Eicherik komentáře u knih
(SPOILER) Mám rád povídkový žánr, ale některá jablka z tohoto košíku byla bez chuti a jiná zase červivá. Nejlépe hodnotím povídku Trolí most. Škoda, že ve stejném duchu nebyli i ty ostatní. A největším překvapením byla pro mě postava prince nekrofila z povídky Sníh, zrcadlo, jablka. Přibližně deset povídek z tohoto souboru opravdu za přečtení stálo.
Série se pomalu chýlí ke svému závěru, dokonce i provoz v Pragokovu se pomalu utlumuje. Vím, že tenhle díl nepatří k těm nejlepším, ale jelikož jsem nekritickým fanouškem Oty Finka, tak dávám opět plný počet hvězdiček.
Minulý díl mě trochu zklamal, takže jsem se tohoto desátého dosti obával. Nakonec to nebylo tak špatné, možná právě i tím, že jsem toho moc nečekal. Vrcholným dílům této série se tento nepřibližuje, ale v porovnání s konkurencí se jedná o plnohodnotnou detektivku, která rozhodně nenudí. Díky tomu, že tento thajský případ, v kterém Malin opět bojuje s alkoholem a kde, již tradičně nechybí sociální problematika nezklamal, pustím se i do toho příštího.
Tahle útlá knížečka v sobě obsahuje ty nejlepší povídky z knihy Noční směna a v knihovně moc místa nezabere.
Z této knihy mám trochu rozporuplné pocity. Velmi se mi líbilo umístění děje do léčebny pro dlouhodobě nemocné a většinou nevyléčitelné pacienty. Autorka velmi pěkně popsala prostředí a velmi umně vykreslila většinu postav celého příběhu. Občas se mi ale některé postavy pletly. Ovšem nejvíc mě zklamala zápletka a konečné vyústění příběhu.
Relikvie je taková dobrodružná detektivka v které dobrodružná složka jednoznačně převládá. Na začátku knihy nás čeká Amazonská džungle a dále pak New Yorské muzeum s rozlehlým a nepřehledným podzemím. Hlavní postavou románu je zvláštní agent FBI Pendergast. Je to sympatický gentleman, kterému nechybí kuráž a rozhodnost a kterému v jeho nelehkém úkolu, zastavit vraždící bestii pomáhají poručík DAgosta, postgraduální studentka Margo Greenová a doktor Frock. Relikvie je parádní úvodní díl téhle napínavé série a už se těším na další pokračování.
Píseň stínů je detektivkou, ve které hraje určitou roli i tajemno. Kniha se mi líbila, zaujalo mě téma minulosti, jen samotné podání příběhu mi přišlo trochu kostrbaté. Občas jsem se i pousmál; třeba bratři Fulciové jsou velmi svérázné postavičky, ale zazářila například i strážník Prestonová - jedna malá ukázečka: "Obě?" nedala se odbýt Prestonová. "Ta vysoká vypadala jako pěkná kráva."
V knize se střídá minulost se současností. Zatím co minulost je zvládnuta vcelku dobře, tak současnost je taková překombinovaná a nepravděpodobná a současné Slovensko je v příběhu až nevěrohodné. Velmi mě pobavilo, když si jedna z postav nebyla jistá, jestli může pít na Slovensku vodu z vodovodu. Čtenářům, kterým se líbila historická část tohoto románu doporučuji autorčinu knihu Lazebníkova dcera, ta se odehrává pouze v minulosti a povedla se celá.
Nejvíc mě na téhle knize zaujala motivace pachatele, ta byla dle mého velmi originální, alespoň já jsem nikdy nic podobného nečetl. Na druhou stranu byl pachatel na můj vkus až nepřirozeně úspěšný a celý příběh mi připadal až moc nereálný, ale teď se tak bohužel velmi často píše. Ještě mě hodně dostalo, jak se šikanovaný žák mstil na svém zvířátku. To bylo hodně zvrácené, nejspíš i hodně reálné a především velmi smutné.
Přiznám se, že jsem ke knize přistupoval s předsudky. Říkal jsem si, jak si asi Američanka může poradit s historií střední Evropy. Musím napsat, že jsem se mýlil. Nejenže si vše dobře nastudovala a popisovanou dobu věrně zobrazila, ale román má i dobrou atmosféru. Kdo by se obával přemíry násilí nemusí mít strach, kniha je místy spíše pikantní. Autorka si vzala jako předlohu skutečný historický příběh a zbytek je už její autorská licence. Případné drobné historické nepřesnosti neřeším. Lazebníkova dcera mě příjemně překvapila.
Začátek knihy je bombastický, pak se ale do postkatastrofického žánru vloudí taková nějaká "fantasy" linka a kouzlo je pryč. Mám rád dlouhé knihy, ale tady se mi místy zdála kniha zbytečně prodlužovaná. Na můj vkus se tady moc často schůzovalo a hlasovalo. Motiv dobra a zla, Boha a ďábla není špatný, mám rád filozofické a náboženské úvahy, ale zde byli hodně slaboučké. Postava Flagga byla taková moc americká. Místo ďábelské bytosti jsem viděl spíše psychopatického kovboje.
Oproti předchozím dílům musím jednu hvězdu ubrat. Tenhle případ mi přišel trochu šroubovaný a chování Kim v některých momentech bylo i na Kim trochu podivné. Nicméně se pustím i do dalšího pokračování.
Knihy z této krimi série jsou zábavné, ale nedá se nic dělat, musím ubrat jeden pentagram za překombinovanost a určitou nepravděpodobnost, kterou se Případy Lincolna Rhyma vyznačují. Nicméně se rád pustím do dalších dílů.
Parádní krimi s připomínkou divokých devadesátých let na Slovensku. Už se těším na další díl.
A je konec. Drsná detektivní série okořeněná svérázným humorem prozatím nemá české pokračování. I tentokráte jsem spokojen a řadím se mezi fanoušky detektiva inspektora Steelové. A na závěr jedno varování. Běda každému, kdo by chtěl vyjebat s Aberdeenem.
Moje první knižní setkání s kapitánem Exnerem. Smrt talentovaného ševce je příjemná detektivka z prostředí klidného českého maloměsta doby nedávno minulé. Kniha je výborná a film je ještě lepší.
Pražský hřbitov je román, který určitě nebude pro každého. Výhodu budou mít čtenáři, kteří budou znát alespoň některé historické postavy, které v tomto díle vystupují. Čtenáři mého ražení se budou rádi nekonečně dlouho rochnit v bizarním bahně druhé poloviny devatenáctého století.
Kniha je ještě zajímavější pro nás, pro které je Náchod rodným městem.
Třetí díl téhle série byl nejslabší. Začátek knihy se docela vlekl a motiv nepůsobil věrohodně. Přitom základní myšlenka příběhu nebyla tak špatná, ale autorovi se nezdařila zpracovat do podoby čtivého románu. Pokud se dostanu k poslednímu dílu nazvaném Pevnost Breslau, tak se do něj určitě s velikou chutí pustím.
Jednoduchý, dobrodružný thriller o pátrání po Jantarové komnatě u kterého jsem si pěkně odpočinul. Klasická hra na kočku a myš, nějaká ta honička a střílečka, zrada za zradou, nezbytné šifry, tady si dokonce zahraje i slavný šifrovací stroj Enigma, spousta zajímavých destinací, včetně hradu Wewelsburg a to vše zabalené v tajemném hávu nacistických tajemství. Byl to spíše béčkový příběh, v kterém nebyla nouze o nějaké hluché místo, nebo nevěrohodnost, ale četlo se to dobře. Na závěr pochválím v celku nápadité vyústění knihy.
Citace: Stůl byl dřevěný a obklopovalo ho dvanáct dubových židlí s vysokými opěradly, každá opatřená stříbrnou destičkou s erbem a příjmením. Toma ale židle samotné nepřitahovaly zdaleka tolik jako ti, kteří na nich nehnutě s úšklebkem seděli.
Kolem stolu sedělo dvanáct lesknoucích se koster v uniformách SS jako děsiví hosté na nějaké apokalyptické večeři.