elenai komentáře u knih

K této knize musí člověk dozrát, aby alespoň částečně pochopil podstatu Charlesova zármutku. Jeho forma oplakávání mrtvé dcery je velmi sebedestruktivní, až jsem někdy musela knihu odložit a chvilku si o ní popřemýšlet. Líbilo se mi to propojení vzpomínek Enon-Kate-dědeček, za mě to byly společně s Charlesovým hnípáním se sám v sobě ty nejlepší části. Méně nadšená jsem byla z těch "psycho" popisných pasáží. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, jen nejspíš není pro každého.

7 09.02.2021

No... No... Koncept Špinavé práce se mi zamlouval o hvězdičku více. Tady se děj rozpliznul mezi tolik postav, až to bylo na škodu. A hlavně, HLAVNĚ mi moc chyběli pejsánci! To je pro mě prostě to největší mínus. Jinak jsem se bavila typickým Mooreovským humorem - ve zkratce černota-sprostota- sexota. Ale takhle to u něj prostě funguje a funguje to dobře. Nečekejte žádné hluboké myšlenky, nechte se unášet vlnou vtipu a parodie na vážnost a budete se smát. Jen tak mimochodem, našla jsem shodu ve slovníku svojí dcery a N. C. - taky říká "čebuju" - což mi teď přijde ještě víc supél! :-) ***1/2

10 05.02.2021

Dlouho po dočtení jsem nemohla usnout. Autorka má dar vcítit se do svých postav a úsporně popsat jejich vnitřní smutky, trápení a tajemství, která se nikdy nemají dostat z nitra na povrch. V první knize hrály roli voňavé byliny, zde vdechla život samým odpudivým místum - rozpadajícímu se domu, v němž sídlí duchové minulosti, močálům plným nevysvětlených záhad a drůbežářským závodům poskytujícím smutný azyl vesměs nenaplněných životů žen, které už toho mnoho nečekají. O postavách nemá příliš cenu psát, je jich tolik, které by stály za zmínku, ale nejvíc vyčnívají malá Anička, Milada, Jarda a Hanka, které spojí blížící se nebezpečí. Zkrátka a dobře, kniha byla absolutně jiná než první, ale výborná, aspirantka na jednu z nejlepších, co jsem letos četla, a to je leden. Mimochodem, když už jsme u toho ledna. Doporučuju přečíst si ji zrovna v tuto dobu, protože ještě umocní zážitek ze čtení.

9 29.01.2021

V osmnácti mi učaroval Mistr se svou Markétkou a já si Bulgakova rázem oblíbila, od té doby ale ticho po pěšině až doteď. A ne, nenapíšu, kolik už je to let.:-)

Zápisky splnily vše, co jsem očekávala. Stručně, ale skvěle vystihnuté postavy, zajímavé lidské osudy, nadčasovost a sebeironie, díky čemuž se všechny povídky moc dobře četly. Nemůžu si ani vybrat, která se mi líbila nejvíc, protože všechny byly moc zajímavé. Zato tu, která se mi líbila nejméně, klidně zmíním. Byla to ta poslední - Zabil jsem - naprosto vytržená z kontextu. V doslovu se pak člověk dozvídá, že pravděpodovně souvisí s jinou Bulgakovovou knihou. Takže pokud se do ní pouštět nechcete, ani ji vlastně číst nemusíte.

A teď se konečně podívám i na ten seriál. :-D

11 25.01.2021

Tak jsem ji konečně zdolala. Mám s touto sérií nějaký problém a dlouho jsem přemýšlela jaký. A už to vím! Je jím samotný Kornelius Báthory. Nějak se s ním nedokážu sžít a všechny postavy okolo něj mi připadají zajímavější. Tomuto dílu ale jednoznačně dominuje Čelebi Mehmed ibn Derviš Mehmed Zilli (to jméno jsem si musela dohledat) a milý kapitán je tak drahnou část děje trochu upozaděn. Vzhledem k tomu, že se jedná o druhý díl ze série, je jasné, že se o něj příliš bát nemusíme. Na první díl Ďuro navázal zvolna a může se zdát, že se jedná o dvě zcela odlišné knihy se stejným hrdinou, a tak jsem zvědavá, co se stane dál. Konec bych ocitovala hezkým českým příslovím z bláta do louže.

Ačkoliv tohle nebude jedna z mých nej sérií od Červenáka, jsem ráda, že jsem se do ní pustila. ***1/2

Moje první letošní kniha a velká intelektuální výzva. Nevím, jak ostatní, ale nejsem vševědoucí, a proto mi některa témata dala docela zabrat (proto jsem knihu louskala docela dlouho).

Nic to ovšem nemění na faktu, že po dočtení mám pocit, jako bych prožila nějaké velké dobrodružství. Nebýt nadprůměrně inteligentních, vnímavých, zvídavých a urputných jedinců, kteří byli fascinováni tímto světem zvnějšku i zevnitř, nepsala bych teď tento komentář. Všechno totiž souvisí se vším. Autor umně témata propojil, takže snáze pochopíte některé souvislosti mezi jednotlivými objevy. A že je opravdu co číst. Pro srovnání - nejvíc jsem tápala v matematických a fyzikálních oblastech, nejvíce mě oslovila biologie a lékařství. Je opravdu z čeho si vybírat. ****1/2

7 13.01.2021

S Tajemným rytířem jsem už letos měla tu čest a odměnila ho pěti hvězdami. Tady bych klidně dala ještě hvězdu navrch.

Příběh nemá příliš smysl představovat, jedná se o poslední povídku ze tří o putování Dunka a Egga po Západozemí. Kdo je kdo, si prosím přečtěte někde jinde, ať se zbytečně nepřipravíte o překvápko. Já chci zmínit něco jiného, a to vizualní stránku.
Kresba byla naprosto fantastická, skvěle navodila atmosféru středověkého veselí a rytířského turnaje. Zároveň mě pěkně mrazilo v těch správných místech děje. Dunka a Egga jsem si navíc představovala velmi podobně jako pan Miller.

Zkrátka a dobře je jedna z mých oblíbených povídek přetavena v perfektní grafický román. Díky, Ježíšku, byť jsi nakupoval na blind, tohle se ti povedlo.

7 30.12.2020

No, tak to je tedy něco! Tři příběhové linie a jen jedna byla částečně vyřešena, druhá skončila cliffhangerem jako prase a třetí si dala pauzu mezi obědem a večeří. Vzhledem k tomu, že jsem hnedle navázala na předchozí díl, byla jsem víc v obraze, což bylo fajn. Za moc povedené považuju minipříběhy na konci, obvzlášt ty s želvou a Pokémonem (pardon, kouzelníkem) Kadabrou byly povedené. Pěkně rozvíjí historii Pohádkového světa aka Císařství.

5 28.12.2020

Už šestnáctý díl v pořadí a pořád mě má čím překvapit. Zde tvůrci svým neodolatelným způsobem vzdávají hold superhrdinským komiksům. Bavila jsem se skvěle a závěr byl docela šokézní, ale nebudu spoilovat. :-) Bohužel jsem se u pár epizodek kvůli dlouhé čtecí prodlevě trošku nechytala, tak jsem si tento díl užila o ždibínek méně než předchozí. Ale to se určitě změní, až si jednou dám re-reading celé série. Těším se už teď!

3 27.12.2020

Podruhé se vracím k Anně a nemůžu si pomoct. Když jsem totiž knihu četla, pragmatik ve mně se pral se snílkem, a to dost často. Zjistila jsem, že zase moře času trávím s vlastními představami. A jéje! Každopádně, druhý díl je stejně líbezný jako ten předešlý a je plný radosti a lásky lidí k lidem i přírodě. Anna jako slečna učitelka může působit trošku zvláštně, ale je to osoba na správném místě. A těším se, co ji potká dál.

10 27.12.2020

Knížka, kterou jsem měla číst před dvaceti lety. Teď ve mně její četba vyvolává nostalgii a touhu být zase jedenáctiletou dívkou.

Anna pro mě byla jemným pohlazením, moc hezky se mi četla. Popisné pasáže nebyly nijak nudné, ba naopak, díky nim jsem si mohla vybavit překrásnou přírodu, která byla v knize zmiňovaná velmi často.

Na konci jsem měla pak co dělat, abych nebrečela. Dopadla na mě i tak trochu lítost nad tím, že dnešní doba je tak moc jiná než ta před sto lety a že by bylo hezké si některé zvyky zase přisvojit. No, a já se snad vrhnu hned na další díl.

25 14.12.2020

Indie mě z mnoha důvodů přitahuje. Miluju indickou kuchyni, chai, sárí, indickou část v Tomb Raideru III... Co už se mi zamlouvá méně, je vyhrocený kastovní systém, krutá společenská stigmata a extrémní rozdíly ve společnosti. A právě tato témata autorka mimo jiné do své knihy zakomponovala. Musím přiznat, že na mě nejvíc zapůsobila ta část, kdy se Kavita s Ašou ocitly ve slumu. Každá v jiném čase a z jiného důvodu, ale i tak mi z toho bylo strašně smutno. Ale to jsem úplně odbočila od hlavní dějové linky, v níž jde v podstatě o to, že se mladá adoptovaná dívka v jisté fázi svého života rozhodne objevit kořeny svého původu, a to především aby věděla. Ústřední trio matka-otec-dcera se od této chvíle ocitá ve vážné krizi a je jen na nich, jak se s ní vypořádají. S. S. Gowda mi učarovala už ve Zlatém synovi a ani tento její počin mě nezklamal. Zanechal ve mě jakýsi pocit harmonie a zklidnění, což je samozřejmě moc příjemné. Ráda se k této autorce zase někdy vrátím.

9 08.12.2020

Ale ale ale, začíná se nám to poněkud zamotávat. Mé nadšení u tohoto dílu poněkud kleslo, a to z několika důvodů. Timovi, respektive Amrovi, zase všechno hladce procházelo. Téměř bez nulových ztrát dosáhl svého. Nějaké rozmíšky se svými ženami, pch! Tu reálnou vůbec neřešil, ta digitální mu pěkně skákala po hlavě. Ostatní parťáci dostali mnohem méně prostoru než v předchozích dílech. Já jsem si oblíbila Valeriannu, Maxe i Shreksona a bylo mi líto, že je autor odbyl vždy jen pár větami. A poslední bod - myslela jsem, že má jít o litRPG, ale tady mi přišlo, že autor začíná experimentovat se sci-fi. Tedy, nemám toho příliš z tohoto žánru načteno, tak mě prosím kdyžtak někdo opravte. Ale abych jen nehaněla, tak autorův styl je velmi dobrý, nechodí kolem horké kaše a jde vidět, že je vypsaný. A série má stále velký potenciál, který je omezen pouze jeho fantazií. ***1/2

5 24.11.2020

Další díl mám za sebou a musím říct, že byl ještě prošpikovanější akčními událostmi než ten první. S Amrou a jeho partou se čtenář potká v podstatě ve chvíli, kdy se s ním v jedničce rozloučil, a pak už to sviští. A nejen ve Světě bez hranic. Realita Timova světa je pěkně drsná, o čemž se několikrát sám přesvědčí na vlastní kůži. Do toho musí řešit ženské, od nové šéfové, přes "přítelkyni" a sestru po otravnou dryádu Angeliku ve hře. Posledně jmenovaná mi pila krev neskutečně.

Zkrátka a dobře jsem se opět velmi skvěle bavila, ovšem byla bych ráda, kdyby se Timovi pořád takhle nedařilo. Někdy se chová jako ňouma a nebýt nymfy Valerianny, byl by v písku. ****1/2

5 21.11.2020

Naprosto perfektní kniha! Líbí se mi na ní totiž úplně vše. Hrdinové v reálném světě jsou mi vesměs sympatičtí, nejvíc asi Valerie. Jejich alter ega ve hře pak mají vážně šťávu a hlavně jsou úžasně rozmanití. No a příběh pěkně odsýpá a vy chcete jen číst a číst, abyste se dozvěděli, co Tim a jeho parta zase vymyslí za kulišárnu, aby ve Světě bez hranic přežili.

Žánr litRPG úplně unikl mé pozornosti, což je opravdu trapas. RPG, i když ne online, je můj oblíbený žánr ve videohrách. Autor mě vrátil o pár let zpět, kdy jsem proseděla dlouhé večery u PC a málem zavařila klávesnici a myš. No, teď ten čas vůbec nemám, takže jsem neskutečně ráda za Temného bylinkáře a jeho kolegy. Tohle se opravdu povedlo! Tak nádherný odpočinek jsem u knihy potřebovala a těším se na další díly.

8 19.11.2020

Já si nemůžu pomoct, ale musela jsem se řehtat jako kůň. Manžel jen obracel oči v sloup, ale když jsem mu ukázala, proč se směju jak kobyla, začal taky.

Mně tento druh knih strašně pomáhá být nad věcí, dělat si srandu ze sebe sama a nebrat se tedy tak vážně a být v pohodě z toho, že jsem v některých ohledech děcko i po třicítce. A teď, když tohle píšu, mám po ruce kusancec čokolády, na sobě podprsenku ala prsafuč, vytahanej svetr a legíny a je mi blaze.

10 16.11.2020

Pačinko, kniha, od níž čekáte příběh plný hazardu, leč dostanete něco úplně jiného. Historii utrpení, poddanství a nesnášenlivosti. A přesto je zde smítko naděje vloženo do vínku několika vybraným jedincům.

Ruku na srdce, co jste si mysleli o Japoncích? Já je měla nejspíš ohromně zidealizované, poučené z Hirošimy a Nagasaki. Ale ejhle, ta černota sahá mnohem hlouběji.

Tato kniha vám neukáže nic pěkného. Od začátku až do konce ukazuje především fatalismus, utrpení a nihilismus, ale rovněž morální sílu a láskyplnou oddanost, a to především u ženských postav.

Děj je zpočátku rozvláčnější, ale postupně zrychluje, přibývají postavy a jejich osobní příběhy, spousta odboček, až přijde zničehonic konec. A vy máte spoustu otázek. Přínos vidím v tom, že autorka ukázala pravou tvář Japonska 20. století. Bohužel bylo znát, že ještě není úplně vypsaná a román pro ni byl příliš velké sousto. ***1/2

7 15.11.2020

Série s kapitánem Báthorym je společně s Bivojem jednou z posledních, kterou jsem ještě nerozečetla. Období války s Turkem mě totiž příliš nezajímalo, byť z hlediska historického zahrnuje také naše české dějiny. Teď jsem ale změnila názor. Kniha se hemžila jak lidmi i pojmy, hlavně těmi tureckými. Nechyběly napětí, souboje a bitvy, těch zde bylo opravdu požehnaně. Objevila se zde i židovská mystika, troška magie, strašidelných pověstí i spiknutí. To vše stihne Kornel Báthory zažít se svými souputníky, z nichž se stanou přátelé i nepřátelé. Vím, že tady píšu jakýsi ubohý výčet, ale těch čtyřista stran je opravdu nabušených vším možným. Nestačíte ani vydechnout a milý kapitán zase lítá v průšvihu. Konec zůstává nepřekvapivě docela dost otevřený, takže hybaj do dalšího dílu. Jsem nesmírně ráda, že už nejspíš všechny knihy této série vyšly. Hlavní hrdina je ostřílený a sympatický chlap, který se navenek tváří jalo největší drsňák (což on je, ne že ne), ale uvnitř skrývá vřelé srdce. Fuj, je to hrozné klišé, ale je to tak.

10 01.11.2020

Ani špatné, ani nejlepší. Autoři hodně dělají bububu, ale upřímně? Troufnu si tvrdit, že po této knize sáhnou rodiče, kteří jsou odpovědní a se svými dětmi toto téma probrali. A co se týče pedagogů, nu, ti by se inspirovat mohli. Otázka informační bezpečnosti byla dceřiným učitelem odbyta dvěma slajdy a jedním testem, tak mu knihu nejspíš doporučím k přečtení.:-) Návod na konci, jak být offline, už jsem našla na jiných zdrojích, takže pro mě to nebylo nijak zvlášť objevné, ale za vyzkoušení člověk nic nedá.

5 18.10.2020

Tak já nevim... Já pro ty naše německy hovořící sousedy asi nemám pochopení. Přitom jsem se na čtení moc těšila, ale sešlo se nejspíš víc faktorů, proč tuto knihu radši ani neotevírat. Zjistila jsem tedy, že za a) fakta a rozsáhlé popisy a výčty v beletrii mě nudí, za b) postapo sci-fi je lepší než thriller (tímto děkuji za napsání Tmy panu Neffovi), za c) nečíst tuhle knihu po něčem, co vás totálně rozseká, a tudíž nejste naladěni na něco suchopárného, za d) pokud lpíte na dobře vykreslených charakterech, tak ruce pryč! Tady je sice postav jako mravenců v mraveništi, ale měla jsem v nich totální maglajz, takže mi bylo absolutně fuk, jestli se jim něco přihodí. Tudíž s radostí knihu vrátím do knihovny a budu si blahorečit, že jsem si ji nekoupila.

7 16.10.2020