eiramka komentáře u knih

Svět výtvarného umění jsem si sama pro sebe začala objevovat už před mnoha lety a moc mne mrzí, že už tehdy jsem neměla k dispozici knihu pana Třeštíka. Promlouval na mne ze stránek této knihy jazykem srozumitelným, vtipným , jeho poznámky podněcují k zamyšlení - prostě lahůdka. Vřele doporučuji!

6 02.04.2018

Vrchotovy Janovice jsem navštívila před pár lety a tehdy jsem poprvé slyšela jméno Sidonie Nádherná - po přečtení této knihy mám sto chutí zase do Janovic zajet a podívat se znovu na zámek a park - díky Aleně Wagnerové už jinýma očima. Budu hledat stopy tužeb a lásek paní hraběnky..."Nashromáždilo se toho ve mně tolik, rok od roku víc - to přece musí mít nějaký smysl musí se nějak, někde, někdy projevit, možná až po generacích. Co víme o tom, jak všechno, co zakoušíme, co prožíváme s radostí i co vytrpíme, působí na budoucí svět, třeba na to, co právě kvete, na každý zelenající se list?"

6 03.06.2016

Tahle kniha není pro slabé jedince. A rozhodně ne pro někoho, kdo očekává legraci k popukání. Je to velmi detailní popis toho, co znamená zestárnout a žít v domově důchodců (pravda luxusním). Jak starý člověk najednou přestává rozumět světu, jak ho postupně opouští všichni, které měl rád - pokud se mu nepodaří včas zemřít. Detektivka to není a se členou Marplovou to nemá nic společného (spíš to někdy připomíná Přelet nad kukaččím hnízdem) - přesto ale to není špatný příběh. A chvilkama se dokonce zasmějete - protože autorce se povedlo , že celkově nevyznívá kniha depresívně - zjistíte, že i ve stáří člověk může navázat nová přátelství a zažít legraci - a už kvůli tomu je možná dobré si knihu přečíst.

6 14.01.2016

Velmi dobré čtení: psychologická studie postav, které jsou všechny nějakým způsobem "ujeté". Napínavé a dobře vystavěné pro rychlé čtení. Mám ráda knihy, kde se příběh ukazuje z pohledu několika postav, záleží na osobnosti vyprávějícího, jak si děj vysvětluje. Velmi dobře napsané!

6 12.09.2015

Pokud chcete po padesátce od základu změnit svůj život, potřebujete pětasedmdesátiletou tetičku, která dosud žila značně nekonformním způsobem a nehodlá na tom nic měnit ani v pokročilém věku. Z poklidného anglického městečka , kde čas plyne pěstováním květin a pravidelnými večeřemi v místní hospůdce se dostanete do míst, o kterých se vám ani nesnilo ( a kam byste se bez tetičky nikdy neodvážili vydat).

5 27.07.2021

Tohle je moje první kniha od Henry Jamese, nevěděla jsem moc, co čekat a byla jsem příjemně překvapena. Příběh sám o sobě je jednoduchý - bohatá americká rodina, o dceru se uchází mladík, který se otci nelíbí a ten proto chce sňatku zabránit. Pár postav, příběh je rozehrán , děj plyne pomalu a klidně. Ale tady asi je důvod, proč se Henry James nazývá zakladatelem americké moderní literatury - jeho precizně cizelované postavy - otec, dcera, tetička i nápadník před námi vyvstávají ve své složitosti, spisovatel váží každé slovo, nic nepřebývá, nic nechybí.

5 02.05.2021

Román v dopisech. Může to fungovat? Pokud je autorem Amos Oz evidentně ano. Protagonisté před námi pomalu vykládají karty na stůl a my jim nahlížíme přes rameno a snažíme se rozpoznat kdo blafuje, kdo má trumfy v rukávu a kdo je do hry vmanipulován a hrát se mu vlastně vůbec nechce. Co mne překvapilo nejvíc -i když se jedná o téma rozpadu manželství, není to kniha depresivní, všechny vztahy ve své složitosti , při všech pádech a prohrách uchovávají si svůj lidský a téměř laskavý rozměr. U Amose to takhle opravdu funguje a věříte mu to.

5 28.07.2020

Díky, Charlottko, tohle jsem potřebovala. V časech jako je tento jsem se potřebovala ponořit do jiného dávno minulého světa, do dlouhých pasáží o charakteru jednotlivých postav, do příběhu, kde lidé přijímají svoje osudy s odvahou a bojují každý svým způsobem s nepřízní osudu. Nebylo to možná nejlepší tvoje dílo, ale mně v tuto chvíli pomohlo se začíst a aspoň na chvíli se odpoutat od starostí dneška

5 05.04.2020

Zajímavý příběh, autorka se inspirovala deníky a vzpomínkami skutečných osob. Maggie předbíhá svou dobu, je vzdělaná a touží se prosadit a v jistém smyslu jí válka nahrává - dostává se tedy do blízkosti Winstona Churchilla. Během čtení této knihy se mi vybavilo několik scén ze skvělého filmu Churchill - je vidět, že autoři čerpali ze stejných zdrojů. Kniha se čte velmi dobře, mohu doporučit.

5 03.11.2019

Některé knihy nedokážu odložit (i když bych možná měla:), přestože mi hrdinky jdou v podstatě na nervy a tuším, jak to dopadne. A ono to pak skutečně tak dopadne a žádný moc velký posun v sympatiích pro hrdinky se nekoná. Takže proč přesto tuhle nezatracuji? Jsou tam pro mne úžasné pasáže popisu života žen po první světové válce v Británii. Celý ten třídně rozdělený svět , společnost, která se ještě nevzpamatovala z Velké války a která zoufale lpí na konvencích a tradicích. Autorka píše poutavě, to se jí musí nechat, a tak jí snad i těch 595 stránek odpustím. .

5 16.02.2019

Tohle jsem potřebovala. Poklidné vyprávění střídá trochu dramatu, zajímavé detaily z japonského života, budhistické rituály, postavy, které si člověk může oblíbit. Trochu mi to připomíná japonskou kaligrafii - pečlivé tahy štětcem, smysl pro detail, vylíčení atmosféry, přírody a poutavý příběh k tomu. Výborné čtení, když chcete trochu zklidnit mysl a nahlédnout přitom do zvyků a obyčejů jiné kultury, nudit se nebudete.

Když mne drtí naše současnost, sáhnu po Jane Austenové. Mám ráda všechny její hrdinky, ale s Emmou jsem měla vždycky trochu problém a tak jsem ji pár let zanedbávala. Letos tedy příšla opět na řadu a třebaže jsem tak úplně nezměnila názor, odpočinula jsem si u ní báječně. Vychutnávala jsem si ty krásně ironické poznámky paní Austenové, ocenila vykreslení charakterů a ze srdce děkovala paní Kondrysové za dokonalý překlad. Emma není pro každého, jsme zvyklí na akčnost, spád, rychlost - tahle kniha je pomalé letní odpoledne, kdy spěchat je hřích a kdy nejhorší věc, která se vám může přihodit je, že vám na Highbury nabídnou misku ovesné kaše místo svatebního dortu. Jsou takové dny, kdy vám tohle ke štěstí stačí.

Tak ve skutečnosti bych asi hlavního hrdinu s chutí vzala něčím po kebuli , protože hlavně jeho postřehy ohledně žen a dívek mne nadzvedávaly ze židle - ale pak jsem uznala, že to prostě k němu patří, že autorovi se podařilo vytvořit postavu typu sympaťák na zabití :) Téma ovšem mne dostalo stoprocentně - antisemitismus v Polsku - v minulosti i dnes. V tomto směru je to skvělý počin, výborná detektivka a můžu vřele doporučit.

5 24.08.2018

Tahle kniha je jako lehký francouzský dortík, jen se rozplývá na jazyku. Chcete si ji šetřit, abyste si vychutnali každé sousto a na jazyku vám po ní nezůstane nepříjemně přeslazená pachuť jako po levných dortech ze supermarketu, ne ne, tady byly použity jen poctivé ingredience - sympatičtí hlavní hrdinové, Paříž, tajemství a samozřejmě láska! Vřele doporučuji!

5 15.08.2018

Špatné to nebylo , zápletka byla zajímavá, motivy hlavního hrdiny jsou rozkrývány postupně, tušení něčeho děsivého je přítomno permanentně, ale stejně tomu něco chybělo - nebo naopak přebývalo?

5 14.06.2018

Tahle kniha je pro mne jako zjevení. Přiznám se, že jsem spisovatele Josefa Jedličku neznala ( a není divu, když patřil k zakázaným ) a ke knize jsem se dostala vlastně náhodou. Nejprve jsem ji prolistovala, pak začala číst - a už mne nepustila. Je to možná proto, že popisuje situaci v Československu v době, kdy jsem se narodila - v šedesátých letech. Formou dopisů ( a čteme bohužel jen zachované dopisy pana Jedličky, aniž bychom měli možnost se seznámit s odpovědmi pana Wilda) se ponoříme do života v době, kdy Československo upadá hloub a hloub do morálního marasmu a je jen slabou útěchou, že strašlivá léta padesátá jsou už za námi. Dopisy svědčí o hlubokém přátelství, o spřízněnosti dvou duší lapených v osidlech doby, která nepřeje svobodě v jakékoliv formě. Co je na tom nejhorší - při čtení si člověk mnohdy s obavou uvědomuje, jak malý krůček nás dnes dělí od cesty zpět. "....oni se nenaučili snášet příkoří, trpět, ručit svým osudem - jako to odjakživa dělala inteligence, která stála jen za zlámaný pětník - za své názory, oni se vzdali za kus tučného žvance, té jediné výsady, kterou kdy inteligent měl, totiž být protiváhou, soudcem a kritikem slepých ekonomických zákonitostí."

5 29.03.2018

Tuhle knihu jsem si "šetřila", četla ji pomalu a určitě se k ní časem ještě vrátím. Bylo to zajímavé setkávání s paní Třeštíkovou a panem Kosatíkem - rozhovor, kde tazatel se uměl ptát, ale zároveň se netajil svými názory i proto došlo možná k tak zajímavému dialogu. Velmi dobrá kniha.

5 11.03.2018

Začnu chválou: napínavá detektivka, děj má rychlý spád, postavy jsou zajímavé, prostředí atraktivní, Erika má docela slušně našlápnuto k tomu, že se k ní lidé budou rádi vracet. Přiznávám, že jsem knihu přečetla za pár dní, i když je to pěkně tlustá bichle :) Po dočtení mám i pár výtek - s Bryndzou musíte přistoupit na jeho způsob hry - jistou disproporci uvěřitelnosti - na jedné straně se dodržují pravidla a procedury do detailu a pak inspektorka udělá (a to několikrát) něco, co by nikdy udělat nemohla (nesměla). Ale co už, je to jen detektivka, že :)
Překlad - oslovení policistů "Důstojníci" mi prostě rve uši.

5 12.11.2017

Myslím, že pokud dočtete tuhle knihu až do konce ( a přenesete se i přes pasáže technického rázu , které občas pro mne osobně hraničily se srozumitelností) budete se na klášterní stavby už navždy dívat jinýma očima, budete chtít aspoň lehce pohladit divoké kameny středověkých klášterů, dotýkat se kamene, který byl před stovkami let vyrván z lůna přírody, opracován a osazen na místo dle představ tehdejších mistrů díla ke slávě boží.

Ach jo. Průměrná detektivka, dost překombinovaná zápletka, většina postav mi šla na nervy - nevím, jestli je to vinou překladu, nebo jestli autorka opravdu píše takhle prapodivně - chtěla jsem nějakou oddechovku, ale tak moc oddechnout jsem si snad ani nechtěla - uspávačka je to tedy docela dobrá.

5 21.09.2017