eiramka komentáře u knih

Kdo zná Mařenku Kostkovou, ví, do čeho jde. V knize opravdu nenajdete nic, co by vás nějak zvlášť překvapilo, žádný vývoj se nekoná, charaktery se netříbí a velké dramatické zvraty také nečekejte - jenže, možná právě proto jste po Aristokratce sáhli, chcete se občas zasmát, trochu pobavit, nechcete řešit filozofické disputace. Je to prostě příjemné zábavné čtení - a to věru není málo!

5 11.09.2017

Fin se vrací na ostrov - má to být nový začátek, právě se rozvedl, skončil i u policie, snaží se vzpamatovat ze smrti svého synka, který zahynul při autonehodě ). May umí skvěle líčit atmosféru ostrova, drsnou přírodu i charaktery místních lidí . Na ostrově je nalezeno tělo zavražděného mladého muže, které v rašelině leželo přes padesát let - a příběh se rozjíždí, časové linie se prolínají, starý Tormod bojující nerovný boj s Alzheimerem vzpomíná a jeho vzpomínky jsou klíčem k rozuzlení. Skvěle napsaná detektivka.

5 06.06.2017

Hned na začátek řeknu, že jsem se skvěle bavila - kastelán a tajemný zámek - může být poutavější prostředí a postava ? Navíc hlavní hrdina, který stojí oběma nohama pevně na zemi, na duchovno nevěří a na nadpřirozené jevy už vůbec ne. A přitom se spřátelí s knězem a tajemno mu klepe denně na dveře . Přečetla jsem jedním dechem.

5 28.05.2017

Už dlouho se mi nestalo, že bych se od knihy nemohla odtrhnout a četla do dvou do rána - ale tahle kniha to dokázala . Je to skvěle napsaný napínavý příběh a spisovatelka má všechny trumfy v ruce - neptřelé prostředí divoké Aljašky, sympatický pár, který prodělává manželskou krizi a především dítě - desetiletou od narození neslyšící Ruby - dítě zvláštní, velmi inteligentní, která nám postupně dává nahlédnout do dokonalého ticha svého života. JČetla jsem v angličtině, tak jen doufám, že překlad knize neublížil.

5 11.12.2016

Cezanne - bouřlivák, nepochopený, zatracovaný, posmívaný, prchlivý Cezanne . Životopis umělce, který přístupem k umění a svým uměleckým pojetím předběhl svou dobu - a přes všechny nezdary zůs tal věrný sám sobě . Zajímavé vylíčení doby, jeho přátelství se Zolou, jeho boj o uznání v Salonu i rodném Aix. Bojuje nejn s kritiky, ale i nepochopením přátel, rodiny. Skvělá kniha, poutavě napsaná. Dává čtenáři klíč k tomu, jak číst Cezannovy obrazy - mnohé najednou dává smysl .
"Existuje minuta světa, která míjí. Namalovat ji v její realitě! A kvůli tomu na všechno zapomenout."

5 17.11.2016

Důležité upozornění: tuhle knihu si s sebou neberte na dovolenou! Pak Vám totiž bude úplně jedno, jestli jste u moře nebo v horách, protože nos budete mít zabořený do knihy a budete licitovat sami se sebou: ještě jednu kapitolu, už jenom jednu:)
Je to skvělé napsaná kniha, postupně si Vás omotá kolem prstu a vy nebudete mít klid, dokud nedočtete poslední stránku. (Platí ovšem pouze v případě, pokud máte rádi bizarní postavičky, postupně odhalované motivy a děj, kde se prolíná minulost se současností).

5 07.08.2015

Krutá kniha o krutých osudech. Pomalu, pomaloučku nás autorka vede hlouběji do tenat krutosti . Nejprve tedy záblesky z horkého léta v Československu, matka a dcera na českém venkově, na útěku už roky, matka básnířka, přemýšlivá dcera, poslední dny před odchodem do školy. A pak tedy Moskva roku 1939, dcera již dospělá a matka, zoufalá matka, která (snad) jediná z rodiny jasnozřivě vidí, kam se řítí Rusko. Tohle je krutá kniha, dává nám nahlédnout do srdce žen - matky a dcery - do jejich nadějí, snů, do temných koutů jejich duše. A také ukazuje - nemilosrdně a bez příkras - kam vede strašlivá demagogie a fanatismus, kde ve jménu "lepšího člověka a nových zítřků" lidé udávají své blízké a posílají je tak na smrt - a dělají to dobrovolně, považují to dokonce za výsadu a čest - aby pak nakonec sami skončili v drápech této mašinérie. Krutá kniha, napsaná o ruské básnířce z minulého století - ale tolik, tolik aktuální v těchto dnech

4 04.05.2022

Před dvaceti lety zmizí malý chlapec . Sledujeme dvě dějové linie - tehdejší vyšetřování a osudy zúčastněných po dvaceti letech. Příběh má svižný spád a přiměřeně sympatické postavy. Tuhle detektivku jsem zhltla za dva dny, naprosto mne pohltila. Ráda si od autora přečtu něco dalšího.

4 14.03.2021

Proč jenom dvě hvězdy? Bylo to pro mne velmi frustrující čtení a přiznávám, že jsem hodně stránek přeskočila - ponořit se do příběhu bylo snadné, ale pak už se to točilo v kruhu, bylo to smutné a místy děsivé čtení (přiznávám autorce schopnost skvěle popsat ženu, která má stařeckou demenci). Ale už v první třetině knihy je vám jasné, jak to dopadne a o čem to celé je - takže pokud nemáte chuť na drásavé čtení o rozpadu lidské mysli, tohle si můžete odpustit.

4 19.06.2020

V časech pandemie se obracím ke svým starým přátelům , co nikdy nezklamou. Fanny Pricová nebyla moje neoblíbenější hrdinka, ale sáhla jsem po Mansfieldském panství, protože jsem se chtěla přesvědčit , jestli na ni nezměním názor. Kdysi mi šla trochu na nervy ta její odevzdanost a pokora, se kterou snášela všechna příkoří (hlavně tetičku Norissovou :). Rychle jsem se ponořila do příběhu , ocenila opět ironii a skvělou schopnost Austenové, vylíčit v několika málo větách dokonale situaci a přistihla jsem se, že Fanny přijímám s daleko větším porozuměním. Moje staré přátelství s Austenovou je opět stvrzeno, dopřála mi několik krásných večerů a tolik potřebný klid na duši. Zase někdy na shledanou, milá Jane.

Tanizakiho mám ráda, jeho Sestry Makiokovy patří ke stálicím, ke kterým se velmi ráda vracím. Když jsem náhodou narazila na tento malý klenot , bez váháním ho zařazuji k tomu nejlepšímu, co jsem v letošním roce četla. Možná i proto, že se mi kniha dostala do ruky v adventním čase, kdy jsem byla naladěna na tiché hluboké vody. Esej vybízející k zamyšlení, ke zklidnění a možná také k pozorování měsíce. Radost podtrhuje také krásné vydání - KAVKA, 2017.

4 14.12.2019

Představte si situaci, že teprve až v dospělosti, až po smrti otce se dozvíte o tom, jak se rodiče seznámili. Dostanou se k vám dopisy rodičů a najednou je vám jasné, že tenhle jejich osobní příběh si zaslouží být vyprávěn. Právem. Po skončení války, po všech prožitých hrůzách v koncentračních táborech , se mladí Maďaři jeli zotavovat do Švédska. Jeden z nich se nehodlá smířit se svou diagnozou a napíše svým krajankám dopis s prosbou o seznámení. 117 dopisů. A tak začíná příběh jedné lásky, dvou lidí uprostřed chaosu, dvou lidí, kteří navzdory prožitým hrůzám se odmítají vzdát a chtějí si vybojovat své štěstí v životě. Je to útlá knížka, ale silná svým obsahem. Jsem moc ráda, že jsem ji přečetla.

4 13.06.2019

Tess umí psát detektivky - dokáže svoje příběhy zalidnit silnými sebevědomými ženskými hrdinkami. Dokáže příběh vystavět tak, že jste napnutí, ale tak nějak přiměřeně - nervy vám to nepocuchá . Taková milá detektivka ( když si moc nepustíte k tělu líčení pitvy :).

4 13.06.2019

Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne. Něco mne nutilo ji neodložit, snad ze strachu, že bych už neměla odvahu se k ní vrátit. Zůstala mi pod kůží jako tříska, která se ozve při každém neopatrném pohybu . A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku, jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků - vzpomínek, deníku, fantazií, filosofických úvah, obrazů malovaných slovy, obrazů depresivních, tvrdých, jdoucích až na dřeň. Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím. Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy.

4 16.03.2019

Na tuto knihu jsem narazila vlastně náhodou, zahlédla jsem její titul v novinách , kde ji kdosi doporučoval jako svoji knihu roku 2018. Stala se tedy mojí lednovou knihou. Ani vlastně nedokážu popsat, proč mne tahle kniha tolik oslovila. Je to deník roku 2016, každý den jeden krátký zápis . Tak trochu nepatřičné čtení, tak trochu máte pocit, že byste měli před čtením zaklepat a zout se, protože autor nás pouští do intimity svého života, do svého světa. Ale není také každý obraz takovým deníkem, takovým vpuštěním do nejintimnější zóny vnímání ? Čtu tedy deník a a někdy se bavím popisem kunštátských i jiných postaviček, někdy mne věta doslova připoutá a čtu ji znovu a znovu a někdy si říkám, že šatlavní zelí musí chutnat náramně. Díky za tuhle knihu, díky za lidi, jako je Vít Ondráček. Teď jen vypátrat, kdy bude mít další výstavu.

4 28.01.2019

Cíleně jsem sáhla po polském autorovi, protože polskou knihu jsem nečetla ani nepamatuju. Ze začátku jsem z toho byla trochu jurodivá - orientovat se ve Varšavských reáliích, obzvlášť když jedna čtvrť se jmenuje Praha. S prokurátorem jsem taky měla problém - hlavně zpočátku, než vyšlo najevo, že je mu teprve 35 . Pak jsem mu mnohé odpustila. Ale pak jsem se začetla a musím říct, že to vůbec nebylo špatné - použít metodu rodinných konstelací považuji za vyloženě šťastnou a zábavnou (opravdu tomuhle lidi věří , fantastické :) . Ke konci ovšem mi trochu úsměv mrznul na rtech - ano, tohle by se mohlo stát i u nás, koneckonců vidíme to de facto momentálně v přímém přenosu, kam až sahají nitky a moc STB.

4 17.04.2018

Důstojné rozloučení s Kurtem Wallanderem . Pro mne více než detektivka studie stárnutí a rodinných vztahů . Mankell nešetří Kurta ani nás , jeho líčení je prosto růžových brýlí a planých nadějí - Kurtovo "odcházení" bude bolestné a plné smutku a beznaděje. Detektivní (nebo spíš špionážní) linie je zde jaksi vedlejší , plní úlohu spíše koloritu doby studené války a jaké dosahy má na dnešek. Je to skvělá kniha, depresivní ale přesto skvělá.

4 25.11.2017

Tahle detektivka tak trochu klame tělem - o tělo nalezené Rosie tam jde totiž až v druhé řadě. Dostane se nám ale celkem napínavého příběhu, zajímavého vhledu do rodiny irské dělnické třídy, kde se chodí do kostela, matka pevně vládne rodině a zástěru má proto, aby zakrývala modřiny a hříchy svého věčně opilého muže. Děti vyrostou a v dospělosti se jejich život moc neliší od života rodičů - jen hlavní hrdina v 19. zdrhne z domova a dá se k policii - ale neviditelné vazby nespřetrhá tak snadno a osud v podobě nalezeného těla si ho povolá zpátky . Nečekejte "thriller", ale kdo má chuť na poutavý a čtivý příběh , nesáhne vedle.

4 27.09.2017

Mám se vždycky trochu na pozoru, když někdo přirovnává knihu s Agathou Christie, protože ve většině případů to porovnání hodně kulhá, tentokrát ale je skoro na místě. Detektiv Downes je zajímavý typ, který do typické anglické vesnice (nebo spíš do typické anglické vesnice, tak jak si ji čtenáři Christie představují) tak úplně nezapadá - autor má zcela určitě mnoho možností, jak tuto jeho jinakost a zajímavost využít v dalších dílech - pokud budou a já doufám, že ano. Jeho parťákem se stává Graves, sympatický mladík a na rozdíl od mnoha jiných dvojic to nevypadá na Sherlocka a Watsona, ale na dva rovnocené hráče. Příběh je rozehráván postupně, gradován do překvapivého rozuzlení, nudit se nebudete a umírat hrůzou taky ne - to je přesně to, co od dobré anglické detektivky čekám.

4 20.09.2017

Knihu Petra Zítka jsem si přečetla s velkou chutí. Hana Benešová je pojem. Synonymum pro dámu v tom nejlepším slova smyslu – ženu vzdělanou, s dokonalým společenským chováním, pozornou ke svému okolí, vždy dobře upravenou, elegantní, milého vystupování a pevných zásad. V českém povědomí je to, že Hana Benešová takovou dámou skutečně byla, pevně ukotveno – navzdory komunistickým snahám stopu Hany Benešové z historie národa vymazat. Je proto velmi dobře, že tato kniha vznikla – právě v dnešní době, kdy vulgarita a sprostota jakoby prosakovala i do oblastí života, kde by člověk očekával jinou úroveň – v myšlení i chování.
Sledovat osud paní Benešové bylo jako číst si znovu učebnici dějepisu – její osud je spjat s osudy naší země a jakkoliv můžeme polemizovat o úloze jejího manžela , Hana Benešová svoji úlohu splnila čestně a důstojně.

Knihu vřele doporučuji, je napsána poutavě a doplněna spoustou fotografií, které výborně ilustrují přerod Anny Vlčkové v Hanu Benešovou .

4 14.08.2017