Eicherik komentáře u knih
Žulové město mě velmi bavilo a oblíbil jsem si některé hlavní postavy, třeba Logana, Jackie a nebo Insche. Je dobře, že se Stuart MacBride vykašlal na psaní sci-fi blábolů a pustil se do psaní detektivek. Už se těším na další díly z této série. Jediný zápor, který bych této knize vytknul, je kontroverzní téma vražd dětí.
Golem rozhodně není lehké čtení. Je plný symboliky a mystiky. Kdo by chtěl odhalit všechna tajemství, ukrytá v knize, ten by ji musel číst opakovaně a stejně vše nenalezne. V jedné fázi románu jsem uvažoval o třech pentagramech, ale díky podařenému konci jsem nakonec udělil čtyři. Na závěr bych zmínil pěkný obal, který zdobí vydání z roku 2010, jehož původcem je Československý spisovatel.
Nádherná knížka. Z počátku mi úplně nesedl jazyk, kterým je kniha psána, ale brzy tento nedostatek odezněl. Román je úžasný spoustou ingrediencí. Zabírá velké časové období, což umožňuje příjemné nostalgické momenty. Většina děje se odehrává v Sudetech a ukazuje, jak zde lidé žili, včetně několika mytologických prvků. V dlouhém časovém období je zaznamenám i konec 2. světové války, který je pro mě oblíbeným literárním tématem. Děj velmi dobře ukazuje i nečernobílé soužití Čechů a Němců a dobře zobrazuje změnu ve způsobu života v různých obdobích. Příběh v této knize je velmi lidský.
Knihu bych doporučil každému, kdo nechápe problematiku sudetoněmecké otázky, protože Zdeněk Šmíd ji v tomto románu vysvětluje velmi přesvědčivě.
Nejvíc se mi líbilo prvních 100 stran, které se věnovaly pohanským časům.
Úžasná kniha. Samozřejmě úžasná pro okruh "svých" čtenářů. Z veliké části je to kniha filosofická a politologická, na světlo světa přinášející magický pojem VRIL. A nechybí zde ani příběh nenaplněné lásky. Kniha je i pěkně ilustrovaná. Jedna ilustrace, na které je zobrazena Zí na mne působí až mrazivě. Jakoby zde byla zobrazena Germánská bohyně. Klenot mé knihovny.
Tahle kniha je opravdu nepovedená. Když jsem zjistil, že existuje blackmetalový román, byl jsem nadšený, protože black metal je můj život. Ale po přečtení přišlo velké zklamání. Autor je dobrý bubeník, ale špatný spisovatel.
Knihu a jednotlivé povídky záměrně bodově nehodnotím. Drda byl od roku 1945 komunista a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. A v tomto ohledu nezůstal pouze u slov. Kniha je rozdělena na dva celky. V prvním, čítajícím 11 položek a obsahující i jeho nejslavnější kousky Vyšší princip, Pancéřová pěst a Němá barikáda nám autor přináší svůj pohled na dobu protektorátu. Je to pohled černobílý a značně tendenční, ale v kontextu doby a prožitým válečným utrpením se dá snad ještě pochopit. Už první povídka, Třetí fronta, pojednávající o tzv. "španělácích" jasně naznačuje, jakým směrem se bude kniha ubírat. Docela mě pobavila rasistická zmínka o úzké, dlouhé lebce, jen nevím, jak by ji Drda vysvětloval soudruhům z DDR. V druhém celku, čítajícím 7 položek a odehrávajícím se po válce a nebo se v něm na válku vzpomíná, už jde o ryzí, rudou propagandu, v které zazní i jeho verze únorového puče, zobrazená v povídce Politik. A jak dopadl Drda? Po roce 1968 upadl v nemilost a snad alespoň částečně prohlédl.
Citace z povídky Zákeřník: Její syn ji překročí, jako by šel přes poražený strom. Bez zachvění, bez ohlédnutí. Úzkou, dlouhou lebku nese téměř v záklonu. Vysunuje bradu jak herec na jevišti.
Povedená a rozmanitá sbírka povídek, žánrově se pohybující od balady, přes horor až po thriller. Na tzv. zrcadlovou magii, která je podstatnou součástí posledního příběhu, nazvaného Za zrcadlem, si z devadesátek pamatuji. Za nejlepší z tohoto souboru považuji trojici: Hlad, Hvězda betlémská a Příšery. Chválím povedenou obálku a knihu doporučuji čtenářům hororových povídek, ale pospěšte si, než odbije dvanáctá hodina.
Citace z povídky Hvězda betlémská: Německý voják se krčil před Vojtěchem a pod přilbou mu z dětského obličeje horečně svítily modré oči. Nervózně pomrkával víčky, na nichž mu tály vločky sněhu, a něco hledal v kapse mokrého kabátu. Potom Vojtěchovi podal perníkovou placku ve tvaru stromečku a vyhrkl: "Das ist vom Christkind. Ein Christbaum."
Pro mě už tyhle příběhy, kdy většinu času zvoní meče a sviští šípy v bitvě za bitvou nejsou. Ale jednu povídku z této sbírky bych vyzdvihl, a to lovecraftovsky pojatý Aššurbanipalův plamen, která je cítit rozpáleným pouštním pískem.
Je nepochybné, že celá kauza hraběnky Alžběty Báthoryové je plná intrik a zákulisního jednání. Tento příběh ale v mnohém vyznívá nepravděpodobně a samotná Hraběnka Alžběta Báthoryová je zobrazena nevěrohodně.
Jediné, čím je tato kniha zajímavá je, že poprvé vyšla v roce 1957, protože jak mě v dobrém poučil kamarád Encyklopedie, tak v letech 1948 - 1958 byla detektivka v Československu odmítnutým žánrem.
Jupiter s pávem je podprůměrná špionážní detektivka. Nejhloupější byl systém, kterým si protistátní skupina předávala mezi sebou zprávy. Vrcholem byl kouřící agent v restauračním zařízení. Milé bylo setkání hlavního hrdiny s maminkou.
Páté roční období je další případ Malin Forsové, která naslouchá hlasům vyšetřování. V tomto příběhu se dostaneme také k osudu Marie Murvallové, který byl už naznačen v předchozích dílech. Čtení je to tentokrát drsnější a patří určitě k vrcholům této povedené série.
Podzimní vražda mi naprosto sedla. Velmi mi vyhovuje autorův styl psaní. Takhle si představuji dokonalou detektivku.
Velmi povedená prvotina. Kniha by se mohla líbit čtenářům, kterým se líbilo Druhé město a nebo třeba Sedmikostelí. Z některých stránek na mě dokonce dýchl duch Lovecrafta. Novela nás mimo jiné protáhne temnými uličkami a zapomenutými malostranskými dvorky. Na stránkách se mísí realita se snem a fantazií. Mě se tohle dílko líbilo, jen bych malinko ubral na fantastice, ale já už to tak mám.
Mám rád detektivku a krimi, ale nejsem nějaký znalec a nebo gurmán těchto žánrů. Tahle sbírka je na mě už moc letitá a styl, kterým jsou některé povídky psány je pro mě už moc archaický. Některé povídky se mi líbili více a jiné méně. Jasným vítězem je u mě Hercule Poirot s kterým se pravděpodobně ještě v některé knize potkám.
Sbírka desíti kriminálních příběhů napsaných podle skutečných případů. Některé jsou velmi známé a jiné zase dávno zapomenuté. Případy jsou řazeny chronologicky a jsou napsány velmi jednoduchou formou. Zajímavé jsou popsané postupy vyšetřovatelů. Nejvíce se mi líbila povídka Nedokončená.
Pěkný krimi thriller. Opět nás čeká Caffery, Blecha a Chodící muž. Jelikož na sebe jednotlivé díly této série částečně navazují, doporučuji ji číst chronologicky.
Takový nultý díl této série. Nějaký čas jsem zvažoval jeho koupi, ale nakonec zvítězila motivace vlastnit kompletní sérii. Mimo jiné se v jedné ze tří povídek dovíme, jak se Cadfael stal mnichem.
Prvních 150 stran bylo pro mě spíše zklamáním. Poté se začaly objevovat povídky, které byli zdařilejší. Nejlépe hodnotím tyto tři: Utajený potomek, Lovci ze záhrobí a Ubbo-Sathla. Nemohu se ubránit srovnání s H. P. Lovecraftem a tady žel bohům C. A. Smith v porovnání s tímto nejlepším "praotcem hrůzy" nemůže obstát. Záporně hodnotím výtvarné zpracování knihy. Přese všechno Mimo prostor a čas za přečtení stojí.
Přiznám se, že jsem čekal pikantnější příběh. Začátek byl na můj vkus moc zdlouhavý a celkově mi připadá, že je v knize spousta hluchých míst. Přesto jsem rád, že jsem si tento thriller přečetl, jen ještě nevím, jestli se pustím do dalšího dílu.