé pohádky poprvé přemýšlela nad superlativy, které bych do komentáře mohla dát.
Kubíček je nejsympatičtější borderák, kterého jsem zatím poznala. A že už mám z čeho vybírat :-D. V první polovině knihy jsou jednotlivá dobrodružství kratší, pak se příběhy trošku prodlužují, takže vlastně ideální gradace. Všechny postavy jsou nesmírně sympatické, ať už mluvíme o Kubíčkovi, ovčákovi, ovečkách či kočkách. Krom toho jsou ale pohádky protkané neskutečným množstvích vtipných gegů, hlášek, vtípků a postřehů a já měla na každé stránce široký úsměv na rtech. Závěr každé pohádky je nejen plně uspokojivý z hlediska vypravěčského, ale mnohdy i vtipný nebo velmi dojemný. Dovolím si pouze jednu výtku k této skvělé knížce. Ilustrace. Ty jsou totiž také nádherné a dokonale dokreslují atmosféru příběhů, je jich ale trestuhodně málo! Knížka by si zasloužila být protkána tak nádhernými ilustracemi skrz na skrz, proto se přimlouvám, aby jich v další knížce pana autora bylo víc! A že si tohoto talentovaného pána opravdu pohlídám ;-). A mimochodem, knížku si musím koupit a doufám, že ji jednou budu číst se svými dětmi (do té doby to dám ale jako studijní literaturu našemu aussiňákovi :-D).

5 17.03.2018

Je zajímavé sledovat, že co člověk, to názor. A mnohdy hodně odlišný. Před pár dny jsem četla pidiknížečku s názvem O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu. Svůj natěšený komentář jsem tehdy začala větou: Tak tomuhle říkám kniha o hovně! Pak jsem sáhla po Účastnících zájezdu a světe div se, nejraději bych svůj komentář uvedla úplně stejně :-/.

Účastníci je má první kniha od Viewegha. Dostala se mi do ruky v podstatě náhodou a já si řekla, proč ne? I já znám velmi dobře film a mám jej ráda. Ne že bych ho považovala za nějakou filmařskou topku, ale jako prázdninová oddechovka s řadou vtipných a trefných gegů je to určitě dobré. Takže o knize jsem předpokládala, že to bude podobné a že to určitě špatné nebude. Bylo. A dost.

Absolutně mi nesedl autorův unylý a nudný styl psaní. Čekala jsem humor jako ve filmu, ale ten se podle mě nedostavil. Momenty, které měly být vtipné, mi často přišly spíše trapné, což mohlo být právě stylem psaní. Nevím, jestli nám měly být postavy sympatické nebo ne, ale snad alespoň pár jich tak působit mohlo. Tyto pozitivní pocity mě ale opět minuly. Snad kromě Ignáce a Oskara mi přišli všichni urýpaní, protivní, přisprostlí nebo sexem posedlí alkoholici (oni by sem spadali vlastně i zmínění Ignác s Oskarem, ale ti byli alespoň roztomile ujetí). Z obzvláště nesympatických bych vypíchla např. Helgu se Šarlotou, Jolanu, která mi vysloveně mnohdy pila krev nebo samotného Maxe. Jeho myšlenkové pochody podobající se dumání nad nesmrtelností chrousta mě absolutně nebavily a ke konci jsem to už nedala a pár jsem jich v pudu sebezáchovy přeskočila. Krom toho jeho pohrdání tupou Pamelou neustále míchané s jeho chtíčem po jejích bradavkách a neustálým onanováním na záchodě se mi jevilo jako špatný vtip. Ovšem celkově mi závěr v letovisku připomněl něco v duchu Ordinace v růžové zahradě, kdy šel už skoro každý s každým, takže Max vlastně jenom zapadl.

Ne, prostě ne. Ani kniha, ani pan spisovatel mě neoslovili vůbec ničím a příště, až zase dostanu chuť si od Viewegha něco přečíst, si raději pohodlně sednu a počkám, až mě tento pocit přejde.

16 15.03.2018

Z této knihy mám hodně smíšené pocity. Rozhodně to není špatné dílko, ale nepřijde mi ani extra dobré. Přesto ale autorovi fandím a doufám, že bude ve psaní pokračovat dál, protože potenciál tam rozhodně bude a já po jeho další knize jistě sáhnu znova!

Horor o démonické bytosti, která v moravské vesnici lační po krvi a utrpení. Jéééé, to zní přímo skvěle, no ne? Už v první kapitole se seznamujeme s panem ředitelem z místní školy a musím říct, že mě to krásně nakoplo do čtení. Jak ale děj plynul, stále víc mi v knize něco chybělo. To něco jsem si vyložila jako napětí. Ono mé známé a velmi oblíbené mrazení v zádech a touha číst, abych rychle zjistila, jak to bude dál, se nedostavilo a velmi mi to chybělo, zvlášť v hororu. Nevím, kde se stala chyba. Přesto ale bylo vyprávění docela svižné, postavy sympatické a dialogy inteligentní. Mnohem víc než napětí jsem v knížce cítila humor. Autor nešetřil okřídlenými výroky a mnohdy kurzívou psané nevyřčené bylo humorným okořeněním samotného "vážného" dialogu. Co se velkého množství postav týče, ano, bylo jich tam opravdu velké množství. Ale taky jsme byli na základní škole. Máme tam pár učitelů, o něco víc žáků a najednou je to postav jak na kostele. S tímto jsem ale problém neměla. Četla jsem většinou v tichu a klidu (u mě něco nevídaného) a v postavách jsem se nakonec zorientovala. Ale o trochu víc vnějších vlivů a plavu v nich taky.
U samotného rozuzlení nevím. Asi jsem čekala víc akce, trošku větší seznámení s místním démonem a trošku dramatičtější střet všech sil. Ale to už může být můj subjektivní pocit, který zůstane zbožným přáním :).

Každopádně přeji autorovi hodně zdaru a doufám, že bude pracovat dál a časem nám předloží další knížku, po které určitě sáhnu.

5 11.03.2018

Dokonalost sama :-D. Myslím, že tolik humoru na tak málo stránkách jsem zatím ještě neměla tu čest číst. Je to krátké, stručné, výstižné, úderné a hlavně tak strašně pravdivé! Nemyslím si, že je to čtivo pro každého, humor je dost specifický, ale i tak má Korektor početnou fanouškovskou základnu, do níž se nově počítám i já.

5 09.03.2018

Tak tomu říkám kniha o hovně! :-D Já se královsky bavila, na každé stránce jsem se chlámala jako svěřenec psychiatrické léčebny a nevycházela jsem z údivu, jaké knižní klenoty se v současnosti objevují. Nevím, jestli bych to dětem chtěla číst před spaním, ale na druhou stranu už jsem slyšela o dětech, které si toto průkopnické veledílo docela zamilovaly :-).

3 07.03.2018

Mé první setkání s Chrisem Carterem, které dopadlo famózně! Na autora jsem narazila už před nějakým časem a překvapilo mě vysoké hodnocení všech jeho knih, takže jsem věděla, že se do něj dřív nebo později pustím. Co mě ale trošku odrazovalo, byla naturalisticky popisovaná zvěrstva, o kterých se zmiňoval nejeden čtenář v komentářích, a i když můj žaludek za ta léta už něco vydrží, pořád jsem váhala. Pak ale přišla zpráva z knihovny, že Popravčí čeká a nebylo již cesty zpět :).

Už v první kapitolce nás Carter krásně naladí na svou vlnu sadou mučeníčka, a i když se mi žaludek poprvé otočil kolem své osy, hned jsem věděla, že tohle mě už nepustí. Nesmírně oceňuji kratičké a úderné kapitoly, ve kterých autor dávkuje napětí pomalu a postupně a nejednou jsem přečetla o 50 stran víc, než jsem měla v plánu, a to jenom proto, že autor zakončoval kapitoly tak, že jsem prostě knihu nemohla odložit. Oba vyšetřovatelé mi okamžitě padli do oka a já děkuji autorovi, že z nich zase neudělal alkoholové trosky, které případ nerozlousknou bez flašky vodky z večerky za rohem. A co samotné vraždy? Jo, tak tohle byla tedy síla. Carterova fantazie v tomto ohledu očividně sahá dál, než fantazie běžného smrtelníka a já musím říct, že zvlášť v jednom případě mi opravdu běhal mráz po zádech. Nikdy bych se nechtěla ocitnout na Carterově seznamu nepřátel :).
Co se týče rozuzlení, nemám opět jedinou připomínku. Autor poodhaluje pravdu postupně a nic v knize není navíc ani v ní nechybí. Prostě pecka každým coulem a já jdu pozlatit místo v knihovně, kam hodlám knihy Chrise Cartera ukládat!

10 06.03.2018

Hm... jo :). Tohle se fakt povedlo! Bezesporu velmi zajímavý a nevšední knižní zážitek, ale že bych knihu řadila mezi to nejlepší, co jsem doposud četla, to asi ne. Ale příběh byl velmi dobře promyšlený a autorka nám odkrývala informace pomalu a plánovaně.

Obě linie, z minulosti i ze současnosti, se mi líbily úplně stejně a necítila jsem potřebu rychle přečíst kapitolu z jedné, abych se už už dostala k druhé linii. Pohled 4 různých vypravěčů pro mě byl ze začátku obtížnější, ale jakmile jsem se ukotvila ve jménech postav, už mi to nevadilo, právě naopak. Bylo to velmi nevšední a mě opravdu zajímalo, kdy a za jakých okolností se všechny tyto osudy protnou. Celkově mi rozjezd knihy přišel pozvolnější a začetla jsem se až cca od poloviny, ale i v první půlce se děla řada podstatných věcí. Rozhodně nemohu říct, že bych se u knihy bůhví jak bála, to určitě ne, ale několikrát jsem zažívala pocit té krásné zvláštní tísně (kterou zažívám pouze a jen při čtení knih!) a nemohla jsem se dočkat, až zase poodhalím další a další souvislosti. V závěru si pro nás autorka připravila nějaké to překvapení, což nejenže miluju, ale u podobných knížek to vyloženě očekávám. Přesto, že určité drobnosti zůstaly nedořešeny, osobně mě závěr knihy uspokojil a potřebu stránek navíc jsem necítila. Akorát teď, po dočtení knihy, stále přemýšlím, jaký je to vlastně žánr. Nepůsobila na mě jako klasický horor ani thriller, mysteriózní byla určitě, ale co konkrétně? :) A přiznám se, že chvílemi na mě příběh působil i jako YA literatura, ale to mohlo být tím, že jedna z hlavních vypravěček byla devatenáctiletá dívka.

Celkově jsem přesvědčena, že si kniha plné hodnocení zaslouží. Je velmi napínavá a v mnoha ohledech i překvapivá, na druhé straně je to kniha o nehynoucí lásce sahající doslova až za hrob a o následcích lidských činů. A mnozí z nás si jistě po dočtení položí otázku, jak bychom se asi zachovali my, kdybychom měli takovou moc? Kdo ví...

12 06.03.2018

Miluji zvířátka, máme jich doma spoustu (ale jen takovou "spoustu", abychom jim byli schopní zajistit plnohodnotný, hezký a spokojený život). Jsem schopná číst jakékoliv krváky, ale jakmile někdo zkřiví byť jen chlup zvířeti, často knihu odkládám, protože to nedávám. Na základě této mé krátké charakteristiky jsem věděla, že tyto povídky jsou určeny akorát pro mě. A byly...
Jsem ráda, že každý smutný příběh s lidmi, o které bych si ani kolo neopřela, byl vyvážen příběhem o lidech, kteří obnovovali mou víru v lidské pokolení a děkuji za to, že takoví lidé pořád jsou. Pořídit si zvíře jako módní doplněk nebo jako prostředek k získávání ocenění mi přijde naprosto ujeté, ale vím, že jsou i mnohem horší případy, o kterých tato kniha raději ani nepíše. Povídky jako takové byly ale obecně moc hezké a dojemné a já děkuji paní Dvorecké za to, že nám toto čtivo zprostředkovala. Přesto jsem trošku bojovala jak s formou (místy mi vyprávění přišlo lehce chaotické a musela jsem si opravdu zvykat na způsob vyprávění), tak s pravopisem. Velmi často se v knize objevovaly hrubky (nikoliv překlepy), a proto důslednější korekturu považuji pro příště za žádoucí. Ale i přesto se mi některé povídky vryly hluboko do srdce a vzpomenu si na ně vždy, když vidím našeho přešťastného psa lítat lesem nebo ho přibíhat se zářícíma očima k nám.

3 22.02.2018

Velmi dobře znám seriál Dexter a především první sérii považuji za nejlepší (aspoň já ji mám nejraději). Vůbec jsem ale netušila, že seriál vznikl podle knižní předlohy, takže rozhodování netrvalo dlouho a musela jsem knihu mít. A přesto, že kniha rozhodně patří k tomu lepšímu, tentokrát ve světle dokonale propracovaného seriálu mi kniha přijde z obou počinů ta slabší.

Příběh letí skutečně svižně, souhlasím s Lanou33, že děj není nikde zbytečně natahován a poměrně rychle sviští dál kupředu až ke zdárnému konci. Když jsem knihu četla, byla jsem velmi mile překvapená tím, že se tvůrci seriálu drželi striktně knižní předlohy, ale řekla bych tak do poloviny. Od poloviny se příběh větví trošku jiným směrem a ani závěr není totožný. To by mi ale nevadilo, proč ne? Ale měla jsem pocit, že tvůrci seriálu tím, že jej natáhli na 10 dílů, měli mnohem víc prostoru propracovat jednotlivé postavy. V knize byl skvěle vykreslen právě Dexter i Deb, do určité míry i LaGuertová, ale ostatní postavy už tolik prostoru neměly. Ale vše má své pro a proti. Věnovat víc prostoru ostatním postavám by znamenalo mít v knize najednou aspoň 450 stran a těžko říct, jak moc by to bylo žádoucí.

Celkově se mi tedy kniha opravdu líbila, jedná se o výborný a originální nápad, kterého si filmaři všimli právem a výsledkem je skvělý seriál, který podle mě knihu mírně předčil. Proto plné hodnocení dát nemůžu, ale 4* si rozhodně zaslouží.

3 22.02.2018

Ježíš, to byla ale pěkná pohádka :). Asi jako většina lidí zde i já jsem viděla film. Kdysi dávno. Už jsem si ho nepamatovala, ale vím, že se mi tehdy líbil. A vlastně mě docela překvapilo, že je film podle knížky anglické autorky. A protože mě velmi baví plnit čtenářskou výzvu a knížka se mi tam v jednom bodu objevila, byla to jasná volba.

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale pak už jsem si četbu dokonale užívala. Prostředí bylo krásně vykreslené, postavy byly plastické a na to, že to byla pohádka, ani jedna mi nepřišla vyloženě kladná a vyloženě záporná. No, vlastně čarodějnice z pustiny byla prototyp charakterové špíny, ale ostatní byli jinak vždy něco mezi :). A Howl byl úžasný hlavní hrdina! Takového hysteráka bych doma mít nechtěla ani za nic, ale přesto jsem Sofii přála šťastný a spokojený partnerský život ;-). Bavily mě i ostatní postavy, Michal, Kalcifer, strašák, pes, Sofiiny sestry nebo paní Dračíková.
Dokonce jsem neodolala a musela se znovu podívat na již zmíněný film a překvapilo mě, jak málo tam toho z knížky je. Vlastně mi přišlo, že si Mijazaki vypůjčil postavy a zámek, ale příběh si vymyslel svůj vlastní. Ve světle tohoto srovnání u mě teda na plné čáře vyhrála kniha, kterou nemůžu jinak než doporučit všem, kteří se rádi sem tam odeberou do říše fantazie a kouzel.

5 21.02.2018

Můj první atlas psů, který se pro mě stal základem při poznávání psích plemen. Naučila jsem se z něj kdysi snad všechny (spíš většinu) psů a z této znalosti čerpám doteď. Pokud se potřebuji na nějaké plemeno mrknout, sáhnu po tomto atlase, i když už je dávno poplatný své době a spousta nových plemen v něm chybí. Pro mě ale nejlepší studijní materiál.

2 12.02.2018

Musím použít slova, která tu již zazněla, ale TOHLE BYLA FAKT NESKUTEČNÁ JÍZDA!! Ale nemyslím jízdu na řetízkáči nebo na labutích, ale něco jako je horská dráha Kingda Ka v New Jersey! Už po pár stránkách jsem měla pocit, že se řítím rychlostí 200 km/h a jak jsem otáčela další a další stránky, rychlost se stále zvyšovala, až jsem dojela do konce doslova vyflustlá z podoby! Fakt skvělé!

Osobně jsem neměla pocit, že by v této knize byl zdlouhavý rozjezd, jako je tomu u řady podobných knížek. Právě naopak, již na prvních stránkách jsem byla vtáhnuta do dění a chtěla jsem vědět, co že se to v úvodu vlastně stalo. V každé další kapitole mi bylo předhozeno něco málo, co upoutalo mou pozornost a co zvyšovalo rychlost mé jízdy na dráze. Celé téma stalkingu mi přišlo nesmírně zajímavé, ale taky neskutečně děsivé. Šílená představa, že existuje někdo, kdo zná každý váš krok a pomalu i frekvenci vylučovacích procesů, zatímco vy nemáte absolutně ponětí, kdo to je a ani jak to zjistit. A co teprve, když vám ten člověk začne ničit váš dosavadní a pracně vybudovaný život? Pro mě teda strašná představa, kterou Dorn rozpracoval dokonale.
Kdo byl onou pošahanou stalkerkou samozřejmě bylo zajímavé a překvapující, pro mě byla ale rozhodující především atmosféra celé knihy, která byla budována opravdu mistrně. V knize se objevila i řada velmi zajímavýh myšlenek, které zde byly nejednou citovány a které mi budou v hlavě ještě dlouho doznívat.

Za mě tedy úchvatně děsivé čtení, které mohu doporučit nejen všem podobně laděným cvokům jako jsem já :), ale i těm, kteří chtějí nahlédnout do těch nejzvrácenějších zákoutí lidské mysli.

5 12.02.2018

Kniha mě zaujala jak svým přebalem, tak i anotací. Přesto, že fantasy žánr nečtu a vůbec mě neláká (nejsem ovšem kompetentní posoudit, jak je tato kniha pro fantasy žánr typická), prvky hororu rozhodly a já obratem zaběhla do knihovny.

SPOILER!

Během čtení knihy jsem měla hodně smíšené pocity. Nejvíc jsem bojovala s tím, že v první polovině až dvou třetinách knihy jsem se pořád nemohla pořádně začíst. Nemyslím si ale, že byla kniha špatně napsaná nebo nudná, spíš jsem se pořád nemohla spřátelit jak se žánrem, tak s hlavním hrdinou. Upřímně řečeno, Cas na mě působil jako takový ten televizní cool týpek, který nemá žádné přátele z nějakého vyššího důvodu, ale jeho vzezření, které zahrnuje černé oblečení, černé vlasy neustále ležérně padající do tváře a smyslně přivřené oči způsobuje, že mu holky ze školy samy padají k nohám, zatímco on je záměrně přehlíží. Ufffff! Ale jak kniha plynula ke konci, díky Casovým novým přátelům, kteří mi byli od začátku sympatečtější než hlavní hrdina (bez nich by vlastně nic moc nedokázal), jsem pomalu přicházela na chuť i jemu. Co se Anny týče, byla jsem spokojená. Způsob, jakým opustila svět živých, byl v knize popsán podrobně a velmi barvitě a já víc vědět nepotřebovala.
Jak příběh plynul ke konci, vše se začalo zamotávat a události nezadržitelně spěly k závěrečnému fightu. Hrdinové se na něj dlouho a pečlivě připravovali a já byla napnutější a napnutější. A tady byl asi hlavní kámen úrazu. Celý závěr byl sfouknutý příliš rychle! Zasloužil by si mnohem víc stránek, slov, akce, zaláskovaných pohledů, kouzel, boje, ohně, řevu, krve, prostě všeho. Je velká škoda, jak autorka všechno rychle ukončila, jakoby to potřebovala rychle uzavřít, aby se mohla vrhnout na druhý díl.

Nakonec přečtení knihy ale rozhodně nelituji. Je to zajímavý příběh určený pro dnešní mládež, který je psaný jasným čistým jazykem a děj neobsahuje žádnou zbytečnou vycpávkovou vatu. V knize je vše, co tam mladí potřebují mít - lidi a duchy, osamělého hrdinu, tajemný dům, trochu té lásky a notnou dávku přátelství, ale taky hodně akce, krve a kusů lidských těl.

3 08.02.2018